Pátek 2. ledna 2009
Trasa: Kostelec u Jihlavy, nádr. ČD (0 km, 519 m.n.m.) - Cejle, rozc. (1,5 km, 576 m.n.m.) - Pod Čeřínkem, rozc. (4,5 km, 696 m.n.m.) - Čeřínek-chata KČT, rozc. (5 km, 738 m.n.m.) - Čeřínek-vrchol (5,5 km, 761 m.n.m.) - Čeřínek-naučná stezka, rozc. (8 km, 630 m.n.m.) - Huťský les (9 km) - Dolní Cerekev, nám. (10,5 km) - Dolní Cerekev, zast.ČD. (11 km, 531 m.n.m.). MAPA
Účastníci: Havran, Kotel, Cágr, David, Jabko, Pedál, Poke, Jarmil, Čolek, Lucka.
Počasí: zataženo, -6°C.

Tradice výročních výstupů na některý z významných vrcholů našeho blízkého či vzdáleného okolí dospěla do svého pátého dějství(!). U příležitosti slavnostního zakončení "sezóny 2008" jsme se rozhodli zdolat známý vrch Čeřínek nedaleko Jihlavy. Letošní rozložení volných dnů však zapříčinilo, že nejvhodnější termín výpravy nastal až těsně po příchodu nového roku 2009, a sice v pátek 2. ledna. Takže jsme akci pojali nejen jako symbolické zakončení roku uplynulého, ale jako i vhodné a povzbuzující zahájení roku 2009.
Na letošní ročník se sešlo i poměrně dost zájemců, takže kulatý počet deset členů a jeden pes je zatím nejvyšším počtem účastníků těchto zimních podniků. A protože počasí nás tentokrát oblažilo sice mrazivým, ale zataženým dnem s brzkým soumrakem, rozhodli jsme se pro pohodovější krátkou variantu výšlapu, zato s delším posezením ve vrcholové chatě KČT při dobrém občerstvení.

Oproti loňskému brzkému odjezdu na Špičák u Třeště letos volíme odjezd až o půl deváté rychlíkem R-660. Alespoň nemusíme nikde přestupovat. Nejdříve se na třebíčské nádraží dostavuje Jabčák a Kotel, přičemž Jabko poněkud nevěřícně poukazuje na velkou náročnost trasy: "To ale máme dneska co dělat, vždyť máme před sebou dobrých 25 kiláků!" Kotel oponuje, že v nejdelší variantě ujdem maximálně 15, ale můžem si cestu zkrátit klidně i na 12. Jabko stále nevěří a chce vidět mapu: "Vždyť ten Křemešník je pěkně daleko od tratě!" Kotel ho tedy ujišťuje, že dnes jdeme na Čeřínek, nikoliv na vzdálenější Křemešník. Při pozvánce na Vyhlídce došlo asi k nějakému informačnímu šumu, umocněnému ještě tím, že tyto dva známé vrchy se nacházejí zhruba ve stejné lokalitě.
Ve stanovený čas se tak na nádraží posléze scházejí všichni účastníci plus Pedálův pes pro kterého je vyčleněna zvláštní jízdenka. Platíme 760 Kč za zpáteční lístek do Kostelce u Jihlavy. Po příjezdu dlouhé soupravy se usazujeme až vzadu, kde jsou řazeny dva "prasečáky" (vozy bez kupéček). Jako poslední je řazen lůžkový vůz z Košic, o kterém si vždycky říkáme "hele, tím bysme mohli jet až do Tater a zpátky". Cesta na Jihlavu ubíhá rychle, takže v naší cílové stanici – v Kostelci uprostřed polí vystupujeme 9:42 a můžeme hned vyrazit na pěší trasu.
Zdejší nádraží a blízký turistický rozcestník známe z loňska při zahájení putování na Špičák a do Třeště. Dnes však půjdeme na opačnou stranu. Cedulka nám říká, že na Čeřínek to máme pohodových 5 km. Vyrážíme tedy po málo frekventované silničce mezi širými poli. Tento první úsek má bohužel tu nevýhodu, že je trochu větrný, ale naštěstí je hradba lesa blízko. Sněhu taky není moc. Letošní leden se zkrátka vyznačuje velkými mrazy, nikoliv odpovídající sněhovou pokrývkou. Cágr má však možnost poprvé vyzkoušet vánoční dárek – trekovou hůlku, čímž se připojuje k Jabčákovi, kterou touto vymožeností už disponuje. Za všelijakých debat, ať už o hospodářské krizi, nebo porouchaných DVD-rekordérech :-) docházíme po půlhodince k rozcestí Cejle s modrou značkou. My však i nadále pokračujeme po zelené. To už je do příjemného zimního lesa coby kamenem dohodil. Pouze míjíme poslední cejlovské domky (vpravo) a vcházíme mezi stromy.

Zasloužené občerstvení jsme si dali v chatě KČT.

