Exkurze do budějovického Budvaru
aneb kde se pivo vaří, tam se dobře daří!


Čtvrtek-pátek 28. - 29. května 2009
Trasa:
Vlakem: Třebíč – Jihlava - Jindřichův Hradec - České Budějovice
Program: ve čtvrtek posezení v Malém pivovaru, v pátek exkurze do pivovaru Budvar n.p..
Účastníci: Pedál, Smolda, Kotel, Čenich, Pilník, Bubla, Jarynek.
Počasí: proměnlivo, déšť.



Tato akce rozhodně nebyla pražádnou klasickou čundráckou výpravou. Avšak jistě stojí za stručné zaznamenání do naší kroniky! Uskutečnila se především z popudu Smoldy a Pedála, za organizačního zajištění Pilníka a v neposlední řadě za účastnického nadšení ostatních členů výpravy. Nápad na její uskutečnění padl vlastně náhodou, na velké jarní akci na chatě Pedálovce. Slovo dalo slovo, zjistil se zájem osazenstva a Pilník mohl v Budějicích zajistit nocleh. K exkurzi byl vybrán konec května – odjezd z Třebíče ve čtvrtek po práci a v pátek dopoledne samotná exkurze.


* * * * * * *


Odjezd je z Třebíče 14:30 rychlíkem "Petr Vok". Bohužel hned z Okříšek do Jihlavy absolvujeme nepříjemnou výluku, takže nabíráme zpoždění dobrých 40 minut. Do Budějic tak dojíždíme až krátce před 19. hodinou. Navíc se ještě vydatně rozpršelo. Pilník už na nás poctivě čeká. Vzhledem k tomu, že od 19. hodiny máme zamluven stůl v legendární pivnici Malý pivovar, dělíme se na dvě skupiny. První spěchají do pivnice zabrat stůl, abychom o něj nepřišli, Kotel a Smolda pod vedením Pilníka absolvují pomocí MHD přesun do našeho nocležiště – do penzionu Za Budvarem v ulici A.Trägera v severní části města. Je třeba sem dopravit především batohy a představit se panu domácímu a paní domácí. Ti k nám zprvu nemají příliš velkou důvěru (asi nás považují za bandu vypitků), ale zejména díky Smoldovu vrozenému šarmu rychle mění názor. Nutno podotknout, že penzion je poměrně vzdálen z centra, takže se sem přibližujeme pomocí jednoho přestupu. Nicméně je zase nedaleko od pivovaru, takže zítra to budeme mít kousek. Penzion je vlastně zrekonstruovaná velká vila, kdy celé jedno patro a podkroví je k dispozici hostům. U paní ještě objednáváme snídani, abychom se ráno nemuseli o nic starat, a vyrážíme opět pomocí MHD do centra města.
Cestou stále prší, historické centrum jenom prakticky přebíháme, už abychom byli v hospodě. Malý pivovar je klasická stylová pivnice, kde se čepuje vynikající pivo, především tzv. kroužkovaný ležák. Tento druh piva je nepasterizovaný, proto se čepuje jen v několika vybraných hospodách v Budějicích, nikde jinde zkrátka není k mání. K tomu objednáváme především klasickou českou kuchyni – guláš, svíčkovou atd. Později večer ještě mohutný obložený talíř. Zkrátka posezení s kamarády u pivka jak má být! I přístup personálu byl bez chyby (nepočítaje v to mladou učenku, která už se zjevně těšila domů), zkrátka číšníci i vrchní neopomněli vždycky prohodit nějakou tu hlášku, nebo dobré slovo, případně poradit s výběrem jídla. Během hodnotného posezení každý křoupáme několik "kroužkovaných", někdo dokonce okusil i tmavé pivo. Po desáté večerní se pivnice vyprazdňuje, my setrváváme až do samotné zavíračky.
