Pátek až neděle 20. - 22. prosince 2024
Trasa sobotní výpravy: Stránecká Zhoř, zámek (0 km, 490 m n.m) – Frankův Zhořec, (2,5 km, 475 m n.m.) – Šeborov, samoobslužný bar (3,5 km, 510 m n.m.) – Svařenov (5 km, 540 m n.m.) – Hrbovský vrch (5,5 km, 565 m n.m.) – Okrouhlice, kóta (6,5 km, 547 m n.m.) – Lavičské údolí (9 km, 438 m n.m.) – Velké Meziříčí, Jelínkova vila (11,5 km, 420 m n.m.) – Velké Meziříčí, vlak. zastávka (12 km, 450 m n.m.).
Účastníci: Pedál, Venca, Britt, Kmoch, Pupek, Trnky, Cahouš, Koudela, Pilník, Burdych, Pepík, Jabko, Poke, Vajda, Cágr, Jarmil, Eman, Eda, Pirochťák, Filda, Čenich, Havran (22).
Počasí: luxusní - slunečno, asi +6°C.
* * * * * * *
Páteční večer
Ve stanovený čas mířím směrem k nádraží, kde potkávám Kmocha. Podlipno je zavřené, kamarády tak nacházím U Kopečků. Po krátkém úvodním pivku odjíždíme do Studence v počtu 9 a samozřejmě po cestě ochutnáváme tradiční "lakocinky". V nádražní "špeluňce" už nás čekají Jabko, Pepík a Burdych a můžeme tedy oficiálně zahájit. To se neobejde bez rund panáčků objednaných kamarády, kteří v tomto čase slaví svátek či narozeniny.
Jak už to bývá, část kamarádů chytla slinu, na chatu se tedy vydáváme postupně - klíčníkem je Pepík. Při příchodu nás překvapuje oplocenka před chatou se zákazem vstupu. Jak později vysvětlil Pedál, je to součást boje o pozemek, na kterém chata stojí a díky úžasným restitučním zákonům je rozumné řešení takřka v nedohlednu.
Postupně vybalujeme, zabíráme místa na spaní a setkáváme se u stolu k ochutnávce. Téma "staročeská žranice" bylo bez soutěže, každý proto přináší a ochutnává podle svých preferencí: sýry, klobásy, škvarky, buchty, vánoční cukroví a nechybí ani tradiční Trnkyho Sloní žrádlo. Venca s Cahoušem ladí kytary, ostatní se pomalu trousí od "Marušky" a tak začínáme hrát a zpívat. Stále však chybí harmonika a ukulele, tihle dva kamarádi přichází poměrně pozdě a ve stavu hodně veselém, který by se dal charakterizovat jako "ukulele je mi u p***e". Vzhledem k naplánovanému sobotnímu odjezdu a postupující únavě se postupně odebíráme na kutě, většina chvíli před půlnocí a největší vytrvalci asi o půl druhé.

Zahájení výpravy před zámečkem ve Stránecké Zhoři.
|
Sobotní výprava (21. prosince 2024)
Ráno se budíme chvíli před sedmou, pácháme dle možnosti hygienu a snídani, zvládáme i čaj do termosky na cestu a kolem půl osmé vítáme Havrana s kytarou. Poté se odebíráme kromě Jabka na nádraží, kde nás má v 8.00 čekat objednaný autobus s odvozem do Stránecké Zhoře. Celkový počet účastníků sobotní vycházky je tak cca 22 výletníků.
Pohodlně se usedáváme, z batohů se začínají vynořovat lahve (největší ohlas vzbudila Kmochova litrová griotka) a užíváme si cestu - nejdřív po hlavní směrem na Třebíč, pak odbočka na Smrk, odtud do Budišova a přes Hodov do Oslavičky na hlavní. Pak klasicky Velké Meziříčí a odtud už jen coby kamenem dohodil do Stránecké Zhoře, kde vystupujeme kolem tři čtvrtě na devět.
Sotva se se sešikujeme po výstupu autobusu, vítá nás postarší chlapík a uvádí nás do zámku. Zámek Stránecká Zhoř je majetkem Řádu Rytířů Kristových a během více než hodinové prohlídky jsme byli seznámeni s jeho historií, aktuálním stavem a plány do budoucna. Všechny tyto informace se dají najít na: Zámek Stránecká Zhoř - Oficiální webové stránky zámku Stránecká Zhoř .

