Předjarním Třebíčskem
aneb z Krahulova na Račerovice a Číhalín ke Kratochvílovu mlýnu a na vlak do Okříšek


Sobota 17. února 2007
Trasa: Krahulov, nádr. ČD (0 km) – Krahulov, obec (1 km) – Padrtův mlýn (2,5 km, 418 m.n.m.) – Račerovice (6 km) – Číhalín (8,5 km) – Kratochvílův mlýn (11,5 km) – Oblazeň, chatová osada (12 km) – Přibyslavice, rozcestník u papíren (14,5 km) – Okříšky, nádraží ČD (16 km).
Účastníci: Kotel, Jarmil.
Počasí: polojasno, +5°C.


Letos se zima prakticky žádná nekonala a kromě jednoho lednového týdne sníh vůbec nebyl. Na víkend 17./18. února nám meteorologové dokonce nahlásili slunečné počasí, které se přes mlhavý pátek kupodivu konalo! Díky této předpovědi jsme s Jarmilem domluvili první letošní výpravu v blízkém okolí Třebíče.
Zvláštností bylo, že trasa a cíl nebyly předem vůbec známy - o tom se budeme rozhodovat až na samotné výpravě dle stavu cest a počasí. Pouze jsme si dohodli ranní odjezd vlakem do Krahulova, přesun po značce do údolí Jihlavky - a dál se uvidí... Nakonec se z našeho záměru vykrystalizovala velice pěkná předjarní trasa prosluněným Horáckem, severozápadně od Třebíče. Dokonce i na závěrečné pivko zbylo pár minut, neboť jsme nakonec došli přes Číhalín a podél řeky Jihlavky do Okříšek na nádraží.

Padrtův mlýn
Padrtův mlýn v údolí Jihlavky.

