Kleť a okolí
na chatě u Pilníka poprvé


Pátek až neděle 12. - 14. října 2018
Trasa sobotní výpravy:
od Chlumu (0 km, 570 m n.m.) - Horní Moučka, háj. (1,5 km, 715 m n.m.) - U tunelu, rozc. TZT (3 km, 860 m n.m.) - Kleť, vrchol (4,5 km, 1084 m n.m.) - U Modrého obrázku, rozc. TZT (10 km, 775 m n.m.) - Zlatá Koruna, cisterciácký klášter (15 km, 460 m n.m.) - Zlatá Koruna, nádraží (16 km) - a vlakem do Holubova, pěšky do Chlumu.
Účastníci: Pedál, Eman, Venca, Havran, Trnky, Burdych, Pilník (7).

Počasí: po všechny dny slunečno kolem 16 stupňů, po ránu mlhy.



I když se nejednalo o akci zdánlivě nijak náročnou, přesto nějakou přípravu vyžadovala. Počínaje organizací dopravy (díky Pedálovi za pomoc), přes jídlo, pití a odpovídající program. Ale popořadě.

Záměr pozvat kamarády na chatu mojí manželky ve mně uzrál už před loňskou Normandií a při letošních Tatrách jsem určil termín "někdy na podzim". V polovině září pak bylo rozhodnuto a odešla pozvánka. Počáteční odhodlání použít vlakovou dopravu vyprchalo po zjištění, že po cestě z Třebíče jsou dvě výluky, většina účastníků nakonec tedy dorazila Pedálovým "uhlákem". Úplně jednoduchá nebyla ani organizace sobotní vycházky: vzhledem k tomu, že z chaty se dá na nejvyšší vrchol Blanského lesa dojít za hodinu, bylo o hlavním cíli v podstatě rozhodnuto. Při konzultaci záměru s vedoucím zájezdu však zazněl zásadní požadavek: "Tam je lanovka. Já chcu lanovkou!". Proti tomu se nedá nic namítat. Koneckonců, lanovka začíná ráno v 9 a pak každou celou hodinu. Avšak týden před akcí jsem v podstatě náhodou zjistil, že celý říjen je lanovka mimo provoz kvůli výměně lana a údržbě. Sakra... Po chvíli hledání jsem pak objevil nabídku možnosti půjčit si na Kleti koloběžky a sjet na nich dolů mj. do Zlaté Koruny. To by nám pomohlo... A "koloběžkáři" dokonce nabízeli za mírný příplatek i vývoz mikrobusem nahoru. Říkám si, když už jsem jim slíbil tu lanovku... a objednal jsem koloběžky i s vývozem od dolní stanice lanovky.
Následoval pak poslední telefonát Pedálovi s informací o aktuální situací, upřesnění počtu návštěvníků a zásadní otázkou: "Máte v mobilu online navigaci? Vemte ji sebou, v Křemži je rozkopaná silnice a bude se to těžko hledat, musíte přes Holubov". Odpověď "Holubov znám, tam jsem dělal plyn....," mě uklidnila, přesto jsem oběma řidičům poslal souřadnice. Ve čtvrtek jsem vyzvedl pípu a dva patnáctilitrové soudky u parťáka pivovarníka, v pátek nakoupil klobásky a chleby na plánované sobotní večerní grilování, do auta přihodil dvě nohavice štrůdlu od manželky s přáním "A kdyby to šlo, aby ta chata ve zdraví přežila...," a vyrazil.

