Neděle 30. prosince 2012
Trasa: Ptáčov, náves (0 km, 430 m.n.m.) - Kovárna, samota (0,5 km, 410 m.n.m.) - Klapůvka, údolí Klapovského potoka (1,5 km, 405 m.n.m.) - Hostákov (4 km, 460 m.n.m.) - Balaton, vodní nádrž (6,5 km, 400 m n.m.) - Vladislav, host. U krále Vladislava(8 km, 395 m n.m.) (šerpové + 8 km do Třebíče) .
Účastníci: Pedál, Kmoch, Jelen, Jarmil, Kotel, Jabko, Havrani, Briťák, Maleňáci, Pupkovi, Cágrovi, Pirochtovi a mnozí další.
Počasí: oblačno, kolem 0°C.

Pro samý závěr roku připravil Pedál tradiční předsilvestrovskou výpravu, která je vždy trasována tak, aby byla vhodná pokud možno pro všechny věkové kategorie. Tedy nejen pro ostřílené horské vlky a oldskauty, ale i pro jejich ratolesti. Pěkných inspirací se v okolí Třebíče nachází dost, ale není od věci některou trasu třeba čas od času zopakovat. Vždyť v každém ročním období je příroda Třebíčska v lecčems jiná.
A tak jsme v závěru roku vyrazili na osvědčenou trasu za Ptáčovem, která poutníky dovede po nové žluté značce pěkným přírodním prostředím až do sousední Vladislavi. Jedná se o oblast okraje tzv. Třebíčského masívu, charakteristického především roztroušenými políčky, borovými hájky a hlavně rozesetými syenitovými balvany. Tuto trasu jsme šli zhruba před dvěma lety na jaře, v zimě je to tu zase trochu jiné. Na cestě je jediná osada – Hostákov – zato samozřejmě s možností posezení v rázovité hospůdce, cíl byl stanoven ve Vladislavi. Přesto se několik ostřílených borců vydalo ještě pěšky do Třebíče. Tento podnik byl pěkný závěr turistického roku 2012.

Ptáčov - socha sv. Václava.

Sraz byl vyhlášen k odjezdu autobusu MHD na třebíčské náměstí po deváté hodině dopolední. Postupně nás přichází opravdu velká síla lidu (kolem třiceti), tolik snad tato venkovská linka ještě nikdy nevezla! O půl desáté jsme v Ptáčově na konečné zastávce a můžeme vyrazit na cestu.
Ptáčov je malá malebná vesnička, ale administrativně patří ještě k Třebíči, byť je od našeho města vzdálená několik kilometrů. Je taktéž pomyslnou branou do Přírodního parku Třebíčsko, který začíná hned za humny a kousek za Ptáčovem může představit jednu ze svých nejvyhledávanějších zajímavostí – Ptáčovský kopeček s výskytem koniklece velkokvětého. To je ale záležitost jarní, v této roční době je kopeček v hlubokém zimním spánku. Stejně nyní půjdeme trochu jinudy. Ptáčovská náves zdobí především vzorně udržovaná socha Sv. Václava z roku 1929 postavená místními občany u příležitosti 1000. výročí úmrtí patrona české země. O kus níže je kaple Sv. Cyrila a Metoděje. Náves protínají dvě turistické trasy označené rozcestníkem. Nyní nás povede žlutá TZT nového Třebíčského okruhu. Procházíme náves s kaplí a rybníčkem a zanedlouho opouštíme Ptáčov směrem k místní samotě zvané Kovárna. Klesáme k lesu do údolí Klapovského potoka. Toto malebné a opuštěné údolí bylo velmi oblíbeným cílem výprav už od dob našeho oddílu Čtyřka. Od Kovárny po Trnavu se potok Klapůvka kroutí v mnoha meandrech, o kus dál jsou prosluněné louky a v okolních svazích seskupení mohutných syenitových balvanů. Je zde krásně v každé roční době a naštěstí toto údolí ještě není vyhledáváno davy svátečních městských turistů. O kus dále se nachází jen pár starých chat.
Žlutá značka chvíli směřuje proti proudu Klapůvky, ale na nejbližší louce se vydává vpravo, do protilehlého svahu mělkého údolí. Zanedlouho vycházíme u osamocené chaty, kde děláme první zastávku na posilněnou z našich placatek. Následně nás stezka přivádí na okraj lesa a pak už kráčíme po cestě mezi poli. Zde se nacházíme na náhorní planině, takže se otevírají pěkné výhledy – tedy až na to, že je výrazný opar. Přesto je v dálce vidět na třebíčské komíny a sídliště, na jihu na hřeben Klučovské hory. Na horizontu se opět na chvíli zastavujeme. Z těchto míst je pěkně vidět na blízký Hostákov, kam docházíme po polňačce za další čtvrthodinku.
Hostákov je opět malá podhorácká vesnička, stranou od hlavních silničních tahů, o železnici nemluvě. Polní cesta vyúsťuje do boční uličky a ta posléze na průjezdní silnici. My musíme u rozcestníku odbočit vpravo. V těchto místech se nachází zdejší hospoda, kde Pedál prozřetelně domluvil příchod většího počtu žíznivých pochodníků. Obsazujeme tedy téměř celý lokál. Konzumace nápojů, ať už alkoholických nebo nealko si vyžádala zhruba hodinovou polední přestávku. Na další etapu putování vyrážíme tedy až po 12 hodině. Z vyhřáté hospody se odchází jen velmi ztěžka, ale musíme. Stále nás povede žlutá značka. Od hospody k místnímu zemědělskému družstvu a pak zase do lesa. Zde odbočujeme doleva a zase je odtud daleko vidět, tentokrát na sever směrem k Budišovu, jehož nezaměnitelnou kostelní věž poznáváme zcela bezpečně, byť je na obzoru v oparu.

