Jarní Jasinka
aneb Velikonoční výprava za Naloučany


Čtvrtek 24. března 2005
Trasa: Náměšť nad Oslavou, nádr. ČD (0 km) - Jedovský mlýn (1,5 km) - údolím Pucovského potoka - Pucov (6 km) - Jasenice (7km) - údolím Jasinky - Naloučany (11 km) - Ocmanice (12 km) - Ocmanická rozhledna (13 km) - rybník Dubovec (15 km) - rest. Vyhlídka (17 km) - Studenec, nádr. ČD (19 km).
Účastníci: Kotel, Cágr, Jarmil.
Počasí: ráno polojasno 5°C, postupně slunečno 12°C.



Námět na první jarní výpravu podal Cágr , coby vzpomínku na naše někdejší velikonoční pobyty s oddílem Čtyřka na turistické základně ODPM v obci Naloučany nedaleko Náměště nad Oslavou. Velikonoční Naloučany byly tehdy velmi oblíbené a jejich součástí byla mimo jiné i výprava do přilehlého divokého údolí potoka Jasinky mezi Jasenicí a Naloučany. Potok se vyznačuje tím, že se v údolí nesčetněkrát kroutí a je potřeba jej překonávat po provizorních lávkách. A protože před týdnem proběhly na tocích našeho okresu celkem solidní záplavy, mohli jsme si letos - po asi 17 letech - na Jasince zavzpomínat a znovu prožít menší dobrodružství při překonávání jeho koryta.

