Pátek až neděle 13. - 15. října 2023
Trasa sobotní výpravy: chata – starý javor – Nad Výhledem / Čtyřmezí (910 m n.m.) – Kleť (vrchol, 1084 m n.m.) - koloběžkama dolů: rozhledna Granátník - Granátník (vrchol, 810 m n.m.) - U Modrého obrázku (rozcestník, 780 m n.m.) - parkoviště pod lanovkou - a dochod na chatu (11 km pěšky, 13 km na koloběžkách).
Účastníci: Pilník, Pedál, Eman, Pepík, Venca, Cahouš, Čenich, Trnkáč, Pupek, Eda, Jarmil (11).

Počasí: pěkně + přeháňka.

Letošní jubilejně půlkulatý ročník jsem opět začal plánovat s dostatečným předstihem a zdá se, že akce má mezi kamarády dobrý zvuk - tentokrát jich přijelo rovných deset! V předstihu jsem tedy objednal pivo, zajistil koloběžky a horkotěžko dokončil zastřešení nové kůlny, která tak byla schopna pojmout pár nocležníků.

Společná fotka na Kleti.

Pátek 13. října
Samotná akce začíná opět v pátek návštěvou Globusu a nákupem zabijačkových specialit, chleba a klobás k večeři. Na chatě vše pečlivě skládám do lednice, neboť uvnitř je na tuto dobu nezvyklých 20 stupňů. Zatápět proto není třeba, chystám podkroví na spaní a dopisuji si s chlapíkem od koloběžek ohledně objednání vývozu na Kleť, jelikož někteří kamarádi avizovali problémy s koleny, nohama apod. a lanovka má odstávku. Předpokládaná tři místa jsou ale problém - "můžeme vás vzít z Krumlova, z Krásetína by to bylo za příplatek 300,-". To pak vychází tři sta na jednoho, no to asi né? Rozhodnutí ponechávám na domluvě s kamarády....
Ti přijíždí vlakem na čas a zatím 8 - Pedál, Čenich, Venca, Eman, Trnky, Pepík a nováčci Eda s Jarmilem. Oproti loňsku vystupují celkem v pořádku, možná i proto, že z Třebíče do Cerekve byla výluka a muselo se náhradní dopravou. Po uvítání a naložení bagáže bylo rozhodnuto, že na Kleť půjdou všichni pěšky, za ty prachy si to můžou nechat. Odjíždím tedy na chatu, odepisuji koloběžkářům, narážím pivo (světlou a polotmavou dvanáctku z Gloknera) a chystám venkovní ohniště. Kamarádi vzápětí doráží (jeli z nádraží autobusem), vybalují a Pepík si staví stan. Ochutnáváme pivo, jitrničky, jelítka, sekanou, paštiku a vzápětí přijíždí Cahouš s Pupkem. Jsme tak v kompletní sestavě, zapalujeme oheň a připíjíme na zdar akce! Díky nezvykle teplému počasí zůstáváme venku dlouho po setmění, určitě i díky Pupkovo harmonice. Nicméně počínaje devátou hodinou se kytaristi Venca a Cahouš přesouvají dovnitř a s nimi i část osazenstva. Ti nejvytrvalejší zůstávají venku až do jedenácti, zábava tak běží na všech frontách a než se nadějeme, je tu půlnoc, kdy se většina ubírá na kutě.

Na Čtyřmezí.

Sobota 14. října
V sobotu spořádaně vstáváme, někdo dříve a někdo později, snídáme, dáváme kafe (někteří i bazén) a vychutnáváme štrůdl, který nám upekla manželka. Plánovaný čas odchodu (8.30) se nám daří víceméně dodržet, dnešní plán je dojít na Kleť nikoli přímou cestou, ale oklikou a na 14. hodinu máme objednány koloběžky na sjezd do Krásetína pod lanovku - tuto trasu jsme ještě nevyužili. Před bránou potkáváme sousedku a na její nevinný dotaz, jestli se chystáme nahoru kdosi prohodí - "Jo, von nás nutí".

Cestou - u starého javoru.