Penzion Za Budvarem
Penzion Za Budvarem, ke jsme přespali.
Přece ale ještě nepůjdeme na kutě, to by návštěva Budějic nebyla pořádná! Čenicha napadá nějaká ta výprava "za kultúrou", nějaké to posezení u džezíku, nebo tak něco... I na tento netradiční nápad má Pilník pohotovou odpověď: "Tak to doporučuju navštívit Modrý dveře, to je vyhlášený džezový klub a je to nedaleko." Jsme především ohromeni tak netradičním názvem a okamžitě jsme pro přesun. Tento podnik se nachází kousek přes náměstí v boční uličce. Skutečně nese název "Modrý dveře" – a aby nedošlo k mejlce, replika modrých vrátek visí nad vstupem jako vývěsní štít. I na dnešek je na plakátech avizováno vystoupení jakéhosi avantgardního tria, takže se pohodlně usazujeme v zadní části lokálu a očekáváme pokračování produkce týpků, které jsme zahlédli vepředu u inštrumentů. Záhy se dočkáváme. Je to směsice zvuků a pazvuků, jakoby muzikanti neustále ladili nenaladitelné nástroje. Něco jako byla v příhodách Neználka ve Slunečním městě větroplaší větrofónie. Čenich okamžitě vyskakuje jako čertík z krabičky, že takto si kulturní zážitek rozhodně nepředstavoval. Zato Bubla se přesunul přímo k baru a do nepochopitelného rytmu experimentální muziky si dokonce podupával nožkou. My ostatní Čenicha ne a ne přesvědčit, že tato hudba je prostě skvělá a že takto nějak to má v avantgardním klubu vypadat. "Hoši to si snad děláte prdel, přece nebudem poslouchat tady ten šmidlybojs," neustává Čenich v kritice produkce a úplně bez sebe je v momentě, kdy pinglice vybírá po padesátikoruně příspěvek na kapelu... Až na našeho novopečeného hudebního kritika má návštěva Modrých dveří úspěch, ale nechceme ho dále mučit, tak se rozhodujeme k přesunu.
Dalším podnikem je jakýsi vykřičený irský pub v další uličce za náměstím – nahuleno, řev, bordel, na čepu nikoliv Budvar, ale nějaké pomerančové pivo. O půlnoci nás opouští Pilník s tím, že v pátek musí do práce. My ostatní se taky dlouho nezdržujeme a po půlhodince se potácíme na vzduch a objednáváme taxíka. Drožkař volá ještě kolegu, protože do jednoho se samozřejmě nevejdem. Ještěže jsme ty 300 Kč investovali, na severní předměstí je to totiž pořádná dálka! Jako myšky lezeme do patra penzionu, abychom nevzbudili domácí a uléháme do pohodlných postelí.
Vstupní vestibul
Vstupní vestibul návštěvnického centra Budvaru.
Před prohlídkou
Čekáme na prohlídku provozu, vše je třeba i nadále vidět ve 3D :-)