Bohužel, ostatní parťáci dnes nemohli, takže jsme museli vyrazit pouze v tomto minimálním počtu. Bylo smluveno, že zřejmě nepůjdem nějakou drsně dlouhou trasu, takže sraz byl stanoven až o čtvrt na deset na třebíčském vlakáči. Po tradičním nádražním kafíčku nastupujeme a přesně 9:25 se náš vlak odpoutává od perónu. Dopolední piknik ještě pokračuje za jízdy, neboť Jarmil vybaluje ještě teplou douzovanou klobásu, kterou zakoupil cestou na nádraží.
Krátce po půl desáté vystupujeme na známém krahulovském nádražíčku uprostřed polí, respektive vedle známého mohutného sila. Je krásné slunečné dopoledne, ale pofukuje dost studený vítr. Není se čemu divit, vždyť je ještě polovina února – zatímco loni jsme pilně lyžovali, dnes už je příjemné předjaří. Před nádražní budovou je turistická orientace na níž zjišťujeme, že půjdeme po žluté značce. Do vsi to máme kilometr a dále k řece Jihlavce 2,5 km. Během pár minut překonáváme otevřený silniční úsek a jsme v Krahulově, kde přecházíme hlavní silnici na Jihlavu, míjíme pěkný památník padlým z I. světové války a mezi stodolami vycházíme na severovýchodní okraj vesnice. Prozatím cestou konzultujeme další směřování trasy. Máme možností více, především dle stavu polních a lesních cest: 1. pokud budou příliš blátivé a neschůdné, zamíříme podél Jihlavky rovnou k Třebíči; 2. když to půjde, nějak se zkusíme nasměrovat třeba na Račerovice a odtud přes "Velký javor" po zelené do Třebíče ze severu; nebo za 3. z Račerovic se budeme stáčet severozápadně buď na Číchov nebo na Přibyslavice. Takže na výběr máme skutečně rozmanité trasy!
Za těchto úvah kousek za obcí podcházíme mezi poli typický Krahulovský kopec (505 m.n.m.). Žlutá vede souběžně s jakousi cyklostezkou a na jednom rozcestí je nová odpočivka s mapou – samozřejmě, že nějaký buran si dal už tu "práci", že strhal lepenkové šindele ze stříšky a mapu poškodil. Dále nás žlutá zavádí do zalesněného údolíčka bezejmenného pravostranného přítoku řeky Jihlavky a po pár minutách už mezi holými stromy vidíme červenou střechu statku u mlýna.
Po avizovaných 2,5 kilometrech tak přicházíme ke známému Padrtovu mlýnu u Sokolí na řece Jihlavce (čas 10:05 hod.). V sezóně zde funguje výletní restaurace s příjemným posezením. Dnes tu není ani noha, což se za pár okamžiků mění, protože z postranní cesty přijíždí jezdec na koni. Sice taktně čeká, až si vyfotím pěkný mlýn, ale proč nemít na fotce i koníka, že? Žlutá značka zde končí, neboť kolem Jihlavky vede hlavní červená. Cesty jsou dobré, takže se rozhodujeme, že půjdeme na Račerovice.
Přecházíme železný most a proti proudu kráčíme k chatové osadě. Ačkoli nebyl letos prakticky žádný sníh, v řece proudí poměrně dost vody. Po kilometru opouštíme červenou značku a odbočujeme doprava do údolí Račerovického potoka, přičemž nás po chvíli cesta vyvádí na okresní silnici Třebíč-Nová Ves. Nyní namísto lesnatého údolíčka volíme pohodlnou polní cestu, která se od silnice s autobusovou zastávkou vydává k Račerovicím. Na návrší míjíme mohutnou rozeklanou borovici – památný strom (značen i v mapě), a pak už jen mírně stoupáme. Na úpatí zalesněného hřebene Tarabka (579 m.n.m.) se krčí račerovické střechy a my opět řešíme otázku kudy dál. Po chvíli jsme v Račerovicích a máme jasno: využijeme polňačku na Číhalín.
Obce se pouze dotýkáme a malou chvíli kráčíme po okresce vedoucí na Kouty. Avšak po nějakých sto metrech odbočujeme vlevo na zmíněnou polňačku a začínáme vytrvale stoupat, takže se nám začínají otevírat pěkné výhledy k jihu do otevřené okříšsko-třebíčské kotliny, kterou na jihu uzavírá zalesněný masiv Zadní hory nad Čechočovicemi (nyní už bohužel zohyzděný příhradovou věží Vodafonu). Na jihozápadě rozeznáváme hřebeny heraltických lesů s Kobylí hlavou a ještě dále horu Mařenku. Sice je slunečno, ale obzory jsou v oparu, takže viditelnost nic moc.
Polední pauza
Polední svačinka nad Číhalínem.

Jihlavka
Jihlavka u Kratochvílova mlýna.