Můžeme tedy vyrazit za vydatného štěkotu sousedovic psů, ale v pořádku procházíme a vydáváme se cestou podél křemežského vodovodu budovaného v minulém tisícíletí - zpočátku po asfaltce, pak po lesních cestách a se dvěma přestávkami na odpočinek a občerstvení docházíme k prvnímu dnešnímu cíli - pozůstatku starého javoru, jehož věk je odhadován na 400 let a který jako jediný ze stromů v okolí pamatuje dobu, kdy se zde před cca 200 lety dělaly pokusy se získáváním javorového sirupu. Foto je zde téměř povinné a po chvíli pokračujeme dál. V blízkosti lanovky se odpojuje Venca s Pepíkem s tím, že půjdou rovnou nahoru. Na chvíli se loučíme s tím, ať nám v hospodě drží místo. Zbytek pokračuje dál a registrujeme nové cedule a elektroinstalaci na vleku vedle sjezdovky - že by se něco chystalo? Pamatuji si, že naposled fungovala sjezdovka cca v roce 2006? Krátce odpočíváme na rozcestí Nad výhledem, kde vzniklo k výročí 28. října pěkné odpočinkové místo na rozhraní katastru čtyř obcí - Holubova, Kájova, Srnína a Křemže. Chvíli jsem přemýšlel, jestli vloni nebo předloni, ale kamarádi to rozsekli - "...vloni sme tudy šli a 'eště to tu nebylo.." Dosud pěkné počasí se začíná kazit, dokonce to chvíli vypadá na déšť a přestože máme výborný čas (je chvíli po desáté), navrhované prodloužení trasy nikoho neláká, a proto v 10.30 vyrážíme po červené značce směr hvězdárna a vrchol Kletě.
Tam v pořádku dorážíme chvíli po jedenácté a říkám si, "...co tu budeme ty tři hodiny do odjezdu koloběžek dělat?!? No nakonec jsme to nějak vydrželi :-) Usazujeme se u velkého stolu blízko výčepu, někteří si rovnou objednávají i jídlo, po chvíli se uvolňuje i vedlejší stůl a tak sedíme všichni pohromadě. Opět máme hezký výhled, chvílemi se dokonce objevuje pěkná holčina z kuchyně v jednodílném overalu a tak nám nic nechybí. Lokál se ale začíná povážlivě plnit a fronta na jídlo i pití dosahuje až za venkovní dveře! Ještěže tak dobře sedíme.... Ale přece nebudeme stát tu frontu? Nakonec to rozštípne Čenda - frontu vystál (nakonec to nebylo tak hrozný) a objednává rovnou 22 piv s tím, že těch jedenáct si vyzvedneme za chvíli. Obsluha je s tím kupodivu v pohodě a problém je tak vyřešen! Nejvíc se najedl Pedál, ten si neobjednal k jídlu nic, jen "ochutnával", a že bylo z čeho - smažák, řízek, guláš, jelení "koule"..... Na závěr ještě kávičku a místní vaječňák a hurá na koloběžky! Rozhlednu jsme vzdali rovnou - byl mírný opar, tak by to nebylo nic moc.

Zasloužené(!) občerstvení v hospodě na Kleti.

