XX. NORMANDIE - chata Pedálovka
výprava: Lamberk, Divoká Oslavka


Pátek až neděle 17. - 19. prosince 2010
Trasa sobotní výpravy:
Kralice, nádr.ČD (0 km, 405 m n.m.) - Březník, rozc. TZT (3 km, 380 m n.m.) - U Lamberka, rekr.střed. (4 km) - Pod Pastýřkou, rozc. (5,5 km, 340 m n.m.) - trampský cintorín u Kančích luk - Lamberk, zříc. (7,5 km) - Nad Lamberkem, odb.TZT (8 km) - U Vlasáka, levý břeh-rozc. (12 km, 336 m n.m.) - Náměšť nad Oslavou, nádr.ČD (16 km).
Účastníci: Pedál, Havran, Venca, Cahouš, Piňďa, Eman, Kmoch, Eda, Poke, Jelen, Pilník, Trnky, Kotel, Čolek, Jarmil, Cágr, David, Čenich, Smolda, provianťák Jabko.

Počasí: -8°C, 10 cm sfoukané sněhové pokrývky, oblačno, později polojasno.



Žádná jiná akce v naší velmi široké a stálé partě nemá takovou popularitu jako zimní Normandie! Její letité dějství na známé chatě Pedálovce dospělo v závěru roku 2010 do jubilejního 20. ročníku. A to je ještě třeba započítat tzv. ročník nultý někdy v roce 1987, který položil základy této akce. Pamětníci jistě nikdy nezapomenou na bájný první ročník, kdy Pedál připravil tak hodnotnou trasu v údolí Jihlavky a v okolí Templštejna, kdy bylo potřeba se dokonce brodit v mrazivých vodách naší mateřské řeky a do Mohelna se došlo až za hluboké tmy...
Zdálo by se, že za ta léta se náměty na výpravy v blízkém i vzdálenějším okolí Náměště mohou vyčerpat, ale ve skutečnosti je to tak, že se po několika letech vždy rádi vrátíme na několikrát prochozenou trasu. Vždyť taková Divoká Oslavka může kdykoli připravit nová a nová překvapení a známá romantická zákoutí se mohou pokaždé jevit stokrát jinak. Nejinak tomu bylo i letos, kdy jsme z Kralic přes Březník sestoupili do kaňonu Oslavky pod Pastýřkou. Chtěli jsme původně přejít po trampské lávce na Kančí louky, ale na místě jsme zjistili, že lávka je zazimována na protějším břehu. Nezbylo nám tedy nic jiného, než podstoupit vskutku dobrodružnou chůzi po nevyzpytatelném břehovém ledu proti proudu až pod Lamberk! Nakonec se nikdo nezmáchal, dokonce nám vysvitlo slunce a do Náměště jsme došli za světla. To nám pak na chatě pečená srna v podání provianťáka Jabčáka teprve chutnala! Lze tedy konstatovat, že jubilejní ročník této jedinečné akce dopadl na výtečnou.

