Pátek až neděle 14. - 16. prosince 2007
Trasa sobotní výpravy: Náměšť nad Oslavou, ČD (0 km, 386,6 m.n.m.) - Jedovský mlýn (1,5 km, 360 m.n.m.) - Pucovský potok (4 km) - Pucov (6 km, 462 m.n.m.) - býv. uranový důl (7,5 km) - Jasinka, hájovna (9 km) - Naloučany (10,5 km, 365 m.n.m.) - Ocmanice (11 km) - ocmanická rozhledna (12,5 km, 428 m.n.m.) - Častotice (15 km) - polesí Borovina (17 km) - chata Pedálovka (18,5 km, 457 m.n.m.).
Účastníci: Pedál, Kotel, Trnkáč, Jabko, Čenich, Havran, Pilník, Vlasta, Kmoch, Smolda st., Smolda ml., Cahič, Burdych (+Fred) Poke.
Počasí: zataženo, vítr, od -2°C do 0°C.

Předvánoční čas neznamená pro naši partu jen zvýšené pracovní úsilí, shon, usilovné shánění dárků a podobné libůstky k tomuto ročnímu času se vážící, ale také především "drsňáckou" víkendovou akci zvanou NORMANDIE. Její průběh spočívá v pátečním odjezdu na Pedálovu chatu u rybníka Podhorník nedaleko Pozďatína, nějakou tu bohulibou večerní činnost (soutěže chuťovek nebo něčeho ostřejšího) a dále především náročnou sobotní výpravu. Sobota je pro znavené pochodníky korunována večerním posezením ve vytopené chatě se žranicí nějaké výtečné zvěřiny z Jabčákovy kulinářské dílny.
Letos se uskutečnil již XVII. (slovy sedmnáctý!) ročník této oblíbené akce! Dle tradice se má akce konat poslední víkend před Štědrým dnem, nicméně kvůli těsné konstelaci kalendáře byla podobně jako loni uskutečněna ještě o týden dříve. Netradičně jsme tentokrát také jeli vlakem až do Pozďatína. Pro sobotní výšlap měli Pedál s Kotlem připraveno několik variant, nakonec asi pět minut před odjezdem vlaku byla zvolena trasa v severním okolí Náměště – podél romantických a opuštěných potoků Pucovky a Jasinky. A dobře jsme udělali, protože v Pucově na nás čekalo další, úplně neplánované překvapení. Na chatu jsme došli až za tmy a to potom divočák chutnal dvojnásob! Co více povídat... přečtěte si zápis...!

Pátek 14. prosince
Scházíme se v pátek večer, o půl šesté na třebíčském vlakovém nádraží. Lze říci, že za ta léta, co se Normandie konají, se v posledních ročnících této akce v páteční večer scházejí už jen ti nejvěrnější a nejskalnější účastníci, zatímco další se připojují až v sobotu ráno. I dnes přicházejí postupně Jabčák, Kotel, Havran, Pilník, Vlasta a Pedál. Úplně na závěr srazu dobíhá s jazykem vestě Cahič – až z Boroviny! Náš večerní spoj "Strela Vysočiny" vyjíždí totiž právě z Třebíče a přes Studenec směřuje až do Křižanova. Chceme toho proto využít a vystoupíme až v Pozďatíně. Pokladník Kotel ještě společně s Pedálem dumá, zda koupit o jízdenku navíc pro Pepíka, který by měl přistoupit z Vladislavi. S Pepíkem samozřejmě počítáme, ale perón ve Vladislavi je prázdný... "No nic, tak pojede později," utěšujeme se, a to ještě nevíme, že tomu tak bohužel nebude.

Vrchní Poke (stojící) rozděluje soutěžní vzorky mezi porotu.

Seřazení vzorků po ukončení bodování - od nejhoršího k nejlepšímu.