Přebíráme koloběžky, ale tentokrát trochu s problémy - u mojí brzdí mizerně zadní brzda, Pedál má nějakou menší velikost, Venca má hlavu moc velkou na přilbu..., a domlouváme čas předání, chceme totiž navštívit roky opomíjený Granátník a rozhlednu pod ním. Je už citelně po druhé hodině, klučina od koloběžek se mírně kroutí s tím, že to dolů trvá tak 20 minut, ale nakonec se domlouváme na 16. hodině - to by už vyjít mohlo! Opatrně vyrážíme (ten začátek je nejprudší) a první postupový cíl stanovujeme U modrého obrázku, kde se všichni také po několika minutách v pořádku sjíždíme. Vítá nás zde nový přístřešek náhradou za ten, který vzala loňská vichřice a domlouváme se, kdo počká u koloběžek - původní plán totiž počítal s tím, že se na Granátník a zpět vydáme pěšky. Nicméně Cahouš přichází s myšlenkou, že tam můžeme dojet a zpátky vezmem ty koloběžky přes les, což taky vzápětí v počtu asi 7 činíme a vyrážíme! Ještě říkám "pozor ať to nepřejedete, u cesty je odpočívka...". Čelo pelotonu se ale rozjelo tak, že jsem na ně stejně musel hulákat, jinak by se probrali snad až v Krumlově... Takže koloběžky na záda a vzhůru na rozhlednu! Ten začátek je do strmého svahu, koloběžky jsou sice lehké, ale do kopce se tlačit prakticky nedají, jinak to prostě nešlo. Rozhledna je dřevěná, poměrně nízká, nabízí však hezké a netradiční výhledy zhruba na jih. Moc se nezdržujeme a pokračujeme ve stoupání směr samotný vrchol Granátníku, tohle je už mírnější, koloběžky tak můžeme vést a kochat se z holého hřebene výhledy jak na Kleť, tak směrem ke Krumlovu. Vrcholek (810 mnm) je hezky označen, děláme nezbytné foto a pokračujeme dolů směr Modrý obrázek.
Závěr cesty se dal po lesní cestě s trochou opatrnosti sjet. Je 15.45, nejvyšší čas vyrazit! Mělo to být celkem dvacet minut, tak to klapne. Ale ouha! Cesta začíná nepříliš prudkým, ale dlouhým a nepříjemným stoupáním, na jízdu to úplně není. Tenhle úsek mohl mít pár stovek metrů (cca k Bílé skále), následující taky není nic moc - prakticky po rovině, místy opravdu mírný spád, celkem tedy tak tři kilometry s odrazy. Však si také kamarádi následně stěžovali na nepoužitelná stehna! Mírně lepšit se to začalo až v blízkosti lanovky, ale to už jsme byli téměř u cíle. Na křižovatce, kde bylo třeba prudce odbočit na sebe navzájem čekáme a v té chvíli mi zvoní telefon - koloběžkář. Pravda, je už čtvrt na pět, nicméně po ujištění, že jsme v pořádku a že do pár minut už bude předvoj na parkovišti naznal, že se nic neděje a čeká na nás. Na parkoviště přijíždím poslední, od Modrého obrázku trvá cesta min. 25 minut, to teda nevím, kde vzal těch 20 minut z vrcholu. Pedál si taky přisadil se svou "dětskou" koloběžkou, tak se nám kluk při nakládání kolběžek rovnou na přívěs (jinak se zamykají u budovy pod lanovkou) ještě omlouvá. Každopádně zážitek to byl vydařený a troufnu si říct, že na Granátníku s koloběžkami moc lidí ještě nebylo.
Zjišťujeme, že boudička na parkovišti funguje i přesto, že lanovka nejezdí, dáváme proto pivko, kafe a Čenda kupuje panáčky na závěr akce. Sedělo by se hezky, zbývá nám však ještě dvoukilometrová cesta na chatu a navíc - co ty mraky? Chvíli po páté proto vyrážíme, nejdříve po silnici a potom lesní cestou a téměř v závěru nás chytá krátká, ale prudká přeháňka. Na chatu nakonec dorážíme za sluníčka, někdo unavený víc, někdo méně a tak začínám s Čendou chystat večeři - klobásky z Globusu, kterých máme asi tři druhy. Postupně se scházíme a usedáváme uvnitř, klobásky na pánvi Čenich ještě podlévá pivem a jde se sprchovat. Díky tomu, že sedím v rohu nejdál od sporáku nemám o dění na pánvi přehled a tak mi po té, co zaregistruji nezvyklé aroma, nezbývá nic jiného než volat "Čendo, pálí se Ti to!" Poněkud rozladěný Čenich s mírnými nadávkami vzápětí, ještě mokrý, přispěchal a zachraňuje první várku večeře, na které si po chvíli pochutnáváme.
Následuje tradiční večerní zábava - povídání, popíjení, zpívání (tentokrát se přidává s kytarou Eda, naopak absentuje harmonika), i na víno došlo. Na kutě se odebíráme postupně, někdo už kolem desáté, ale ani největší vytrvalci nevydrželi déle, než hodinu po půlnoci. Krátce před ní sykl i jeden ze sudů - světlá dvanáctka. Dnešní bilance s Granátníkem cca 11 km a 600 výškových metrů, k tomu téměř 13 km na koloběžkách i s výjezdem do kopce.

Na rozhledně na Granátníku.

Neděle 15. října
Ráno se budí první Jarmil, chtěl vstát na východ slunce. Úplně se to nepovedlo, rozbřesk však slibuje další krásný den. Já vstávám hned po něm, nahoře jsme spali celkem čtyři, byť zde bylo místo ještě minimálně pro dva další. Kamarády pak nacházím po různu na gaučích, rozkládacích lehátkách, ba i na zemi a nelze zapomenout ani na Pepíka ve stanu a Cahouše v kůlně. Zdá se však, že všichni se vyspali do růžova. Někteří si dávají snídani, ti větší spáči si počkali až na klobásky, které pečeme na pánvi jako oběd. Tentokrát ještě s Romadurem a Hermelínem - byly vynikající a i ten nezvyklý odér se přes nepřiznivé prognózy ("to tu bude smrdět až do vánoc") celkem daří vyvětrat.
Balíme, uklízíme, myjeme nádobí, dopíjíme a při vybalování svého včerejšího batohu zjišťuji za řehotu ostatních, že mi v něm zůstaly zámky ke koloběžkám. No tak je příležitostně vrátím.... Chvíli před polednem sykne i polotmavá dvanáctka - tak to vyšlo akorát. Autobus na nádraží odjíždí kolem půl jedné a přestože na kopci podle jízdního řádu zastavovat nemá, Pedál avizuje, že zastaví - domluvil to s řidičem už v pátek. Na cestu ještě zásobuji kamarády několika lahvemi vína, loučíme se a doufáme, že se zde příští rok opět sejdeme!

Kleť 2023 - společná fotka na závěr akce.

Celkem v sobotu ujito: 11 km, ujeto 13 km.
Nejvyšší bod trasy: Kleť (1084 m n.m.)
K orientaci poslouží mapa KČT č.73 Vltava pod Vyšším Brodem a Blanský les 1:50.000.

(zapsal Pilník, fotil Pedál, Pupek a spol.)

Domovská stránka: nasejizdy.czechian.net.