* * * * * * *


Pátek 17. prosince
Scházíme se v pátek na třebíčském nádraží v počtu devíti statečných a oproti minulému roku se zdá, že smysl psaných číslic pochopili všichni správně. Někteří dokonce tak dobře, že stihnou ještě dvě pivka v protější špeluňce. Lístky kupujeme kam jinam než do Studence. Ve vlaku začíná tradiční vytahování placatic a v dobré náladě vystupujeme na známém nádražíčku, kde nás čeká Cahič s Jelenem. Samozřejmě se jdeme podívat do naší, zvláště některými oblíbené, nádražní hospůdky a samozřejmě se na chvíli usazujeme. Nicméně ne na dlouho, neboť na chatě nás letos čeká ochutnávka whisky a bourbonů.
Takže kolem šesté za doprovodu tradičních zvukových a světelných efektů vyrážíme na cestu k chatě, která je díky našim kamarádům již vytopena a připravena na velkolepou akci. Jako hlavní rozlévač byl pro tentokrát určen Pepík, který hrdinně přejímal lahve s nápoji zvučných i zcela neznámých jmen. Ještě chvíli čekáme na příjezd dalších účastníků, přičemž Trnkáčovi s příjezdem obětavě pomáháme, když v pantoflích tlačíme jeho oktávku do zledovatělého kopečka. Tím je počet soutěžících vzorků završen číslicí 13 a za doprovodu mimosoutěžních chuťovek jako bůčku, slaniny, klobás, sýrů a netradičních povidlových buchet začíná soutěž. Chuťovky měly netradiční dohru ještě v sobotu při opékání buřtů pod Lamberkem, kdy Pepík, smutně koukající do plamenů, na nevinou Pedálovu otázku "Kde máš jídlo, ty sis nevzal?" odpověděl "I vzal, ale nakrájeli jste mi ho včera do chuťovek."
Takže ochutnáváme opatrně jednotlivé vzorky, každý hodnotíme jako ve škole a netrpělivě čekáme na vyhodnocení. Počítáním bodů byl pověřen Pilník a vítězem se stal Cahičův VAT 69 následovaný Pilníkovým Jamesonem, na třetím místě skončil Jack Daniels a na čtvrtém klasická Balantines. Příjemně naladěni jdeme spát v celkem rozumnou hodinu.

