Pátek až neděle 10. - 12. října 2025
Trasa sobotní výpravy: chata – rozc. U Moučků – Kleť (vrchol, 1084 m n.m.) - koloběžkama dolů: U Modrého obrázku (rozcestník, 780 m n.m.) - starý lom - parkoviště Jelenka v Čes. Krumlově.
Účastníci: Pedál, Dan, Venca, Havran, Eda, Jarmil, Eman, Trnkáč, Pupek, Pepík, Burdych, Cahouš a Pilník (13).

Počasí: ušlo.

První diskuse o termínu proběhly už v průběhu srpna, když volal Pedál - "Prosimtě, sme na vandru a ptají se kdy bude chata?" No samozřejmě že v obvyklém termínu, tentokrát to vychází na 10. - 12. 10. V září teda posílám pozvánku a sčítám odpovědi - 12. No to se ještě zredukuje. Nezredukovalo. Takže letošní ročník je co do účasti rekordní, včetně mě 13. Zkraje týdne proto posílám kamarádům dotaz, jestli chtějí koloběžky do Krumlova, odpověď jsem použil v podtitulu :-) Domlouvám je tedy s tím, že počet je ještě mírně nejistý, a odpověď mě mile překvapila - "Vy jste s náma jel vloni, tak to budete mít za 3.000 i s výjezdem z Krumlova." - ten jsme ale nevyužili. Následuje páteční přivezení soudků parťákem, tentokrát světlá 12° z čerstvého chmele, klasická světlá 12° a polotmavá 11°, nákup v Globusu a můžu pomalu vyrazit.

Pátek 10. října
Na chatě poklidím, připravím spaní, zazimuji část inventáře, zatopím, udělám místo pro Cahouše v kůlně a po čtvrté hodině vyrážím na nádraží. Musím oklikou přes Holubov, v Chlumu se opravuje křižovatka, autobus naštěstí jezdí přes areál JZD.
Z vlaku jich fakt vystoupilo deset, sice z Třebíče do Cerekve byla náhradní doprava, ale i tak vypadali pěkně vesele. Takže přivítání, nasměrování na autobus s klasickou otázkou "kam si máme koupit ty lístky" a můžu vyrazit s bagáží. Na chatě narazím soudky, kamarádi docházejí vzápětí a můžeme začít s místy na spaní. Pepík s Pupkem si ustelou pod jabloní, Alda tentokrát zůstává dole, kolem půl sedmé přijíždí Burdych a později i Cahouš.
Sedíme u jídla a pití, povídáme, později i na kytary dojde, ale toho už se někteří nedočkali, první odcházejí spát kolem osmé, ta cesta musela být fakt náročná. Později dochází i na rumy apod., a aniž bychom to tušili, padl ten večer téměř veškerý "tvrdý", který byl k dispozici. A protože jsem sobotní odchod stanovil na půl devátou, kolem půlnoci se do hajan odebrali všichni.


Sobota 11. října
Sobotní ráno je poklidné, snídáme štrůdl od manželky, někteří vlezou i do bazénu (má kolem 12ti stupňů) a před devátou vyrážíme všichni klasickou cestou k "Moučkovi". Tady se začíná projevovat Vencovo bolavé koleno, hrdinně však odmítl možnost návratu na chatu a tak nabízím alternativu - lanovka sice nejede, ale domlouváme se s tím, že zkusí ještě jeden kopec a pak se může napojit na okružní cestu, která ho nahoru vyvede mírnějším stoupáním. To se daří a na delší, ale pohodovější žlutou pak odbočují Venca, Pepík, Alda a Jarmil s tím, že se setkáme nahoře.
Větší skupina pokračuje přímo a k chatě na vrcholu Kletě docházíme po půl jedenácté. Návštěvu rozhledny odmítáme, viditelnost není nic moc a míříme rovnou do hospody. Vzhledem k plánovanému programu (chtěli jsme navštívit Fotoateliér Seidel) jsem domluvil koloběžky na 12.30, stejně jako loni, takže ta hodinka a půl by mohla být akorát. No samozřejmě že se to některým zdálo málo, došlo i na loňské SMS a fotku s koloběžkama, než uvěřili. Objednáváme tedy k jídlu polívky (česnečka, gulášová, vývar), i na smažák došlo a rezervní družstvo přichází v 11.45. To je tak-tak na polívku, pivo a dvě rundy vaječňáku, ale hlavně, že jsme se všichni na vrcholu sešli. Někde po cestě přijímá Pepík telefonát od nějakého vzdáleného příbuzného s přáním k narozeninám a ukázalo se, že je pro odpolední program zásadní. Stručně - dlouho o sobě nevěděli a příbuzný má v Krumlově hospodu a cukrárnu. Program byl tedy upraven tak, že po muzeu půjdeme do hospody a cukrárny, ale dáme vědět cca hodinu předem.
V půl jedné jsme spořádaně nastoupeni u vysílače po předchozí SMS "řidič je na cestě", ale teda fakt nevím, kudy jel, dorazil s cca 20ti minutovým zpožděním, vesměs jsme to odbyli brbláním v duchu "to by tak bylo na eště jeden vaječňák". Na druhou stranu - neměl problém s delším sjezdem (okolo Granátníku) a "až budete u Jelenky, tak zavolejte, jsem tam za pět minut". K mému upozornění ohledně opatrnosti v zatáčce ještě přidává aktuální info o proběhlém svážení dřeva a mokré cestě s místy popadaným listím a můžeme vyrazit.
První krátká zastávka je už po chvíli u Žebříkového kamene, další plánuji u Plánskýho, ale to se nepovedlo, kamarádi zastavili až u Modrého obrázku. Chvíli odpočíváme a Pedál pohotově úkoluje nějaké turistky pro foto. Myslel teda spíš na pózování, paní nás ale organizuje jako ve škole - "vy ste malej, poďte dopředu" apod. Nicméně se daří a po chvíli odjíždíme směr rozhledna pod Granátníkem. Nutno říct, že tahle cesta je tak akorát, zřídkavé prudší úseky se střídají s povlovnými, párkrát je třeba se mírně odrazit, ale celkově pohodový sjezd. Nahoru na rozhlednu nás nakonec jde snad jen šest, ostatní odradil krátký, ale prudký kopec. Výhledy však nezklamaly a další pěkné k jihovýchodu se nám otvírají po cestě k zastávce u parkoviště nad Novým Dvorem.
Zde se moc nezdržujeme a po běžné silnici pokračujeme k železničnímu přejezdu. Nad ním míjíme areál bývalých kasáren, po válce toto místo sloužilo jako shromaždiště k odsunu. U přejezdu volám koloběžkáři, kamarády upozorňuji na zvýšený provoz a orientačně náročný úsek - v zatáčce je třeba odbočit. Pomalu se sjíždíme, Pepík mezi posledními a na posledních metrech mu praská duše. To bylo tedy taktak. Vzápětí se objevuje koloběžkář, předáváme koloběžky a přílby a zrovna když se svlékám ze svetru, urputně mi zvoní telefon. Eda - "Kam mám jet? Já sem dojel až dolů na silnici." Naštěstí byl cca 150m od nás, tak to nebylo tak zlé.

