Jízda 2005 - Rumunsko/Banát

Den sedmý - sobota 9.7.2005

Příjezd domů.

K východnímu pobřeží Balatonu přijíždíme v jednu hodinu po půlnoci. Stále lije jako z konve, ale přesto vidíme osvětlená městečka a letoviska a temné vrcholy kopců, které toto nádherné jezero lemují. Zastavujeme u jedné benzinky a naznáváme, že zde nemá cenu nikde zakotvovat a čekat do rána. Zmokli bysme jako myši. Pojedeme už tedy tahem k domovu a předpokládáme, že v Třebíči budeme někdy brzo ráno.
Jedem tedy dál na Veszprém a šplháme do kopců pohoří Bakony. No, pohoří - ono to má maximálně přes 600 metrů, ale na Maďarsko je to úctyhodná výška. Kotel vzpomíná, jak zde kdysi jeli s Cágrem vlakem - bylo to těsně po revoluci, dostali se sem stopem z Rakouska. Štreka do Gyoru je už opravdu únavná, ale Regan se drží dobře. Pořád lije! Proplítáme se liduprázdným Györem a Regan odhaduje, kudy se jede do hezké ZOO, kde byl kdysi s děckama. Nakonec přijíždíme k maďarsko-slovenské hranici v Medveďově. Zde existuje pouze kontrola na slovenské straně. Jsme zde jediné auto, je ještě černočerná deštivá noc (3:15). Přichází nás zkontrolovat mladý ospalý policajt, který aby si trochu osvěžil činnost požaduje, aby Regan otevřel zadní dveře. Zde už dávno není celnice, takže by mu v podstatě mělo být jedno, co vezeme, ale co - když dělá důležitýho, tak ať se pokochá zablácenýma botama, ne? - myslíme si. Na "zásobovací" bedně jsou pohozeny tři kartony a tři lahvinky a policajt se hned důležitě ptá: "Koľko vás je? Traja?" Regan hlasem temnějším, jak dnešní noc: "Jo, tři." Policajt: "A všetci fajčite?" Regan uzavírá debatu doslova krvelačně: "My kouřime jak vo život!"
Hned za přechodem je benzinka, takže zde dáváme horkou kávu a chechtáme se dotěrnému pohraničníkovi - co je mu po tom, jestli kouříme nebo ne!?! Do probouzející se Bratislavy dojíždíme ve 4:30 a "díky" totální přestavbě hlavních tahů dokonce dvakrát přejíždíme Dunaj až valíme po dálnici D-2. Nějak jsme zapomněli sjet (nemáme známku), ale kašleme na to a jedeme po dálnici až do Malacek. Hranice překračujeme na starém přechodu Kúty-Lanžhot a zastavujeme v Břeclavi u benzinky, kde si dáváme menší snídani. Dál pokračujeme na Mikulov, kde Hrozna trefně poznamenává: "Tak se koukejte, tady u tý benzinky jsme Jízdu mohli taky před týdnem skončit - a teď máme za sebou skoro dva tisíce kiláků." Regan jede s naftou až na doraz (chce zase filuta vidět, kam až to dojede) a samozřejmě, že u Valče, asi 10 kiláků od baráku, nám nafta dochází! Takže dolívá kanystr. Doma jsme o půl osmé a po probdělé noci v kodrcajícím pohřebáku konečně uléháme do postelí.
Jízda byla opravdu zase výjimečná - nejenže směřovala do zatím nejvzdálenějších končin, ale i tentokrát jsme měli spoustu nevšedních zážitků.

DEN ŠESTÝ       * * * * * * * *       NA ÚVOD       * * * * * * * *