Sobota 18. prosince - výprava na Divokou Oslavku
Zahájení výpravy - Kralice
Odhodlaně vyrážíme na trasu - na kralickém přejezdu.
Letos opět přijíždí až v sobotu skupina z Třebíče, která doplní na výpravě ostré hochy, kteří tráví na chatě celý víkend. Odjíždíme tedy krátce po půl deváté a ve vlaku voláme Pedálovi, abychom ujasnili počet jízdenek od Studence dále. Záměrem je totiž dojet do Kralic nad Oslavou. V tomto předvánočním čase je ranní vlak celkem nacvaknutý, kromě nás totiž míří do přírody ještě několik skupin třebíčských trampů. Kupodivu v Kralicích vystupujeme jenom my (čas 9:20 hod.) a několik místních, což je ostatně dobře. Ještě než vyrazíme na cestu, počítáme veškeré účastníky výpravy: je nás devatenáct plus Pedálův pes, a to ještě je potřeba připočítat dvacátého Jabčáka, který na chatě chystá zvěřinu.
Vyráží nás tedy solidní grupa a míříme přes skladiště uhlí (existuje tady, co pamatujeme, včetně letitého nakladače) k nedalekému železničnímu přejezdu s dnes již raritními mechanickými závorami. Čili vlastně využíváme modrou turistickou značku směrem na Březník. Šli jsme tudy už nesčetněkrát, ale spíše v obráceném směru. Je třeba však uznat, že je lepší odbýt si tento nezáživný, asi 2,5 kilometrový úsek po silnici hned na začátku trasy a teprve pak se ponořit do tajemného ticha zimní přírody v údolí Oslavky. Nyní po ránu cesta po silnici ubíhá rychle, okořeněná četnými výbuchy petard, které někteří naši pyromani nosí neustále po kapsách od útlého dětství :-) Zanedlouho se přehoupáváme přes návrší nad Březníkem, odkud je mimochodem pěkný výhled do kraje. U rekonstruované vodárny Bumbálka děláme první kratší zastávku na vydýchání, kocháme se pohledem na nedaleký Březník s typickou kostelní věží a Cágři dokonce našli místní kešku. Oceňujeme, že oproti minulým dnům (kdy bylo hodně škaredě se sněžením), se na dnešek hezky vyčasilo a slunci schází jen opravdu tenký oblačný příkrov, aby prorazilo svými paprsky na promrzlou a zavátou zem.
Oproti zvyklostem dnes Pedál nesměřuje další trasu přes vesnici, ale kupodivu přímo po modré značce za humny (osobně jsem tudy snad ještě nikdy nešel). I když je nasněženo, můžeme si to dovolit, protože sníh je ze strniště sfoukán do příkopů a na meze, takže po umrzlé zemi a jen sporadické pokrývce se jde celkem dobře. Jsme ostatně celkem překvapeni, že na to, jak vydatně od počátku prosince sněžilo, je poměrně málo sněhu. To potvrzuje i Cágr, který se před několika dny zkusil vydat na běžky za Třebíč, ale na polích prý nebyla stopa dobrá a vyčuhovaly z ní hroudy. Další krátkou zastávku "na placatky" děláme v 10:00 u turistické orientace na okraji Březníka u areálu statku.
Tím jsme se jen letmo dotkli této poměrně velké vesnice a vyrážíme na krátko opět do polí. Od statku je modrá vedena nalevo do kopečka přes zanedbaný lesík. Dnes je to tady trochu problém, protože jsou tu asi nějaké prameny a pod sněhovým popraškem se skrývá zrádný led. Přesto se nám daří bez pádů dosáhnout návrší pod vedením VVN a jsme opět v otevřené krajině. Dokonce se začíná pěkně projasňovat. K protějšímu lesu to ale není daleko. Na jeho okraji se nachází pěkný rekreační areál "U Lamberka" sestávající ze zrekonstruované hájenky a několika chatek. Následně naše cesta definitivně vstupuje do smíšeného lesa. Zanedlouho se setkáváme s tzv. Aninou alejí, po níž je trasována cyklostezka. Je to někdejší kočárová cesta vedoucí z Náměště do údolí Oslavky a dále na protilehlý zámeček Vlčí kopec. Dodnes je lemována pěkným stromořadím. Naše značka směřuje přímo podél nevýrazného návrší Pastýřka (426 m n.m.), kde zhruba v nejvyšším bodě děláme další krátkou zastávku, jelikož naše sestava se již značně "roztrhala". V tomto zimním období jsou zdejší převážně listnaté lesy úplně holé, takže semtam zahlédneme i budovy na protějším návrší – někdejší zámeček náměšťského šlechtického rodu Haugwitzů Vlčí kopec (dnes rozsáhlé školicí středisko EONu).
Oslavka pod Pastýřkou
Zimní Oslavka pod skaliskem Jinošovnice.
