Pátek až neděle 8. - 10. října 2021
Trasa sobotní výpravy: chata – Horní Moučka – U tunelu, rozc. – Kleť, vrchol (1084 m n.m.) – koloběžkama dolů: Žebříkový kámen - U Modrého obrázku (rozc. TZT) Český Krumlov / vycházka po městě (vlakem zpět do Holubova a na chatu).
Nedělní výprava: do vojenského újezdu Boletice - naučná stezka u rybníka Olšina
Účastníci: Pilník, Pedál, Dan, Eman, Havran a Smolda (6).

Počasí: pěkně, kolem 10 stupňů.

Přípravy na tradiční víkendovou akci začaly jako obvykle již v průběhu pracovního týdne. Základem bylo zajištění pitného režimu, kdy jsem u parťáka objednal Märzen (15 l) a světlou dvanáctku (10 l). Zároveň jsem rezervoval koloběžky. Oproti loňsku sice přibyla další firma, která je poskytuje, ale zůstali jsme věrni té tradiční. V pátek nákup osvědčeného zabijačkového balíčku a klobásek na grilování v Globusu, vyzvednutí soudků a pípy a mohl jsem vyrazit.

Výhledy z Kletě byly tentokrát mírně zamlžené.

Předpověď slibovala na víkend pěkné podzimní počasí, nahlášená účast ± podobná předchozím letům, takže zbývalo uklidit chatu, připravit soudky a matrace na spaní a byl pomalu večer. V sedm hodin kontrolní telefonát: "Kde jste?" – odpověď: "V Křemži, teď musíme na Chlum a kam pak?" No za ty roky by si to už mohli taky pamatovat... Vzápětí slyším přibližující se auto a vidím i světla. Otvírám bránu a naviguji Smoldovo ředitelské auto do brány. V tu chvíli se otevírají všechny dveře se zoufalou otázkou: "Kde se tu můžem' vych..t? Von nám nechtěl zastavit!" Otázka to byla spíše řečnická, než jsem stačil kamarády nasměrovat, už stáli u okolních keřů, plotů apod. Ještěže už se smrákalo.
Následovalo rychlé vybalení, zabydlení a: "Top, je pěkná kosa." Což byl výrazný posun oproti předchozím letům, kdy jsme za srovnatelného počasí vystačili s: "Netop, to se zadejchá." A pro pořádek - dorazili Pedál s Danem, Eman, Havran a Smolda. Narazili jsme soudky, na stole se objevili lahvinky a ňaminky a nastal první zádrhel – "Dane, kde máš tu bundu?" Do toho telefonát Petry s podobným dotazem – "Co má Dan za bundu, když ji nechal doma?!?" Problém jsme operativně vyřešili z chatových zásob, následně jsem nastínil organizaci sobotního a nedělního výletu, pak jsme povídali, probrali očekávání probíhajících voleb, popíjeli, ochutnávali a ± kolem půlnoci jsme se odebrali na kutě.

Sobota. Spalo se krásně, ráno postupně vstáváme, snídáme. Otužilci (Eman a Havran) ještě hupli do bazénu a chvíli před devátou jsme za slunečného počasí vyrazili. Cestu na Kleť volíme zpočátku tradiční, od Moučky po žluté a pak směrem k rozcestí u Tunelu, ale místy uhýbáme mimo značené cesty. Moc nespěcháme – není kam a nechceme se moc uhonit, bereme ohled na Smoldovu dočasnou indispozici a radíme mu, aby se na sledování tepu vybod, že se mu půjde hned líp. Nakonec se to nějak rozešlo, ale při občasných zastávkách se z něj kouřilo jak z lokomotivy. Na vrchol dorážíme po staré značce, jejíž zbytky jsou ještě místy vidět. Krom toho je v lese znatelná pěšinka, avšak nějak přibylo vyvrácených stromů, chvílemi máme potíže se správně trefit. Chvíli po jedenácté jsme v pořádku nahoře, koloběžky zatím nikde, tak zacházíme dovnitř na lehký oběd. Lidí dost, naštěstí se zrovna uvolnil stůl akorát pro nás, takže pivko, polívka (česnečka a zelnice). Pěkně se rozsedáváme, občas vyběhnu zkontrolovat, jestli už dorazily koloběžky. Nakonec si s borcem upřesňujeme, že si je vyzvedneme po dvanácté a chvíli před polednem jdeme na rozhlednu. Dnešní výhled teda nic moc – opar, dohlednost mizerná, ale zase si bezprostředně užíváme polední vyzvánění nového zvonu na rozhledně umístěného – bylo to fakt o uši.

Zastávka u Modrého obrázku.

