Kleť a okolí IV.
na chatě u Pilníka počtvrté


Pátek až neděle 14. - 16. října 2022
Trasa sobotní výpravy: chata – Kleť, vrchol (1084 m n.m.) – Malá Kleť (1044 m n.m.) – Krásetínský obrázek (rozcestí, 812 m n.m.) - a na chatu (11 km).
Účastníci: Pilník, Pedál, Havran, Eman, Pepík, Venca, Cahouš, Čenich, Trnkáč, Pupek (10).

Počasí: mlhavo, kolem 10 stupňů.



Další ročník tradiční akce, ale s mírně netradiční (velkou) účastí. Ale popořádku:
Termín byl začátkem září opět zvolen na půlku října, zvadlo odesláno a následovala téměř okamžitá smršť odpovědí. Jednu chvíli to vypadalo na 15 účastníků. I když mi bylo jasné, že to prořídne, nakonec nás bylo celkem 10! Nejspíš i kvůli tomu, že letos nebyly žádné volby. Přípravy opět tradiční: domluvené pivo, nakoupena zabíjačka a klobásky, napečená sekaná a štrúdl. Jen s koloběžkami to nevyšlo – předpověď nic moc, tak jsem je ani neobjednával a nechal tomu volný průběh – a taky to šlo.

* * * * * * *


Kleť
Podzimní panoráma krajiny okolo Blanského lesa.

Pátek 14. října
Protože nám před dvěma týdny dělali na chatě nová okna a následně jsme malovali, bylo uklizeno tak, jako dlouho ne. Příprava tak spočívala jen v nachystání jídla, zatopení v kamnech, přichystání venkovního ohniště a mírnému přestavění posteli v podkroví, aby se nás co nejvíc vešlo dovnitř. Přestože jsem měl připravený stan a další měl v záloze Havran, nakonec jsme se všichni pohodlně vyspali pod střechou (až na Pupka, ten spal venku), těch 10 lidí se dovnitř na noc v pohodě vejde. Příjezd, stejně jako už v minulosti jednou, byl zvolen vlakem a navazujícím autobusem, který staví přímo pod chatou. Při tomhle množství jsem měl trochu pochybnosti, ale všechno klaplo (díky Pedálovi za organizaci) a v půl páté jsem čekal na nádraží s autem na odvoz bagáže.
Vlak přijel na čas a spolu s ním Pedál, Havran, Eman, Pepík, Venca, Cahouš, Čenich a Trnkáč. Pravda, někteří už měli trochu potíže s motorikou, ale všichni v pořádku vystoupili. Po bouřlivém uvítání následovala kulturní vsuvka, kdy se reproduktory místního rozhlasu na jednom ze stožárů rozezněly ryčnou muzikou. Těžko říct, jestli to neměl na svědomí jeden z kamarádů, který v blízkosti manipuloval se svým telefonem... Nicméně bagáž byla naložena, odkud jede autobus jsem kamarádům ukázal, tak jsem vyrazil. Po té, co dorazili na chatu, pokračovalo vítání a začalo vybalování. Najednou kde se vzalo, tu se vzalo kotě. S mou láskou ke kočkám letělo okamžitě za plot, ale bylo to jak bumerang. Po třetím pokusu jsem se opatrně zeptal kamarádů, jestli si nevšimli, kde se tu vzalo? "Jó, to s náma šlo támhle od té maringotky..." Aha, takže jsem kotě popad' a odnesl jej cca 100 metrů k maringotce a byl klid. Ještě jsem byl za plotem a už na mě volá Pedál: "Prosim Tě, Trnkáč si zapomněl telefon na autobusové zastávce. Zjistil to, když jsem ho prozváněl a zvedl mu to nějakej maník, co tam lepil plakáty..." Tak tedy jedeme znova, telefon tam naštěstí pořád byl.
Po návratu následuje zapálení ohně a oficiální zahájení akce přípitkem albánským koňakem Skanderberg, který jsem doma opečovával už skoro třicet let (tenkrát tam byl půllitr za jeden dolar). Sudy jsou naraženy, tradiční Märzen a jedenáctka, která letos kupodivu šmakuje víc, sekaná přichystána, kytary naladěny, ideální čas na kvízovou otázku: "Hádejte, co to je za pití!" Po počátečních rozpacích "to je jak rybíz", "já tam cejtím brusinku" to rozsekl Eman: "Fuj, to je řepa!" Pravda, bylo to zajímavé, silný řepný odér a 52% každému nešmakovaly.... Kytary hrály, zpívali jsme, popíjeli pivko, vyprávěli, dovnitř jsme se odebrali až po deváté hodině, kdy nás vyhnala zima. Uvnitř pokračujeme, ale zalehli jsme už v půl jedenácté! Přece jen, ta cesta vlakem byla únavná.

Sobota 15. října
Díky včerejšímu brzkému zalehnutí se budíme všichni poměrně brzo a já hned ráno jedu na nádraží pro Pupka, který včera nemohl dorazit. Tím se počet účastníků završuje na deset. Protože předpověď slibovala na sobotní dopoledne déšť, nebylo kam spěchat a po snídani jsme pokračovali v povídání a popíjení s tím, že až trochu ustane déšť, vyrazíme na Kleť!
Na Kleti
Tento ročník bylo počasí na Kleti poněkud pošmourné...