Nyní kráčíme po příjemné lesní pěšině, která vytrvale stoupá. Akorát musíme dávat pozor na zledovatělé kalužiny a zmrazky. Po dalším kilometru cesty hlubokým lesem přicházíme na křižovatku se zpevněnou cestou. Je zde příjemně, nefouká, takže jako na povel shazujeme batohy a lovíme v nich nějaké ty tekutiny, ať už horký čaj, či pálenku v placatkách (10:30 hod.). Zastávky někteří využívají i k focení, akorát fotící Havran se nesetkává s pochopením u neposedného Pedálova psa a ten ho začíná vytrvale chytat za nohavice. Psa zklidňuje až známý krotitel psů Poke (viz Koločava), který Cyra nekompromisně pokládá na lopatky.
Dále stoupáme po zmíněné lesní silničce až k dalšímu rozcestníku – Pod Čeřínkem (696 m n.m.), kde se zprava připojuje i červená značka. Z lesa vycházíme po chvíli u pěkně zrekonstruované hájenky. Zde se také napojujeme na silničku vedoucí až k chatě pod vrcholem Čeřínku. Bohužel, zdá se, že je čím dál více nízké oblačnosti. Zatáčku silničky před hájenkou zdobí památník partyzánu Františku Policarovi "který zde padl zákeřnou rukou Němců 16.5.1945", jak uvádí text na desce. Odtud je to už k chatě KČT jen kousíček, zbývá zdolat posledních pár metrů stoupání a před námi se rýsuje velká chata, která by už jistě zasloužila přívlastek "horská". Před jejím vstupem je nepřehlédnutelný pomník na počest propagátora turistiky na Čeřínku Fr. Srdínka s významnými letopočty: 1923 a 1934 (data postavení první chaty a data její rekonstrukce po požáru). Na velkém parkovišti je jen několik aut. Zjišťujeme, že hostinec v přízemí otevírá až za necelou hodinu, ve 12:00. Rozhodujeme se tedy, že mezitím zdoláme náš dnešní cíl – vrchol Čeřínku a podíváme se na místní sjezdovku.
Na vrchol vede červeně značená významová odbočka, která není delší než avizovaných 500 metrů a vede jen mírně lesem do kopečka. Na plochém návrší se nalézá malá kamenná mohylka s tyčí a trigonometrický bod (761 m n.m.). Můžeme zde tedy provést slavnostní přípitek a vyslovit přání co nejlepší turistické sezóny 2009. Pak nezbývá než udělat několik vrcholových fotek a odebrat se k odchodu ke sjezdovce. Scházíme opět k chatě, ale odbočujeme vpravo a jsme na vršku sjezdovky, kde je také menší turistická chata, sloužící spíše pro přespání, nikoliv pro občerstvení. Vlek až nahoru nejezdí, neboť horní část sjezdovky není zasněžená. Několik zájemců z našich řad tedy sestupuje o něco níže, kde sjezdovka zatáčí doprava a končí také malý vlek "poma". Tady už se lyžuje a je vidět, že dole u vleku je několikaminutová fronta.
Poté se pomalu vracíme k chatě KČT, která by za několik minut měla otevírat. Číšník nám odemyká ještě několik minut před otevíračkou a my se můžeme usadit v příjemně vyhřátém lokále u největšího stolu. Žádné hotovky sice nemají, ale jídla na objednávku taky nezní špatně a nejsou nijak zvlášť drahá. Nakonec si všichni nejprve objednáváme nabídnutou zelňačku a pivo. V nabídce je i jihlavský Ježek, takže se Pedál pro jistotu ptá: "A to je podle té staré nebo nové receptury?" jelikož toto pivo prý prodělalo nějaké kvalitativní změny a návratem k původní receptuře se zlepšilo. "No přece podle té nejlepší, a to je ta původní," vysvětluje číšník. Jak se vzápětí ukazuje, pivo je výborné, stejně tak polévka. Navrch mnozí ještě objednávají jídlo ("pašeráka", topinky atd.), takže se domlouváme, že si v příjemné chatě v klidu posedíme i déle a pak půjdeme nekratší cestou do Dolní Cerekve. Polední zasloužená pauza se tak protahuje na celou hodinku a půl.

Odpočinek u zatopeného lomu v Huťském lese.