Následuje převzetí koloběžek a přileb. Myslím, že trochu podražily, jedna je za 230,-. Vypadají ale celkem nově a na opatrnou otázku na nosnost jsme ujištěni, že "to je dobrý pane, to je do 160". Můžeme tedy pomalu vyrazit, někteří si prozíravě vzali i rukavice nebo lehkou čepičku pod přilbu. A bylo to fakt potřeba: i když slunečno, žádný teplo dnes nebylo a na těch koloběžkách už vůbec. Po opatrném rozjezdu dáváme první přestávku u Žebříkového kamene. Je to mrazový srub, kterých je v okolí víc, ale tenhle je největší. "Objevujeme" i pamětní desku předválečného německého spolku Leitersteiner. Další zastávka, už tradiční, u pamětního kamene knížete Jana a kněžny Terezie a pak u Modrého obrázku. Zde zbudovaný přístřešek vzal za své při jarním větru, kdy na něj spadl strom, zbyla jenom podlážka s lavičkou. Po krátkém občerstvení následuje závěrečný sjezd do Českého Krumlova. Koloběžky necháváme dle instrukcí poblíž kempu a vyrážíme do města.
Tentokrát jsem naplánoval procházku částečně mimo hlavní turistické trasy. Do města vcházíme Budějovickou bránou a chvíli přemýšlíme, jestli na jídlo teď nebo až pak. Je fakt, že už jsou skoro dvě hodiny, ale ujištění, že to fakt nebude dlouhý kamarády uchlácholilo. Pokračujeme přes kláštery a Latránem na Lazebnický most kde chvíli pozorujeme účastníky Vodáckého maratonu - podobně jako předloni. Za ním uhýbáme na Parkán, dostáváme se k MVE a náhonu, kudy se kdysi přenášely lodě, když vodáci nechtěli objíždět historické jádro Krumlova. Myší dírou pokračujeme k divadlu a pak Rooseveltovou a přes Dolní náměstíčko k mostu na Linecké. Za ním k synagoze, kde je dnes vyhlášená cukrárna (zákusky cca za stovku), potom k parku nad řekou, kde je domek Egona Schieleho a přes Plešivecké náměstí nahoru k zámecké zahradě. Procházíme její dolní část a přes zámek se vracíme na Latrán. Na jídlo nakonec zacházíme do Depa – je to stylová hospoda, vypadá to tam jako v uklizené dílně v "Prvním Brně"... Betonová podlaha, píchačky, sedí se příjemně, ale jinak jídlo a pití žádný zázrak. Dáváme vesměs smažák, k tomu pivko a před půl pátou vyrážíme na vlak. V bezprostřední blízkosti nádraží jsou otevřeny další dvě hospody, ale už do nich nezacházíme a spořádaně nastupujeme do vlaku, který přijíždí i celkem na čas. Jízdenku tentokrát kupuji pro všechny a platba kartou se taky zadařila.
Po chvíli příjemné kodrcavé jízdy vystupujeme v Holubově a s překvapením koukáme na novou "boudičku" u nádraží. Vedle ní štěrkový plácek s několika stoly a židlemi, na čepu polotmavý Dudák, to je přesně pro nás. I přes lezavé chladno dáváme každý jedno, sedáme ke stolečkům a s napětím sledujeme počítání volebních hlasů. Těžko se nám zvedá, ale nezbývá než vyrazit na poslední čtyři kilometry po silnici na chatu. Po cestě stále sledujeme průběžné výsledky a než dorazíme na chatu, tak je téměř rozhodnuto. Andy nevyhrál, komunisté opustili sněmovnu, Šlachta se tam nedostal (ale kdo mu těch skoro 5% mohl dát ?!?), Červená mikina s Venezuelou mají co si zasloužili a novodobí digitální levičáci ostrouhali. Tím ale pozitiva prozatím končí - nová koalice bude stejně silně probruselská jako její vládní předchůdce a zbytek se ukáže.
Na chatu dorážíme už za tmy, rychle zatápíme, usazujeme se v kuchyni a když už má dojít na grilovačku, shodujeme se, že klobásky uděláme na pánvi. Ven se do té zimy nikomu nechtělo, klobásky byly vynikající i tak a dlouho do noci si užíváme stejný program jako včera. Chvílí před půlnocí točené definitivně došlo a to byl impuls k pozvolnému rozcházení se na kutě.

Panoráma Českého Krumlova.

V neděli se vyspaní do růžova budíme postupně dle vkusu každého soudruha. Snídáme, otužilci si zopakovali bazén, uklízíme a kolem desáté vyjíždíme. Na Danovo přání to bereme přes Křemži, kde má jeden z místních Vietnamců jakési stylové limonády. Pedál s Danem tedy vyráží do obchodu a vrací se s plnými kapsami skleněných lahví, které trochu připomínají granát. Kupodivu nakupoval i Smolda, ten se vrací s pytlíky do koše!? Vysvětlení přichází vzápětí – "Minule jste mi ty koberečky tak zasvinili bahnem, že jsem je musel umývat wapkou." Takže poté, co světlé koberce s dlouhým vlasem byly vytuněny na bahnuodolné, mohli jsme vyrazit.

.

