Pátek až neděle 18. - 20. prosince 2009
Trasa sobotní výpravy:
Kralice, nádr.ČD - Olšinský mlýn, rozc. - soutok Chvojnice/Sudický potok, rozc. - chata "U kata" - Ketkovák - Ketkovice, hospoda U Mohelských
Účastníci:
v pátek - Pedál, Trnkáč, Havran, Venca, Britt, Cahouš, Jabko, Pilník, Poke, Pinďa a pes Cyr; v sobotu se přidali : Eda, Čolek, Čenich.
Počasí: -15°C, 10 cm sněhové pokrývky, zataženo- občasné sněžení.

19. zimní Normandie se stala zvláštní dvěmi skutečnostmi:
- po delší pauze bylo hodně sněhu a mrzlo, až praštělo;
- druhou věcí, která ozvláštnila tuto akci, byly neobvyklé příjezdy a odjezdy, a také přesuny účastníků.
Naplánovaná byla výprava do údolí říčky Chvojince. Jen nevíme, kterou trasu si zvolíme. Klasickou? Tedy tu, jenž jsme už tolikrát prošli? Z Kralic do údolí, na Ketkovák, do Ketkovické hospůdky a odtud po silnici na vlak do Rapotic?
Nebo neobvyklou trasu: horní tok Chvojince, kterou někteří z nás prošli jako kluci? Tuto zajímavější variantu nám slibovala účast Kotla, který touto cestou prošel a měl nám dělat průvodce. Bohužel tato verze dostala trhliny po zprávě, že Kotel podlehl nemoci a této výpravy se nezúčastní.

Pátek 18. prosince
Akce začíná jako obvykle v páteční podvečer na třebíčském nádraží. Sraz byl dle zvadla stanoven na 16:20 a odjezd 16:39 směr Studenec. A hned se objevuje první zádrhel. Někteří "účastníci zájezdu" zřejmě špatně předešifrovali dobu určenou k odjezdu a na nádraží docházejí v okamžiku, kdy vlak právě odjel. Po několika telefonátech (co bychom si bez mobilu počali?) se domlouvají s Cahoušem, který jede na Pedálovku autem. Po rychlém přesunu se tedy opozdilci setkávají s původní "vlakovou čtyřkou" na studeneckém nádraží v místní hospůdce a počet členů se zvyšuje na sedm.
Zde všechny čeká veliké překvapení. Z původní špeluňky, se stala noblesní restaurace. Vnitřní prostor se po úpravách zvětšil a celková rekonstrukce vnitřního vybavení dodala tomuto zařízení nebývalý punc. Protože s námi dnes není Eda (známý to bitkař), jsme paní hostinskou přijati mile a s úsměvem. Po chvíli do hospody dorazil ještě Britt, který byl přivezen svými kolegy z firemní akce. Na jeho hřbetu se vezlo Edovo banjo a batoh.

Protože nás čekala vymrzlá chata a hlavně ohlášená degustace neboli soutěž červených vín, dlouho se nezdržujeme a okolo sedmé vyrážíme směr chata Pedálovka. Jako každoročně někteří "pyromanni" toto využili a naše cesta byla orámována záblesky a výbuchy petard různého kalibru. U chaty na nás v autě čeká další opozdilec – Poke.
Rychle zatápíme v kamnech a postupně odkládáme svršky, podle toho jak teplota stoupá. Na stolech se objevují různé pochutiny: klobásky, Pilníkův sýrový závin, olivy a několik druhů sýra. Velký hlahol se zvedl, když Jabčák začal krájet "pivní sýr". Jeho silný odér někteří komentovali dost nevybíravými a nepublikovatelnými slovy a ….. opustili místnost. Když bylo vše nachystáno (a vyvětráno), čekalo se jen na Trnkáče, který měl každou chvíli dorazit. Po jeho příjezdu byl počet účastníků zakulacen na pěknou "desítku".
Jako hlavní sommelier a předseda komise byl jednohlasně přijat Pilník. Ten zahájil degustaci a začal roznášet vzorky. Do soutěže bylo přihlášeno 11 druhů červených vín. Hodnocení bylo provázeno rádobyznaleckými posudky: "hmm, krásně drhne na patře", nebo "jo,jo to je jasný, při polknutí chuť borůvek", a podobně.
Práce to byla zajímavá, ale vyčerpávající. Nakonec všichni zvládli i poslední vzorek a Pilník se pustil do sčítání bodů. Výsledek byl pro někoho dost nečekaný a překvapující. Např. Poke nebo Venca, kteří loni byli "na bedně", tentokrát skončili hluboko v poli poražených.
A kdo tedy zvítězil? Na prvním místě Cabernet Sauvignon 2002 - Pilník, druhý Svatý Urban 2008 – Pinďa, no a na třetím Rulandské modré – výběr z bobulí 2005 – Pedál.
Samozřejmě skutečnost, že vítězem se stal nalévač a předseda komise, zavdala příčinu k dohadům o regulérnosti soutěže, ale žádné protesty nebyly předsedou jury přijaty a výsledek je tedy oficiální.
Zbytek večera se odehrával v tradičním duchu. Hrálo se na kytary, zpívalo, pilo a jedlo. Postupně se osazenstvo ukládalo ke spánku. Největší vytrvalci šli spát okolo půl třetí ráno. Noc proběhla v klidu, nepočítáme-li pokus o novou noční hru s názvem: "HALO, JSI TAM?"

