Bílou stopou na Sádek


Sobota 21. února 2009
Trasa: Třebíč-Domky, poliklinika (0 km, 466 m.n.m.) - Na rachtačkách, (3,5 km, 502 m.n.m.) - Hájek, nad Mikulovickým koupalištěm (5,5 km, 535 m.n.m.) - Kojetice, koupaliště. (8 km, 480 m.n.m.) - Sádek (8,5 km, 545 m.n.m.) - a zpět totožnou trasou, celkem 17 km.
Účastníci: Havran, Kotel, Cágr, Jarmil, Milan, Eman.
Počasí: zataženo, 0°C.



Zima začátku roku 2009 je opravdu jaksepatří! Po mrazivém lednu přišel neméně mrazivý únor, navíc doprovázený bohatým sněžením. Po několika hubených sezónách tak konečně v okolí Třebíče nastaly ideální podmínky pro vyjížďky na běžkách. Nutno podotknout, že na okruhy z Domků od polikliniky směrem k Pekelňáku jsme vyráželi od dětství, takže zdejší terén a běžecké stopy známe velice dobře. Vzhledem k dlouhotrvající zimě, množství sněhu, a tudíž nemožnosti ještě dlouho uskutečnit nějakou klasickou výpravu pěšky, Cágr přednesl návrh podniknout zimní výpravu na běžkách.

