Středa 30. prosince 2009
Trasa: Veverka, zast.BUS (0 km, 570 m n.m.) - Chlístov, (1 km, 564 m n.m.) - Kobylí hlava, vrchol, rozc. (3,5 km, 688 m n.m.) - Bukovec, rozc. (5,5 km, 646 m n.m.) - Na Kříži, hájenka, rozc. (9 km, 595 m n.m.) - Kamenný vrch, rozc. (10,5 km, 620 m n.m.) - Za Nivou, rozc. (12 km, 525 m n.m.) - Okříšky, nádr.ČD (16 km, 475 m n.m.).
Účastníci: Kotel, Cágr, David, Čolek.
Počasí: zataženo, 0°C.

Jako každý závěr roku (případně začátek) jsme se dohodli na uspořádání výročního výstupu na některý z významných vrcholů našeho okolí. Tentokráte padla volba na výrazný kopec nedaleko od Třebíče, který se vypíná do 688 m n.m. nad obcí Chlístov – kótu s poněkud nezvyklým názvem Kobylí hlava. Hned po Mařence je druhým nejvyšším bodem okresu Třebíč. Vévodí hornatému zalesněnému hřbetu táhnoucím se od Brtnice až po Cidlinu, který je známý pod obecným označením "Heraltické lesy", anebo pod poněkud svéráznějším a poetičtějším názvem: "Opičí hory". V zimním období zde panuje poměrně drsné a studené počasí – oproti dosti níže položené Třebíči. Proto se tu dobře jezdí na běžkách. A v létě je v hlubokých lesích zase pro změnu množství hub.
Na naši výpravu sice napadlo trochu sněhu, ale zároveň přišla menší obleva, takže se teplota držela mírně nad nulou a bylo mlhavo. Přesto se putování vydařilo a v Okříškách "U Mušketýrů" jsme se mohli odměnit speciálním punčovým pivem. Tak tedy zdar a sílu na výpravy v roce 2010!

Ačkoli trasa na Kobylí hlavu byla vždy chozena od Okříšek z vlaku a s cílem ve Hvězdoňovicích nebo Krahulově, dnes si můžeme dovolit jet autobusem na Markvartice, jelikož je všední den. Na sraz v 9:45 hodin na třebíčském autobusáku ale bohužel přicházejí jen ti nejskalnější. Je to dáno nejspíše počasím, které se oproti minulým dnům zhoršilo a z pěkných mrazivých dnů se sněhovou pokrývkou přišla nízká oblačnost a teploty mírně nad nulou. Linka na Telč nám jede v 10:00 ze zadního nástupiště. Ještě se pro jistotu díváme k výpravní budově, ale nikdo další nepřichází. Jízdenky si kupujeme do zastávky Veverka, což je samota na státní silnici I/23, asi kilometr od Chlístova. Jede dost málo lidí, takže se pohodlně usazujeme a za necelých 20 minut už vystupujeme na křižovatce u samoty Veverka uprostřed bílých plání. Sněhu je tu o poznání více než v Třebíči.
Po zledovatělé okresce se během deseti minut dostáváme do Chlístova, malé vesničky na úpatí Kobylí hlavy. Je tu doslova jako po vymření, jen jedno projíždějící auto a jeden chlapík odklízející sníh ruší dopolední pohodu. Chlístov byl vždycky pověstný děsně klikatou průjezdní silničkou, takže kdo to tu neznal, mohl lehce zajet někomu na dvůr :-) Jelikož my to ale v obci dobře známe, bravurně se provlékáme přes střed vesnice s pěkným kostelíčkem a u zrekonstruovaného památníku obětem I.světové války pokračujeme přímo mezi baráky (nikoliv po silnici na Heraltice) – je tu značena m.j. i místní okružní stezka. Kousek za vsí (mimo doslech a civilizaci) můžeme vyzkoušet naši kanonádu z dělobuchů. Čím dál více stoupáme po účelové komunikaci – a nebýt nízké oblačnosti, otevřely by se nám daleké výhledy na jih a východ. Bohužel se dosti nízko honí cáry šedých mraků, takže jen stěží rozeznáváme zalesněnou Zadní horu; o dost lépe podstatně bližší Mařenku (nejvyšší kopec Třebíčska), nad níž přece jen trochu prosvětluje sluníčko – ale to je jen chvilkový záchvěv.
Těsně před 11 hodinou docházíme k remízku se dvěma zděnými chatami – jedna je myslivecká, ta druhá patřila odjakživa radioamatérům, kteří využívali zdejší vysokou polohu ke svému koníčku (zřejmě je takto využívána i v dnešní době). Tady se rozhodujeme jak dále: místní značení totiž pokračuje k nedaleké hájence a dále na opatovskou silnici, zatímco Kobylí hlava už je na dosah, ale více po pravé straně. Budeme muset tedy odbočit na nedaleký okraj lesa a někde v lese se napojit na zelenou značku. V lese díky teplotě nad nulou doslova prší, ale to se nedá nic dělat. Na hustě zalesněném úpatí posléze narážíme na zelené značky a odbočujeme do kopce vlevo. Není bez zajímavosti, že před nějakými 25 lety zde na východním svahu byla holina. Po několika minutách míjíme odbočku k malému vysílači (o výšce kolem 20 m), který dělá zalesněný kopec nezaměnitelným. Není to ani stanoviště mobilního operátora, natož nějaký televizní vykrývač – slouží prý policii a kdysi v 70.letech jej stavěli vězni. Vlastní vrchol Kobylí hlavy se však nachází ještě o nějakých 100 metrů dále, ale rozhodně je již doslova na dosah.

