Kleť a okolí II. - s výhledem na Alpy; Krumlov, Kuklov, Holašovice
na chatě u Pilníka podruhé


Pátek až neděle 11. - 13. října 2019
Trasa sobotní výpravy: chata – Horní Moučka – pod lanovkou nahoru – Kleť, vrchol (1084 m n.m.) – koloběžkama dolů – U Modrého obrazu (rozc. TZT) – Vyšný – Český Krumlov (vlakem zpět do Holubova a na chatu).
Účastníci: Pilník, Trnky, Pupek, Pedál, Havran (5).

Počasí: pěkně a slunečno, kolem 15 stupňů.



Po loňském úspěšném prvním ročníku jsem automaticky počítal s tím, že letos budeme pokračovat. Byl jsem proto celý rok hodný, aby mi manželka chatu zase půjčila, ... a ta už s tím byla tak nějak srozuměna. V Tatrách ale zaznělo (od Pedála, ale říká, že si to nepamatuje): "…na podzim toho bude nějak moc, tak s tou chatou ani nepočítáme…", takže jsem akci pomalu odpískal. Vše se ale obrátilo na narozeninách Rychlých píp v polovině září dotazem: "Kdy bude ta chata? Eště si nepsal žádnej termín." Chvíli jsem čuměl jak puk, nicméně pak jsme si odsouhlasili, že jsme se v těch Tatrách nějak blbě pochopili, a že chata tedy bude.


Termín byl stanoven téměř na den přesně jako vloni, tedy na 11. – 13. října. A mohly začít přípravy: nejdříve bylo nutno určit cíl sobotní vycházky a vyhrála to prohlídka Grafitového dolu. Nicméně s majitelem byla tak "úžasná" dohoda, že z toho nakonec sešlo. Přestože na netu mají uvedenou provozní dobu v říjnu pro objednané skupiny, ochota domluvit se nulová – "máme zavřeno, nemám tam lidi" apod. Ještěže byly v záloze náhradní varianty. Lanovka na Kleť naproti tomu jezdit měla, koloběžky taky, pivo bylo objednáno a počasí slíbeno, takže akce mohla vypuknout.

* * * * * * *


Pátek 11. října
Pátek začal nakoupením klobásek na sobotní večerní grilovačku. Štrůdl letos nebyl, tak jsem místo něj koupil zabijačkový balíček - cca kilo paštiky, tlačenky, prejtu apod. Pokračoval jsem vyzvednutím piva a pípy od parťáka pivovarníka – tentokrát byla objednána světlá dvanáctka a pak něco, čemu parťák říkal Jantar"To je dobrý, to vám bude chutnat." No chutnalo.
Po příjezdu na chatu jsem zatopil, drobet poklidil a čekal na půl sedmou, kdy měla stěžejní část výpravy dorazit vlakem do Křemže s tím, že je vyzvednu autem. Čekání mi zkrátila SMS od Trnkáče, který měl přijet odněkud od Benešova, kam vezl manželku: "Pošli mi přesnou adresu, ať to můžu zadat do navigace." Po chvíli vysvětlování, že chata nemá žádnou adresu jsme si alespoň ujasnili, kam má jet. Na nádraží, které je cca 2 km od Křemže, dorazili všichni (Pupek, Pedál, Havran) v pořádku a nastalo první hledání – "Kde mám tu flašku s vodou?" Ta patrně pokračovala vlakem směrem na Český Krumlov…
Po vybalení nastal první problém – soudky naraženy, pípa zapojena, ale pivo neteklo. Původní odhad problému "To bude přechlazený a pípa zamrzla" se naštěstí ukázal jako příliš pesimistický, nakonec to byla jen špatně doražená hadička kompresoru, kterou Havran zručně vypodložil, a mohli jsme si tak připít na zahájení akce. Kolem osmé dorazil Trnkáč a hned dával do placu lahev Republiky, bohužel zčásti upitou. Na vtipnou otázku: "To jsi upíjel po cestě, ne?" jsme dostali odpověď, že z Benešova je to daleko. Večer se nesl v poklidné konzumaci jak piva a lihovin, tak i pochutin, k tomu Pupek hrál na harmoniku a v přestávkách jsme upřesnili trasu a cíl sobotního výletu. Na kutě jsme se poklidně odebrali chvíli po půlnoci.