Následuje ostré klesání (značka totiž nedodržuje serpentiny staré vozové cesty), kličkujeme jak zajíci mezi kmeny holých listnáčů a scházíme se zase všichni u rozcestníku Pod Pastýřkou (340 m n.m.), kde se setkáváme s červenou značkou. Krátce se radíme, jak dále: buď to riskneme a sestoupíme až k řece naproti "Kančárně" – nicméně když zde nebude lávka, co potom? Budeme se muset zase vyškrábat sem k červené značce? Uvidíme... Pedál se neohroženě pouští dolů mezi stromy, ostatní za ním, poslední Smolda zvěčňuje tento atak kaňonu Oslavky na kameru. Jistě si všichni všímáme protilehlé mohutné granulitové skály zvané Jinošovnice. Její výška může dosahovat dobrých 120 metrů! Do ní naráží dravé proudy Divoké Oslavky, následuje poslední její levotočivý zákrut a dále pokračuje Oslavka již jako Dlouhá. Vysoko na skále se nachází málo známá vyhlídka a v kaňonech kousek za skaliskem dva bystré potoky s vodopádky, které nazýváme Zlatonosné, jelikož jsme tu s oblibou v dávných časech Čtyřky hráli hry na zlatokopy. Tyto zajímavosti jsou však pro nás nyní nedosažitelné, jelikož se nacházejí na druhé straně řeky.
Tedy... druhý břeh dosažitelný bývá, ale jen v případě, že je postavena trampská lávka spojující náš břeh a protilehlé Kančí louky s trampskou osadou "Příboj". Jdeme tedy asi padesát metrů přímo po břehu řeky proti proudu až dosahujeme pochmurného, mrazivého místa kam slunce snad ani nezasvítí. Na kolmé skále spadající přímo do Oslavky jsou umístěny četné pamětní destičky zemřelých trampů, kteří měli vztah k těmto místům – symbolický trampský cintorín. Není v okolí jediný, další se nachází např. v údolí Chvojnice. A právě v těchto místech se obyčejně nachází trampská lávka. Nyní máme ale smůlu – lávka je snesena a zazimována na protějším břehu. Což je celkem logické, protože "ledy" by ji strhly. Přejít na druhou stranu tedy nemůžeme; snad jen přebrodit, což se v tomto mrazivém počasí rovná jasnému omarodění. Je totiž velmi citelně pod nulou. Původní záměr pokračovat na Gloriet a dále po zelené značce do Náměště tedy padá. Co dál?
Stojíme trochu bezradně a tiše v tomto pochmurném místě a smiřujeme se s tím, že se budeme muset drápat zpět do svahu na červenou stezku. Nicméně první odvážlivci pod vedením Kmocha a Pilníka začínají zkoumat pobřežní led. Není sice nijak široký, v místě u kolmé skály snad jen na symbolické dvě stopy, ale v těchto mrazech kupodivu udrží i takovou tonáž, jakou disponuje Kmoch. Bez bázně se tedy vydávají dál a dál, my ostatní je trochu nedůvěřivě následujeme. Uvědomujeme si, že pokud by se led pod někým probořil, tak zajedno nešťastník zajede až po pás do ledové vody, ale i ostatní budou mít uzavřenu cestu zpět. Nezbývá tedy než postupovat stále kupředu. Opatrně zdoláváme asi stometrový úsek, kde skály a strmé svahy spadají přímo do řeky, takže tato místa nelze nadejít. Je to dokonalý adrenalin: naše karavana se sune po zrádném ledě, zatímco pár centimetrů od levé boty hučí peřeje Divoké Oslavky! Kousek za Kančárnou se přece jen objevuje kamenitý břeh, ale ne nadlouho – potom zase skaliska a chůze po ledě. Celkem je toto nezapomenutelné dobrodružství dlouhé asi kilometr! Docela dost se divíme, že led nás nikde nezradil, ale jsme rádi, že nikdo nezahučel. Později hodnotíme tento podnik jako nezapomenutelný a výjimečný, jelikož se nám třeba už nikdy více nenaskytne možnost zdolat údolí touto ledovou trasou!
Oslavka na ledě
Zážitková cesta podél břehu po nevyzpytatelném ledě.
Posléze dosahujeme pohodovějšího břehu, jelikož tok mění orientaci a pro změnu naráží do kolmých skal naproti. Je tedy zcela nepochopitelné, že se tam dokonce nachází dokonale ukrytý trampský srub využívající jenom úzkou strž s malou plošinkou! Cestu k němu jistě znají jen zasvěcení, protože ani nám z protějšího břehu není jasné, kudy se k němu dá sestoupit. Přímo nahoře se totiž nachází další skalisko dosahující 130 metrů výšky nad hladinou řeky, zvané V Sedle neboli Holý kopec. Krátce před polednem dosahujeme ostrého zákrutu pod Lamberkem, kde se tok řeky obrací o téměř 180°. Tím vytváří přímo pod zříceninou úzkou zalesněnou nivu, kde nacházíme ideální místo pro rozdělání ohně.
Rozbíháme se tedy k nedalekým padlým stromům a snášíme jakžtakž suché dřevo. Oheň je však trochu oříšek, nechce moc hořet a podaří se jej rozhořet až po mocných Čenichových fucích. Za pár minut se nad ohníčkem ohřívají dvě desítky špekáčků a uzenin. Aby to zase nebyl Pedálův pes, že by si nevyhlédl nějakou nevinnou oběť pro drzé somrování pochutin – jako již tradičně Kotla! Pedál sice ujišťuje "On tě miluje!", ale ve chvíli nepozornosti dokonce rozvrtaný batoh svědčí spíše o opaku. S přibývajícími vonícími špekáčky si naštěstí Cyr postupně nacházel další nešťastníky, ale vzhledem k tomu, že mu Pedál nechal košík, nedošlo k významnějším krádežím.