Před 13:30 tedy platíme a zvedáme se k odchodu. U velkého turistického rozcestníku si ještě kontrolujeme směr: nyní půjdeme po žluté značce přes Horní Hutě. Je to podhorská osada rozkládající se na jižním úpatí Čeřínku. Sestává z několika trvale obydlených samot a povícero rekreačních chat a zařízení. Hned pod Čeřínkem se opět napojujeme a úzkou asfaltku. Na následující odbočce se vydáváme vlevo a ještě kousek nato konečně odbočujeme na lesní cestu, kde už žádná auta pochopitelně nejezdí. Vytrvale klesáme, až přicházíme na rozcestí, kde se setkáváme se zeleně značenou naučnou stezkou. Zůstáváme však věrni žluté, která nás nyní už po zpevněné lesácké cestě vede podél Hornohuťského potoka.
Pěkným zpestřením a tedy i místem pro zastávku je krásný malý lesní lom, dokonce zatopený. A protože několik dní mrzne až praští, nemáme obavu se jít trochu sklouznout na hladce zamrzlou hladinu. Jezírko nemá ani deset metrů na délku, přesto tady několik minut i se psem blbneme. Na krajních kamenech si pak ještě dáváme horký čaj a pokračujeme dále. Zanedlouho z lesa vycházíme u starého rozcestníku, který ani není zaznačen v mapě – Huťský les. Letopočet v rohu cedulky je dokonce z roku 1979! Odtud se nám otevírají výhledy přes lehce zasněžená pole na nedalekou Dolní Cerekev.
Krátce nato míjíme zamrzlý Nový rybník (vpravo), kde se intenzivně bruslí, a o 3/4 na tři vcházíme do městečka. Sice už do hospody nepůjdem, ale marně pohledem pátráme po nějakém tom vhodném občerstvovacím podniku (třeba na příště). Zjišťujeme, že v centru obce nic není a hospoda u nedalekého zchátralého kina kdoví jestli vůbec funguje. Udělali jsme tedy moc dobře, že jsme poseděli na Čeřínku! Na zastávku ČD je to z náměstíčka ještě necelý půlkilometr, který zdoláváme v několika minutách.
Časový rozvrh máme přesně vypočítaný. Vlak přijede asi za deset minut. Mezitím Jabčák ještě rozdává svoje vynikající uzené na posilněnou po zdárně ukončené výpravě. Souprava s jedním poschoďákem přijíždí od Veselí nad Lužnicí přesně na čas (15:12). Usedáme tedy dolů na "oslovské lavice" (dvě dlouhé lavice hned u vstupu jako v metru) a hovorné průvodčí doplácíme úsek Dolní Cerekev – Kostelec, poněvadž zpáteční jízdenky máme právě do Kostelce. Zbytek cesty probíhá přesně podle jízdního řádu: zanedlouho jsme v Jihlavě, kde na 1. nástupišti přestupujeme do příjemně vytopené Regionovy. Několik minut po čtvrté hodině se vlak dává do pohybu. Až do Třebíče povětšinou klimbáme, protože celodenní pobyt na mrazivém vzduchu a nyní ve vyhřátém vagóně k tomu přímo vybízí. Akorát Poke vystupuje v Okříškách a my ostatní těsně po 17. hodině na nádraží v Třebíči.
Tímto můžeme úspěšnou výroční výpravu prohlásit za ukončenou a Jabčákovi navrch přislíbit jeho vysněný Křemešník, který bychom mohli uskutečnit někdy na přelomu jara a léta, až budou dlouhé dny.

Vrcholová fotka naší party na Čeřínku.

Zajímavosti a odkazy:

Stručná historie turistiky na Čeřínku: V roce 1910 se začínají organizovat v Jihlavě čeští lyžaři. K vlastnímu založení jihlavského odboru Českého spolku pro zimní sporty dochází na ustanovující schůzi, která se konala v Besedě 9. února 1912. Členové se sdružili za účelem pěstování zimních sportů a turistiky. Netrvalo dlouho a v roce 1913 postavili na Čeřínku u Jihlavy prostou tzv. ochrannou chatu, jaké byly známy z Alp. Tato chata stojí dodnes a je o ni léta pečováno jihlavskými turisty. Po válce a vzniku Československého státu nastaly nové možnosti rozvoje turistiky. A tak 12. prosince 1920 se dobrovolně rozchází Český spolek pro zimní sporty, aby na jeho místě byl vytvořen nový, samostatný Turistický klub Čeřínek. V jeho čele stanul agilní lékárník František Srdínko a mezi členy byli kromě Jihlavanů i obyvatelé Třeště a Telče. Turistické středisko na Čeřínku prosperovalo a celkem na tomto místě byly postaveny další tři chaty. Druhá vyhořela v roce 1933 a třetí byla od základů přestavěna v roce 1988.
Není bez zajímavosti, že Jihlavští turisté také stáli mezi prvními při značení turistických cest. Je doloženo, že při otevření nové - druhé chaty na Čeřínku v roce 1923 velké množství účastníků pochodovalo z Kostelce a Dolní Cerekve po značkovaných cestách.
KČT Čeřínek byl (ještě pod názvem odbor turistiky TJ Modeta Jihlava za předsednictví Ing. Jana Kodaye) v 70. a 80. letech pořadatelem mnoha ročníků TP Putování stříbrnou stezkou a dvoudenní lyžařské akce Přejezd Jihlavských vrchů (od roku 1968). Obě akce bohužel zanikly. (dle webu KČT Čeřínek - celý text zde)
Web chaty Čeřínek: www.cerinek.cz.
Naučná stezka Čeřínek: odkaz např. tento www.ekovysocina.cz/naucna-stezka-cerinek.html.

Celkem ujito: 11 km.
Nejvyšší bod trasy: Čeřínek-vrchol (761 m.n.m.).
Nejnižší bod trasy: Kostelec u Jihl. (519 m.n.m.).
K orientaci poslouží mapa KČT č. 79 Jihlavsko.

(zapsal a fotil Kotel)

Trasu pro GPS navigace v různých formátech je možno stáhnout na daném odkaze ze serveru GPSies.com.

Domovská stránka: nasejizdy.czechian.net.