V pátek se budíme kolem sedmé a hned vzápětí nám paní domácí přináší vydatnou snídani. O hodinku později už se máme pomalu k odchodu a jdeme dolů zaplatit. Domácí s povděkem kvitují, že jsme se chovali velmi slušně – zřejmě pod prvotním dojmem neznámé party chlapů předpokládali něco jiného. Páteční ráno je zprvu jako vymalované. Dokonce z jednoho pokoje máme pěkný výhled na sluncem ozářenou Kleť. Pouze kalužiny v ulicích připomínají včerejší vytrvalý liják. K deváté hodině vycházíme ulicí A.Trägera k nedalekému pivovaru Budvar. Musíme jej nejprve celý obejít a až pak se dostáváme k hlavnímu vstupu. Sluší připomenout, že Budvar je i v dnešní době NÁRODNÍM PODNIKEM (snad už jediným v ČR), takže za svým názvem může hrdě nosit zkratku "n.p.", která bude známá snad jen od pětatřicátníků výše.
Budvar - varna
Pohled do varny.
Supermoderní vstupní vestibul obsahuje recepci a podnikovou prodejnu, kde jsou k dostání všemožné cetky s emblémem Budvaru – především pivní sklenice, krygle, trička atd. Slečny recepční nám uschovávají batohy za pult a můžeme jít na první část prohlídky, jíž je multimediální prezentace Příběh budějovického piva. "Takže můžete jít do výtahu a pak uvidíte co dále," poučuje nás slečna. Už tedy první atrakce (výtah) může leckoho překvapit. Vnitřek připomíná fárací klec do dolu. A skutečně – sotva za námi neprodyšně zaklapávají dveře, výtah se dává do "pohybu". Jeho stěny i podlaha je vybavena plochými obrazovkami a my tedy za odborného výkladu z reproduktorů můžeme sledovat, jak padáme svislou šachtou do hloubky 300 metrů, v níž se nachází artéská voda, čerpaná pro zdejší pivo. Nakonec "šploucháme" do vody, chvíli stojíme a valíme zase nahoru. Další části expozice se skládají z několika "místností" – od středověku, kdy se v Budějicích pivo začalo vařit, přes první republiku až do dnešní doby. Všude věrné modely, ploché obrazovky a hologramy, takže návštěvník je do děje doslova vtažen. Působivá je také expozice Rakousko-Uherska, kdy skrz okna nahlížíme do stylové hospody plné pánů v cylindrech popíjejících -jak jinak- "budějické", kde je posléze četníkem přečten manifest císaře Františka Josefa o vyhlášení války. Člověku se při pohledu na slopající karbaníky hnedka začnou sbíhat sliny... Komentář prezentace je namluven bezkonkurenčním Miroslavem Moravcem. Virtuální současnost končí přehlídkou zemí, kam všude se Budvar vyváží, přičemž kráčíme po neustále komíhající se podlaze imitující nekonečný proud pivních přepravek. Zlatý hřeb prezentace přichází na závěr – už chápeme, proč jsme na recepci dostali slušivé 3D brýle. V malém kinosálu usedáme do sedaček a rozbíhá se 3D film humorně vysvětlující právní tahanice o značku Budweiser. Hlavní roli namyšleného amerického páska výtečně ztvárnil herec Miroslav Táborský. Děj spočíval ve vysazení amerického agenta přímo na budějovické náměstí, aby český Budvar nadobro zadupal do země. Namísto toho zjišťuje, že jediný pravý Budvar na světě se vaří právě v Budějicích. Celá prezentace včetně filmu trvá asi hodinku.
Budvar - ochutnávka
"Hoši, vás si tady budou všichni dlouho pamatovat" - ochutnávka kroužkovaného z ležáckých tanků.
Poté čekáme v hale na paní, která nás má provést po provoze. Po chvíli nás vítá usměvavá důchodkyně – jak sama říká, bývalá učitelka. Začínáme u artéských studní na dvoře areálu – hloubka přes 300 metrů. Právě i tato nezaměnitelná voda dělá Budvar Budvarem. Pak pokračujeme okolo obrovského překladiště přepravek do varny – sterilní čistota, obrovské nablýskané mosazné kotle, teplíčko, vůně chmele... Provoz řídí operátor u velkého stolu s počítačem a telefony. Vše pozorujeme za podrobného výkladu z balkónu, jako v Národním divadle. Nejzajímavější je asi zastávka v chladných sklepech s množstvím tanků, kde pivo leží a zraje. V menším sklepě máme možnost ochutnat kroužkovaný ležák "přímo od pramene". Starší pán nám z tanku čepuje chladivý mok. Chutná opravdu