Sobota 15. března 2008
Trasa:
vlakem Třebíč - Brno hl.nádr. - Adamov, busem Adamov - Křtinské údolí.
Pěší trasa: Křtinské údolí, jeskyně Výpustek (0 km, 381 m.n.m.) – Drátenická jeskyně, rozc. (1 km) – Babice nad Svitavou, náves, rozc, (4 km, 477 m.n.m.) – Alexandrova rozhledna, (6 km, 490 m.n.m.) – U sedmi dubů, rozc, (7 km, 393 m.n.m.) – Adamov, zast.ČD, rozc. (8,5 km, 247 m.n.m.). MAPA
Účastníci: Kotel, Jabko, Jarmil, Cágr, David, Čolek, Lucka, Věra.
Počasí: slunečno, jasno; ráno 0°C, odpoledne 10°C.

Již na podzim nás zaujala zpráva, že byla pro veřejnost zpřístupněna další jeskyně Moravského krasu – Výpustek. Tento skvělý tip na výpravu je pro nás o to zajímavější, že jej provází bohatá a zároveň i pohnutá historie. Za první republiky byla totiž jeskyně využita pro vojenské účely, v době okupace ji využili Němci k válečné výrobě a v době zcela nedávné byla přebudována na supertajné velitelské stanoviště naší armády. Zřejmě náhoda tomu chtěla, že jsme se do Výpustku vypravili 15. března a alespoň si tak symbolicky připomněli smutné výročí německé okupace, kdy tento den před 69 lety museli naši vojáci prostor opustit a zbraně a munice zde uskladněné padly do rukou Němcům.
Co dodat k počasí, které nás tuto sobotu provázelo... Ačkoli po celý týden nás skrápěly přeháňky a obloha byla olověná, na sobotu se jako zázrakem vyčasilo: ač ráno mírný mrazík, po celý den byla obloha prakticky bez mráčku a sluníčko nás na cestách hřálo jarními paprsky. O to více nás potěšilo, že tento nádherný den nám byl přisouzen pouze na sobotu, protože v neděli se počasí opět vrátilo do deštivého "normálu". Navíc se zdá, že tyto časné jarní výpravy do nádherného kraje na sever od Brna se pro nás stávají už tradicí (viz loňská výprava na Babí lom). Skvěle tomu napomáhá i perfektní dopravní spojení do této oblasti.