* * * * * * *


Pátek 12. října
Ještě notný kus před Krásetínem, od kterého stoupá silnice k nástupní stanici lanovky, mě překvapila značka "slepá ulice". A po chvíli, aby nebylo pochyb, cedule s informací, že se silnice Krásetín-lanovka frézuje. Takže mikrobus asi nebude, jestlipak to hošíci od koloběžek vědí...? Na chatě jsem uklidil, zatopil, připravil spaní a čekal. V šest už mi to nedalo a volám Pedálovi - "Kde jste?"; odpověď "V Budějovicích, za chvíli jsme na chatě", mě uklidnila, ale jen do dalšího telefonátu: "Prosim tě, v Křemži je rozkopaná silnice, kudy máme jet?" No ještěže to věděli předem. Tak jsem do telefonu vysvětlil cestu, stoupl si k brance s dalekohledem a když jsem uviděl uhlák, znova jsem zavolal a donavigoval je "online" až k chatě. To už bylo skoro sedm, takže vybalit, narazit soudky, připravit občerstvení...
A kde je ten Burdych? "Hele, mě zrovna volá," předává mi Pedál telefon. "Já jsem v Chlumu v hospodě a nevím, kam mám jet..." Takže znova, nicméně po chvíli jsme komplet. Burdych se omlouval: "Já jsem volat nechtěl, ptal jsem se v tý hospodě, kde tu jsou nějaký chaty, a když chtěli vědět ke komu jedu, tak sem řek', že k Pilníkovi a to nevěděli..." Takže už nic nebránilo příjemnému večernímu posezení spojenému s popíjením piva a jiných obveselujících tekutin, k tomu kytary, vzpomínání na minulé akce, prostě klasika. Je pozoruhodné, že s postupujícím večerem a časovým odstupem si stejné zážitky z mládí pamatovali jejich přímí účastníci často odlišně... Do postelí jsme se spořádaně odebrali asi hodinu po půlnoci, protože odchod od chaty byl pevně stanoven na devátou hodinu, aby se stíhal mikrobus, a budíček byl tedy naplánován na 8.00.

V pátek večer na chatě
V pátek večer na chatě...
Zahájení sobotní výpravy
... a v sobotu ráno vyrážíme na celodenní výpravu na Kleť.

