Sobota 21. listopadu 2009
Trasa: Bystřice pod Hostýnem, nádr.ČD (0km) – Bystřice p.Host., park (1 km) – Bystřice p.Host., lázně (2,5 km, 424 m n.m.) – Císařská cesta, rozc. (3 km, 498 m n.m.) – Pod Vodní kaplí (3,5 km, 575 m n.m.) – Hostýn, bus (4 km, 690 m n.m.) – Hostýn, vrchol (4,5 km, 734 m n.m.) – Chvalčov-lesní školka, rozc. (6,5 km, 408 m n.m.) – Kozlůvky, rozc. (7,5 km, 434 m n.m.) – Rožnovjačka, rozc. (9 km, 598 m n.m.) – Klapinov, rozc. (9,5 km, 653 m n.m.) – Pod Skalným, rozc. (10,5 km) – Skalný, rozc. (11,5 km, 683 m n.m.) – Hořansko (13 km, 440 m n.m.) – Rusava-škola, zast.bus (15 km).
Účastníci: Kotel, Marek.
Počasí: dole mlha 5°, nahoře slunečno kolem 10°C.

Na konec roku byla naplánována tradiční daleká výprava s kamarádem Markem z Hevlína. Poprvé jsme zdolali Lysou horu, podruhé Radhošť... Letos jsme se rozhodli podniknout výstup na bájný Hostýn, který je taktéž výborně dostupný vlakem během jediného dne. Ačkoli není Hostýn oproti prvním dvěma jmenovaným velikánům nikterak vysoký, výstup na něj je celkem solidním výkonem, neboť se začíná v poměrně nízké nadmořské výšce. Jen tak pro zajímavost: výška Hostýna je nachlup stejná, jako s naším známým Třešťským Špičákem (734 m n.m.) – ovšem samozřejmě působí oproti němu daleko impozantněji. Na vrcholu Hostýna se nachází poutní místo a bazilika Nanebevzetí Panny Marie. Je taktéž vhodným východiskem do nitra Hostýnských vrchů, kde jsme v návaznosti na výstup nemohli nepodniknout zajímavou túru i s částí mimořádně pěkné hřebenovky.

Tentokrát ani nemusíme použít první ranní (či spíše noční) vlaky tak jako loni či předloni. Marek vymyslel velice dobré spoje za použití ranního spěšňáku z Třebíče s odjezdem 6:20. O půl osmé se dostávám do Brna a přesunuji se na třetí nástupiště, odkud má krátce po osmé hodině odjezd rychlík R-833 směr Bohumín. Je to dlouhá souprava, avšak ještě dlouho před odjezdem už poměrně zaplněná. Přesto nacházím volné kupé, nicméně pár minut před odjezdem se dovoluje k přisednutí partička (tři mládenci a jedna holka) směřující kamsi na Těšínsko. Podle řeči byli v Brně na nějakém koncertě nebo diskotéce. Mluví už spíše polsky, takže je jim rozumět asi jen každé třetí slovo, např. místo pojmu "vlak" důsledně používali "cug" atd. Zhruba hodinku cesty do Kojetína mohu valit oči, jak zní taková česká polština jedné z našich národnostních skupin :-)

Kolem 500 m n.m. se začala hustá mlha protrhávat a sluníčko kouzlilo v lese krásné paprsky.