Kleť - na rozhledně
Jedinečný výhled z rozhledny na Kleti.

Sobota 12. října : výstup na Kleť, na koloběžkách do Krumlova, prohlídka pivovaru
V sobotu byl stanoven budíček "kolem osmý, abychom včas vyrazili". Rozbřesk sliboval vskutku velmi nadějné počasí – jasno, v údolí se válela mlha, která ale rychle ustoupila. Takže jsme po vydatné snídani a rychlé hygieně mohli vyrazit směr Kleť. Kupodivu ani nedošlo k jinak obvyklému rannímu rituálu "na červa".
Trasu jsem demokraticky udal přímou a nejkratší – přestože lanovka jezdí, půjdeme nahoru pěšky, když už se dolu povezeme. Takže směr Horní Moučka, odtud k lanovce a pod ní přímo nahoru. V tom krpále počáteční nadšení z části účastníků vyprchalo, nicméně tempo jsme drželi pořád slušné, a díky počítání sloupů cesta celkem rychle ubíhala. Vzhledem k hodině a počasí jsme po cestě kupodivu nepotkávali ani moc lidí, pěšky se jich trousilo pár a nahoře na Kleti, kam jsme s jednou pětiminutovkou na oddych dorazili chvíli po desáté, taky nebyl zrovna nával. V pohodě jsme si objednali pivko a polívku a dohodli jsme se, že koloběžky vyzvedneme chvíli po poledni, neboť prohlídka pivovaru byla objednána na druhou hodinu. U jednoho piva nezůstalo, někdo si dal i kafe, ale lakocinku né, "..to radši až po koloběžkách..." Před půl dvanáctou jsme se vydali na rozhlednu, s placením vstupného tentokrát problémy nebyly, a nahoře nás čekalo překvapení – ALPY! Byl zřetelně vidět jak Dachstein s ledovcem, tak i Totes Gebirge s Grosser Prielem. Bohužel vrcholky Vysokých Taur s Grossglocknerem se už trochu ztrácely, ale i tak to byla nádhera. Sám jsem tento pohled zažil doposud jen dvakrát a pokaždé to stálo za to. I když se dohlednost rychle měnila díky tomu, jak stoupal opar, přesto jsme si to úžasné panorama užívali celkem dlouho. Vzdušnou čarou je to z Kletě na Dachstein cca 163 km…
Po vynadívání jsme zamířili ke koloběžkám. Po platbě, školení a nasazení přileb následovalo pochopitelně foto „v plné polní“ a jedéém. Většina účastníků se s koloběžkami sžila už vloni, každopádně respekt a opatrnost byly na místě – největší sešup je hned ze začátku a zanedlouho následuje nepříjemná a prudká zatáčka. Trasa je až k Modrému obrázku stejná jako minulý rok, odtud sjíždíme směr Vyšný a dále okolo kasáren do Českého Krumlova. Na jeho okraji nás brzdí červená na železničním přejezdu a první pochybnosti - kde je Trnkáč? "Jo, ten jel přede mnou," vzpomněl si kdosi. Tak hlavně aby nezapomněl za přejezdem odbočit. No zapomněl... Zjistili jsme to v okamžiku, kdy jsme dojeli do cíle a Aleš nikde. Trochu jsme znervózněli, neboť plánovaná prohlídka se kvapem blížila, nicméně ztracený účastník se po chvíli objevil s tím, že za přejezdem špatně odbočil a dojel až k centru, takže ho to stálo kilometr do kopce navíc.
