Výstup na Radhošť
za mlhou i sluncem


Sobota 6. prosince 2008
Trasa: vlakem Třebíč - Brno - Valašské Meziříčí - Rožnov pod Radhoštěm
Rožnov p.Radhoštěm, nádr. ČD (0 km, 375 m.n.m.) – Rožnov p.Radhoštěm, rozc.autocamp (2,5 km, 390 m.n.m.) – Pod chatou Mír, rozc. (4,5 km, 646 m.n.m.) – Černá hora, rozc. (6,5 km, 885 m.n.m.) – Radhošť, vrchol (9 km, 1129 m.n.m.) - chata Radegast, rozc. (9,5 km, 1120 m.n.m.) – Radhošť-hřeben, rozc. (10 km, 1080 m.n.m.) – Radegast, socha (11,5 km, 1105 m.n.m.) – Pustevny (13 km, 1010 m.n.m.) – Ráztoka, zast. BUS (16 km, 1010 m.n.m.). MAPA.
Účastníci: Kotel, Marek.
Počasí: dole skorojasno cca 3°C, nahoře mlha cca 0°C.



Zdolání Radhoště jsme naplánovali s kamarádem Markem z Hevlína jako cíl letošní akce "výstup za inverzí". Zhruba od konce října jsme bedlivě sledovali vývoj počasí na víkendy, avšak k našemu zklamání ty pravé inverzní podmínky letos ne a ne nastat. Navíc od 14.prosince se měnil jízdní řád ČD, který Markovi prakticky znemožnil cestovat na větší vzdálenosti od časného rána. Proto jsme zvolili pevný termín na sobotu 6. prosince bez ohledu na počasí. Nutno podotknout, že nakonec se akce přece jen pěkně vydařila – vždyť celý týden bylo škaredě, avšak na sobotu se udělalo pěkné slunečné počasí! Ne tak v nejvyšších nadmořských výškách. Ale na hřebenovku Radhoště se sluneční paprsky nakonec prodraly. I když jsme pravou inverzi (jako loni na Lysé hoře) tentokrát nezažili, výlet jsme přesto zhodnotili na jedničku.