Ve Studenci tedy tentokráte nevystupujeme, akorát Cahič se běží podívat do nádražní špeluňky, zda tam nesedí někdo další z naší party, popřípadě Eda z ní nedělá kulničku na dříví – nesedí, ani žádná bitka se tu dnes konat nebude. Průvodčí nás poučuje, že Pozďatín je zastávka "na znamení" a je tedy třeba po ohlášení stanice stisknout tlačítko, aby strojvůdce vůbec zastavil! Tak to mu tedy mnohokrát děkujeme, protože bychom snad jinak dojeli až do Budišova a museli tak podstoupit neplánovanou noční výpravu :-) Pozďatínská zastávka se nachází v polích za dědinou, takže je třeba v naprosté tmě dojít do spoře osvětlené vsi. Sněhu je celkem pomálu, ale silnička nepříjemně klouže. Procházíme vsí a po čuchu hledáme místní hospůdku U Radka, která by se měla nacházet někde v objektu místního kulturáku při "výpadovce" na Studenec. Naštěstí Pedál je znalý poměrů, jinak aby normální smrtelník neměl šanci hospodu potmě nalézt – nenápadný vstup je do ní úplně zezadu. Je to klasická vesnická nálevna s pár stoly. Poněkud překvapeného výčepního, který by tu cizince v tomto zimním nečase vůbec nečekal, se ptáme, kam si můžeme sednout, abychom snad nezasedli místním štamgastům místa. Jsme umístěni pod televizi a objednáváme Litovel a zelenou na zdárné zahájení akce.
Po hodinovém klábosení a objednávání rund zelené je na čase vyrazit "směr chata". Nejprve jdeme po silnici na Studenec, okolo velkého rybníka Donát a za přejezdem odbočujeme do polí. Mezitím samozřejmě boucháme všelijaké petardy a světlice. Konečně procházíme okolo borového remízku, kde jsme také občas dělali oheň, a to už jsme chatě Pedálovce na dohled. Po příchodu okamžitě zatápíme v kamnech a zabydlujeme se v podkroví.
Dole je po chvíli teplo, takže může začít hlavní večerní program: tradiční soutěž letos proběhne O NEJLEPŠÍ PIVO. Drobné chuťovky dnes také máme, ale ty jsou na stole mimo soutěž. Před hlavním pivním kláním přijíždí Trnkáč, Kmoch a Poke, přičemž právě Poke je Pedálem jmenován jako hlavní pingl a arbitr, který bude mít na starost hladký průběh soutěže. Postupně tedy nosí ve sklinkách "vzorky" pro všechny porotce u stolu, přičemž prozatím neznáme názvy piv, pouze pořadová čísla. Přitom si děláme poznámky a na samý závěr každý přiděluje svůj příděl bodů. Není to vůbec sranda, soutěž trvá dlouho a ke konci už pivo pěkně cítíme v hlavě. Proto taky například Pedál neustále vyvolává, ve snaze aby správně dostal svoji sklinku s emblémem náměšťského zámku: "Náááměéééšť, Nááááměéééšť!"
Po konečném součtu je stanoveno pořadí (viz foto). Vyhrávají nejlepší Krušovice 12 (na foto vpravo), druhý Zlatopramen, nejméně chutnalo mexické pivo. To mimochodem dovezl Trnkáč a kromě toho ještě kabelu plnou přívlastkového vína a pálivých oříšků. Udělal zkrátka v Intersparu velký nákup. Dále Pedálovi přichází záhadná SMSka, která vysvětluje Pepíkovu nepřítomnost: bohužel Pepík se s námi delší dobu na Normandii nepodívá, takže nám nezbývá než mu na dálku připít na jeho počest, a přát mu co nejvíce štěstí a zdraví po dobu jeho nepřítomnosti. O to více ho pak jistě uvítáme zpět. Na závěr večera se Kmoch s Havranem ujímají nástrojů a zpívá se. Postupně se přesouváme nahoru do hajan, protože zítra nás čeká tradiční výprava, což znamená budíček kolem osmé hodiny ranní.