Ranní štamprlička
Přípitek na zdar výpravy na Oslavce nad Náměští.
Jasenice
Takřka letecký pohled na malebnou obec Jasenici.
Vyjíždíme tradičním ranním spojem o půl osmé směrem na Náměšť. Dnes bohužel bez Davida, který se ráno necítil fit, takže náročnou výpravu raději vypustil. Ve vlaku je hlavním tématem debata o chystaném vandru do Slovenského ráje. Na náměšťském nádraží vystupujeme kolem osmé a bez čekání vyrážíme po červené značce na severní sídliště. Chvíli je nám v patách jedna z třebíčských pozitur - borec s dlouhými dredy v maskáčích, somradlem přes rameno a neskutečně vysokým pleteným cylindrem. Díky polní výstroji by mohl budit dojem, že patří k nám, ale naštěstí jde záhy jiným směrem. Jdeme do kopečka kolem kostela a hned za posledními paneláky (bydlela zde kdysi Sašena se Simonou) začíná údolí Oslavky. Úzkou cestou sestupujeme šikmo dolů k řece. Zjišťujeme, že vody teče celkem ještě dost, takže kdoví jestli by se dala jít Divoká Oslavka pod Náměští - odhadujeme, že asi jen s velkými obtížemi. U samoty vedle řeky dáváme první zastávku na zahajovací štamprličku na úspěch dnešní akce.
K Jedovskému mlýnu je cesta pěkně blátivá, takže usuzujeme, že dneska to nebude žádná procházka růžovým sadem. Přecházíme lavku a napojujeme se na okresní silnici, vedoucí z Náměště na Naloučany. Právě také tudy jsme se kdysi přemisťovali z Náměště na naši základnu, tlačíc Robinovu kárku s proviantem na tři dny... Dnes však po necelém kilometru odbočujeme z okresky vpravo do údolí Pucovského potoka. Vede zde pohodlná lesácká asfaltka a koryto potoka je zregulované, takže žádná velká divočina se zatím nekoná. Po dvou kilometrech se údolíčko rozdvojuje a na kraji louky vidíme složené klády - místo jako stvořené k menší pauzičce na čaj a svačinu (9:00). Po čtvrthodince pokračujeme dále. Asfaltka však za zatáčkou končí točnou s krmelcem a dál už pokračuje nevýrazná lesní pěšina. Prodíráme se tedy podél potoka, přičemž je poznat, že byl též rozvodněn, protože co chvíli se boříme do zrádného bahna. Jarmil vzpomíná, jak si podobně nabral do bot na Ukrajině. Po kilometru už toho máme celkem dost, ale po levé straně se naštěstí objevují louky, takže jdeme tudy a od Pucovského potoka se odkloňujeme.
Na horizontu je vidět jakási cesta a Kotel dovozuje, že je to asfaltka vedoucí z Naloučan do Pucova. Využíváme tedy polňačky, která nás na ni přivádí. Z asfaltky se otevírá pohled do krajiny: kilometr před sebou vidíme první pucovské domky, o něco více vlevo bílou siluetu typického jasenického kostelíka a ještě více vlevo zalesněné údolí potoka Jasinky, který je dnes naším hlavním cílem. Ve škarpách se ještě plno sněhu, takže ho využíváme pro dokonalou očistu zablácených bot, a otevíráme první lahváč, který likvidujeme těsně před Pucovem. Této obce se prakticky jen dotkneme a hned zahýbáme na okresku vedoucí na Jasenici. Chůze po silnici je jak známo nezáživná, takže u křížku využíváme odbočující účelové komunikace, která nás vede mezi poli směrem k jesenickému kostelu. Cágr osvěžuje vzpomínky na Normandii a spouští salvu petard. U dalšího křížku zastavujeme na focení kostelíka sv. Klimenta, ke kterému je už jen coby kamenem dohodil. Nutno podotknout, že osamocený kostelík se nachází na vyvýšeném místě nad obcí a je opravdu poměrně fotogenický. Je postaven v románském slohu, a dřevěná věžička se šindelovou střechou mu dodává pěkný ráz. Máme za to, že u kostelíka snad bude lavička nebo nějaké posezení, kde bysme mohli dát další přestávku na čaj a kalorie. Nic takového zde bohužel není a navíc tu potkáváme starší lidi, kteří nás předtím předjížděli ve žlutém favoritu. Na chvíli se zastavujeme a Kotel zase žhaví foťák. Paní si nás však nedůvěřivě měří a (slušně) se nás ptá, co jsme zač, co tu děláme a proč kostel fotíme. Načež jí Kotel (slušně) odpovídá, že nemusí mít strach, že nejsme žádní pobudové a bezdomovci: "My jenom tak vypadáme," upřesňuje Kotel svůj banderovský mundůr, skládající se z odrbaných maskáčů z vojny, zablácených kanad a akční paragánské torny, "jinak jsme celkem normální." Takže jsme zlomili nedůvěru a pán s paní nám vysvětlují, ať se nezlobíme, ale že místní památky už byly několikrát vykradeny, takže k cizím lidem chovají raději obezřetnost. No, nakonec jsme si přátelsky pokecali.
U kostelíka se sednout nedalo, takže pěšinou mezi ploty scházíme ke vsi. Ze stráně se otevírá pěkný výhled do centra obce Jasenice: je zde pěkná kaplička sv. Maří Magdaleny a zbytky tvrze. Na pěšině děláme opět krátkou zastávku na panáka a shlížíme dolů do vsi. Tam také po chvíli scházíme a přes mostek poprvé přecházíme Jasinku. Nyní budeme pokračovat po proudu tohoto potoka až do Naloučan.