Na improvizovaném tábořišti se zdržujeme skoro hodinku, ale v mrazivém kaňonu (i přes plápolající ohýnek) nás přece jen rozráží zima. Nezbývá tedy, než zlikvidovat ohniště a vyškrábat se nahoru na Lamberk. V tuto chvíli se naplno objevuje sluníčko, které krásně nasvěcuje okolní strmé svahy. Až k řece pochopitelně nedosahuje, bude tu nevlídno a mrazivo až do jara... Trochu zadýchaní dosahujeme plošiny zříceniny Lamberka vysoko nad řekou. Díky zářícímu slunci si vychutnáváme krásné scenérie hlubokého zakrouceného kaňonu, protilehlé šíje Sedleckého hradu, anebo na opačném konci vysoko posazeného loveckého pavilonu Gloriet, který se v zimním období pěkně vyjímá mezi holými stromy. Na Lamberku děláme společnou fotku a bez dalšího zdržování pokračujeme dál. Po významové odbočce červené TZT dosahujeme rozcestníku a napojujeme se na červenou vedoucí po stezce ve strmém svahu vysoko nad řekou. V těchto místech ostře svítí slunce, momentky pro fotky se skalisky a letitými padlými kmeny jsou nezapomenutelné.
Pak se stezka stáčí na zastíněnou stranu a bočním údolíčkem začíná klesat opět k řece. Dosahujeme jí kousek před "Plechárnou" a odbočujeme proti proudu do nitra kaňonu Divoké Oslavky. Přímo proti nám jsou skaliska Sedleckého hradu. Naše stezka je prozatím celkem pohodlná, prochází okolo další trampské osady s totemem. O kousek dál můžeme obdivovat typickou "žlutou" skálu (t.j. porostlou lišejníky). Plochý zalesněný břeh končí u dalších ostrých zákrutů Oslavky v místě T.O. Zlatá podkova s dalším pěkným totemem. Nad ním musíme vyšplhat na ostrou skálu, kde je stezka dokonce jištěná řetězy. Je to další oblíbené místo pro adrenalinové zážitky. Jarmil vzpomíná, jak David zde kdysi před lety dokonce ztratil botu, kterou jsme taktak zachytili před pádem do vln dravé řeky. Postup se zpomaluje, musíme vždy čekat, až parťák sešplhá pomocí vratkého řetězu z několikametrového útesu dolů. I nadále je břeh lemován obřími balvany, stezka je schůdná jen s největší opatrností. Lze říci, že tento úsek, kde kaňon vytváří další "esíčko", je zřejmě nejdivočejší.
Zimní Oslavka
Jedna z mnoha momentek ze zimní Oslavky.
Teprve po čtvrtkilometru dosahujeme další ploché nivy. Ti pozornější si všímají, že na protějším břehu, nad přítokem potoka Hučák, se klene starodávný kamenný Čertův most. Vede přes něj zelená značka. Nám zbývá poslední úsek úzké stezky a na dohled máme budovy Vlasákova mlýna, nyní přestavěného na rekreační středisko, v tuto dobu pochopitelně opuštěné. Podél plotu obcházíme poměrně rozsáhlý areál a přesně ve 14:30 stojíme před rozcestníkem U Vlasáka (336 m n.m.), kde děláme zastávku na vydýchání a občerstvení. Nikoho jsme v divokých soutěskách Oslavky neztratili, takže můžeme vyrazit na další cestu, nyní vlastně závěrečnou etapu.
Červená značka nás po lesních cestách vyvádí pryč od řeky, až k železniční trati k silničce na Velkopolský dvůr. Nyní značka vede právě tímto směrem, tedy oklikou po silnici, ale pamatujeme doby, kdy byla vedena souběžně se železniční tratí. Tudy půjdeme i my, po silnici to přece jen není ono. Jedna skupina vychází vysoko nad zářez trati, nacházejí se dokonce i odvážlivci, kteří jdou přímo po kolejích. Mají cestu jednak ozdobenou krásnými ledovými krápníky na skaliskách obklopujících hluboký zářez, ale též okořeněnou průjezdem motoráku. Scházíme se všichni až na železničním mostě přes Oslavku. Kdysi byl v těchto místech starý příhradový most trasovaný v poněkud jiném oblouku. Přecházíme most a máme na dosah první náměšťské ulice s rodinnými domky. Můžeme se ještě pokochat zajímavými pohledy na zapadajícím sluncem osvětlený zámek a vstupujeme do města. Přes přejezd sestupujeme k hlavní silnici a míříme ke známému a oblíbenému hostinci U Cafourků.
Docházíme k němu ve 15:45 a tím také můžeme dnešní velice zajímavou výpravu ukončit. Na závěrečné posezení máme cca hodinku času. V poměrně zaplněné hospodě obsazujeme dva velké stoly a jistě k radosti vrchního (zvýšená tržba) objednáváme metry piva a navrch nějaké to kafíčko. Jen jídlo s lehkým srdcem můžeme oželet, protože nás na chatě čeká Jabčák s pečení. Kolem 16:45 se všichni přesouváme již za tmy na náměšťské nádraží a motorákem odjíždíme o jednu stanici dále, do Studence. Zde nejde jinak, než opět vzít mírumilovným útokem místní nádražní špeluňku! Na chatu se trousíme po skupinkách.
První odcházíme už po jednom pivku, zato s jazykem na vestě, jak si pochutnáme na srně! Jabčák nezklamal, plechy s vynikajícím pokrmem jsou již k dispozici, takže se na etapy usazujeme okolo stolu. Nad plechy jenom pomlaskáváme, takovou dobrotu a delikatesu jsme zkrátka už rok nejedli! Postupně přicházejí ostatní, mezi posledními partička okolo Pedála a Trnkáče. Hudebníci ladí nástroje, začíná se tradičně hrát a čeká se na závěrečný ohňostroj v podání Trnkyho.

