Středa 28.prosince 2011
Trasa: Kouty u Třebíče, zast.bus (0 km, 560 m n.m.) – Smrček, hájenka (3 km, 660 m n.m.) – Smrček, vrchol (4 km, 674 m n.m.) – Čechtín, rozc. (7 km, 535 m n.m.) – Červená Lhota (9 km, 480 m n.m.) – Leština, mlýn (11 km, 440 m n.m.) – Číchov, zast. ČD (14 km, 430 m n.m.).
Účastníci: Kotel, Cágr, David, Jarmil.
Počasí: zataženo, mlha, vítr, kolem 4°C.

A je tu další tradice v závěru turistického roku: dodržujeme ji již od roku 2004 a spočívá ve výpravě na nějaký z významných vrcholů v našem blízkém i vzdálenějším okolí. Jelikož jsme seznam cílů za tu dobu poněkud vyčerpali, rozhodli jsme se, že letos se spokojíme s výstupem na vrchol nedaleko Třebíče. Zvolili jsme Smrček u obce Kouty, který se se svou nadmořskou výškou 674 řadí k jednomu z nejvyšších vrcholů Třebíčska. Není to ale kopec nikterak výrazný, spíše je to náhorní planina porostlá remízky a lesíky, dále k severu pokračuje rozsáhlý komplex valdštejnských hvozdů, které se táhnou až k dálnici. K výpravě jsme opět využili autobusové linky, která je provozována jen ve všední dny.