Sobota 13. října : výstup na Kleť, na koloběžkách do Zlaté Koruny
Vstáváme podle plánu do slunečného rána a při pohledu na mlhu v údolí se těšíme na krásný den. Spořádaně posnídáme, někteří i dokonce "openair", dáváme si šťopičku na červa, balíme a přesně v 9 hodin vyrážíme. Holt ty leta společných akcí jsou znát.
Obcházíme kopec a noříme se do lesa, odteď budeme stoupat až na Kleť. První plánovanou zastávku chvíli před půl desátou na Horní Moučce využívám k telefonátu koloběžkářům: "Jojo, zrovna jsem vám chtěl volat, mikrobus bohužel nebude, je rozkopaná silnice....". No to je "novina"! Tak jsme si aspoň odsouhlasili počet požadovaných koloběžek a orientační čas, kdy si je u rozhledny vyzvedneme. To by mohlo klapnout líp, než ten odvoz. Dávám tedy kamarádům na vybranou, kterou cestou se vydáme na vrchol a společně se rozhodujeme pro střední variantu – tedy směr rozcestí U tunelu a odtud po zelené a nakonec pod lanovkou až nahoru.
Značka stoupá po cestách a cestičkách z dob Schwarzenbergů, kterým toto polesí v posledních staletích patřilo, starými smíšenými bukovými lesy. Je to příjemný rozdíl proti všudypřítomným smrkovým monokulturám. Chvíli před jedenáctou jsme po pěti kilometrech a 550 nastoupaných metrech nahoře na Kleti (1084 m n.m.). I přes nefunkční lanovku je zde díky krásnému počasí lidí poměrně dost, taktak se nám daří usadit u venkovních stolů a objednat si pivo či polívku. Stihli jsme to akorát, po chvíli se fronta u výdejního okénka prodloužila tak na dvacet minut. Sedíme, odpočíváme, pozorujeme cvrkot a shodujeme se, že absencí mikrobusu jsme o nic nepřišli, spíš naopak. Po chvíli se semtam někdo zvedá, aby navštívil chatu, no teda spíš záchody uvnitř, a vrací se překvapeným výrazem, jak je to uvnitř hezký. Faktem je, že chata je stará více než sto let a že jak v ní, tak na vrcholu samotném je na co koukat.
Na Kleti
Pod rozhlednou na vrcholu Kletě.
Po občerstvení následuje návštěva rozhledny, která se díky turniketům u vstupu některým kamarádům mírně zkomplikovala. Díky dlouhotrvajícímu teplému počasí není bohužel dohlednost nijak zázračná, bezpečně však rozeznáváme alespoň vrcholy Šumavy. Alpy, které jsou za dobrých podmínek vidět (mě se to podařilo jen jednou, ale to stálo zato), musíme dnes oželet. Alespoň si vyslechneme komentář postaršího pána, který na Šumavě vojákoval, a na rozhledně strávíme asi čtvrthodinku. Před ní ještě nezbytné foto a hurá na koloběžky! Obsluha už na nás byla připravena a po podrobné instruktáži, nasazení helem, vysvětlení trasy a zaplacení 200,- Kč na osobu jsme po pořízení společné fotky mohli vyrazit. Čekal nás 12ti kilometrový sjezd do Zlaté Koruny s převýšením 670 metrů na terénních koloběžkách – rozdíl oproti normálním je ve větších kolech, brzdám jako na kole a odpružení i v nečekaně krátkém rámu s nutností stát na ni "naštorc", jak někdo trefně poznamenal: "... stojí se na tom, jako bych s.al do strany". Dalším zádrhelem bylo, že nejprudší klesání nás čekalo hned na začátku, nicméně s trochou opatrnosti jsme nástup zvládli a už to jelo! Faktem je, že to dolu svištělo pěkně, větší zastávku jsme udělali asi po půl hodině U Modrého obrázku. Jedná se o křižovatku jak pěších cest, tak cyklotras na JV úpatí Kletě s pěkným přístřeškem a povídáním, jak místo ke svému názvu přišlo. Po občerstvení jsme naznali, že by to chtělo natočit nás ve sjezdu. Role kameramana se ujal Venca a vyrazil napřed s tím, že na nějakém pěkném místě počká a všechny nás natočí. Povedlo se mu to jen u prvních dvou, pak mu došla baterka. Štafetu tedy převzal Pedál a pak už vše klaplo na 100%. Jak říkal - "to byl fofr, jen fšš, fšš a byli jste pryč.." .
Další zastávku děláme téměř na začátku Zlaté Koruny, kde cyklotrasa ústí na silnici. Odtud se pohybujeme už v běžném provozu a chvíli po třinácté hodině jsme na místě, kde bychom měli koloběžky vrátit. Číselný kód pro zámek však nějak nefunguje, zkoušíme to všichni a nic. Po chvíli jsme přišli na to, že kombinace je správná, jen se musí nastavit o sloupeček vedle. Koloběžky a přilby tedy v pořádku vracíme a vydáváme se, teď už pěšky, ke klášteru. Plánované prohlídky se neúčastní Venca a Havran s tím, že počkají v hospodě, kterou jsme cestou míjeli. Ostatní jdou na prohlídku jak kláštera s kostelem, tak i opatské kaple, jen jsme museli chvíli čekat na Emana, který se trochu pozdržel.
Prohlídka byla zajímavá, trvala skoro hodinu a půl a během ní přišla SMS od kamarádů, že hospoda je zavřená. Na pivo a jídlo jsme se tedy vydali společně do hostince "Na Letné" u vlakové zastávky. Pivo - vynikající Krumlov, cena za jídlo mírně vyšší, ale naprosto odpovídající, bylo to výborné. I na nějaké panáčky došlo. Strávili jsme zde příjemné téměř dvě hodinky a krátce před pátou hodinou jsme se odebrali na nádraží s cílem Holubov. Motorový vlak společnosti GW Train byl poměrně moderní, ale nějak nefungoval automat na lístky a při tom počtu lidí je průvodčí ani nestačil prodávat.
V Holubově jsme šťastně vystoupili a poněkud nešťastně se dohodli na návštěvě další občerstvovny – požadavek "dát si kafe" pochopil Pilník tak, že až v Chlumu, kam jsme za občasného brblání typu "... jsem chtěl kafe hned v tý hospodě u nádraží...", došli cca za hodinu. Hospodská vítala Burdycha jak starého známého, nicméně moc jsme se nezdržovali a po kafi a jednom - dvou pivech jsme za tmy vyrazili na chatu. Celkově to dneska dělalo, bez lanovky a koloběžek, pěkných 12 km a překvapivých 800 výškových metrů!
Po příchodu začal Pilník chystat gril a Eman zátop v kamnech, nicméně po zjištění, že je uvnitř 18 stupňů ho ostatní přesvědčili, ať toho nechá, že se to zadejchá. A taky že jo, po chvíli teploměr ukazoval víc než 22. Roztopit gril chvíli trvalo, uvnitř zatím pokračovala zábava ve stejném duchu jako předchozí večer. Po půl hodině jsem nasázel klobásky na rošt, nechal se vystřídat Pedálem a zapadl jsem dovnitř taky. Popíjelo se, zpívalo.... neměly by být už ty klobásky? Zašel jsem zkontrolovat Jiříka, ten byl v družném hovoru s tetičkou z vedlejší chaty a z grilu šlehaly plameny. Nicméně jsme zasáhli v pravý čas a mohlo se servírovat. Nakupoval jsem tentokrát v Globusu "Vrbenské" a "Hovězí" a obojí byly vynikající, rozhodně by snesly srovnání s legendární "Hospřízí".
Příjemné posezení a vzpomínání nám v pozdnějších hodinách zpestřila návštěva souseda, kterého jsme samozřejmě pozvali dovnitř. Byl však natolik unaven, že veškeré pokusy o konverzaci zklamaly a po menším extempore s Burdychem odešel sám. Kamarádi, kteří si šli ven načepovat, ještě hodnou chvíli hlásili, že se furt motá po zahradě a ráno jsme objevili povalený gril. Tak doufejme, že do toho nespad'. Cca v půl jedenácté nastalo, co nastat muselo – pivo došlo. Těch 60 piv na dva večery pro sedm lidí je taktak. Při bleskové inspekci lednice provedené Pedálem byly objeveny 3 Pilníkovy lahváče, o které jsme se vzorně podělili, dopili "lakocinky" a kolem půlnoci zalehli.