Sobota 19. prosince – výprava na Chvojárnu
Ráno se probouzíme do mrazivého rána. Teploměr ukazoval krásných –15 °C.
Po rychlé snídani se chystáme vyrazit na nádraží. Bohužel počet účastníků výpravy se zmenšil, protože Trnkáč se necítí být fit. Ale není poslední, koho na této akci dostihla nějaká nemoc. Proto zůstává Trnky na chatě s příslibem, že bude topit.
Na nádraží výjimečně nedobíháme, ale jsme zde naopak s předstihem. Čekání na vlak si krátíme hodnocením včerejší degustace a také s ohlasem na novou noční hru. Při příjezdu vlaku pohledem hledáme další členy našeho spolku. Z okna na nás mává Eda a s ním ještě Čolek.
Jedeme pouhé dvě zastávky a v Kralicích vystupujeme. Nejsme ale jediní, kdo dnes vyrazil ven. S námi vystoupila další partie a také oni sebou měli psa, což slibovalo, že to bude hlavně pro Pedála s Cyrem velmi zajímavé. Hned na nádraží přecházíme kolejiště a směřujeme stromovou alejí dolů k toku řeky Chvojnice. Po chvíli se na Pedálův telefon ozval Čenich s dotazem, zda má ještě cenu, aby za námi vyrazil. Bylo mu doporučeno, ať nechá auto v Kralicích na nádraží a vydá se po našich stopách – my proto půjdeme pomaleji. Pedál to oznámil všem a… pustil psa. Cyr chytil stopu po předchozí skupině a zmizel. Docházíme k Olšinskému mlýnu a Pedál vyrazil psa hledat. Ostatní využívají přestávky a ochutnávají různé druhy ovoce, ovšem v tekutém stavu. Venca maluje na sníh pro Čenicha šipku. Pedál přichází s Cyrem a pokračujeme v cestě. Po chvíli docházíme k rozcestí, kde se musíme rozhodnout. Půjdeme klasiku, nebo zkusíme novou trasu? Dáváme hlasovat a vzhledem k počasí si většina volí osvědčenou variantu - t.j. po proudu Chvojnice po modré značce směrem ke Ketkováku.
Musíme občas brzdit trio vedoucích – Havran, Pilník, Jablko. Ti, jak jsou zvyklí, nasazují k zběsilému tempu. Kráčíme opravdu pomalu a vychutnáváme si krásu okolní zimní krajiny. Na různých rozcestích se snažíme dělat šipky, aby měl Čenda usnadněnou úlohu nás doběhnout.
Na soutoku Chvojnice a Sudického potoka okolo 11 hodiny, se rozhodujeme udělat přestávku a rozdělat oheň. Sotva začneme s opékáním různých špekáčků a klobás, objevuje se v našich stopách Čenich a naše výprava je konečně kompletní. Poté, co bylo ulehčeno našim batůžkům, pokračujeme podél toku, okolo Kozího hřbetu. Několikrát cesta vede přes vodu. Někde nás led udrží, jinde raději nepokoušíme osud a přelézáme po břehu mimo cestu.
V jednom případě nám to přinese i překvapení. Kousek nad řekou nacházíme trampské nocležiště s názvem: T.O. PRAŽCE. Je krásně vsazeno do svahu a při cestě po normální trase (po modré značce), bychom si ho vůbec nepovšimli. Nakukujeme dovnitř – to by měli vidět ti, kteří mají pro trempy jen opovržlivá slova!! Perfektní pořádek, vše je krásně uklizeno a v okolí žádný nepořádek.
Pokračujeme dál. Občas si užijeme legraci, kdy někteří z nás zkouší pevnost ledu a možnost přejití na druhou stranu. Nejčastějšími průzkumníky jsou Cahouš a Venca. Tam, kde projdou oni se svými kily, tam led unese i ostatní. Samozřejmě, že někteří škodolibě očekávali trochu zábavy v podobě malé koupele, ale tentokrát jim nebylo přáno.
Cesta nás vede kolem "Zazděného vozu" a docházíme k chatě "U Kata". Zde se radíme, jak dál. Obvyklá cesta na Ketkovák po skále, se nám zdá v tomto království ledu a sněhu poměrně riskantní. Vedle cesty, která se vyhýbá Ketkováku a vede přímo do Ketkovic, nás zaujala miniosada, složená z několika chat. Krásné místo, nádherně upravené okolí, moc pěkné chaty – je jasné, že tady nepobývají žádní chudáci.
Je asi 14:00 hodin a kousek od těchto chat dochází k dělení naší skupiny. Jabčák, společně s Brittem (na něhož leze nějaká nemoc) pokračují rovnou po cestě do Ketkovic. Ostatní, kteří si nechtějí nechat ujít výhled z Ketkováku, se rozhodují zaútočit odtud přímo na vrchol.