Jasinka
Akční fotka z překonávání Jasinky.
Naloučany
Pozdrav po 17 letech od bývalé pionýrské základny v Naloučanech.
Takže v 10.45 nastupujeme na náročnou cestu údolím Jasinky. Cágrovi není po letech moc jasné, kudy jsme do údolí scházeli, ale Kotel mu to po chvíli ukazuje. Tehdy jsme totiž až do vsi nedocházeli. Hned za Jasenicí nám Jasinka dává pocítit, že její překonávání rozhodně nebude idylka. Před týdnem byla hodně rozvodněná a daleko po březích jsou rozličné naplaveniny, dřevo, klády a na cestě bláto. Zde ještě existují lavky přes koryto, ale v různém stupni poškození. Kolikrát zbyla pouze jediná kláda, kterou musíme překonávat s velkou obezřetností, protože vymáchat se v půli cesty by rozhodně příjemné nebylo. Přitom vzpomínáme na někdejší výpravy, kdy se vždycky počítalo, kolikrát se Jasinka musí přejít (bylo to asi 14-16x), kolikrát se kdo vymáchá, a především jak Pedro všechny lákal na skok přes potok o bidle. Nutno však podotknout, že za těch 17 let se údolí trochu změnilo. Stráně jsou poměrně dost vykácené, často jsou na nich holiny, takže dost utrpělo na své kráse. Na jedné louce je další hromada klád, takže zastavujeme na odpočinek a svačinu (11:15 - 11:30).
V dalším úseku překonáváme zřejmě nejdivočejší a nejkritičtější část výpravy. Lávky jsou zde vesměs stržené, pouze semtam je kláda přes peřeje nebo naplaveniny, takže máme dobré akční motivy k focení při hopsání přes vodu. Docházíme na větší louku, kde se nachází bývalý mlýn zvaný jako potok - Jasinka. Před týdnem voda jistě šplouchala domácím až na práh. Dál marně hledáme mostek, takže musíme pokračovat stále po stejném břehu. Voda se za zatáčkou láme o skály a nám nezbývá, než se šplhat do příkrého srázu. Ani potom však nemáme vyhráno, protože je potřeba opět překonat vodu. Brodit se nám nechce, takže dobýváme naplavené klády a horkotěžko jednu házíme přes potok, po níž potom peřeje překonáváme. Zhruba čtyřkilometrový úsek údolím Jasinky nám dal tedy pěkně zabrat, ale za dalším zákrutem říčky už naštěstí docházíme k Naloučanům. Spočítali jsme, že Jasinku jsme museli překonávat celkem 10x.
Okolo hřiště, kde jsme kdysi pořádali fotbalové turnaje, se dostáváme do vsi. Kotel s Cágrem chtějí vidět bývalou pionýrskou základnu, takže se jdeme podívat nahoru ke kostelu Sv. Jakuba do centra obce Naloučany. Pranic se zde nezměnilo: pořád stejná malebná vesnička, a dokonce i základna ODPM (bývalá škola) je pořád v provozuschopném stavu jako před sedmnácti lety. Odhadujeme totiž, že naposledy jsme zde byli se Čtyřkou zhruba v roce 1988. Cágr upřesňuje, že nabídku pobytu pořád děcka ve škole mají a základna funguje. Děláme zde tedy památeční fotku a okolo bývalé hospody se vracíme směrem na Ocmanice. Řeku Oslavku přecházíme po železné lavce (prochází zde již zelená značka ve směru od Vanče do Náměště). Přitom s údivem sledujeme, jak musela být před týdnem při záplavách rozbagrována silnice v bezprostřední blízkosti mostu. Díky silničnímu náspu se zde utvořila zřejmě doslova přehrada a voda zatopila nejspodnější část Naloučan. Nezbylo tedy nic jiného, než silniční násep prorazit, aby voda mohla odtékat.