Při kontrole jízdenek používám jak SONE+, tak i obyčejnou jízdenku na rychlíkový úsek Vyškov-Kojetín, kterou jsem si koupil už v Třebíči. A právě v Kojetíně je další přestupní stanice. Na tomto velkém venkovském nádraží přesedám do motoráku směr Valašské Meziříčí. V Hulíně se setkávám s Markem, který přijel malinko opožděným spojem od Břeclavi. Zbytek cesty nám tak rychle utíká, vždyť do naší cílové stanice Bystřice pod Hostýnem už není daleko.
Ve zcela zamlžené Bystřici vystupujeme o půl jedenácté. Mlha je taková, "že by se dala krájet", takže ani není pomalu vidět na výpravní budovu. Vzpomínáme, jak před rokem při cestě do Rožnova zde bylo krásné slunečné počasí a Hostýn se tyčil nad nádražím v celé své kráse. Doufáme však, že jako poslední dny, tak i dnes se mlha snad rozpustí. Před nádražím se orientujeme dle rozcestníku: povede nás červená+modrá značka, přičemž na vrchol Hostýna nám cedulka hlásí příjemné 4 km. Hned opodál je zastávka autobusu, odkud se chystají k odjezdu dva spoje, z nichž jeden je bezesporu na Hostýn. My si však kopec chceme poctivě vyšlápnout. Značka nás nejprve vede asi kilometr podél trati okrajovou zástavbou rodinných domků. U železničního přejezdu odbočujeme vpravo a u pěkně upraveného městského hřbitova můžeme shlédnout další rozcestník. Odtud chvíli pokračujeme po málo frekventované silničce (vedoucí na vrchol Hostýna), následně odbočujeme vlevo a zkratkou po místní komunikaci se dostáváme do čtvrti Lázně. Procházíme kolem poměrně velkého lázeňského domu s rozsáhlým pozemkem okolo, který je však evidentně v rekonstrukci; o kus dál je pěkný penzion Sola Gratia.
Po pár minutách (11:10 hod.) přicházíme k dalšímu rozcestníku a napojujeme se opět na silnici. Naštěstí po ní nejdeme dlouho a odbočujeme do lesa na stěžejní etapu výstupu. V těchto místech se frekvence výletníků poněkud zhustila a je tedy znát, že Hostýn je skutečně populárním místem pro celodenní vycházku. Lesní cesta vytrvale stoupá a kolem pětisetmetrové výškové hranice se náhle objevují sluneční paprsky – zprvu nesmělé mezi řídkou mlhou a stromy, s prudce rostoucí výškou se ale obloha čím dál více promodrává! Máme tedy neskutečné štěstí a doufáme, že tento jev není ojedinělý. Nad rozcestím Císařská cesta (498 m n.m.) kráčíme nádherně prosluněným lesem, skladba stromů se poněkud mění – namísto jehličnanů, nastupuje čím dál více listnáčů.
V těchto místech také malinko scházíme z cesty, abychom se pokusili najít "geokešku", jejíž internetový popisek dokonce láká na pěkný výhled na Bystřici a okolí. Nachází se na okraji širokého průseku, ale namísto výhledu do krajiny pod sebou vidíme bílé peřiny mlhy. I tak je to zážitek velice pěkný a máme radost, že i přes poměrně malou nadmořskou výšku jsme překonali inverzi, což bylo ostatně i naším cílem na posledních dvou společných výpravách (na Lysou horu a na Radhošť). Kešku v dutině stromu vzápětí nacházíme, takže se krátká zacházka vyplatila.

Hostýnu vévodí krásný poutní chrám Nanebevzetí Panny Marie...

... a příšerná vrtule větrné elektrárny, "fantastické" pozadí pro Jurkovičovu křížovou cestu.

