Sobota 10. května 2008
Trasa: Kojatín, zast. ČD (1 km) – Pyšel (3,5 km) – Maršovec, ryb. (5,5 km) – Podhorník, ryb. (7 km). MAPA
Účastníci: Kotel, Jarmil, Věra.
Počasí: slunečno, 20°C.

U příležitosti pozvání na Pedálovu chatu k rybníku Podhorník, kde se konala oslava narozenin Pedála a spol., jsme podnikli kratší výšlap z Kojatína přes Pyšel na "Pedálovku". Byl by totiž hřích nevyužít tak nádherného jarního počasí a odvalit se hned z nádraží k sudu :-) Okolí Kojatína a Pyšela, spadající do typické oblasti zvané Horácko, jistě vždy stojí za výpravu, byť i půldenní. Tras se zde dá naplánovat velké množství, především díky existenci lokální železniční trati ze Studence do Velkého Meziříčí.

Zatopený syenitový lom nedaleko kojatínské zastávky.

Z Třebíče vyjíždíme odpoledním vlakem směrem na Studenec a odtud lokálkou na Velké Meziříčí. Vystupujeme na druhé zastávce – v Kojatíně (i když samotná vesnička - jedna z nejmenších na Třebíčsku - je asi kilometr odtud). Je tady pouze nástupiště s budkou na okraji lesa při úzké silničce. Prochází tudy zelená TZT "Cesta generála Svobody". Pěknou zdejší zajímavostí je starý syenitový lom, v němž se kdysi těžil kvalitní kámen na stavbu železniční trati Studenec – Velké Meziříčí. Dostáváme se k němu asi po pěti minutách chůze ve směru na Nárameč. Lom je dávno zatopený a obklopený příjemným březovým hájkem, který v nás vzbuzuje dojem ruské tajgy. Lom obcházíme a fotíme pěkné scenérie.
Poté se vracíme k zastávce a vydáváme se po lesní silničce, označené i dokonce coby cyklostezka č. 5208. V první zatáčce však cyklostezka uhýbá vlevo na lesní cestu a my samozřejmě s ní. Příjemnými lesíky procházíme až na louky nedaleko Pyšela. Míjíme pěkný křížek na rozcestí, který je věnován místnímu občanu Janu Tůmovi, který r.1917 padl na ruské frontě. Odtud máme na dohled střechy pyšelských stavení a po několika minutách už procházíme vesnicí.
Pyšelská náves je velmi rozsáhlá a bezesporu její největší zajímavostí je kamenná věž prastaré tvrze, nacházející se zhruba uprostřed návsi přímo v zahradě jednoho statku. Děláme si pár fotek této historické zajímavosti. Další významnou dominantou vesnice je krásný barokní kostelík sv. Barbory, který se nachází na návrší při silnici na Vaneč. I k této pěkné zajímavosti si děláme menší zacházku, ale pak se navracíme na náves k turistické orientaci žluté značky. Na studenecké nádraží je to odtud zhruba 4 km a právě tohoto směru se nyní budeme držet.
Značka nás vyvádí z vesnice a přichází krátké stoupání. Na překrásném místě nad vesnicí nás čeká další místní zajímavost. Zde je kaple Panny Marie a kousek od ní známá "jeskyňka", k níž je třeba sestoupit po nenápadné pěšince. "Jeskyňka" je vlastně jakási malá kamenná kaplička zasazená do skály. Vše je pečlivě udržováno a nechybí pohodlná lavička ve stínu pro znavené pocestné. Jdeme si ještě prohlédnout hlavní kapli, o kterou právě pečuje několik místních žen. S jejich dovolením nahlížíme dovnitř a oceňujeme pořádek a krásně upravené okolí.
Od tohoto posvátného místa naše žlutá značka pokračuje dále k jihu mezi poli pěknou cestou lemovanou stromy. Následuje další křížek a pěkné výhledové místo – mezi remízky lze dohlédnout až na náměšťský zámek zajímavě vystupující ze záplavy zeleně kralické obory. O kousek dál procházíme několik remízků či lesíků. Právě do těchto krásných polozapomenutých míst, kam noha běžného svátečního turisty nevkročí, nás kdysi naučil chodit Robin, vedoucí naší legendární třebíčské "Čtyřky". S oblibou jsme sem pořádali výpravy "na gastronomku" (vaření v přírodě). Ale zpět do současnosti: vlevo máme na dohled rybník Hranečník se známou sokolskou Jurenkovou osadou, po chvíli přicházíme k rybníku Maršovec. Ten je naopak zarostlý rákosem a proto s oblibou využíván vodním ptactvem.
Od Maršovce vstupujeme do rozsáhlého polesí Borovina. Na nejbližší křižovatce lesních cest zahýbáme ostře vpravo, k západu. Používáme tedy lesní asfaltku značenou jako další cyklostezka a po chvíli vycházíme z lesa na okresce vedoucí do Pozďatína. Malinko se stáčíme ke studeneckému nádraží, vzápětí přecházíme vpravo koleje a pak se už stačí protáhnout holinou a z mírného návrší máme na dohled zadní chaty u rybníka Podhorník. Nejbližší v přilehlém lesíku je samozřejmě nám známá "Pedálovka". I na tu dálku přes pole vidíme, že oslava už je v plném proudu a je tam mumraj jako na pouti. Dokonce kluci pro děcka nafoukli i obří skákací hrad. Přecházíme tedy pole a jsme u chaty. Tím naše krátká odpolední vycházka končí a my můžeme jít popřát oslavencům a zapojit se do konzumace výtečného prasátka a několika druhů piv.
Jsme rádi, že jsme si takto zpestřili odpoledne a tuto trasu (anebo podobnou v těchto pěkných a polozapomenutých končinách) lze k příjemné vycházce (i s malými dětmi) jen a jen doporučit.

Kaple Panny Marie nad Pyšelem.

Posezení u kapličky v "jeskyňce" nedaleko kaple Panny Marie.

Zajímavosti a odkazy:

Pyšelská tvrz - strohá kamenná stavba působí v kontrastu s upraveným okolím a zářivou omítkou sousedních domků velmi osobitým dojmem. Stíněna okolní zástavbou se dokonale vynoří až na poslední chvíli. O to více je její dotek středověku šokující. Zbudována byla asi na počátku 14. století – a zřejmě byla původně rozsáhlejší a vyšší.
Popis a foto např. zde: hrady.dejiny.cz/pysel/.
Kaple Panny Marie - Pyšel je také komorním poutním místem s kaplí Panny Marie Lurdské. Roku 1893 se v Pyšli na vrchu Stráž údajně zjevila Panna Maria jedné místní dívce, což nikdy nebylo oficiálně potvrzeno, ani vyvráceno. Nicméně poutě v Pyšli se od těch dob stále udržují a roku 1935 byla postavena zmíněná kaple.
(zdroj: internet)
Obec Pyšel: www.pysel.cz

Celkem ujito: 7 km.
Nejvyšší bod trasy: Na Horních lesích (500 m.n.m.).
K orientaci poslouží mapa KČT 84. Velkomeziříčsko.

(zápis Kotel, fotky Věra)

Domovská stránka: nasejizdy.czechian.net.