* * * * * * *

Pro mne znamená výprava do oblasti Moravskoslezských Beskyd opět velmi časné vstávání, a sice na první vlak, který z Třebíče vyjíždí směr Brno ve 3:47. I přes tuto časnou hodinu vyjíždí z našeho nádraží poměrně dost lidí, povětšinou opozdilí návštěvníci zdejších hospod a barů. Od Rapotic se sorta cestujících zcela mění – zde se povětšinou jedná o lidi, kteří vyráží do moravské metropole buď do práce, za nákupy, anebo na výlet. Těsně po páté hodině tedy dojíždím do Brna a musím zde podstoupit třičtvrtěhodinové čekání, které si krátím bloumáním po hale, shlédnutím výlohy Kudrnova vobchůdku atd. Lidí je na brněnském nádraží poměrně dost.
Pohled na Rožnov
Pohled na Rožnov z úpatí Černé hory.
Před šestou hodinou se vydávám na čtvrté nástupiště, kde už je přistaven enormně dlouhý vlak. Jedná se o spřaženou soupravu – přední část je značena jako rychlík R-831 do Bohumína, ve druhé třetině je připřažena klasická lokomotiva a za ní další čtyři vagóny. Tato druhá část je označena jako Sp-1643 "Radhošť" a v Kojetíně se odpojí, aby jela trasou na Valašské Meziříčí. Tak vida, dokonce i vlak pojmenovali po našem dnešním cíli. Nastupuji tedy do zadní části, která je zcela prázdná. Souprava se rozjíždí v 6:03.
Co se týče jízdenky, disponuji víkendovou SONE+ (platí pouze Os+Sp) za lidových 130 Kč, a ještě jsem si poctivě koupil obyčejnou za 38 Kč na rychlíkový úsek Vyškov-Kojetín. V úseku z Brna do Vyškova jsou totiž i v rychlících cestující odbaveni jako v spěšném vlaku (IDS JmK), od Vyškova dále už je souprava brána jako rychlík, spěšňák je dle řádu brán až od Kojetína. Avšak průvodčí mě ujišťuje, že on by ani obyčejnou jízdenku z Vyškova do Kojetína nevyžadoval: "To máte jedno: sedíte ve vlaku, který je označen jako spěšňák, takže by mě stačila SONE," ujišťuje mě benevolentní průvodčí.
Cesta rychle ubíhá, záhy se úplně rozednívá a je vidět, že obloha je zcela modrá. Marek přistupuje v Hulíně. Dál už vlak zastavuje skoro na každé mezi, takže se cestování trochu vleče, ale zato můžeme krásně ze tří stran obdivovat známý Hostýn, navíc v paprscích ranního slunce. Do Valašského Meziříčí přijíždíme těsně před devátou a nezbývá než přestoupit na místní lokálku směr Rožnov. Je to klasický motoráček, který krátký úsek zdolává za necelou půlhodinku a my tedy můžeme v rovných 9:50 vystoupit na konečné v Rožnově pod Radhoštěm. Celou cestu nás slunce téměř oslepovalo, jak svítilo přímo do oken vagónu, na nádraží však k našemu zklamání zjišťujeme, že blízký Radhošť i okolní vrchy jsou zahaleny v šedivých mracích.
Vedeni místní žlutou spojkou přecházíme rušnou ulici (jezdíme tudy na Slovensko) a za mostem přes Bečvu (vpravo) nacházíme první turistický rozcestník. Naší první dnešní značkou bude červená. Dále nám tabulka sděluje, že na vrchol Rahoště to máme 9 km. Převýšení si lehce dopočítáváme sami: ze zdejších 378 m n.m. budeme šlapat do 1129 – tedy zdoláme 751 výškových metrů. V podhorském městě nás značka vede příjemným lesoparkem, ke kterému o něco dále přiléhá známý skanzen "Valašské muzeum v přírodě". Oba jsme tu už nezávisle na sobě byli, avšak v tomto ročním období je skanzen uzavřen a rázovité dřevěnice tak můžeme obdivovat pouze přes betelnou ohradu. Na konci Rožnova opět přecházíme most a kousek musíme jít podél frekventované silnice až k odbočce vlevo k místnímu kempu. Před námi se už nekompromisně tyčí zalesněná Černá hora. U kempu je další rozcestník, který nás posílá vlevo na vytrvale stoupající místní komunikaci, která obsluhuje zahradní domky, chaty a rekreační zařízení. Zhruba po kilometru červená značka odbočuje z asfaltky vpravo, na příkrou lesní cestu a my mezi holými buky začínáme ukrajovat notnou porci velmi hustých vrstevnic. Po sněhu zatím ani památky, zatím je lesní cesta "pěkně" blátivá. O něco výše procházíme nad holinou, takže se otevírá první pěkný (a taky poslední) pohled na Radhošť, který už je výrazně dole pod námi. O kousek výše vystupujeme na lesní asfaltku s rozcestníkem "Pod chatou Mír" (646 m n.m. – 11 hodin).
Velká Polana
Marek na kótě Velká Polana (980 m n.m.), předvrcholu Radhoště.
Stezka kolem chaty neprochází, značka stále vytrvale stoupá do protilehlé lesní cesty. Občerstvení prozatím odkládáme: "Asi za půlkilometru je studánka," ujišťuje Marek. V uvedeném úseku studánka zatím není, zato zde potkáváme "pravé" vojenské komando v dokonalých maskáčích, dokonce i se zbraněmi. Několik hošíků i tady provozuje populární taktickou hru "airsoft". Jen se s nimi krátce zdravíme, abychom jim snad nepokazili nějakou diverzní akci, ale záhy se vydávají za námi v rozestupech. V jejich řadách je jistě nejzajímavější ostřelovač v mundůru zvaném "Hejkal". Ještě krom toho potkáváme pána s paní, kteří Markovi sdělují, že těsně pod vrcholem začíná mlha jako deka. Předmětná studánka je nakonec až po dobrých dvou kilometrech pod samým vrcholem Černé hory. Na přírodních lavičkách si dáváme krátké občerstvení a především doplňujeme tekutiny horkým čajem z termosek (11:30 hod.). Rozcestník se nachází v 885 metrech a já při této příležitosti zjišťuji, že se mi dokonale rozhodila GPSka – že by náhlá změna tlaku? Vypadá to tak. Anebo nedostatek signálu pod stromy, i když v tomto směru jsem ještě nikdy problém neměl...