Cestou ke Kobylí hlavě (v pozadí).

Vrchol Kobylí hlavy (688 m n.m.) s turistickou schránkou.

Zdoláváme jej přesně v 11:05. Jak již bylo řečeno, je to druhý nejvyšší kopec Třebíčska s nadmořskou výškou bezmála 688 m. Díky Chlístovským je vedle trigonometrického bodu navršena prostá kamenná mohyla a na ochranné tyči umístěna vrcholová schránka. Není bez zajímavosti, že sem pořádají taktéž výroční výstupy, přičemž ten letošní se bude konat v nejbližších dnech – na ohništi je totiž navršena hranice dřeva s klestím. My však na oheň nemáme zatím moc pomyšlení, jelikož zde celkem profukuje. Naproti tomu ale přece jen na několik minut slunce proráží oblaka. Odkládáme tedy batohy jen na malou svačinu, slavnostní přípitek a zápis do vrcholové knihy. Nějaký blázen do schránky umístil "kešku", což samozřejmě svorně kritizujeme, protože nezasvěcený nepozná, co je turistický zápisník a co je logbook – můžeme si tedy sice zapsat na geocaching.com další úlovek, ale z tohoto tedy moc velkou radost nemáme. Zdržujeme se tady ani ne čtvrt hodinky – ještě tradiční vrcholová fotečka a můžeme jít po zelené značce na další putování.
Sestupujeme po západním úpatí Kobylí hlavy zprvu poměrně strmě. V létě tady musí být samé maliní a ostružiní, stezka bohužel není moc využívána. Dole pod návrším se napojujeme na lesní cestu, po níž se jde už celkem pohodlně. Naše cesta povede asi 2 km úplně přímým směrem a jen mírně zvlněným terénem, zato ale v hlubokých lesích, které patří na Třebíčsku k nejrozsáhlejším. Jsou to tzv. Heraltické lesy, vydatná prameniště výtečné kojenecké vody. Cestou pozorujeme i zvláštní jev, kdy zhruba do dvoumetrové výšky se ze sněhu odpařuje mléčná mlha, zvrchu prosvícená slabým sluníčkem, přičemž mezi mohutnými smrkovými kmeny tak dochází k zajímavé hře světla a stínů.
Krátce po dvanácté hodině klesáme hlubokým lesem k mělkému zamokřenému úžlabí, prameništi potoka Bukovec, který odtud odtéká k hájovně Troják. Jelikož už je nejvyšší čas na polední svačinu, o kousek dále na malé mýtince zastavujeme a rozhodujeme se udělat oheň na opečení uzenin. Naštěstí je o kousek dál mlází, kde nacházíme relativně suché klestí. Navíc má Cágr s sebou letité zásoby tuhého lihu (kdysi jsme je používali do svérázného plechového vařiče). Za chvíli už tedy u vodárenského mezníku plápolá ohníček a my si jdeme opéct špekáčky. Náramně vhod nám přichází i horký čaj z termosek. Na improvizovaném tábořišti se zdržujeme asi půl hodinky, pak hasíme sněhem ohniště a vydáváme se po zelené značce dále.
Následuje ostřejší stoupání jelikož překonáváme úbočí dalšího zalesněného kopce zvaného Bukovec. Jeho vrchol (678 m n.m.) se ale nachází více vpravo, značená stezka jej podchází, až se po chvíli dostáváme na křižovatku lesních cest s rozcestníkem. Zde zahýbáme o 90° doprava a míříme tak severním směrem. Po úpatí Bukovce míjíme četné skalky a poté scházíme do dalšího hlubšího úžlabí. V těchto místech také zahlédneme mezi stromy menší stádo: zprvu máme dojem, že to jsou srnky, ale mohutné zahnuté rohy jsou jasné – mufloni! Následně vycházíme na silnici, která vede z Heraltic do Opatova. Kráčíme po ní asi 300 metrů a naše zelená značka míří dále přímo na lesní komunikaci, rovnou jako podle pravítka. V těchto místech je také malé lesní parkoviště, jelikož zdejší lesy jsou vyhlášeným houbařským rájem a lesáci jej vybudovali, aby auta nestála na vjezdech lesních cest.