Přecházíme Oslavku na počátku výpravy mezi Náměští a Jedovským mlýnem.

Sobota 15. prosince
Původně jsme měli záměr podniknout náročnou výpravu přes Chvojárnu na Templštejn, odkud by nás z Jamolic odvezl Venca do Třebíče busem. Nakonec bohužel z tohoto sešlo, tak jsme se usnesli na dvou méně náročných variantách s podtitulem "severním okolím Náměště". Konkrétní trasa se měla rozseknout až sobotní ráno. Budíme se tedy akorát s rozedněním v osm hodin a neprodleně se chystáme k odchodu – až na hlavního provianťáka a správce chaty Jabčáka. Jako poslední je samozřejmě Trnkáč, takže karavana na studenecké nádraží je roztažená na celý kilometr. Nicméně přijíždějí ještě další účastníci, takže se postupně na nádraží shledáváme s Čenichem, Burdychem a oběma Smoldy. Stále ještě nevíme, jakou trasu půjdem, takže Kotel huláká přes všechny nástupiště na Pedála: "Hééj, tak kam mám vlastně koupit ty lístky?" a dostává se mu odezvy, ať je koupí kam chce. Tím je to rozřešeno, lístky se kupují jen do Náměště, takže se půjde Pucovka a Jasinka.

Smolda a Trnkáč překonávají jeden z brodů přes Pucovku.

Obecní zabijačka v Pucově.

O čtvrt na deset vystupujeme v Náměšti nad Oslavou a naše první kroky vedou k automatu na kafe, protože mnozí ještě ani nesnídali. Pak vyrážíme po červené značce přes hlavní silnici do kopečka na sídliště. U posledního paneláku odbočujeme na lesní pěšinu, svažující se dolů k Oslavce. Mezitím jsme ještě museli odehnat toulavého opelichaného čokla, který obtěžoval Burdychova psa Freda. Pěšinou tedy opatrně scházíme k řece, přičemž Burdych s Kotlem živě plánují možnou letní výpravu na Ukrajinu. Náš zástup se zase trochu trhá, takže se všichni setkáváme až za železnou lávkou přes Oslavku u Jedovského mlýna. Odtud červená značka směřuje lesem na Jinošov, tudy ale dnes nepůjdeme. Naopak, ve stopách Čtyřky míříme po silničce směrem na Naloučany, které byly před dvaceti lety dějištěm velikonočních pobytů našeho oddílu. Po necelém kilometru je vpravo nenápadné zalesněné údolí levostranného přítoku Oslavky – Pucovského potoka, neboli zkráceně Pucovky. Tento nedlouhý tok pramení v hlubokých jinošovských lesích a nese název podle obce, do které se podél této vodoteče musíme dostat.
Odbočujeme tedy ze silnice na pohodlnou lesáckou asfaltku vedoucí proti proudu Pucovky. Potok se čím dál výrazněji zařezává do opuštěného údolíčka. Posléze docházíme k jeho větvení, kde je zastávka na občerstvení (čas 10:00 hod.). Dále se můžeme vydat vpravo podél jakéhosi bezejmenného přítoku Pucovky, ale to bychom se poněkud odklonili mimo obec, tak raději pokračujeme dále po Pucovce. Po chvíli asfaltka končí točnou a dále už pokračuje pěkná divočina. Několikrát musíme potok i překonávat buď mělkým brodem, anebo po šutrech. Cesta se téměř ztrácí a svahy údolí přibližují. Pedál upozorňuje, že někde v těchto místech jsou staré štoly a posléze narážíme i na poddolované území označené výstražnou tabulkou. Tato lokalita zde ale asi pochází z průzkumné těžby uranové rudy. O kousek dál dělá Pucovka táhlý zákrut, ale téměř neznatelná stezka nás vyvádí mimo údolí na louky, přičemž se nám pomalu otevírá výhled na panoráma střech obce Pucov. Potok se pak zase stáčí na naši stranu. V těchto místech je přes údolí ještě velmi zřetelná stará hráz – údajně tady prý kdysi stával mlýn. K okraji Pucova je to už jen skutečně pár kroků. U první stodoly a místního nového hřiště se opět zastavujeme na doplnění tekutin.
Říkáme si: kdyby tu tak byla otevřená hospoda – to by bodl čaj s rumem! Pohostinství tu sice existuje, ale jen velmi těžko bude teď v poledne otevřeno, odhadujeme. To by musel být zázrak. Ale ten zázrak se přece jen koná! – vcházíme do Pucova (čas 11:00 hod.), kde jakoby zprvu není ani živáčka, ale sotva dojdeme na náves, vidíme, že je tam pěkně živo. Na plácku u kapličky je velký paraván a před ním – světe div se! - visí půlky prasete, řezník a jeden místní mladík se pěkně činí a pod kotly už se to roztápí! Zkrátka jsme přišli rovnou na obecní zabijačku... Jelikož Kotel v této vesnici celé léto dělal a – jak se vyjádřil, "zná zde všechny v každé chalupě" – hned se dává na návsi do řeči s panem starostou. Ten nám potvrzuje, že právě dnes zahajují novou tradici obecních zabijaček: "Chlapi, kdybyste přišli o hodinu později, tak už můžete ochutnávat!" říká starosta. Chvíli obdivujeme umění mistrů řeznických a dáváme s nimi řeč. Při příležitosti zabijačky je rovněž otevřena i místní hospůdka U Holoubků, takže jdeme bez váhání dovnitř, kde jsme po sousedsku přivítáni a hostinský může roztáčet půllitry a postavit vodu na grog.