To se nám daří chvíli po desáté a jdeme tradiční cestou k Moučkovi. Zde se rozdělujeme – Pepík pokračuje k lanovce a ostatní po značených i neznačených cestách přímo k vrcholu. Chvílemi poprchává, je zataženo, ale to nám nevadí a s podporou Řepáku (moc ho od včerejška z té sedmičky neubylo) jsme kolem poledne nahoře (1084 m n.m.). Dohlednost mizerná, jít teď na rozhlednu nemá cenu (a nakonec ani později), jdeme proto rovnou do restaurace, kde se celkem v pohodě usazujeme a dáváme si jídlo – ať už polívku nebo něco většího, a samozřejmě pivo. Při té příležitosti vděčně kvitujeme módu elasťáků, které se střídají ve frontě u baru jak na přehlídce - slovy klasika: "Aspoň zavřete hubu Kelišová, když se divíte!" I pár panáčků padlo, počínaje místním domácím vaječňákem. Krátce taky probíráme trasu návratu a shodujeme se na krátké procházce. Vypravit se v tuhle hodinu a v tomhle počasí do Krumlova by bylo sice zajímavé, ale večerní cesta 4 km od vlaku nás odradila.
Směřujeme proto směrem na Malou Kleť, kromě Pepíka, Trnkyho a Vency, kteří se rozhodli pro návrat lanovkou. Malá Kleť je nevýrazný vrchol (1044 m n.m.), v podstatě jen mrazový srub východně od Kletě, sám jsem na ní byl snad jen jednou. Je mimo značené trasy a tak trochu tajemná, zvlášť v tomhle počasí. Po skupinovém fotu se vydáváme směrem k cestě, ale nějak se furt motáme dokola. Kdybychom se vrátili cestou, kterou jsme přišli, bylo by to rychlejší. Nakonec se zadařilo a sestupujeme po žluté značce SV směrem až ke Krásetínskému obrázku, kde si ve staré lesácké boudě zahraje Čenich na stánkaře a nabízí pití – Řepák. Dokonce i kolemjdoucí si dali, ale pořád ještě zbývá. Pak po pohodlné vrstevnici pod lanovku, kde se nám podaří lahev za pomoci náhodně procházejícího páru konečně vyprázdnit. Odtud to už je jen kousek na chatu, kam dorážíme skoro za sluníčka. Celkem to bylo příjemných 11km a 500 výškových metrů.
Cahouš objevuje vzduchovku a hned ji chce vyzkoušet – a není sám. Nejlepší trefu má kupodivu Eman, později proběhla i střelba na čas. Čenich vidí prázdný koš na dřevo a poté, co objevuje sekeru, se s vervou pouští do štípání dřeva, nakonec ale uvnitř netopíme. Odpoledne se přehouplo do večera. Venku dnes oheň dělat nebudeme a v zábavě s pomocí kytar, dobrého jídla a pití pokračujeme uvnitř. Jedenáctka sykla kolem desáté, pokračujeme s Märzenem, na chuť rum a whisky, později si i vínko dáváme, a postupně se odebíráme na kutě – definitivně chvíli po půlnoci. Otužilec Pupek s tím, že bude spát venku.

Neděle 16. října
V podkroví bylo na noc i přes otevřené okno až moc teplo (o smradu nemluvě) a díky chrápání i poměrně hlučno, nicméně jinak byl klid a nakonec jsme se vyspali fajn. Jen Pupek přišel s otázkou, jestli je možný, že byl za plotem kůň... No nevim, v životě jsem ho tam neviděl, asi se mu něco zdálo. Dáváme snídani, ale štrúdl se snědl už včera, tak ohřívám klobásky, k tomu pivo, čaj a něco ostřejšího na červa. Eman se obětavě ujímá mytí nádobí, do úklidu se zapojují i ostatní a tak cca od půl desáté posedáváme venku. Je už poměrně teplo, tak to šlo.
Chata uklizená, kamarádi sbalení, autobus jede až po poledni, není kam spěchat. Proto v poklidu dopíjíme pivo, k tomu sem-tam nějakou šťopičku, klobásky zbyly i na oběd a chvíli po dvanácté se loučíme. Na cestu ještě chlapci dostávají pár litrů vína, aby návrat domů nebyl takovým šokem.

Kleť 2022 - společná fotka
Kleť 2022 - společná fotka na závěr akce (fotil Pupek).
* * * * * * *


Celkem v sobotu ujito: 11 km.
Nejvyšší bod trasy: Kleť (1084 m n.m.)
K orientaci poslouží mapa KČT č.73 Vltava pod Vyšším Brodem a Blanský les 1:50.000.

(zapsal Pilník, fotil Pedál, Pupek)

* * * * * * *




Domovská stránka: nasejizdy.czechian.net.

chciweb.biz | hevlin.unas.cz | cocka.kvalitne.cz | treking.cz | youtube.com | ctyrka-trebic.webnode.cz | gpsies.com



WebZdarma.cz