O kousek výše odbočujeme na rozcestí Pod vodní kaplí (575 m n.m.) vlevo do prudkého kopce, což už je vlastně závěrečný stoupák. Díky opadanému listí vidíme kousek před sebou obrysy kapličky. Tato tzv. Vodní kaple představuje vývěr zázračného pramene, který prý vytryskl při tatarském obléhání. Nyní je hezky opravená a přilehlé terasy nyní využíváme ke krátké přestávce a občerstvení (je přesně poledne). Od kaple vede k blízkému poutnímu místu široké kamenné schodiště. Stačí jedna zákruta vlevo a přímo nad sebou máme známý impozantní výjev: poutní chrám Nanebevzetí Panny Marie. Široké schody lemují poutní stánky se vším možným zbožím, jako specifický typ jakési moderní konzumní křížové cesty s trhovci, kteří hladově vyhlížejí svůj "byznys" – náboženské předměty, lázeňské oplatky, cingrlátka a všelijaké ty nesmysly. I přes pozdní podzim je několik stánků ještě otevřených. První stánek chci využít k nákupu oplatků – děda se zapomněl někde vzadu, tak na něj "sousedka" huláká: "halóó, pocem, máš tu byznýýýs", což se na toto svaté místo tak nějak krajně nehodí... Pohledy a zvoneček kupuji raději o něco dále. Marka ještě prosí trojice cyklistů o společnou fotku a pak stoupáme prosluněným schodištěm k chrámu, který je též pěkným objektem k focení. Hostýn je tvořen ve skutečnosti dvojvrcholem: bazilika se nachází na tom nižším; na vyšší kótu vede stará křížová cesta, anebo Jurkovičova křížová cesta.
U pěkně vyvedeného panoramatického plánku se orientujeme kudy na vrcholu dále. Budeme se stále držet červené značky a přejdeme na vyšší vrcholek. Nejprve si ale procházíme Jurkovičovu křížovou cestu, v níž se styl známého architekta rozhodně nezapře. Sice podstatně klesáme podél velké vrcholové louky, ale výstup zase není moc obtížný. Z okraje louky se otevírá pohled na samotný vrchol, který mě osobně docela šokuje: vévodí mu příšerná bílá vrtule větrné elektrárny, kterou na tomto krásném místě mohl povolit snad jedině úchyl. Naše cesta se stáčí vlevo, procházíme ještě okolo malého hřbitůvku a pomníku obětem komunistického režimu, a zbývá zabočit vpravo k rozhledně. Musíme ještě obejít areál hrůzné vrtule a krátce po 12:30 dobýváme nejvyšší bod Hostýna se starou rozhlednou (734 m n.m.). Rozhledna však bohužel není přístupná, takže jsme odkázáni pouze na omezený výhled z plošiny, která ji obkružuje. V nížinách se ale stále drží hustá mlha, takže vidíme pouze bílé peřiny. I tak je to ale zážitek velice pěkný, neboť tady nahoře sluníčko svítí naplno a dokonce je i docela teplo, odhaduji tak 10-12°C. Cestou od rozhledny ještě prosíme jednu paní o společné foto, abychom na tuto pěknou výpravu měli památku.
Je nejvyšší čas k další cestě. U zastavení Jurkovičovy křížové cesty chvíli hledáme červeně značenou odbočku, jelikož lesní cesta je dokonale zapadaná listím. Ve chvíli jsme úspěšní a začínáme mezi holými buky sestupovat dolů. Následně překračujeme přístupovou silničku a naše lesní cesta poměrně svižně klesá i nadále. Během půlhodinky tak zase "padáme" na nějakých 500 m n.m. a před půl druhou odpolední dosahujeme údolí Bystřičky u lesního parkoviště s rozcestníkem s poněkud zvláštním názvem: Chvalčov-lesní školka (408 m n.m.). Na dvou kilometrech jsme tak "spadli" o dobrých 320 výškových metrů! U velkého rozcestníku je i turistická odpočivka. Tady dole v údolí je oproti vrcholu mlhavo a sychravo, ale přesto je nejvyšší čas na pořádnou svačinu. Vybalujeme tedy proviant a asi 20 minut se věnujeme občerstvení.
Od parkoviště pokračujeme po souběžné červené a žluté značce až na 1 km vzdálené rozcestí Kozlůvky. To se nachází v solidním marastu díky provozu traktorů při svozu dřeva. Chvíli se probojováváme blátem na druhou stranu rozbahněné cesty. Naštěstí dále v lese je už terén lepší. Od Kozlůvek začínáme opět znatelně stoupat bočním údolím na úbočí výrazného vrchu Obřany. Podle předpokladu se zase ve výšce okolo 500 metrů "prokousáváme" posledními zbytky mlhy a mezi stromy se rýsují jasné sluneční paprsky. Tato trasa je oproti té dopolední daleko méně frekventovaná, cestou totiž potkáváme jen jednu skupinku výletníků. Po půlhodině vytrvalého stoupání dosahujeme dalšího zajímavého místa – studánky Táborského a Ondruškovy. Vydatný pramínek křišťálové vody je ozdoben velkým balvanem s reliéfy obou místních umělců. Chvíli odpočíváme a já mezitím nacházím další geokešku – umně uschovanou pod kameny vedle pramene.

Studánka Táborského a Ondruškova se nachází na úpatí vrchu Obřany.