Polňačka je zjevně neužívaná, avšak ještě dobře schůdná. Jak je u nás blbým zvykem, jinak ubrečení zemědělci si zde zvesela dělají cesty po okrajích polí, takže samotná polňačka zarůstá křovinami. Těch ale využívají hejna ptáků, kteří už nyní cítí jaro a všude se ozývá jejich švitoření. Občas je vyplašíme, takže hejno se zvedne a popolétne dále. Asi 1,5 kilometru cesta stoupá do mělkého sedla pod zalesněný Číhalínský kopec (587 m.n.m.). Usuzujeme, že už je nejvyšší čas na svačinu, ale zatím se nikde sednout nedá, protože pod sedlem vítr pěkně protahuje. Dosahujeme opuštěné zahrady s křížkem na okraji a začínáme klesat. Po chvíli vidíme vlevo klády a to je přesně místo na odpočinek a svačinu. Oheň neděláme, pouze se občerstvujeme horkým čajem a spořádáváme studenou stravu (lovečák, klobásy, chleba), kterou Jarmil ochucuje vynikající ostrou francouzskou hořčicí. Po více jak půlhodince se zvedáme a pokračujeme z kopečka k Číhalínu.
Této zastrčené horácké obce dosahujeme po několika minutách. Je sevřena mezi vrchy Číhalínský kopec (odtud jsme přišli), Zubrca (612 m.n.m., je opředena jakousi pověstí, pokusím se zjistit) a Hliny (561 m.n.m.). Pouze k Přibyslavicím je dá jet relativně z kopečka. Opět se rozhodujeme, kudy dál. Jelikož už je k jedenácté hodině, je na čase směřovat k vlaku – a to buď nějak přes Červenou Lhotu do Číchova, anebo přes Kratochvílův mlýn k Přibyslavicím a Okříškám. Vítězí druhá varianta a to mimo jiné i z toho důvodu, že v Okříškách bude reálná šance odměnit se točeným na "Havaně", kdežto v Číchově bude hospoda odpoledne ještě zavřená. Nicméně si ještě trochu zajdeme (přece nepůjdeme do Přibyslavic po silnici!) a stočíme se tedy k Jihlavce směrem na Kratochvílův mlýn.
Hned za Číhalínem odbočuje účelová komunikace vpravo do polí a začíná vytrvale klesat. Takže na zhruba třech kilometrech od Číhalínského kopce překonáváme celkem velký výškový rozdíl: zatímco z místa svačiny jsme měli protější krajinu jako na dlani, nyní už jsme stále níž a níž. Ke Kratochvílovu mlýnu přicházíme zhruba o půl jedné. Je to pěkně zrekonstruované rekreační středisko s hlavní budovou a chatkami. My se ale musíme nějak dostat přes hučící Jihlavku na druhý břeh, kde se v táhlém zákrutu nachází chatová osada Oblazeň a také kýžená červená značka. Přístupová cesta se stáčí vpravo kolem starodávné stodoly a záhy naráží na vysoké skalisko spadající přímo do řeky. Avšak dle předpokladu je zde bytelná lanová lávka vybudovaná svědomitými chataři.
Přecházíme lávku, která se houpe tak, že nám nohy podklesávají ještě daleko na louce mezi chatami. Právě v těchto místech volá Pedál a zdraví účastníky výpravy. Nemohl se zúčastnit, protože za chvíli jej čeká bohulibá činnost: jde navštívit Jelena, který dnes pálí slivovici. V chatové osadě se napojujeme na červenou značku a jdeme po proudu řeky. Přímo naproti Kratochvílovu mlýnu vede jen úzká stezka pod mohutnými skalami, avšak po chvíli se břeh rozšiřuje v louky. Pak už jen krátký lesní předěl a máme na dohled vesnici Přibyslavice. Od mlýna pod vrchem Hajný (503 m.n.m., příhradový stožár Vodafonu) až k papírnám se to pěkně táhne. U hřiště opouštíme řeku a u brány do fabriky nás čeká další turistický rozcestník: po žluté spojce to máme na nádraží do Okříšek 1,5 km.
Musíme překonat málo záživný poslední úsek trasy, neboť jdeme po silnici. Okolo dřevozávodů přicházíme zatáčkami do Okříšek a po půl druhé už jsme u nádraží ČD. Zjišťujeme, že osobák na Třebíč odjíždí až 14:18, takže se jdeme do protější "Hávy" odměnit dobrým točeným. Výprava se velmi vydařila, především díky dobrému počasí a zajímavé trase. Dohodli jsme se, že nejbližší okolí Třebíče budeme postupně procházet i nadále.

Přibyslavický kostel
Typická dominanta Přibyslavic - barokní poutní chrám Narození P.Marie...

Havana
...a Okříškám pro změnu dominuje jiný chrám - hotel Háva, zvaný "Havana", cíl naší cesty.

* * * * * * *

Zajímavost:

Jak ke svému jménu přišel vrch Zubrca nad Číhalínem - tuto pověst se mi přece jen podařilo najít.

Celkem ujito: 16 km.
Nejvyšší bod trasy: sedlo pod Číhalínským kopcem (540 m.n.m.).
Nejnižší bod trasy: Padrtův mlýn u Sokolí (cca 402 m.n.m.).
K orientaci poslouží mapa KČT č. 79 Jihlavsko a č. 80 Třebíčsko.

(zápis a foto Kotel)



Domovská stránka: nasejizdy.czechian.net.