Krkolomné překonávání Jasinky v podání Pedála...

... a o kousek dál uvíznutí mezi dravou vodou, okořeněné granátovým útokem.

Baletní kreace na bystré hladině v podání Burdycha.

Toto v nejmenším neplánované zpestření náročné výpravy je o to více bezprostřední a milé, poněvadž v hospodě se s námi místní dávají do řeči, jakoby nás znali odjakživa. V lecčems to připomíná upřímné sousedy v českých vesnicích v Banátu, jejichž pohostinnosti jsme si také moc vážili. U piva a grogu se náležitě "rozesedáváme", což je umocněno ještě tím, že přichází paní z obecního úřadu s plným hrncem jakési kouřící dobroty a pecnem chleba. Prý nás čeká ještě dlouhá cesta a mozeček už je hotový, takže prý se musíme posilnit! Výborná dobrota... No, zkrátka sedělo by se tu dobře až do večera, ale my musíme na další cestu, vždyť už je téměř jedna hodina po poledni. Loučíme se s osazenstvem hospody a vyrážíme dále po silnici směrem na Jasenici.
Na návrší nad obcí máme na dohled zajímavý kostelík svatého Klimenta s dřevěnou střechou, který patří k Jasenici. Usnášíme se, že do Jasenice vzhledem k pokročilému času již nepůjdeme a budeme raději směřovat přímo k údolí Jasinky. Nejkratší cesta ze silnice tam vede přes bývalý uranový důl, takže odbočujeme vlevo na starou obslužnou komunikaci k dolu. Kdysi nám tento důl ukazoval Robin, to zde ještě byla těžní věž a areál byl v provozu. Nyní je těžba ukončena, veškerá technologie zrušena a obslužné budovy slouží jako bydlení a dřevodílna jednomu soukromníkovi. Akorát zde funguje čerpačka na čerpání důlních vod, které jsou po úpravě v usazovacích bazénech vypouštěny do Jasinky. Chvíli pózujeme fotografovi Pedálovi na staré vysoké haldě a pak nenápadnou cestou po zalesněné navážce začínáme sestupovat do údolí Jasinky.
Jasinka je bystrý potok, kroutící se mnoha zátočinami v sevřeném údolí. Byl to oblíbený cíl výprav při pobytu na pionýrské základně v Naloučanech, neboť potok je na tomto divokém úseku mezi Jasenicí a Naloučany třeba překonávat nejméně 14x! Kdysi byly u brodů lávky pro pěší, ale dnes už jsou tytam. Takže dnes bude při překonávání Jasinky jistě veselo! Ti odvážnější to berou šusem skrz vodu, ostatní hledají vhodné kameny či padlé kmeny pro přechod suchou nohou. Na prvním brodu je ještě pozůstatek po lávce: kmínek sloužící kdysi jako zábradlí. Pedál se jej snaží přeručkovat, ale zpuchřelý kmínek se mu s rachotem kácí na hlavu. Na dalších brodech si i ostatní