* * * * * * *


Výjezd na běžkách na Sádek
Zastávka pod Pekelňákem.
Sraz byl stanoven v sobotu na 10 hodinu dopolední u polikliniky za městem. Postupně se dostavují všichni zájemci vyzbrojeni zimním náčiním a patřičně odhodláni zdolat celou trasu až na Sádek. Nechybějí ani takové ty klasické stesky: "Jéžišmarjá, já jsem na tom nestál dvacet let!!!" – to proto, aby byla eventuelní výmluva v případě vzdání se někde na Terůvkách :-)) Velikou výhodou ale je, že od letošního roku jsou běžecké stopy okolo Pekelňáku dokonce udržovány strojově.
Naše karavana vyráží následně na cestu k zahradám. Zde na zledovatělé cestě u první zahrádkářské kolonie "Mojmír" hází první dnešní "rybu" veterán Jarmil. Až ke druhým zahradám za mírným návrším (kolonie "Šárka") se jede dost blbě, jelikož cesta a posléze stopa jsou kromě lyžařů využívány i pěšími. U "Šárky" se nachází rozcestník zelené značky, kterou však dnes využívat nebudeme. Od poslední zahrady okolo lesa Terůvky se už jede parádně. Les obklopující známý kopec Pekelňák dnes také jen objedeme, a to východním směrem. Podél zelené značky vedoucí lesem se sice také nachází stopa, ale bývá zledovatělá. Zato jízda zavátými pláněmi nad Slavicemi je parádní! Jsme rádi, že nám také poměrně vychází počasí – je sice zataženo, ale nefouká ani nesněží, teplota kolem nuly. Následuje menší oddych ve formě sjezdu z návrší, kde se říká "Na rachtačkách". U posedu je první delší zastávka na napití a na kořalku. Hodnotíme i dosavadní jízdu: stopa nepodkluzuje, spíše se sem tam sníh na lyži nalepí, ale vzápětí se pohybem seškrábne. Nikam však nespěcháme, takže jedeme poklidným tempem.
Následují další nevýrazné návrší a sjezd, tentokrát už na dohled mikulovickému koupališti, kam jsme mimochodem před lety jezdili hrát i hokej. Překračujeme po mostku nevýrazný potůček, což není nic jiného, než zárodek známého potoka Markovky, který směřuje dále na Slavice, Střítež a Kožichovice, kde tvoří malou přehradu. Od koupaliště opět mírně stoupáme do kopečka podél lesa zvaného "Hájek". Tady je totiž třeba překonat jakési sedlo či předěl mezi Pekelňákem a Mikulovickou horou, která se vypíná asi kilometr jižním směrem. U posledního okraje lesa se nám najednou otevírá pohled do krajiny v okolí Kojetic, lemovaný na obzoru už daleko výraznějšími kopci: Makovou a Srnčí horou, které téměř dosahují 700 m n.m.. Ty jsou ale ještě hodně daleko. Naproti tomu bílá střecha zámku na zalesněném kopci Sádku je jasnou výzvou – za chvíli to dojedem!
Je to ale ještě štreka! Hbitě sjíždíme k nedaleké železniční trati (Okříšky-Znojmo). Není bez zajímavosti, že právě v těchto místech je tato dráha důmyslně vedena po rozvodí Rokytné a Jihlavky a na nedalekém přejezdu u Mastníka dosahuje vůbec nejvyšší nadmořské výšky na celém úseku mezi Vídní a Prahou – 529 m n.m. Před náspem kolejí bohužel strojově upravená stopa končí. Překonáváme koleje a dál už vede jen "lidsky" prošlapaná běžecká stopa. Hned je poznat ten rozdíl – tady se lyže o poznání více boří a semtam leze ze sněhu strniště. Kojeticím se vyhýbáme po humnech okolo zalesněného návrší Čichna (vpravo). Tady se odpojuje Eman, že prý má doma nějaké důležité povinnosti. Od Čichny následuje ostřejší sjezd k místnímu koupališti. Někteří z nás si ani nevšimli, že sjezd končí na silnici – ještěže zrovna nic nejelo.
Výjezd na běžkách na Sádek
Překonávání potoka (který není ničím jiným než Rokytnou) je celkem dobrá zábava. Musíme překonat pár mezí, samozřejmě s preventivními pády. Následuje poslední etapa, a sice vystoupat do ostrého kopce Sádku. Před chvíli jsme pocítili, že sníh citelně změnil vlastnosti a začíná se "lepit". Zřejmě stoupla teplota nad nulu. Ještě než se doškrábeme kolem zahrad na kopec, na lyže se nám lepí spolehlivá vrstva. Nejhůř dopadá Kotel, který má pod lyžemi snad 10 cm "podpatky"!! Proto dochází poslední metry k Sádeckému vinařství pěšky. Našeho cíle dosahujeme těsně před polednem.
Od parkoviště se otevírá pěkný pohled na jižní kraje. Ne nadarmo se zdejším vinicím tak dobře daří. Scházíme po širokých schodech k restauraci a všímáme si, že vchod je doslova obložen běžkami všech možných typů! Lidí je zde tady požehnaně! Hospoda je narvaná, ale naštěstí nějací borci od rohové stolu odcházejí, takže hbitě zaujímáme jejich místa. Objednáváme pivo, čaj a na hlad i bramboráčky sypané nivou. Vrchní nás ale upozorňuje, že na jídlo budeme čekat dobře 20 minut, protože kuchař nestíhá. Tím pádem samozřejmě nezůstává u jednoho piva, jistě i z důvodu, že namísto avizovaných 20 minut čekáme rovných čtyřicet! S placením je to podobné: Cágr už pinglici rezolutně vyhlašuje verdikt, že: "Pokud nás nezkasírují do pěti minut, zvedáme se a odcházíme!" To snad zapůsobilo, takže vrchní předkládá účty a my můžeme vyrazit na zpáteční cestu (kolem 13:30 hod.).
Zřejmě největší atrakcí dnešního výletu je úvodní sjezd ze Sádku dolů ke koupališti: sešup je to pěkný, takže i přes úporné plužení někteří jedinci s gumovýma nohama házejí dole pěkné "ryby", což se setkává s veselím těch šťastnějších, kteří kopec sjeli před nimi.
Zpáteční cesta je prakticky totožná s příjezdovou. Za tratí se konečně napojujeme na strojovou stopu a mírně stoupáme k Pekelňáku. Čím blíž k Třebíči, tím více lidí. I asi díky tomu stopa dost zledovatěla, takže lyže podkluzují o dost více, než dopoledne. Nepomáhá ani přemazání skluznic. Kolikrát se jede lépe vedle stopy po rolbou ujetém sněhu. Od Pekelňáku a lesa na Terůvkách je ve stopách snad už desítky lidí! Podél východního okraje Terůvek sjíždíme k zahradám "Šárka", kde na sebe vzájemně čekáme. Pak stačí překonat už jen nejméně záživný a uježděný úsek mezi zahradami k poliklinice, kam dojíždíme krátce po třetí hodině odpolední.
Jsme sice utahaní a upocení, ale v perfektní náladě díky tomu, že se náš plán vydařil, na Sádek a zpět jsme dojeli, a také díky tomu, že nám dobře vyšlo počasí.
Sjezd ze Sádku
Ono takové preventivní sednutí na prdel není občas na škodu, že...
Mostek přes Rokytnou
... záběry ze sjezdu ze Sádku do údolí Rokytné ke kojetickému koupališti.
.

* * * * * * *


Zajímavosti a odkazy:

Od letošní zimní sezóny jsou stopy v okolí Třebíče dokonce strojově upravovány. A to péčí sportovního klubu TJ Spartak za podpory ČEZ a Města Třebíče. Kolem Pekelňáku vede jižní okruh, severní okruh pak v okolí Bažantnice za Podklášteřím. Stopa je využívána opravdu širokou veřejností, sami jsme byli překvapeni, kolik za Třebíčí běžkuje lidí! Však také parkoviště u polikliniky bylo dokonale zaplněné.
Odkaz a schematické plánky tras zde.

* * * * * * *


Celkem ujeto: 17 km.
Nejvyšší bod trasy: Sádek, pod hradem (545 m.n.m.).
Nejnižší bod trasy: u polikliniky. (466 m.n.m.).
K orientaci poslouží mapa KČT č. 80 Třebíčsko.

(zapsal Kotel, fotil Milan)



Trasu pro GPS navigace v různých formátech je možno stáhnout na daném odkaze ze serveru GPSies.com.

Domovská stránka: nasejizdy.czechian.net.