Postupně se scházíme po šesté hodině před budovou třebíčského vlakového nádraží. Všichni nahlášení zájemci přicházejí a tak Kotel může koupit hromadnou zpáteční jízdenku do stanice Adamov, která nás celkově stojí něco přes 800 korun, čili stovku na jednoho. Ospalci se ještě dopují kávou z automatu a pak několik okamžiků čekáme na příjezd spěšňáku na Brno. Přijíždí pouze motorák s jedním vagónem, což na sobotní provoz asi stačí. Přesto nastupuje dost lidí, ale přece jen si bez problémů sedáme a 6:20 vyjíždíme.
V Horních Heršpicích probíhají intenzivní práce na přestavbě tratí, ale naštěstí výluka už není. Do Brna tak přijíždíme na čas, o půl osmé. Zde máme půl hodinky pauzu na přestup. Ti z nás, co ráno ještě nesnídali proto využívají služeb oblíbené Karlovy pekárny v nádražní hale. Poté se přesouváme na 2. nástupiště k osobáku na Letovice. Nějak se mu nechce odjet, takže máme hned zkraje asi sedm minut zpoždění. Při průjezdu Bílovicemi nad Svitavou si připomínáme naši loňskou výpravu na Babí lom a Cágr s Kotlem samozřejmě z okna vlaku vyhlížejí hospůdku "Pod komínem". Právě díky typickému starému komínu na protějším kopci vidíme její štít. Cágra hned chytá slina a přemýšlí, zda neskončit výpravu zde – bylo by to třeba i možné, ale na dnešek máme naplánovanou jinou trasu.
Vystupujeme krátce před půl devátou na první stanici v Adamově, přičemž před nádražní budovou čeká už autobus. Rychle se přesunujeme a domlouváme s řidičem výstupní stanici. Při sdělení, že chceme vystoupit u jeskyně Výpustek chvíli váhá, co že je to asi za zastávku, ale nakonec nám prodává jízdenky po 12 korunách. Autobus je prázdný, kromě nás cestuje ještě tak pět lidí. Pohodlně se tedy usazujeme a rozhlížíme se po okolní krajině. Adamov je město stísněné mezi kopci, takže i paneláky stoupají v neskutečných svazích vzhůru k lesům. Od místních strojíren opouštíme město a autobus směřuje do klikatého Josefovského/Křtinského údolí, přičemž neustále stoupá v četných zatáčkách. Na prosluněných příkrých stráních s dosud holými buky se krásně vyjímají krasová skaliska. Pod dojmem této poutavé přírodní scenérie se náš hovor stáčí na televizní dokumenty, přičemž Jabčák dává do placu svoje výchovné "televizní" metody: "Tuhle mladá přišla, jestli se prý nemůže dívat na Ošklivku Katku na Primě!!! No to jsem tak zařval, že se dveře i s futrama málem poroučely k zemi!!! Takový kraviny! Ať se kouká na dinosaury na Spektru, to jí schvaluju…"
Dále projíždíme osadou Huť Františka, kde nás velice zaujímají kamenné budovy starých hutí. Za těch pár okamžiků, co jsme projížděli okolo, jsme si všimli, že se jedná vskutku o unikátní stavby, které by taky někdy stály za návštěvu, neboť fungují jako technická památka a muzeum. O něco dále se nachází známá jeskyně Býčí skála, která je otevírána ale jen příležitostně. K Výpustku dojíždíme po čtvrthodince (čas 8:45). Že máme vystoupit je nám jasné díky neprůhlednému vysokému plotu, který ohrazoval někdejší vojenský prostor.
Zatímco jižní stráně krásně nasvěcuje slunce, severní svahy jsou dosud v mrazivém stínu, stejně tak i tedy oplocený areál vstupní budovy Výpustku. Procházíme bránou po nově opravené asfaltce na parkoviště před budovou a u okýnka zjišťujeme, kdy budeme moci na prohlídku. Jelikož ji Kotel dopředu rezervoval telefonicky, vše platí a slečna nás ujišťuje, že od devíti hodin bude prohlídka jen pro nás – takže paráda! Kupujeme si vstupenky (dospělí 80, děti 40 Kč) a jdeme tedy počkat do tepla do vestibulu, kde jsou na stěnách umístěny informační panely o historii jeskyně Výpustek – od prehistorie až do dnešní doby, kdy podzemní prostory využívala armáda.

Zastávka v sále logistiky.

Spojařská dílna.