dodávají odvahy, a pokud je mělko, dá se jít vodou. Někde to bohužel nejde, takže zase přichází na pořad hledání přechodu. Na jednom place po těžbě dřeva v táhlém oblouku Jasinky si rozděláváme oheň a opékáme špekáčky. Jednu chvíli se dokonce rozjasňuje a skály v příkrých svazích nasvěcuje odpolední zubaté sluníčko. Po svačině se vydáváme dál (cca 14:15 hod.). Přicházejí opět veselé scény, kdy někteří odvážlivci ve snaze si nenabrat, předvádějí na hladině potoka doslova baletní kreace, jakoby snad dokonce chtěli běžet po hladině. Naštěstí všichni mají dobré boty, takže újmy jsou minimální.
Následuje další větší louka, na níž se nachází opuštěná hájovna Jasinka (zaznačena i v mapě). Poslední brod je poměrně hluboký, takže se všichni, až na největší drsňáky Kmocha a Cahiče, vydáváme po břehu ve snaze najít mělčí přechod po kamenech, eventuelně padlý kmen. Nic takového ale nenacházíme. Jasinka je v těchto místech stále hluboká a ještě se přimyká ke skále, kterou musíme krkolomně překonávat. Tím jsme si ale vlastně ušetřili dva brody. Údolí pozvolna končí a rozšiřuje se. Tříkilometrový divoký úsek Jasinky tak máme po téměř dvou hodinkách (i s přestávkou na oheň) za sebou. U fotbalového hřiště vycházíme na silnici, která se do kopce ve směru na Čikov kroutí v četných serpentinách. My však odbočujeme vlevo, do obce Naloučany. Jak již bylo řečeno, sem jsme jezdili s naším oddílem Čtyřka pod vedením Robina na velikonoční pobyty na tehdejší pionýrské základně. Jinak Naloučany jsou malebná horácká obec, jíž vévodí kostelík sv. Jakuba. Rozkládají se na pravém břehu Oslavky, k níž tímto tedy dnes opět přicházíme.
Na křižovatce v dolní části Naloučan odbočujeme na přilehlé Ocmanice. Naše rozhodnutí totiž zní tak, že se nebudeme vracet do Náměště k vlaku, ale na chatu dojdeme pěšky zadem přes ocmanickou rozhlednu. Tímto si výpravu ještě notně prodloužíme, ale to vůbec nevadí. U Oslavky je dosud provizorní vojenský most přes překop náspem silnice, neboť v těchto místech se řeka často rozvodnila. Ocmanice začínají prakticky hned za mostem a silnička ostře stoupá k jejich rozlehlé návsi. Tady chvíli obdivujeme pěkný památník padlým v I.světové válce a uvědomujeme si, že podobné pomníky jsou vlastně v každé vesnici. Tolik našich vojáků v této válce padlo! Dále procházíme náves a na konci u bývalého kulturáku odbočujeme vlevo do polí.

Zastávka v Ocmanicích na návsi u pomníku padlým v I.sv. válce.