výtečně, nikdy nic podobného jsme ještě nepili! Oproti běžně točenému pivu má ale teplotu pouhé 2°C. Zážitek z naší návštěvy musí mít i personál včetně průvodkyně, protože většina z nás má neustále nasazeny černé 3D brýle z multimediálního kina. "Tak si hoši myslím, že si vás tady budou všichni dlouho pamatovat," oceňuje svérázný třebíčský humor průvodkyně. Pak v dešti přebíháme do stáčírny lahví, kde je ale nesnesitelný řinkot sklenic. Můžeme sledovat, jak prázdné lahve putují do myčky, pak se plní zlatavým mokem a nakonec jsou usazovány do červených přepravek. Nakládku na kamióny a železniční vagóny jsme viděli už venku. Samotná prohlídka provozu trvala také minimálně hodinku. U vrátnice se s milou paní loučíme a moc děkujeme na super zážitek.
Do třetice všeho jen a jen dobrého v Budvaru, odbočujeme doleva za roh, kde se nachází firemní restaurace Budvarka. Zvenku sice vypadá jako moderní restauračka, ale uvnitř jsme celkem překvapeni vkusnou starobylostí interiéru. Dlouhé stoly jsou až na jediný obsazeny, výhradně Němci. Pro nás je snad jakoby zázrakem vyhrazen poslední stůl úplně vzadu. Číšníci, spatřivše jediné tuzemce, odložili obvyklou odměřenou masku pro Germány a k nám přistupovali s naprostou srdečností a bezprostředností – zkrátka profíci vědí, co našinci vyhovuje. "Tak co, chlapi, v Budvaru spokojenost? Dáte si 'kroužkovanej'? A co na zub? Svíce, gulášek?" hlaholí číšník. Objednáváme ležáček a samozřejmě něco z české kuchyně, čeká nás totiž dlouhá cesta vlakem. Na závěr při placení vrchní jen tak sám od sebe, přináší tři lahváče: "Chlapi, pojedete dlouho, tak tady máte ode mě něco na cestu, žízeň bude veliká," a pokládá nám na stůl grátis lahváče Pardála Echt jako pozornost podniku. Je to prý novinka Budvaru. Chutná mimochodem skutečně skvěle.
Tím naše exkurze do Budvaru končí. Lze ji shrnout snad jen slovy: po shlédnutí prezentace, prohlídce provozu a posezení v Budvarce nabývá člověk skálopevné přesvědčení, že od této přelomové chvíle nebude kupovat a pít nic jiného, než Budvara či Pardála... K tradiční pověře, že "Budvar je bolehlav" lze říct opět jen jediné: je to blbost! Po tom, co jsme toho vypili ve čtvrtek, nás hlava rozhodně nebolela, pivo bylo skvěle ošetřeno a chutnalo znamenitě. Velký vliv má totiž na koncovou kvalitu piva ošetření výčepním, takže pokud vám někdy někde nebude Budvar chutnat, na vině není pivovar, ale jednoznačně výčepní. V Budějicích nám totiž všude předvedli, jak má pravé a kvalitní pivo chutnat a vypadat.
Čas se nachýlil na 13. hodinu. Ačkoli jsme přesvědčeni, že od Budvaru k nádraží musíme dojít za půlhodinky, ono se s plnými břichy moc dobře nepochoduje. Je to docela solidní dálka, dobré 4 kiláky, a navíc nás v půli cesty přepadává hustý liják. Náš rychlík "Vajgar" má odjezd 14:08 a docela durch promáčení ho stíháme přesně na minutu. Nakonec má potvora na odjezdu dobrých 10 minut zpoždění a na cestě do Jihlavy nabírá další půlhodinu. Výluka u Bransouz už naštěstí není, takže můžeme jet bez přestupu přímo do Třebíče. Na dlouhé cestě vlakem vstřebáváme jedinečné zážitky, slopeme Echta a vzpomínáme na bodrého vrchního, který nám je na cestu věnoval. Dík patří i Pilníkovi a Smoldovi, díky jejichž organizačnímu zajištění dopadla tato netradiční výprava na jedničku s hvězdičkou – pardon: doslova na Budvarovskou kroužkovanou dvanáctku!
Budvar - sklep
V ležáckém sklepě - teplota 2°C. Bundy se hodily...
Budvarka
K pivovaru patří i firemní restaurace Budvarka, kde host může ochutnat skvost, jehož výrobu před chvíli viděl v reálu.

* * * * * * *


Zajímavosti a odkazy:

Návštěvnické centrum Budvaru: http://www.budejovickybudvar.cz/navstevnicke-centrum/multimedialni-expozice.html.
Co je to "kroužkovaný ležák"?: http://www.kam-na-pivko.cz/piva/budweiser-budvar-krouzkovany-lezak-56.
Klub "Modrý dveře": www.modrydvere.cz.

* * * * * * *


(zapsal a fotil Kotel)



Domovská stránka: nasejizdy.czechian.net.