Prohlídka jeskyně Výpustek
Průvodkyně ještě s jedním kolegou přicházejí vzápětí. Šikujeme se tedy u vstupních pancéřových dveří, se kterými chvíli zápasí, jakoby nám tajemné útroby chtěly vzdorovat. Nakonec se ale přece jen ztěžka otevírají a my stojíme na prahu gigantického protiatomového krytu, nebo přesněji řečeno velitelského stanoviště.
Můžeme si tak alespoň mimoděk oživit znalosti nabyté v branné přípravě či na vojně, co se týče radiační a protichemické ochrany. Prvním prostorem jsou totiž komory a chodby pro dekontaminaci osob. Té by se musel podrobit každý, kdo by sem v případě jaderného konfliktu vstoupil z venkovního světa. Dále už následuje bizarní prostředí, které naštěstí nikdy nemuselo být použito v akci... Prostory betonového krytu byly zastavěny do dlouhého jeskynního "tunelu" a logicky jsou tedy velmi stísněné, mají totiž podobu dlouhatánské chodby, která byla příčkami účelově rozdělena. V přední části se nacházejí sanitární zařízení a umývárny – všude WC mísy, lavóry coby umyvadla a válcové zásobníky na vodu. Dále jsme ohromeni ubikacemi pro odpočinek: po levé straně chodby jsou umístěny klasické vojenské postele s nafouknutými lehátky ve třech patrech, mezi nimi uzounké chodbičky a to vše od pochůzné plochy odděleno alespoň plentami. Průvodkyně nám upřesňuje, že v plném bojovém nasazení by v krytu pracovalo až 1200 vojáků ve dvou směnách a tedy v této "ložnici" by mělo být 600 paland pro odpočinek jedné směny!
Konečně se kryt poněkud rozšiřuje, poněvadž přicházíme do kanceláře logistiky, kde je umístěn model celého areálu a tabule plánování úkolů a směn. Na modelu je názorně ukázáno, jak fungovala ostraha celého areálu. Taktéž jsou zde umístěny fragmenty dokumentů útvaru – listy kronik a všelijaké diplomy. Dle krátkých ukázek ale usuzujeme, že kroniku zřejmě tvořili vojáci základní služby, kteří bezesporu sídlili ve venkovních budovách. Průvodkyně nám totiž upřesňuje, že o skutečném účelu Výpustku a ke vstupu do jeho vnitřních prostor bylo pověřeno jen asi třicet lidí v republice. Jakési "mozkové centrum" celého krytu se však nachází ještě dále – to jsou prostory velitelského stanoviště, odkud by se řídily vojenské operace na našem území. Skládají se z několika kójí se stolky pro důstojníky, telefony a především velkými nástěnnými mapami. Ještě o kus dál jsou kanceláře šifrantů a spojařů, kteří by snad měli jakés takés soukromí – jejich kanceláře jsou totiž jako jediné odděleny příčkami. V posledním úseku jsou umístěny jídelny a kuchyňka. Ještě jsme kdesi viděli i ošetřovnu. Úplně nakonec je technické vybavení, tedy filtrovny vzduchu a zásoby kyslíku. Dlužno upřesnit, že tento protiatomový kryt byl vybudován od počátku 60. let v období karibské krize a byl přísně utajován a pro použití udržován až do roku 2001! V souvislosti se vstupem České republiky do NATO, a tedy naším začleněním do systému kolektivní obrany aliance, pozbyl významu a předán civilní správě.
Po asi 200 metrech průchodu krytem a za zajímavého výkladu průvodkyně konečně přicházíme k posledním pancéřovým dveřím. Za nimi už vstupujeme do samotného prostoru jeskyně. První velký "sál" se nazývá Medvědí síň. Není to však typická jeskyně, jako například ostatní krápníkové v Moravském krasu. Krápníková výzdoba zde totiž zcela chybí. Co neulámali Lichtenštejnové pro svoji umělou jeskyni v Lednici, to ulámali Němci. Podlahy rozsáhlé prostory byly vybetonovány (vrstva betonu cca 1,5 metru), různé výčnělky dokonce zazděny a sály využívány nacisty pro válečnou výrobu. Dále se dozvídáme, že Výpustek spojen propastmi pokračuje i hluboko do podzemí, které je dosud v průzkumu a snad i tyto části budou někdy zpřístupněny. Dokonce vidíme i chodbu, kde je prováděno odtěžení hlušiny. Není také bez zajímavosti, že kdysi dávno byly prostory Výpustku daleko nižší a to proto, že byly zaneseny fosfátovou hlínou, která byla zajímavým průmyslovým artiklem a zhruba v období první republiky tedy odtěžena. Dalším zajímavým prostorem je stará německá kotelna s vyzděným komínem. Podzemní továrnu totiž bylo nutno vytápět na zhruba 17-20°C(!), protože v ní kompletovali drobné a přesné montáže pro letecké motory. V poslední síni zvané Heinzova nás průvodkyně přece jen upozorňuje na první zárodky krápníků, tzv. brček. Tyto zde "vyrostly" od konce války a za tu dobu dosahují několika centimetrů. Zajímavé jsou i kořeny stromů prorůstající sem z povrchu. Na stropě je také umístěna stará litinová deska na paměť průzkumu Výpustku za panování Lichtenštejnů.
Poutavá prohlídka nabitá mnoha zajímavostmi trvá bezmála hodinu. Vystupujeme do prostoru parkoviště bočním tunelem, kde se s námi průvodkyně loučí. Sluníčko už na obloze znatelně postoupilo, takže si chvíli musíme zvykat na ostré světlo. Parkoviště v areálu je lemováno lavičkami, které využíváme pro velkou svačinu. Jabčák dává do placu pořádný šrůtek domácího uzeného, které nám s placatkami pálenek přichází náramně vhod. Ještě hodnou chvíli debatujeme o zážitcích a dojmech z podzemí a shodujeme se, že prohlídka byla opravdu perfektní. Rejpal Jabčák uzavírá diskusi slovy: "Tohle monstrum by armáda neopustila jen tak, to nám ukázali asi jen polovinu – kdovíco vojáci schovávají ještě někde dál!!." Je to samozřejmě jen naše klasické špičkování, ale na každém šprochu pravdy trochu :-) Z prostoru parkoviště ještě obhlížíme systém obrany bývalého vojenského prostoru: kus nad námi se nachází betonový bunkr a areál je obehnán dvojitým plotem, kudy nepřetržitě procházeli "strážáci".

Za velitelským stanovištěm se nacházejí rozsáhlé podzemní prostory německé válečné továrny, na snímku Medvědí síň.