Výroční výpravu na závěr roku 2011 jsme si smluvili na schůzce Čtyřky v Libušáku na Vyhlídce. Bohužel v závěru prosince nastalo velmi špatné počasí. Ta pravá zima stále ne a ne přijít (přišla až s bídou v půli ledna) – ba právě naopak: pořád stabilně nad nulou, všude bláto a plískanice. Účast jsme tedy nepředpokládali vysokou, což se nakonec potvrdilo. Ve stanovenou středu ještě ke všemu nastalo takové nepříjemné počasí, že začalo fučet, nízká oblačnost klesla až k zemi a celkově bylo velice nevlídno. Škoda.
Sraz je stanoven na 3/4 na jedenáct na třebíčském autobusáku, kam přicházejí na sraz jen ti nejskalnější – Kotel a Cágři. Nastupujeme do vymrzlého autobusu a v 11:00 se rozjíždíme na sever našeho okresu. Projíždíme Račerovice, Červenou Lhotu, Čechtín a Kouty. Už na autobusáku jsme se dohodli, že pojedeme až do Koutů, ačkoli jsme mohli vystoupit v Čechtíně a jít celou trasu jakoby obráceně. Do Koutů dojíždíme jen my sami, těch několik cestujících vystoupilo v předchozích vesnicích. Řidič, jakoby to chtěl zapíchnout, v Koutech zamyká bus a mizí kdesi ve vsi. Vesnice je zahalena mlhou, nikde ani živáčka – prostě mrtvo.
Naše první kroky vedou na okraj obce k areálu zemědělského družstva. Nachází se zde i hospoda U Havlíčků, ale ta má v tuto polední hodinu pochopitelně zavřeno. U jakési budky zalézáme za vítr a dáváme úvodní štamprdličku. Pak nám nezbývá než vyrazit po silnici kamsi do mlhy. Fučí úplně nepříjemně. Naštěstí brzy docházíme na křižovatku a u Tvarůžkova rybníčka odbočujeme na zpevněnou polní cestu mezi zamlžená pole. Naše cesta poznenáhlu stoupá, pole střídají podmáčené louky s hnědožlutou uschlou trávou. Dohlednost je sotva na padesát metrů. Po dvaceti minutách konečně dosahujeme okraje lesa, což znamená, že se trochu zbavíme toho protivného větru.
Lesík střídá ještě jedna menší loučka, pak se už definitivně noříme do vzrostlého lesa a napojujeme se na širokou svážnici. Žádné turistické značky tady nejsou, tak se řídíme spíše intuitivně a podle mapy. Nyní je třeba najít výstupovou lesní cestu, která se nachází kousek víc vlevo. To se nám daří, nelze tady zabloudit. Bohužel ala tato cesta je dokonale rozježděna od traktoru. Musíme opatrně středem, kde snad zbylo trochu trávy, abychom se nebrodili v blátivých kolejích. Nastává stěžejní výstup na vrcholový hřeben Smrčku, kterého dosahujeme po čtvrthodince. Nejdříve v nízké mlze rozeznáváme blížící se příhradový stožár mobilního operátora a nakonec přicházíme na hřebenovou cestu, u níž se nachází osamocená Poulova hájenka. Tady dokonce dosahujeme žlutého turistického značení (čas 12:00).
Na křižovatce lesních cest před hájenkou se chvíli vydýcháváme a občerstvujeme se čajem. Odtud se vydáváme doprava, t.j. k jihu. Cesta vede po širokém lesním hřbetu ve výšce kolem 660 m n.m. a jen mírně se vlní. Asi po kilometru se opět orientujeme dle mapy a GPS a usuzujeme, že bychom měli odbočit doleva, protože samotný vrchol se nachází bokem od cesty. K odbočení nás svádí jedna zdánlivě pohodlná lesní pěšina. Využíváme ji tedy a skutečně ještě mírně stoupáme. Už by se zdálo, že vrchol Smrčku máme na dosah, ale asi po 200 metrech naše cesta zrádně končí v mladé smrčině – sice ještě pokračuje dál, ale je zaneplešena pokácenými smrčky, se kterými si už nikdo nedal tu námahu, aby je odklidil. Chtě nechtě tedy musíme do hustého mlází a jen obtížně držíme směr k vrcholu.
Jak již bylo řečeno, vrcholová kóta Smrčku (674 m n.m.) je v podstatě náhorní plošina. Poznáváme ji spolehlivě především podle existence trigonometrického bodu a ve 12:20 jsme po všech peripetiích na místě. Dáváme zde menší svačinu a symbolický přípitek na zdar nového roku 2012. Cágr jde ještě vyhledat místní kešku, kterou souřadnice určují opodál. Kupodivu nebyla ani moc zamaskovaná a poslední zápis byl v logbooku někdy z konce září! Zkrátka sem vůbec nikdo nechodí. Zvláště v létě tady musí být zarostlá divočina plná mlází a zrádného ostružiní. Ještě vrcholová fotka a sbíráme se k odchodu z tohoto zamlženého a nevlídného místa. Aby toho nebylo málo, cestou ke žluté značce se zase motáme do mlází a dokonce i do bažin. Nakonec přece jen šťastně přicházíme k lesní cestě a vydáváme se vlevo, směrem na Čechtín.
Záhy opouštíme zamlžený les a cesta vede přes pastviska. Při pěkném počasí jsou odtud pěkné výškové výhledy na blízké Kouty a Chlum. Ale v téhle mlze nevidíme vůbec nikam. A to ještě ke všemu, když se stáčíme na jižní úpatí Smrčku, začíná tady zase pořádně fučet. Kolem jedné hodiny sestupujeme k obci Čechtín, kde musíme dle žlutých značek obejít areál družstva a přicházíme na křižovatku ve středu obce, kde je osazen i rozcestník. Značení tady ale opouštíme a míříme po silnici přes náves na jižní okraj vsi. Cágr s Davidem si trasu poněkud zkrátili uličkou mezi domky, ale scházíme se vzápětí u zajímavého historického objektu. Tím je unikátní technická památka – stará kruhová cihelna, která se dochovala na samém okraji Čechtína. Škoda, že není nijak využita pro turistický ruch – tak si ji jdeme obejít alespoň zvenku a můžeme obdivovat, jak se krásně dochovaly cihelné klenby.
Poté míříme po silnici do Červené Lhoty. U samoty Kukla odbočujeme vpravo a míjíme pro změnu přírodní zajímavost – staré chráněné stromořadí. Bohužel i tato památka je neudržována a zaneplešena, a jak málo by stačilo k jejímu zvelebení! Zřejmě místní obce nemají zájem, aby zdejší – jinak velice malebný kraj – trochu zatraktivnily.Jinak i následná Červená Lhota je pěkná podhorácká vesnička se zajímavým kostelíkem. Scházíme ke zdejší autobusové zastávce a domlouváme, kudy budeme směřovat poslední etapu našeho putování.
Kotel navrhuje dvě možnosti: buď pokračovat kolem kostelíka nahoru k JZD a po nové cyklostezce "Raabs" sestoupit ke Kratochvílovu mlýnu a dojít k vlaku do Okříšek, anebo sejít údolím Leštiny do Číchova. Nakonec vybíráme druhou možnost, jelikož v sevřeném údolí nebude foukat. Od zastávky tedy začínáme sledovat tok místního potoka Leštiny, který se též nazývá Číchovský. Vzápětí dědinu opouštíme a podél svažité louky rozbrázděné četnými mezemi a remízky kráčíme po pohodlné cyklostezce k lesu. Při troše dobré vůle by zde byly za dostatku sněhu pěkné lyžařské terény.
Poté cyklostezka vchází do lesa, několikrát se zakroutí podél potoka a vychází v lučinatém údolíčku se starým mlýnem, který se nazývá Leština. Dokonce tento zašlý název nese i ve svém štítě. Léta byl neobydlený, ale v současnosti jej majitelé opět využívají k bydlení i drobnému hospodaření a chovu ovcí. Za mlýnem se z cyklostezky odkláníme do údolí (silnička vede na Chlum) a musíme vyhledat, kudy překonat bystrý tok Leštiny. Pak procházíme asi 2 kilometry pěknou divočinou v zahloubeném údolí, které se několikrát kroutí v meandrech. Údolí se posléze stáčí k jihu a do cesty se nám staví jakási hráz. Jedná se o nový polder, který zde byl navršen jako ochrana blízkého Číchova před přívalovými vodami, které občas z údolí Leštiny zahrozí. Hráz poldru je pěkně zasazena do údolí a po straně jej pohodlně překonává vozová cesta. Z koruny hráze jsou již v mlze vidět první domky Číchova.
Čas máme vynikající, bude akorát 15 hodin. Nejbližší vlak nám jede za půl hodinky a to akorát dojdeme na nádraží. Procházíme Třebíčským Číchovem mezi nízkými domky a přecházíme po opraveném mostku řeku Jihlavku. O čtvrt na čtyři jsme na vlakové zastávce. Výpravu i přes nepřízeň počasí hodnotíme jako zdařilou. Sice nás provázela nepříjemná mlha a vítr, ale zato jsme prošli poněkud opomíjené končiny Třebíčska, kde jsme již dlouho nebyli. Podvečerním vlakem dojíždíme do Třebíče, kde si nezbývá než popřát hodně zdaru a spoustu nachozených kilometrů v nadcházejícím roce 2012.

Vrcholová fotka na Smrčku u trigonometrického bodu.

Celkem ujito: 14 km.
Nejvyšší bod trasy: Smrček (674 m n.m.)
Nejnižší bod trasy: Číchov, lávka přes Jihlavku (420 m n.m.)
K orientaci poslouží mapa KČT č.79: Jihlavsko.

(zapsal a fotil Kotel)

Trasu pro GPS navigace v různých formátech je možno stáhnout na daném odkaze ze serveru GPSies.com.

Domovská stránka: nasejizdy.czechian.net.