Jan Sokol z Lamberka
Jubilejní XX. Ročník Normandie byl definitivně ukončen v neděli. Je třeba konstatovat, že se mimořádně vydařil, počasí přálo na výtečnou a akce se zúčastnil opět úctyhodný počet členstva – rovná dvacítka. Stojí též za zmínku, že už dva roky po sobě se konala Normandie za typicky zimního a hodně mrazivého počasí, ozdobená i dostatkem sněhu. Pamatujeme totiž i ročníky s blátivým a nevlídným počasím.

* * * * * * *


Zajímavosti a odkazy:

Na plošině zříceniny hradu Lamberka je osazena pamětní žulová deska nejvýznamnějšímu držiteli hradu Janu Sokolovi. Více o tom to středověkém rytíři viz odkaz Wikipedie.

Celkem v sobotu ujito: cca 16 km.
K orientaci poslouží mapa KČT č. 83 Okolí Brna / Ivančicko nebo Pojihlaví a Pooslaví 1:25.000 z produkce Geodézie On-line.

(zapsali Kotel & Pilník, fotil Kotel, video Smolda)

* * * * * * *


Klikací fotogalerie:

Zahájení sobotní výpravy v Kralicích Občerstvovací zastávka na Pastýřce
U trampského cintorína naproti Kančárně - lávka neexistuje, co teď? Odvažujeme se po tenkém ledě po okraji dravé Oslavky
Asi 1,5km postupujeme proti proudu směrem k Lamberku Beze ztrát jsme došli pod Lamberk, kde jsme rozdělali oheň
Společná fotka na zřícenině hradu Lamberka Na protějším svahu kaňonu Oslavky jsme zahlédli i lovecký pavilon Gloriet
Řetězový úsek u Zlaté podkovy Zimní Oslavka byla zkrátka kouzelná!




Trasu pro GPS navigace v různých formátech je možno stáhnout na daném odkaze ze serveru GPSies.com.




Domovská stránka: nasejizdy.czechian.net.