Můžeme tedy vyrazit k pivovaru a pohodlnou chůzí jsme u něj asi za dvacet minut. V místě jsme mírně překvapení množstvím lidí, aut a lodí, zjišťujeme, že je zde cíl Vodáckého maratonu. To nás však netrápí a přesně na čas nastupujeme na prohlídku pivovaru a spolu s námi ještě asi 3 slovenské páry. Prohlídka byla velmi zajímavá – dozvěděli jsme se jak o historii vaření piva v Českém Krumlově, tak i podrobnosti o vaření piva samotného a ne úplně známé věci o strategiích velkých pivovarů. A samozřejmě si prohlédli jak moderní zařízení soudobého minipivovaru, tak i donedávna funkční prostory krumlovského Eggenbergu. Vrcholem prohlídky je degustace tří druhů piv, které sice přišly vhod, nicméně, jak se Pedál pochvalně vyjádřil: "..to na chatě je lepčí..."
No a protože jsme od polívky na Kleti nejedli, zapadli jsme do pivovarské restaurace přímo v areálu. Jedná se o velký sál připomínající stylem a rozlehlostí typické mnichovské pivnice, avšak cedulky "reserve" na většině stolů nás nemile překvapily. Horko-těžko nacházíme volný stůl, ale i od něj jsme posléze málem vypakováni po dotazu číšnice, jestli patříme k maratonu, jehož účastníci mají na oběd stravenky. Blbci poctiví odpovídáme že ne, ale že máme hlad a budeme spěchat, což stačilo k tomu, že nás tam pinglice nechala. Pedál si hned vzpomněl na kamaráda – "Kdyby tu byl s náma Čenich, tak to zařídí hned a eště by jim řekl, že jsme ty stravenky ztratili." Což byl velmi reálný odhad :-) Objednáváme tedy hotovky – guláš či svíčkovou, k tomu pivko či dvě a počítáme s tím, že v půl páté musíme vyrazit na vlak, což znamená cestu zpátky do kopce – nádraží je vedle přejezdu, kde jsme začali postrádat Trnkáče.
Odchod se nám daří podle plánu a tak můžeme po cestě k nádraží obdivovat českokrumlovský zámecký komplex z trochu netradiční perspektivy – celkem rychle přibývají výškové metry a zámek se v odpoledním slunci nádherně vyjímá mírně pod námi. Míjíme "Trnkáčovu" zatáčku a jsme na nádraží – výletníků je zde celkem dost, nicméně do vlaku se v pohodě vejdeme a dokonce se nám daří v samoobslužném automatu i nakoupit lístky (vloni nefungoval). Těch pár zastávek do Holubova uběhlo rychle, po výstupu z vlaku oproti loňsku nikdo netoužil po zastávce v hospodě ( "To pivo tam měli hnusný…" ) ani po kafi, takže jsme mohli vyrazit rovnou na chatu s plánem zdárně dopít naražené soudky.
Bylo celkem teplo, zůstali jsme tedy sedět venku. Pupek hrál na harmoniku, po chvíli přišla i tetička se strýčkem a dalším sousedem, zpívalo se, popíjelo a bylo dobře. Nicméně s přicházející tmou se začalo ochlazovat a rádi jsme se přesunuli dovnitř, kde po spořádání klobás pokračovala zábava až dalece přes půlnoc. Pěšmo to za dnešek dělalo cca 11 km a překvapivých 700 výškových metrů.