To byl ale bláznivý nápad!! Svah s 45° stoupáním, sníh, pod kterým je listí, nohy, které už nemohou a plíce? Ty jsme nechali někde dole pod svahem. Nakonec ale dosahujeme vrcholu a opět po roce stojíme na Ketkováku, alespoň někteří. Pořizujeme tradiční foto a zhlížíme dolů do údolí. Vidíme dole na mostě ( který byl původně v Třebíči na místě podklášterského mostu) nějakou jinou výpravu, která hází do vody petardy. Samozřejmě to je voda na mlýn našim pyrotechnikům, jejichž pudy jsou po celou cestu, od ostatních potlačovány. Nejdříve Pinďa hází dolů malé petardy, ale pak Pilník vytahuje svoje MEGA. Ale je netrpělivý, hází je moc brzo a málo. Ty pak vybuchují v křoví hned pod námi. Až si nechá poradit, zapálenou petardu chvíli podrží a pak hodí, co nejdáááál…….. a ta pak práskne za letu. Slyší to i dole a navzájem na sebe máváme s halekáním: "Ahóóóóój!!!!"
Začíná drobně sněžit. Vyrážíme do Ketkovic, kam se už všichni těší – na pivko, grog nebo svařáček. Potkáváme známého od Pedála, který nám sděluje, že do hospody míří spousta lidí. Proto zrychlujeme krok, abychom zabrali místo. Protože začíná sněžit víc a za námi je slyšet přibližující se dav, vynecháváme vyhlídku Panorama a jdeme přímo do Ketkovic.
Okolo 15:15 hodiny trochu zasněžení vcházíme do známé ketkovické hospody U Mohelských, kde jsme byli i loni. Otvíráme dveře a vcházíme do úplně narvané místnosti. Jabko s Britem, kteří už zde jsou hodnou chvíli, mají sice dvě místa volná, ale pro deset lidí to je málo. Eda se ptá hostinského, zda bychom nemohli do zadního salonku, ale je odmítnut se slovy, že tam mají na zítra nachystanou besídku. Když už to vypadá, že budeme muset odejít, zakročí paní hostinská a pouští nás dozadu, že se tam vydáme i s besídkou.
Každý si objednává něco na pití a začínáme řešit co dál. Na první vlak bychom se museli zvednout už za 45 minut, další jede až v 19:30 – a to je zase už dost pozdě. Když došel Britt s tím, že mu není dobře a zřejmě má horečku, a že si zavolal odvoz, plácl víceméně ze srandy Venca geniální myšlenku: tak to může jet Čenich s ním do Kralic pro auto, a pak nás nadvakrát odvézt do Studence na nádraží. Ale myšlenka se chytla, navíc Čolek prohlásil, že se s Brittem sveze až do Třebíče. Tak nás zbylo akorát na dvě auta. Přesto, že se podmínky na silnici zhoršovaly, Čenda dodržel slovo a všechny nás přepravil na studenecké nádraží. Zde si každý dal pivko, zelenou na Pepíka a Eda snad s definitivní platností uzavřel mír s paní hostinkou.
Pak následoval přesun na chatu, kde nás čekal slíbený kančí gulášek. V chatě bylo teplo, ale moc to s tím topením Trnky nepřeháněl. Ještě než odložíme oblečení, dojde na sobotní ohňostroj, který režíruje jako vždy Trnkáč. Tentokrát to je ale opravdu něco!!!! Laufy jak u minometu, pomocí drátů odpalování na dálku. Připadáme si jak na náměstí v Třebíči o Silvestru. Toto už těžko někdy někdo překoná, ale u Trnkyho člověk nikdy neví. Pak už rychle do chaty a podává se guláš. Každý si k němu dá nějaké to pivko a pak se zase hraje a zpívá… Jak kdo má potřebu, tak si jde lehnout a chata postupně usíná….

Neděle 20.prosince
Ráno je opět mrazivo. Vlak nám má jet v 11:00 hodin, tak se všichni pustíme do uklízení, abychom byli brzy hotovi. Nejvíce práce má asi Trnky, když má smotat všechny ty dráty z včerejšího superohňostroje. Ale všechno se stihá včas, následuje závěrečná společná fotka a 19. ročník Zimní Normandie KONČÍ !!

(zapsal Venca)

Klikací fotogalerie:

Celkem v sobotu ujito: cca 14 km.
K orientaci poslouží mapa KČT č. 83 Okolí Brna / Ivančicko.

(fotil Pedál, Havran)

Domovská stránka: nasejizdy.czechian.net.