Jedno z mála míst Výpustku, kde lze vidět krápníkovou výzdobu.

Po svačině se odebíráme k hlavní budově a v pokladně ještě kupujeme informační brožurky a samozřejmě pohledy. To by přece nebyla dokonalá výprava, abychom neobeslali Jelena a nepřispěli mu do jeho početné sbírky "čumkaret"! Jabčák si vymiňuje, že mu pošle pohled ještě zvlášť a k tomuto účelu si vybírá malovaný výjev, na němž dva neandrtálci udolávají obrovského medvěda: "A já bych prosil ještě tady tohodle Kopčema s Veveřákem," objednává si pohled u slečny v okýnku.

Rozkvetlé jaterníky v lesích u Babic nad Svitavou.

Znavený poutník na schodech Alexandrovy rozhledny.

Krátce před půl jedenáctou je už nejvyšší čas k odchodu. Musíme jít kousek podél silnice směrem na Křtiny a měli bychom po chvíli narazit na červenou značku. Nechceme jít přímo po silnici, tak volíme nenápadnou pěšinku po úpatí svahu. Po chvíli přicházíme k ocelovým vratům do podzemí. Končí u nich i významová odbočka a popisek na cedulce uvádí, že se jedná o Drátenickou jeskyni (pro veřejnost nepřístupná). Po rozblácené přístupové komunikaci se dostáváme do míst, kde se údolí velmi rozšiřuje a také se nachází kýžený turistický rozcestník. My si dle plánu vybíráme červenou značku směrem na Babice nad Svitavou. Na opačnou stranu bychom došli do Křtin, kde se nachází známý poutní kostel – to bude ale jistě námět na některou další výpravu. Na Babice nás značka vede do táhlého kopce mladou bučinou. Vše je dosud ještě holé, takže nám sluníčko krásně svítí nad hlavami na azurové obloze. Nahoře nad Křtinským údolím se značka napojuje na účelovou lesní asfaltku. V těchto místech se nacházíme zřejmě přímo nad Výpustkem. Naše silnička pak už vede víceméně po rovině a přivádí nás po chvíli na okraj lesa. Přes Křtinské údolí se naskýtá pěkný výhled na protilehlý hřeben s domky osady Habrůvka. Taktéž obdivujeme množství jmelí, které se vyskytuje na okolních stromech. Toto pěkné místo nás nutí k zastavení, vydechnutí a občerstvení jak z termosek, tak i placatek.
V dalším krátkém úseku po okraji lesa překonáváme téměř neznatelné návrší Stádla a vycházíme z lesa mezi první domky obce Babice nad Svitavou. Po svažující se ulici docházíme na křižovatku s rozcestníkem (čas 11:20). Stýkají se tu kromě naší červené i žlutá a zelená značka z různých směrů. Naše dosavadní červená se stáčí na jih, ale my se chceme dostat na severovýchod do Adamova, takže máme na výběr ze žluté anebo zelené. A protože chceme vidět Alexandrovu rozhlednu, volíme značku zelenou. Na konci vesnice málem kufrujeme, protože zapomínáme odbočit vpravo, ale za všeobecného veselí chybu hned napravujeme. Zelená značka i nadále vede po lesní cestě kopírující hranu údolí. V prosluněných bučinách můžeme už dokonce obdivovat četné rozkvetlé jaterníky. Po zhruba dvou kilometrech této příjemné cesty značka odbočuje ze silničky vlevo na pěšinku a záhy se na výrazném návrší před námi objevuje silueta nevysoké věže. To je ona zmíněná Alexandrova rozhledna.
U jejích polorozbořených schodů se zastavujeme přesně v poledne. Rozhledna svému turistickému účelu bohužel už dávno (nebo spíše přesněji řečeno "ještě dosud") neslouží. Je v žalostném stavu a její nevysoký vrcholek je využit pro vysílací antény (jak jsem ale na internetu zjistil, chystá se naštěstí její rekonstrukce). Usazujeme se proto na lavičkách pod věží, dáváme si lehkou svačinku a posléze využíváme i omezeného výhledu na město Adamov, neboť přilehlý strmý svah se trochu vykácen. Po půlhodince odpočinku se vydáváme na závěrečnou etapu našeho dnešního putování.

Shlédli jsme i unikátní Světelský oltář, který se nachází v adamovském kostele sv.Barbory.