Neděle 14. října
Ráno postupně vstáváme jak se komu chce, snídáme a balíme. Po balení následuje společný úklid, každý se něčeho chopí úplně samozřejmě, není třeba nic organizovat a za půl hodiny je hotovo. Společně odjíždíme chvíli před desátou a chceme navštívit hradiště Třísov spolu se zříceninou Dívčí kámen.
Zanedlouho parkujeme v Třísově u kolejí a Pilník samozřejmě vyráží po silničce, kterou si pamatuje z minula a která vede okolo hradiště. Ale chybička se vloudila, bylo to těsně vedle, což naštěstí poměrně brzo zjistil Havran, takže jsme se vraceli jen asi 200 metrů. Okolo působivé vyhlídky na protější hrad jsme sešli táhlým kopečkem dolů k potoku, obešli ostroh a v boudičce si koupili lístky. Zřícenina je poměrně rozsáhlá, otevřená prakticky denně, strávili jsme na ní příjemnou hodinku, kterou nám zpestřoval Trnky četbou z průvodce zapůjčeného v pokladně. Pak jsme se vydali proti proudu Křemežského potoka a po staré kovové lávce přilepené na skále jsme se skrz děravý plot dostali až k začátku štoly ve skále, která propojuje potok s řekou a která měla být využívána pro vodní elektrárnu. K jejímu vybudování už ale nedošlo. Poslední společná zastávka následuje cca po půl kilometru na Třísovském hamru, kde kamarádi usedají k obědu a loučí se s Pilníkem, který se vrací s pípou a prázdnými sudy domů.

Kleť 2018 - společná fotka
Kleť 2018 - společná fotka na vrcholu před startem koloběžek.
* * * * * * *


Celkem v sobotu ujito: 12 km (bez koloběžek).
Nejvyšší bod trasy: Kleť (1084 m n.m.)
K orientaci poslouží mapa KČT č.73 Vltava pod Vyšším Brodem a Blanský les 1:50.000 nebo č. 82 Šumava: VVP Boletice, Blanský les 1:25.000 z produkce Geodézie On-line.

(zapsal a fotil Pilník)

* * * * * * *




Domovská stránka: nasejizdy.czechian.net.

chciweb.biz | hevlin.unas.cz | cocka.kvalitne.cz | treking.cz | youtube.com | ctyrka-trebic.webnode.cz | gpsies.com



WebZdarma.cz