Po dvacetiminutovém odpočinku se vydáváme na další úsek našeho putování. Červená značka (nyní už s modrou) se ostře láme vpravo a krátce stoupá na hřeben mezi Černou horou a Velkou Polanou, což už je jakýsi předvrchol Radhoště. Na hřebínku pro změnu odbočujeme vlevo a nyní stoupáme již jen mírně ve výrazně horském prostředí. Stromy jsou nižší, bukový porost tady doplňují smrky a břízky. Přesně ve 12 hodin dosahujeme hřebenové kóty Velká Polana (980 m n.m.), kterou bezpečně poznáváme podle trigonometrického bodu. Se sněhem přibývá i mlha, takže na dolním konci sjezdovky pod vrcholem Radhoště je viditelnost tak na 20 metrů. Přichází poslední závěrečný stoupák. Normálně se z tohoto pohledu vrchol Radhoště s vysílačem tyčí přímo nad sjezdovkou, dnes ale není vidět ani na stromy okolo. Vysílač nakonec vystupuje z mlhy jen úplně neznatelně vpravo, protože my směřujeme přímo ke kapli.
Radhošť - kaple
Kaple Cyrila a Metoděje na vrcholu Radhoště...
Chata Radegast ... a chata Radegast, která nám poskytla skvělé občerstvení.
Vrcholu Radhoště se známou kaplí Cyrila a Metoděje dosahujeme ve 12:30 hodin. Na nějaké občerstvení zde není ani pomyšlení! Je vidět sotva na špičku nosu a fouká nepříjemný mrazivý vítr. Kaple je celá ojíněná a díky mlze ji stěží dostáváme do hledáčku foťáku. Přecházíme tedy k sousoší Cyrila a Metoděje a vrcholovému bodu (1129 m n.m.). Nezbývá než doufat, že nějakým zázrakem se třeba mlha po chvíli rozfouká. Rozhodujeme se, že využijeme pohostinnosti a útulnosti nedaleké horské chaty Radegast. Vynořuje se před námi znenadání z mlhy jako nějaký přízrak. Zatímco při výstupu jsme potkali jen ojedinělé skalní turisty, chata je poměrně dosti obsazena, že bychom to snad ani nečekali. Je jasné, že sem přicházejí především sváteční turisté po pohodlné hřebenovce z Pusteven. Naštěstí nacházíme volný stůl hned u výčepu a na posilněnou objednáváme česnečku a kyselici. Obě polévky jsou výtečné, syté a přicházejí nám náramně vhod. V chatě déle nemeškáme a krátce po jedné hodině opět vycházíme do mlhavé sibérie. Před vchodem ještě potkáváme "vojenskou jednotku" jejíž maskovaní členové se nás dotazují, zda je v hospodě volný aspoň jeden stůl – už vidím, jak se tam usazují v čele s "Hejkalem" :-)
Po menším navigačním zádrhelu nakonec nacházíme modrou hřebenovku, která nás nyní povede. Oproti výstupu z Rožnova, kde jsme potkali jen několik jednotlivců, najednou proti nám proudí četní sváteční turisté. A k našemu štěstí se najednou mlhavé nebe rozesvětluje a po chvíli dokonce vidíme do doliny na rožnovské straně! Záhy přicházíme k rozcestníku Radhošť-hřeben, odkud bychom mohli na sever do Trojanovic sestoupit po zelené značce. Vhledem k náhlé pozitivní změně počasí se ale rozhodujeme, že budeme pokračovat po hřebeni až na Pustevny. To se nám nakonec bohatě vyplácí. Na vyhlídkovém bodě, jímž je vrchol sjezdovky, se obloha už tak vybrala, že nádherně vidíme do prosluněné kotliny Trojanovic a Frenštátu, dokonce v dálce se jasně rýsuje i frýdecko-ostravská aglomerace. Dohlednost je opravdu fantastická. Krátce na to přicházíme ke známé soše Radegasta (1105 m n.m.). Pro žíznivé turisty, kteří by se snad na úseku z Pusteven k smrti unavili :-) je zde otevřen dokonce kiosek. Inu, vydělávat se musí všude... U Radegasta se jen krátce fotíme, ale raději hned pokračujeme dále. Náš časový limit na nejpříhodnější spoj se totiž povážlivě krátí.
Pohled z hřebene na sever
Pohled od Cyrilky do prosluněné kotliny na Trojanovice a Frenštát.
Kousek za Radegastem už cesta znatelně klesá a Pustevny máme před sebou jako na dlani. Nejhezčí pohled je na ně určitě z vyhlídky Cyrilka. Z tohoto altánku si také naposledy můžeme vychutnat perfektní pohled do prosluněné doliny hluboko pod námi. Jen Lysá hora na východě je zahalena v šedivých mracích. Okolo Cyrilky je třeba dát pozor na zledovatělý horský chodník, kde se to navíc turisty jen hemží. Sníh náhle zmizel a k Pustevnám přicházíme už jen po blátě. Dnes je zde nějaký velký mumraj, hlasatel u vleku hlásá jako v cirkusu a my z jeho řeči poznáváme, že se konal nějaký běžecký závod – zřejmě "výběh" na Pustevny. Rozcestníku (1010 m n.m.) před krásnými dřevěnicemi architekta Jurkoviče – Libušín a Maměnka – dosahujeme krátce po 14 hodině. Do odjezdu autobusu od hotelu Ráztoka nám zbývá přesně hodina – stihneme to?
Rozhodnutí je dílem okamžiku: vydáváme se na extrémně ostrý sestup po modré značce, kopírující sjezdovku. Nápor na unavená kolena je velký, ale naštěstí ve zdraví docházíme ke spodní stanici vleku, odkud už budeme kráčet po úzké asfaltce. Po dalším kilometru docházíme ke spodní stanici sedačkové lanovky, kde zjišťujeme, že jsme během půlhodinky "spadli" na zdejších 585 m n.m. Nyní je nám již jasné, že autobus v pohodě stihneme. Ostatně na velké parkoviště u hotelu Ráztoka je to jen opravdu kousíček. Zastávka se nachází o něco níže, přesto ji od hotelu máme na dohled. Po slušných 16 kilometrech s velkým převýšením (+750 metrů a -570 metrů) v horském terénu docházíme akorát s příjezdem autobusu (15:00 hod.).
Poloprázdný autobus během 20 minut projíždí Trojanovice a my vystupujeme před vlakovým nádražím ve Frenštátě pod Radhoštěm. Sluníčko se už sklání právě za zalesněnou horu, kterou jsme dnes zdolali. Stíháme navíc první a také nejpříhodnější spoj, kterým budeme moci cestovat pouze na SONE, rychlíky budeme moci vynechat. V 15:45 tak odjíždíme na Valašské Meziříčí, přičemž hned za Frenštátem padá na krajinu tma. Následují přípoje na Hranice a Přerov, kde se loučíme, protože Marek bude pokračovat dolů na Břeclav. Já se dalším osobákem dostávám v sedm hodin do Vyškova, odkud mě rychlík (coby spěšňák) stáhne do Brna. Zde mám zajedno trochu víc času a už takovou žízeň, že si ve stánku na I.nástupišti musím dát točené pivo :-) Zaplněný motorák na Třebíč odjíždí na čas, takže domů přijíždím krátce po desáté hodině večerní.
Cyrilka a Pustevny
Vyhlídka Cyrilka nad Pustevnami...
Pustevny ... legendární Pustevny, dílo arch. Jurkoviče, v pohledu od Cyrilky.