V hospodě.

Pepík zatím zamluvil na třetí hodinu místa v hospodě, to by mělo být s návštěvou ateliéru tak akorát. Ale chyba lávky - v Krumlově je dojezd Vodáckého maratonu a cesta kolem řeky se protahuje. Je půl třetí a ještě ani nejsme u Seidla, no co se dá dělat. Míříme tedy nejprve do cukrárny, kterou nacházíme po chvíli bloudění, jenže ta je poměrně malá. No co, tak jsme se prošli a Pepík zamlouvá místa na pátou hodinu, po jídle a pivku bude kávička a trdelník akorát. A pro jistotu - do hospody nás dovede klučina z obsluhy, abychom nezabloudili.
Po cestě kamarádi s překvapením identifikují hospody, kde v době dřívější i nedávné došlo k nějaké pamětihodné události a po letech se před nimi fotografují. Nutno říci, že cílová hospoda byla velmi příjemná, v průjezdu starého domu s pěkným dvorkem a záchody ve sklepě. Jídlo vynikající a na Krumlov cenově přijatelné, pivo Plzeň (co se dá dělat) apod., tak se moc příjemně rozsedáváme. Mezitím Trnky domluvil taxíka, resp. dva, protože v tomhle počtu to jinak nejde, ale přesto házím udičku - "Nechce se někomu vlakem a pak pěšky?". Kupodivu se hlásí Burdych, Pupek a Cahouš takže po půl páté vyrážíme směr vlakové nádraží! U něj zjišťujeme že vloni navštívená hospoda je zavřená - rekonstrukce. No to jsem zvědav, co z toho bude, hospůdka to bývala příjemná a jídlo velmi slušné.
Vlak přijíždí chvíli po páté s mírným zpožděním a po krátké poradě kupuji lístky do Holubova, z Plešovic bychom už přeci jen docházeli téměř za tmy. Na nádraží registrujeme boudičku, kterou jsme "objevili" před čtyřmi lety, měli v ní celkem dobrého Dudáka. Teď to ale vypadá, že otevírají sporadicky, dnes až v 19.00. Míříme tedy k rybníku a okolo něj po spojovačce do Chlumu, na chatě tak jsme po půl sedmé. Vybalujeme, odpočíváme a asi za hodinku přichází kamarádi. Popíjíme, povídáme a protože jsme všichni celkem najedení, ani nevytahuji klobásky a dojídáme jitrničky apod ze včera. Později dochází i na kytary a odcházíme spát kolem půlnoci.

Neděle 12. října
Ráno si můžeme dovolit chvíli přispat, čiperové vstávají kolem osmé, snídají, sem - tam něco uklidí. Postupně se všichni budí a Pupek se opakovaně ptá na koně za plotem - né že by je viděl/slyšel i letos, ale pořád nemůže zapomenout na svůj zážitek před pár lety. Koně fakt né, ale srnčí za plot na popadaná jablka chodí. Takže balíme, postupně uklízíme a zbývá zinkasovat kamarády (tentokrát á 700, taxíky si Alda řešil sám) a na 10.30 stanovuji brzký oběd. Mezitím se rozloučil Burdych s Cahoušem, po jídle doklízíme, akorát došlo pivo a zbyla jedna klobáska. Pedál ze mě ještě vydyndal dvě lahve vína na cestu, závěrečné foto a je čas vyrazit na autobus.

Kleť 2025 - společná fotka.

Celkem v sobotu ujito: 6 km, ujeto 11 km.
Nejvyšší bod trasy: Kleť (1084 m n.m.)
K orientaci poslouží mapa KČT č.73 Vltava pod Vyšším Brodem a Blanský les 1:50.000.

(zapsal Pilník, fotil Pedál, Pupek a spol.)

Domovská stránka: nasejizdy.czechian.net.