Studánka se nachází na hranici přírodní památky Obřany, která chrání bučiny na suťovém terénu. Nad studánkou se stáčíme napravo a v boční rokli můžeme obdivovat obrovské balvany dokonale porostlé krásně zeleným mechem. Na plochém sedle pod vrchem Obřany je významová odbočka k místní zřícenině na vrcholu (704 m n.m.). Tam se vydává jen Marek, já raději odpočívám na pařezu na tomto pěkném místě a doplňuji tekutiny a kalorie. Mezitím schází od zříceniny parta trampů v ještě typickém oblečení sestávajícím nikoliv z goretexových vymožeností, ale starých maskáčů a kanad. Evidentně budou bivakovat někde venku. Posléze se pomalým krokem vydávám k rozcestníku Rožnovjačka (598 m n.m.) a odtud dále stoupám na hlavní hřeben Hostýnských vrchů. Les záhy ustupuje a na hřebeni jsou krásné vrcholové louky, jimž vévodí turistická odpočivka a rozcestník Klapinov (653 m n.m. – čas 14:45 hod.). Tady se opět setkáváme s Markem, který mě mezitím dohonil a obdivujeme krásné výhledy na protější kopečky v okolí Rusavy, za které se právě sklání oranžové zubaté sluníčko, zatímco údolí jsou stále v mlze.
Opět se chvíli vydýcháváme a pořizujeme pár fotek. Od Klapinova také vyměníme značku za zelenou, neboť se rozhodujeme, že kus půjdeme po pěkné hřebenovce směrem pod kótu Skalný – a až tam se odkloníme dolů k Rusavě. Stezka ještě chvíli vede po podmáčené louce, pak vstupujeme do lesa. Od rozcestníku Pod Skalným (530 m n.m.) traverzujeme hřeben s výraznými skalkami a poznenáhlu po úbočí stoupáme necelý kilometr až k dalšímu rozcestníku – Skalný (683 m n.m.) pod stejnojmenným vrcholem. Hřeben jistě ne náhodou nese toto příznačné pojmenování – sestává ze souboru solitérních skalních věží a útvarů. Pod jednou skalkou dokonce registrujeme nějakou partičku, která se pokouší o horolezecké kousky (nebo už spíše balí lana). I kousíček od rozcestníku se nachází výrazná skalka a otevírá se další hezký pohled přes vrcholovou louku až k nedalekému Hostýnu, který bezpečně poznáváme podle kulaté střechy tamního chrámu. Ostatně mezi stromy jsme jej viděli už od návrší Klapinov. U rozcestníku ještě krátce shlížíme tabuli naučné stezky, která nás víceméně provázela povětšinu naší dnešní trasy. Jelikož je už po 15 hodině, je jasné, že se kvapem začne šeřit. Je tedy nejvyšší čas sestoupit dolů do civilizace.
Pár minut nicméně bloudíme kolem skalky a nedaří se nám najít sestupovou modrou značku. Nakonec se musíme vrátit zpět k rozcestníku a pečlivě hledat na stromech. Je znát, že tato stezka není moc používaná a značení není moc udržováno. Přesto se jej "chytáme" a v serpentinách sotva znatelné pěšiny klesáme dolů. Po pár minutách vycházíme na bývalé pastviny, které jsou už bohužel porostlé náletovými křovinami a co zbylo z luk, to je rozryté od divočáků. Hluboko pod námi už lze spatřit ojedinělé chalupy osady Hořansko. Za další čtvrthodinku přicházejí další serpentiny a míjíme první domky v sevřeném údolí obklopeném podobnými pastvinami a dokonale obklíčeném vysokými kopci – zkrátka nádherná podhorská scenérie. Naše stezka se napojuje na obecní silničku a odbočujeme na ni vpravo.V tu chvíli se nám naskýtá krásný pohled na slunce zapadající za protilehlé kopce. Můžeme tedy konstatovat, že v těchto končinách v 15:40 hodin slunce zapadá. Do odjezdu autobusu nám tedy zbývá více jak hodina, takže můžeme v klidu najít zastávku a ještě v lepším případě nějakou hospůdku.

Do zamlženého údolí Rusavy jsme docházeli už za šera.

