Jak ke svému jménu přišel kopec Zubrca
Zubr Lesnatý kopec u Číhalína se jmenuje Zubrca. Jméno dostal podle lovecké události, která se v kraji vypravuje.
V lesích kolem se to kdysi rozléhalo křikem lidí, ranami sekyr, rachotem dopadajících pokácených stromů. Osadníci vedení vladykou Číhalou káceli a pálili lesy, stavěli nové domy a vztyčili tvrz, aby se tu mohli usadit.
Teprve pozdě na podzim byla práce hotová – a tehdy se muži rozhodli vyrazit na lov. Už mrzlo a poletoval sníh, domy v nové osadě stály, jednoduché, ale přece účelné. Muži ale ani teď nemohli odpočívat. Bylo potřeba zásobit se masem na zimu, a tak nastala doba lovu. Vladyka se postavil před své lidi a pravil: "Vy, mladí a silní mužové si opatříte pořádné luky, šípy, kopí a důkladné obuchy. Nazítří se vydáme na lov – a bude to těžká výprava, tak se dobře připravte." Osadníci se těšili, až vyrazí. Brzy zrána pak nastoupili s vladykou v čele na výpravu. Před odchodem si ještě zazpívali svoji dávnou loveckou píseň. Pak se dali mlčky na pochod temným lesem, obcházeli mechem obrostlé balvany, poražené velikány smrků a jedlí a tiše našlapovali po jehličí.
Všude bylo nehybné ticho, jenom les šuměl a stromy ve větru střásaly sněhový poprašek. Pak vladyka nakázal nadháněčům: "Vy a psi obejdete tamten daleký kus a budete postupovat proti lovcům. Tady na vás budeme čekat." Po půlhodině se konečně ozval v dálce štěkot psů a začal se blížit hluk nadháněčů. Lovci byli napjati. Vtom spatřili na kraji zamrzlého bahniska obrovské zvíře s mohutnou hlavou a dvěma zahnutými rohy. Zubr vypadal divoce a hrozivě, silnýma nohama dupal po zmrzlé půdě a krvavé oči mu žhnuly. Najednou se pustil přímo k lovcům. Z několika míst zasvištěly šípy, které se mu zaryly do těla.
Zubr sebou trhl, několikrát se otočil a pak se vrhnul na místo, kde za stromem čekal sám vladyka. Vladyka pozvedl oštěp a jak se zubr hnal kolem něho, vrazil mu ho vší silou do boku. Zubr se otočil a hnal se přímo na vladyku – tomu by se bývalo zle vedlo, kdyby mu nejbližší lovec nevrazil z druhé strany svůj oštěp. Zasáhl jím srdce a ohromné zvíře se zachvělo a skácelo jak podťatý strom.
Lovci se radovali – ale ještě je čekala těžká práce – dopravit zubra do Číhalína. Hlava tohoto prvně uloveného zubra potom zdobila vladykův příbytek a místo, kde byl zubr uloven, lidé nazvali Zubrca.

Zavřít okno

Domovská stránka: nasejizdy.czechian.net