V Hostákově u turistického rozcestníku.

Cesta pokrytá nepříjemnými zmrazky a náledím nás zavádí do borových lesů a začíná klesat. Na blízké mýtině jsme chtěli udělat hlavní přestávku na oheň, ale pár lidí zde těží dřevo, tak jdeme ještě o kousek dál. První parta, která šla napřed, nakonec rozdělává oheň přímo u cesty. Na půlhodinku se tedy zastavujeme a opékáme špekáčky i jiné pochutiny. Aby to zase nebyl Pedálův pes a zákeřně neloudil po nicnetušících strávnících kus jejich žvance. Dnes to namísto Trnkáče odnesl Jabčákův kluk, takže z toho byla menší rozepře a pár peprných výtek směrem k majiteli psa. Po vydatné svačince se ubíráme na poslední etapu trasy.
Cesta se znatelně svažuje, až nakonec vycházíme dole v údolí Mlýnského potoka, který sbírá vodu z četných rybníků v okolí Náramče a Vladíkova. Zde kousek nad Vladislaví vytváří ještě divočejší údolí než je Klapůvka. Nicméně se vodě o kousek níže postavila do cesty umělá sypaná hráz a vytvořila poměrně rozlehlou údolní nádrž, sloužící zejména k ochraně blízké Vladislavi a taktéž jako zdroj užitkové vody pro zemědělské družstvo. Přehrada dlouho neměla pojmenování až ji místní začali říkat "Balaton" – a to se pak také objevilo i v turistických mapách.
Jediná možná cesta okolo břehu je v úpatí prudké stráně. Zvláště teď v zimě je chůze výživná, jelikož je povrch pěšiny pokrytý zmrzlým sněhem. Jdeme tedy velice opatrně. Briťák se zjevně nechtěl zdržovat po nepohodlné stezce, tak šel vyzkoušel led a jít po rovince – a ten ho bezpečně udržel. Posléze se všichni scházíme nad hrází. Nikdo se nezmáchal, tak můžeme spočítat stavy a vyrazit k Vladislavi. Obcházíme starou čerpačku pod hrází Balatonu a po pěti minutách se objevují první domky obce Vladislav. Přicházíme se ze severu, takže zanedlouho míjíme fotbalové hřiště, podcházíme známý železniční most a vycházíme u školy u hlavní silnice Třebíč-Náměšť. Městys Vladislav má skvělou občanskou vybavenost, do které samozřejmě patří i námi oblíbená hospoda U krále Vladislava, kterou nyní musíme navštívit – tak jako vždy, když končíme výpravu v této obci.
Na schodech ještě pořizujeme společnou fotku účastníků výpravy a pak hurá do lokálu. Je zde sice prázdno, ale obsluha nějak nestíhá, takže i na blbé pivo čekáme pěkně dlouho. Někdo šel i do polívky. Jelikož se nám výprava velice zadařila a do tmy je ještě spousta času, Pedál s Havranem lákají k pěšímu dochodu až do Třebíče. Nakonec se nechal přesvědčit Jabko, Jarmil a ještě pár tvrďáků, kteří tedy dojdou do Třebíče po červené značce kolem Jihlavky. Větší část osazenstva se posléze odebírá na místní vlakovou zastávku a odjíždíme domů. Naše pěší odvážlivce jsme zahlédli už poměrně blízko u města, na velkých loukách za "Palečkárnou".
Dnešní výprava byla skvělou tečkou končícího roku 2012 s velmi hojnou účastí zájemců všech věkových kategorií. I když bylo posléze pod mrakem, počasí nám velice přálo. Zdar a sílu do nového roku 2013!

Společná závěrečná fotka účastníků předsilvestrovské výpravy.

Celkem ujito: 8 km.
Nejvyšší bod trasy: nad Hostákovem (470 m.n.m.).
Nejnižší bod trasy: Vladislav, hospoda (387 m.n.m.).
K orientaci poslouží mapa KČT č. 80 Třebíčsko.

(zapsal a fotil Kotel)

Trasu pro GPS navigace v různých formátech je možno stáhnout na daném odkaze ze serveru GPSies.com.

Domovská stránka: nasejizdy.czechian.net.