Krumlov - pivovar
Veselá nálada v českokrumlovském pivovaru
Pohled na Krumlov
Podzimní nálada nad Českým Krumlovem.

Neděle 13. října : Kuklov a Holašovice
Kuklov
V Kuklově.
V neděli vstáváme kolem půl osmé, někteří vyspaní líp, někteří hůř – "ohleduplný" soused seshora tam se svými kamarády opilecky vyřvával až do rána a jak zmínil Pupek, ještě v půl páté se hlasitě sháněli po nějaké/m Míše/ovi. Pedál trefně podotkl, jestli ten plot je kvůli němu – no v podstatě měl pravdu, jeho pes se naučil chodit srát k nám a páníček moc chutí k uklizení neměl. Tak to má teď aspoň na svým.
Po snídani balíme, žíznivci si ještě čepují pivo na cestu (Jantar sykl už v noci, světlé dvanáctky zbýval tak litřík) a po pečlivém úklidu vyrážíme za dalšími dnešními cíli – prvním je nedostavěný kostel v Kuklově a zřícenina hradu tamtéž. Chvíli po deváté se tedy skládáme do aut a vyrážíme. V Brloze se mi daří blbě odbočit (a ne poprvé – ta křižovatka je fakt příšerná), parkujeme přímo u nedostavěného kostela a jak kdosi trefně přirovnává, vypadá to tu skoro jako v Dolních Kounicích – akorát menší a komornější. Jsme tu téměř sami, majitelé přilehlých usedlostí jsou na návštěvníky zvyklí, i když to občas vypadá, že se někomu procházíme po zápraží. Areál je pěkně upraven, v "open space" kostele je dokonce instalován jednoduchý kamenný oltář a vypadá to, že je i využíván. Po dostatečném kochání přecházíme ke hradu, který je položen o něco níž na skalnatém ostrohu a k vidění z něj zůstaly jen zbytky zdiva a terénní úpravy. Některé to táhlo do místní hospody s venkovním posezením i přesto, že nevypadala otevřeně, nakonec jsme se však shodli, že bez kafe ještě vydržíme a na oběd se přesuneme do Holašovic.
Což také posléze činíme a v Holašovicích (památka UNESCO – selské baroko) parkujeme u místního infocentra umístěného v budově bývalé školy. Do infocentra pak míříme hrdě hlavním vchodem, ten je však zamčený, a tak jak blbci budovu obcházíme a zjišťujeme, že ten správný vchod je téměř u auta. Po návštěvě infocentra a nákupu nějakých drobností míříme přes pěkně upravenou náves do hospody. Je krásně – sluníčko svítí, je i celkem teplo, malebná náves, usazujeme se tedy na venkovní zahrádce. Krom nás je zde jen nějaký menší zájezd anglicky hovořících cizozemců (Holanďani?), pinglice moc nestíhá, ale snaží se. Po chvíli tedy objednáváme – většina oběd, já jenom kafe, protože oběd mě čeká doma. Zbytek výpravy plánuje ještě návštěvu místních menhirů (vztyčeny cca před 20ti lety?) a místního malého muzea. Je pravda, že od dob, kdy jsem na zdejší návsi honil prasata (na praxi v ZD Jankov v roce 1995, pod které Holašovice patřily) se zde mnohé změnilo – náves je podstatně upravenější, statky okolo ní opravené a s novými fasádami, podobně i obchod a hospoda… No aspoň jsem si zavzpomínal.
Kolem jedenácté se tedy s kamarády loučím, přeji jim šťastnou cestu domů (jedou s Trnkáčem autem) a operativně domlouvám vrácení sudů a pípy parťákovi. A nedalo mi, abych se ho nezeptal, co že jsme to vlastně pili: "Jmenuje se to Märzen, vařil jsem to podle jedné staré německé receptury…." Receptura to tedy byla fakt dobrá.
Akce byl dle očekávání fajn, jak se říká – nezáleží na tom kam jedeš, ale s kým tam jedeš.

Kleť 2019 - společná fotka
Kleť 2019 - společná fotka na vrcholu před startem koloběžek.
* * * * * * *


Celkem v sobotu ujito: 11 km (bez koloběžek).
Nejvyšší bod trasy: Kleť (1084 m n.m.)
K orientaci poslouží mapa KČT č.73 Vltava pod Vyšším Brodem a Blanský les 1:50.000 nebo č. 82 Šumava: VVP Boletice, Blanský les 1:25.000 z produkce Geodézie On-line.

(zapsal Pilník, fotili Pedál a Pupek)

* * * * * * *




Domovská stránka: nasejizdy.czechian.net.

chciweb.biz | hevlin.unas.cz | cocka.kvalitne.cz | treking.cz | youtube.com | ctyrka-trebic.webnode.cz | gpsies.com



WebZdarma.cz