U turistické odpočivky u rozcestí Na Kříži.

Měníme tedy okresku za lesní komunikaci a na dvou kilometrech míjíme několik dalších pramenišť heraltické vody. Krátce před druhou hodinou odpolední vycházíme na velkou mýtinu s hájenkou Na Kříži. Stejný název nese i rozcestník zelené a žluté značky, u něhož je vybudována krytá odpočivka. Využíváme ji ke kratší přestávce a občerstvení ještě teplým čajem. Tabulka nám hlásí, že do Okříšek zbývá ještě dlouhých 6,5 km, takže do setmění máme skutečně co dělat. Nemeškáme tedy a vyrážíme na další cestu. Od rozcestníku měníme značku na žlutou a míjíme hájenku. Za ní opět vcházíme do lesa přičemž po mostku překonáváme úzkou stružku, která je vlastně zárodkem Stařečského potoka, který ústí do řeky Jihlavky o dobrých 20 km dále, přímo v centru Třebíče. I tady se nachází prameniště a jeden z hraničních sloupků je dokonce ozdoben svéráznou kresbou jakési polonahé lesní víly a lahví becherovky.
Na dalším kilometru hlubokým lesem podcházíme neznatelné návrší Čertice a míjíme letitý zajímavý posed se seníkem – pamatujeme si jej z dávných výprav se Čtyřkou, což už je dobrých 25 let! Z lesa vycházíme v místech, kde se říká Na Kamenném vrchu – vede tudy okreska do Heraltic a vedení vysokého napětí. I tady je poměrně velká nadmořská výška, okolo 640 m n.m. Zabočujeme vlevo na silnici a po pár minutách docházíme k okraji lesa s rozcestníkem Kamenný vrch. I tady jsme nejednou putovali. Ve směru na Chaloupky jsou zamokřené planiny, o kus dále hradba hlubokých lesů, zkrátka skoro jako někde v Novohradkách. U rozcestníku se občerstvujeme z placatek a najednou přichází z východního směru dost děsná mlha – doslova jako z prádelny! Doposud bylo celkem vidět, zahlédli jsme i nedaleký Salátův kopec; ale najednou během pěti minut, co zde stojíme, přišlo takové bílé mlíko, že je vidět sotva na 50 metrů.
Nemá tedy cenu dále meškat, stmívat se začne za hodinku a už dnešní dlouhou trasu v mokrém těžkém sněhu dost cítíme v nohách. Odbočujeme tedy bez meškání ze silnice a po značkách po okraji lesa směřujeme k Okříškám. Na následujícím 1,5 kilometru k dalšímu rozcestníku Za Nivou prudce padáme o 100 výškových metrů. Zkrátka scházíme z "Opičích hor" do údolí :-) Ještě úsek mladým lesem a kolem 15. hodiny vycházíme na zamlžená pole. Kopírujeme horní tok Okříšského potoka a po polňačkách se blížíme k našemu cíli. Nakonec okolo staré střelnice docházíme na okresku, a to už jsou zamlžené Okříšky na dohled. Scházíme tedy z kopečka okolo nového průmyslového areálu a jsme u známého železničního přejezdu a výpadovky na Jihlavu.
V Okříškách se dle značky proplétáme uličkami s rodinnými domky a u autobusáku vycházíme ve středu městečka, kde řešíme cílovou hospodu. Jasně vítězí "Mušketýři" na křižovatce, kde je určitě záruka dobrého jídla, oproti zakouřené "Havaně" u nádraží, kde bychom dostali nejspíše jen utopence. O půl čtvrté tedy otevíráme dveře útulné a dobře vyhřáté hospůdky, a můžeme se za dnešní výkon dobře odměnit. V nabídce nás zaujímá sváteční punčové pivo, z jídel pak pizza či kuřecí kapsa. Na posezení máme dobrou hodinku, takže se můžeme v klidu najíst. Osobák nám jede až po půl páté. Na nádraží se tak odebíráme za dokonalé tmy a pak odjíždíme směr Třebíč.
Výroční výprava se nám i přes mírnou nepřízeň počasí tedy vydařila. Škoda jen, že se nezúčastnilo více zájemců. Nicméně v tento zimní čas má každý poměrně dost jiných aktivit a povinností – a nakonec i těch výšlapů děláme koncem roku povícero, například ten předchozí na Klučovskou horu. Hodně štěstí, zdraví a kilometrů v roce 2010!