Nutno podotknout, že ačkoli nám letos "výstup za inverzí" nevyšel, výprava jako taková se velmi vydařila. Zvláště proto, že přes hustou mlhu na hřebeni Radhoště se znenadání prodralo sluníčko a výhledy jsme díky tomu měli opravdu pěkné. Navíc jsme si v blátivém prosinci, který panuje u nás v normálních nadmořských výškách, užili i trochu toho horského počasí se sněhem.
Velice zajímavá na tomto poměrně vzdáleném podniku je i cena jízdenky: díky SONE+ a cestování spoji pouze s osobními/spěšnými tarify mě tam a zpět cesta vyšla na směšných 130 Kč, nepočítaje v to rychlíkový úsek Vyškov-Kojetín, který jsem si koupil prakticky zbytečně (a to jsme mohli jet z Třebíče navíc ve dvou!). Např. zpáteční obyčejná jízdenka do Rožnova vychází na nekřesťanských 491 korun! I přes zdražení od 14.12. (na 150 Kč) jsou síťové jízdenky SONE+ (ev. RegioNet, či ČDNet) stále velice výhodným artiklem pro podnikání celodenních výprav.

* * * * * * *


Zajímavosti a odkazy:

Informace o Radhošti, Pustevnách a okolí např. zde: http://beskydy.org/radhost, http://www.beskydy.cz,
informační centrum města Frenštát pod Radhoštěm: www.frenstat.info.

Celkem ujito: 16 km.
Nejvyšší bod trasy: Radhošť (1129 m.n.m.).
Nejnižší bod trasy: Rožnov pod Radhoštěm (375 m.n.m.).
K orientaci poslouží mapa KČT č. 96 Moravskoslezské Beskydy.

(zapsal a fotil Kotel)


Trasu pro GPS navigace v různých formátech je možno stáhnout na daném odkaze ze serveru GPSies.com.
Soubor GPX ke stažení zde obsahuje i významné orientační body.




Domovská stránka: nasejizdy.czechian.net.