Po necelých deseti minutách dosahujeme rozcestníku Hořansko (440 m n.m.) a hned kousek od něj i točny autobusu se zastávkou. Hospodu ale v této odlehlé části obce těžko objevíme, tak se rozhodujeme, že se přesuneme na další zastávku a blíže k civilizaci, kde už by snad nějaká občerstvovna být mohla. To nám potvrzuje i pán s paní, které prosíme o radu – skutečně je hospoda až asi o 2 km dále, v Rusavě. Ještě si ověřujeme blízkost zastávky: není to ani sto metrů od pohostinství - hned u místní školy, typické "masaryčky".
Vracíme se tedy do hospůdky U Hradilů a objednáváme zaslouženého Radegasta a Marek ještě navrch zelňačku. Je to velmi příjemné zařízení, žádný čurbes ani nahuleno, jídelní lístek má celkem solidní a levnou nabídku. U několika stolů jsou bezesporu výletníci jako my. Lze tedy říci, že posezení U Hradilů v Rusavě je velmi příjemnou tečkou za naším dnešním putováním. Na 16:45 se už ale musíme odebrat na blízkou zastávku, takže platíme a vycházíme do mlhavé tmy, do níž se celá Rusava, sevřená mezi vysoké kopce, ponořila. Ještě házíme několik pohledů do schránky u nedalekého obecního úřadu a jdeme počkat na autobus ke škole. Přijíždí skoro na čas. Kupujeme tedy jízdenky do Hlinska, kde budeme přestupovat na vlak a vezeme se dolů celou Rusavou, posléze Brusnou a Chomýží. Po půlhodince vystupujeme u potemnělého nádražíčka v Hlinsku pod Hostýnem a nezbývá než počkat půlhodinky na vlak.
O kus dále ověřujeme další solidní hospůdku s teplou kuchyní (není nad to mít přehled o těchto podnicích v možných cílech případných výprav :-), ale dovnitř už nejdeme. Pak se odebíráme počkat na nedalekou autobusovou zastávku, která je přece jen příjemnější než ta ponurá vlaková. V 17:25 nám jede motorák na Kojetín, takže nastupujeme a jedeme dokonalou tmou k domovům. V Hulíně se s Markem loučíme, neboť on bude pokračovat opět směrem na Břeclav.
Já potom poměrně dlouho trčím v Kroměříži (motorák tu má celkem nepochopitelnou pauzu) a přestupuji v Kojetíně na rychlík. Nacházím poloprázdné velké kupé v moderní "dvojce" a hodinku do Brna poklimbávám a v duchu si rekapituluji dnešní zajímavou výpravu. V Brně pak jedno tradiční osvěžující pivko u stánku a po půl deváté jede poměrně obsazený motorák na Třebíč. Domů dojíždím krátce po desáté hodině.

Závěrem je třeba konstatovat, že další ze série dalekých výprav do východní části naší republiky se opět velice vydařila. Po Lysé hoře (2007) a Radhošti (2008) jsme si vytipovali Hostýn jako další jedinečný cíl v této oblasti, čemuž nahrálo dosud solidní vlakové spojení. Opět jsem s úspěchem použil jízdenku SONE+ v ceně 150 Kč s doplatkem na rychlíkový úsek Vyškov-Kojetín v ceně 72 Kč (zpáteční). Spolu s jízdenkou na bus z Rusavy (13 Kč) tak náklady na cestovné činily pouhých 235 Kč – a to jsem procestoval prakticky půl Moravy. Pro nějakou příští výpravu Hostýnských vrchů hrají prim i celkem dobré autobusové linky. Jistě velmi hezkým zážitkem musí být hřebenovka až na Troják či Tesák, anebo rovnou dvoudenní přechod celého hřebene.

Společná fotka u rozhledny na vrcholu Hostýna.

Zajímavosti a odkazy:

Webové stránky Hostýna s mnoha zajímavostmi o místních stavbách: www.hostyn.cz.
Markův zápis na stránkách hevlin.unas.cz: hevlin.unas.cz/132.htm.

Celkem ujito: 15 km.
Nejvyšší bod: Hostýn-rozhledna (734 m n.m.).
Nejnižší bod: Bystřice pod Hostýnem, nádraží (316 m n.m.).
K orientaci poslouží mapa KČT č.94 Hostýnské vrchy.

(zapsal a fotil Kotel)

Domovská stránka: nasejizdy.czechian.net.