Společná fotka na Kobylí hlavě.

Zajímavosti a odkazy:

Kobylí hlava – po Mařence je skutečně druhým nejvyšším vrcholem Třebíčska. Nedosahuje sice 700-metrové hranice, ale "konkurenční" kótu Vrchy (nedaleko Štěměch) "poráží" o pouhé 3 cm! Jak již bylo uvedeno, trigonometrický bod na Kobylí hlavě dosahuje 687,78 m n.m. (zatímco Vrchy mají 687,75). A to by bylo, aby tento kopec se svérázným názvem neoplýval nějakou tou zajímavou pověstí! V případě Kobylí hlavy jsou hned dvě.
Ta první je poměrně známá a vypráví o tom, jak chlístovští sedláci před bezmála 200 lety pozbyli vlastnictví rozsáhlých pastvin, které tehdy Kobylí hlavu pokrývaly: vrchnost z brtnického velkostatku poručila svým oráčům tyto pastviny rozorat, a protože si Chlístovští ani nevšimli, co se na kopci děje, posléze tam velkostatek nechal vysázet les, který je tam podnes. O mnoho let později se sedláci marně domáhali svého práva – velkostatek si totiž už dokázal pochybně nabyté pozemky vtělit do nově zakládaných pozemkových knih. Druhá pověst vypráví o hejkalech na Kobylí hlavě. Jeden z chlístovských sedláků se s nimi dokonce setkal v noci při svážení dřeva – a od té doby není radno na kopec v noci chodit.
Další pěkné vyprávění, např. o staré obchodní Haberské stezce, která procházela Chlístovem, či bombardování americkými letadly v roce 1944 si můžete vyslechnout v podání chlístovského starosty pana Růžičky a místní kronikářky paní Kučerové na záznamu pořadu Toulky Vysočinou - soubor MP3 ke stažení či přehrání zde: www.chlistov.org/091105mm01_toulky_chlistovREP.mp3 .

Celkem ujito: 16 km.
Nejvyšší bod: Kobylí hlava (688 m n.m.).
Nejnižší bod: Okříšky (468 m n.m.).
K orientaci poslouží mapa KČT č.80 Třebíčsko.

(zapsal Kotel, fotili Kotel&Cágr)

Domovská stránka: nasejizdy.czechian.net.