Prohlídka zámku.
|
Tak jen stručně - zámek byl postaven italskými mistry na místě původní tvrze, stavitel byl luterán, proto postrádá zdobné prvky. Kolem poloviny 18. století však ztrácí zámek jako sídlo své opodstatnění a začal být využíván jako byty a hospodářské objekty a to po dobu více než 200 let, přičemž toto období bylo spojeno s postupnou devastací. V současné době je zámek zamýšlen jako sídlo řádu, a ačkoli to zvnějšku nevypadá, hotova je např. knihovna, kaple, byt správce i černá kuchyně určena k pronájmu pro společenské akce. Nezbývá, než držet palce a popřát majitelům hodně zdaru v této záslužné činnosti!
Chvíli po desáté se loučíme se Stráneckou Zhoří a míříme dolů k Balince. Po loukách s více či méně znatelnou cestou pokračujeme do Frankova Zhořce a cestou přemýšlíme, kudy přesně jsme šli touto oblastí před nějakými 25-30 lety. Shodli jsme se na tom, že jsme začínali někde mezi Měřínem a Svařenovem, ale kde přesně, to už asi nezjistíme. Podél Balinky tak pokračujeme kolem několika chat směrem na Šeborov, kde opouštíme údolíčko a stoupáme do vsi. Důvodem je existence "lesního baru", zde konkrétně "Samoobslužného baru Na farmě", kde Pedál domluvil svařák a oheň na buřty. Prapůvod těchto občerstvoven je kdesi na severu mezi Jeseníky a Rychlebskými horami a přežívají i přes nepoctivost některých návštěvníků. Tahle však byla luxusní - v podstatě přístavek k farmě s kuchyňkou, sociálním zázemím s teplou vodou a dokonce i PB ohřívačem. Není divu, že jsme se zdrželi skoro dvě hodiny.
K pokračování je třeba se kousek vrátit do údolí Balinky, kde se napojujeme na "Naučnou stezku Balinského a Nesměřského údolí". Názvu navzdory se opět drápeme do kopce - NS je v této části trasována nad údolím a nejvyššího bodu dosahujme na návrší po průchodu Svařenovem - cca 560 m n.m. s krásnými výhledy. Odtud pomalu klesáme do údolí Lavičského potoka s několika rybníčky a pohodlně docházíme kolem půl čtvrté do Velkého Meziříčí, kde máme dostatek času k návštěvě oblíbené Jelínkovy vily. K tradičnímu pivu objednáváme i rybí polévku (buď klasiku nebo halászlé) a ve čtvrt na šest nastupujme do lokálky směr Studenec. Cesta trvá víc než půlhodinu a pro některé z nás je to vítána příležitost ke schrupnutí a nabrání sil na sobotní večer.
Po vystoupení ve Studenci míří někteří na pivko k Marušce, jiní se loučí a odjíždějí směr Třebíč a někteří se vydávají rovnou na chatu, kde čeká provianťák Jabčák se zapečenou krkovicí (cibule, smetana...) s bramborem. Večeře byla vynikající, žíznivci se u Marušky moc dlouho nezdrželi a večerní zábava tak může pokračovat ve stejném duchu, jako včera. Oproti včerejšku došlo k obměně muzikantů - dnes v podání Eda, Kmoch a Havran a přísunu kvalitního rumu ke střídmé oslavě Edovo šedesátin.
Na kutě odcházíme postupně bez větších excesů, po oba dny nás spalo na chatě a ve vedlejší myšárně cca 13 v mírně odlišném složení. Přestože bylo letos v podkroví celou noc otevřené okno, vzduch zde tradičně nebyl nejčerstvější, jak kdosi poznamenal "v noci sem šel chcat a při návratu jsem myslel, že budu blejt".
... a neděle...
V nedělní ráno postupně stáváme, snídáme a uklízíme tak, jako vždycky a po rozloučení postupně odjíždíme směr Třebíč, tentokrát víceméně auty, a těšíme se na příští rok.

Společná fotka v Jelínkově vile.
|

... a nedělní závěrečná.
|
* * * * * * *
Zajímavosti a odkazy
Celkem ujito: 12 km.
Nejvyšší bod: návrší nad Svařenovem / Hrbovský vrch (565 m n.m.).
Nejnižší bod: Velké Meziříčí / u Jelínkovy vily (cca 420 m n.m.).
(zapsal Pilník, fotil Pedál a spol., trasoval Cágr)
* * * * * * *
Domovská stránka: nasejizdy.czechian.net.
|