Ke mně do auta usedá Havran coby navigátor, protože pojedeme přes VÚ Boletice, kde jsem v životě nebyl a ty ukazatele tedy taky nic moc. Míříme zpět směrem na Chlum, ten jenom projíždíme a za Rojšínem uhýbáme vlevo. Stoupáme na Rohy, kde v zimě funguje krásná "vesnická sjezdovka" a klesáme do Chvalšin. Projíždíme je přes moc pěkné náměstíčko s muzeem J. Rosenauera a obhlížíme možné místo k obědu, kdyby se na Olšině nezadařilo. Na konci Chvalšin špatně odbočuji, nicméně záhy se vracíme na správnou cestu a vjíždíme do VÚ Boletice.
Zpočátku nás vítají nízké vršky s pozorovatelnami, po průjezdu samotnými Boleticemi se silnice místy klikatí řídkými lesíky a potkáváme na ní i pochodující "zelené mužíky". V Polné uhýbáme vlevo, ve Květušíně vpravo a z mírného kopce sjíždíme na hráz rybníka Olšina. Jedná se o jeden z nejvýše položených rybníků v Čechách (740 m n.m.) a prakticky přes kopec, cca 4 km, je lipenská přehradní nádrž. Okolo rybníka byla nedávno zbudovaná cca 8 km dlouhá naučná stezka a někdy vloni došlo k rekonstrukci povalových chodníků. Parkujeme u resortu Olšina, restaurace vypadá otevřeně a tak se shodujeme, že oběd dáme až po vycházce. Co je naopak zavřeno, je informační centrum.
Vyrážíme po směru hodinových ručiček na naučnou stezku kolem rybníka. Ze štěrkové cesty vzápětí scházíme na louku, kde začíná povalový chodník, který nás přivádí vysokým rákosím až k rybníku. Okolo dvou mol – jednoho připoutaného, kde jsme otestovali jeho nosnost cca dvojnásobkem povoleného zatížení a druhého plovoucího (to bylo plovoucí až moc - bylo utržené) – jsme pomalu vešli do lesa a zde se nám daří sejít z cesty. Očividně jsme nebyli jediní, cesta byla zřetelně vyšlapaná, ale měli jsme uhnout vpravo na most. Naštěstí jsme si moc nezašli. Z mostu se nám otevírají výhledy směrem k hrázi a my můžeme pokračovat po východním břehu. Místy zastavujeme, kocháme se, fotíme, shodujeme se na tom, že nápadný vrch na SZ je Knížecí stolec, na kterém je skalka s rozhlednou a vede na něj modrá TZT, ale podobně jako ostatní značené cesty ve vojenském újezdu, i tahle vede vesměs po asfaltkách, takže nic moc.
Celá stezka okolo Olšiny je lemována naučnými tabulemi, místy jsou do povalových chodníčků vsazeny i kovové pláty se stopami zvěře (asi nějaké poznávací prvky pro děti?). Vysoké traviny postupně mizí, dostáváme se zase do lesa a přes něj k železniční trati. Za ní míří značka do kopce, ale vzhledem k tomu, že poslední úsek byl silně rozbahněný, zkracujeme si trasu příjemnou cestičkou podél kolejí, která nás vzápětí vyvádí na silnici, po které jsme přijeli. Za chviličku jsme na hrázi, procházíme okolo staré rybářské bašty a vracíme se do resortu Olšina. Míjíme několik chatek a usedáme v poloprázdné restauraci, pravda je, že už je téměř půl druhé, ale ani tak jsme moc lidí nepotkali (mimochodem – byl jsem zde se ženou ještě 29.10. a to tu bylo lidí tak 3-4x víc, vesměs rodiny s malými dětmi i v kočárku). Ceny na Šumavu velmi lidové: menu s polévkou 140,- Kč. Jídlo výborné, dáváme vesměs guláš nebo jiné hotovky (Dan hamburger), k tomu pivko (mají Gambrinus a Plzeň) a po obědě ještě kávičku a dezert.
Nakonec nezbývá než se nasoukat do aut a vyrazit na cestu k domovu. Tentokrát už ne přes VÚ, ale v Květušíně doprava a po hlavním tahu přes Kájov a Český Krumlov. Až do Budějc spořádaně v "koloně" a před Dlouhým mostem, kde se odpojuji, krátké zatroubení a pozdrav - tak zase příště!

Kleť 2021 - společná fotka v Českém Krumlově (fotil Pedál).

Celkem v sobotu ujito: 11 km (bez koloběžek).
Nejvyšší bod trasy: Kleť (1084 m n.m.)
K orientaci poslouží mapa KČT č.73 Vltava pod Vyšším Brodem a Blanský les 1:50.000 nebo č. 82 Šumava: VVP Boletice, Blanský les 1:25.000 z produkce Geodézie On-line.

(zapsal Pilník, fotil Pedál)

Domovská stránka: nasejizdy.czechian.net.