Silnička se začíná zvedat a horizontu dominuje zajímavá konstrukce ocmanické rozhledny. Je postavena na vodárně ve tvaru jehlanu. Nenachází se sice na nějaké významné či vysoké kótě, přesto z ní za pěkného počasí bývá pěkný rozhled po celém Náměšťsku. Dnes je bohužel zataženo a navíc se začíná smrákat (čas 15:30 hod.). Přesto je z rozhledny ještě vidět na naši dnešní trasu a zalesněná údolí Pucovky a Jasinky severním směrem. Po krátkém odpočinku pokračujeme dále k tzv. Plackému dvoru, ale u Haugwitzovy aleje odbočujeme doprava k rybníku Dubovci. Nejprve ale musíme překonat zalesněné návrší. U Dubovce dost silně fouká, takže cesta otevřeným terénem do blízkých Častotic není moc záživná. Vesnice se jen dotýkáme a pokračujeme dále po silnici, která by nás dovedla až na studenecké nádraží. Na kraji lesa chvíli čekáme na Smoldu, který měl silné nutkání do křoví a radíme se jak dál. Už je totiž téměř tma. Můžeme jít buď k rybníku Hranečník, anebo ještě kus po silnici a pak lesní cestou přes polesí Borovina přímo k chatě. I tak je to ještě dobrých 2,5 kilometru. Nakonec se rozhodujeme pro druhou možnost, protože v nastálé tmě bude bezpečnější a pohodlnější.
Po chvíli odbočujeme vpravo na lesáckou silničku, která je rovná jako podle pravítka. Dost dlouho jdeme takřka naslepo lesem zvaným Borovina až konečně docházíme ke křižanovské trati. To už máme chatu Pedálovku skutečně coby kamenem dohodil – přes pole, takže netrpělivému kuchaři Jabčákovi můžeme po páté hodině večerní nahlásit příchod.
Pečeně z divočáka je samozřejmě nachystána, takže nezbývá než nosit na stůl. Maso je jako vždy vynikající! Večer trávíme jako obvykle, tj. klábosením u pivka a hraním na kytary. Pedál také připravil a sestavil alba s fotkami z vandrů, někdy i z let dávno minulých. Nechybějí ani fotky z prvního Rumunska. Takže zase je co prohlížet a na co vzpomínat. Po celodenní výpravě jsme samozřejmě příjemně unaveni, takže postupně odcházíme do podkroví do hajan. Někteří mezitím odjeli, takže na chatě zůstává jen užší sestava.

Neděle 16. prosince
V neděli se budíme v rozumný čas a začínáme uklízet chatu. Práce není mnoho, takže před polednem je vše hotovo a můžeme se vydat na cestu k domovu. Všichni se vejdeme do Čenichova a Trnkáčova auta, takže nikdo nemusí jet vlakem. Dáváme si ještě sraz v Třebíči v hospodě "na Praze", kde si ti nejskalnější účastníci přiťukávají posledním pivkem, čímž můžeme letošní Normandii, již sedmnáctou v pořadí, prohlásit za ukončenou.

Zajímavosti a odkazy:

Obec Pucov: www.obecni-urad.net/pucov.
Obec Jasenice: jasenice.com.
Obec Ocmanice: www.ocmanice.cz.
Ocmanická rozhledna: www.rozhlednyunas.cz/rozhledny/ocmanice-u-nameste-nad-oslavou/.
Naše výprava po prakticky totožné trase dne 24. března 2005: Jarní Jasinka aneb Velikonoční výprava za Naloučany.

Celkem v sobotu ujito: 18,5 km.
Nejvyšší bod trasy: Pucov (462 m.n.m.).
Nejnižší bod trasy: Oslavka Jedovského mlýna (cca 360 m.n.m.).
K orientaci poslouží mapa KČT Velkomeziříčsko.

zapsal a fotil Kotel

Domovská stránka: nasejizdy.czechian.net.