Hned na kopci, pár desítek metrů od Naloučan, začíná obec Ocmanice kam docházíme kolem 13 hodiny. Ta je také pěkně upravená a navíc se za obcí nachází náš další hlavní cíl: nová vyhlídka nad vodárnou. Procházíme po návsi a na konci obce u bývalého kulturáku (kdysi jsme zde byli na zábavě a na plese) odbočujeme vlevo na účelovou komunikaci. Nutno podotknout, že v k.ú. Ocmanice byly před pár lety provedeny pozemkové úpravy, tudíž páteřní polní cesty byly vyasfaltovány, napřímeny a osázeny alejemi. Zhruba kilometr za vsí se na návrší nachází vodárna, na níž byla díky Vodárenské a.s. a obci Ocmanice zhruba před rokem (či dvěma) postavena turistická vyhlídka. Je ve tvaru jehlanu a vztyčena přímo nad vodojemem. Pěkný rozhled se nabízí na celou západní část Náměšťska. Pod rozhlednou je také turistické posezení, kterého využíváme k další pauze a taky poradě, kudy se ubírat dál. Můžeme jít buď na vlak do Náměště, anebo trochu dále do Studence. V tom případě je předem jasný pozdní oběd v našem oblíbeném stylovém motorestu Vyhlídka. Vítězí tedy jednoznačně druhá varianta.
Rozhledna Ocmanice
U nové ocmanické rozhledny.
Jdeme tedy dále po asfaltce směrem na Placký dvůr (zv. lidově "Placák"), ale na křižovatce před ním odbočujeme doprava na polňačku, po níž se dostáváme k velkému rybníku Dubovec nedaleko Častotic. Rybník celý obcházíme po rozbahněném poli, takže máme zase pracně vyčištěné boty obalené blátem. Shodujeme se, že už toho máme celkem dost - vždyť překonávání Jasinky stálo hodně sil - a netrpělivě se dožadujeme vytoužené hospody a především chladivého pivečka! Musíme však obejít celý Dubovec a překonat železniční trať. Pak už konečně slyšíme automobilový provoz na státní silnici I/23, kterou přecházíme a jsme na Vyhlídce. "Hurá!! Konečně hospoda!" jásáme spontánně a přesně ve 14:30 vytouženou Vyhlídku konečně pokořujeme.
Lokál je skoro prázdný. Pohodlně se usazujeme a hodnotíme dnešní atraktivní trasu bohatou na akční zážitky při přechodu Jasinky. Po chvíli díky pohledné pinglici přistávají na stole tři orosení Rychtáři (výborné pivo - známe například z loňského čundru). "Ještěže je ta hospoda až na konci trasy, jinak už bysme dneska asi nikam nedošli," hodnotí naši únavu Cágr. Nicméně pak ještě musíme dva kiláky na studenecké nádraží, ale to už snad zvládnem, i kdybysme se tam měli doplazit. Jelikož se Vyhlídka pyšní výhradně skvělými specialitami ze zvěřiny, objednáváme si kančí výpečky s knedlíkem a zelím a plněnou kapsu.
Nemá smysl se na nádraží honit a rušit si tak siestu, takže vlak před čtvrtou blahosklonně vypouštíme. Zvedáme se k odchodu a namísto po rušné silnici jdeme kolem obory a lesní cestou. Na studenecké nádraží v klídku docházíme o čtvrt na pět, v místní špeluňce si dáváme Litovel a usedáme venku na zdejší typické lavice. "Tak co, vymlátíme dneska zase tady tu hospodu?" štengruje ze srandy Kotel v narážce na komický konflikt z předvánoční "Normandie". Ale bohužel s námi není hlavní bitkař Eda. Zato u stolu štamgastů slintá místní buran, kterého tehdá držel Eda pod krkem (zřejmě patří k inventáři), a za pultem se motá provokatér-hospodský.
Před pátou přijíždí osobák a my odjíždíme domů. Prvních letošních jarních 19 kiláčků máme tedy za sebou. Výprava byla sice náročná, ale zato nám výborně vyšlo počasí.

* * * * * * *


Zajímavosti:

Nemá smysl se příliš rozepisovat o památkách v projitých obcích, když obec Jasenice má vynikající webové stránky i s mnoha fotografiemi a podrobnou historií obce, kostela Sv. Klimenta, kapličky i tvrze. Rovněž zde najdeme i historii obce Naloučany. Adresa také světová: jasenice.com.

* * * * * * *


Celkem ujito: cca 19 km.
Nejvyšší bod trasy: silnice nad Pucovem (cca 480 m.n.m.).
Nejnižší bod trasy: údolí Oslavky před Jedovským mlýnem (cca 350 m.n.m.).
K orientaci poslouží mapa KČT č. 84 Velkomeziříčsko.

sepsal a fotil Kotel



Domovská stránka: nasejizdy.czechian.net.