Zelená značka nás přivádí opět na širší lesní cestu, která začíná čím dál více klesat prosluněným lesem do údolí. Na rozcestí U sedmi dubů se krátce zastavujeme a kontrolujeme směr (čas 12:40). Do Adamova je to zhruba půlkilometr, takže po chvíli vycházíme z lesa do zástavby rodinných domků. Adamov je postaven v neskutečných svazích, takže Třebíč je proti němu "Kolín". Ulice po níž kráčíme, se klikatí v ostrých serpentinách. Někteří z nás na to zřejmě nemají nervy :-), tak to berou šusem zkratkou mezi jakési zahrady. Naproti tomu my, kteří jsme šli poctivě po ulicích, se tím pádem dostáváme ke známému místnímu kostelu sv. Barbory. Je v něm umístěn unikátní Světelský oltář, původem ze Zwettlu v Rakousku. Máme neskutečné štěstí, protože farníci právě provádějí úklid kostela a ochotně nás pouštějí dovnitř na prohlídku. Jeden pán nám podává zajímavé informace o oltáři, který mezitím obdivujeme.
Krátce po 13. hodině se zase všichni scházíme v centru města na křižovatce s turistickým rozcestníkem. Jabčák hlásí, že našli hospodu, ale protože ta má charakter spíše hotelové restaurace, jdeme zkusit štěstí ještě blíže k vlakové zastávce, kterou máme na dohled. A skutečně, nedaleko brány do strojíren se nachází starší opravený domek, který slouží jako hospůdka. To je přesně pro nás, takže bez váhání jdeme dovnitř a usazujeme se u dlouhého stolu. Kupodivu dnes nikdo není hladový – asi i proto, že dnešní výprava patřila k těm nejkratším (ušli jsme necelých 9 km) a po cestě jsme se vícekrát občerstvovali. Zato žízeň je o to větší, protože jsme ještě nabalení jak pumpy na zimu, ale během dne se příjemně oteplilo a vytrvale svítilo jarní slunce. Na cílová pivka tak máme více jak hodinku, než přijede náš vlak. Chutnají nám po tak příjemné cestě dvojnásob! Přitom klábosíme a píšeme pohledy.
O půl třetí platíme útratu a odcházíme na nedalekou vlakovou zastávku. Vlak přijíždí na čas a odjíždíme směr Brno. Naše zpáteční jízdenka nám sice platila jen do hlavní adamovské stanice, ale průvodčí vůbec nepřichází, takže rozdíl jedné stanice nedoplácíme. Ještě si vychutnáváme jízdu četnými tunely. Také si všímáme, že krásného počasí využilo výletu do malebného předjarního údolí Svitavy opravdu hodně lidí. V Brně máme půlhodinku na přestup, pak na 5. nástupiště přistavují náš plzeňský rychlík a přesně o půl páté vystupujeme doma v Třebíči. Dnešní výpravu hodnotíme jako velmi zdařilou – především díky slunečnému počasí a velice zajímavému cíli – a nezbývá než se shodnout, že na sever od Brna se opět někdy rádi podíváme.

Pozorně posloucháme výklad průvodkyně v temných prostorách jeskyně Výpustek.

Zajímavosti a odkazy:

Vše podstatné o jeskyni Výpustek se lze dozvědět na oficiálních stránkách Správy jeskyní České republiky, včetně otevírací doby:
www.caves.cz/jeskyne/jeskyne-vypustek,
dále na stránkách Správy jeskyní Moravského krasu:
www.cavemk.cz/jeskyne-vypustek,
anebo na stránkách CHKO Moravský kras:
www.moravskykras.net/jeskyne-vypustek.html.
Podrobný plán jeskyně: armada.vojenstvi.cz/povalecna/ctenari/6-jeskyne-vypustek.jpg.
Před návštěvou naší skupiny jsem kontaktoval pana správce a dohodl se s ním na rezervaci a času vstupu do jeskyně (tel. 516 439 111). V této předsezónní době bychom jistě problém při příjezdu tzv. "na blind" neměli, ale v plné sezóně možná ano. Autobus na lince Adamov-Křtiny-Vyškov vyjíždí od železniční stanice Adamov ("hlavní nádraží") a zastavuje přímo před areálem vstupní budovy jeskyně; řidiči řekněte, že chcete jízdenku na zastávku "Březina, Křtinské údolí" (z Adamova 12 Kč).

Alexandrova rozhledna: autorem je arch. Oskar Mratschek a zpřístupněna byla turistům již v roce 1887. Bohužel momentálně je nepřístupná a v žalostném stavu. Je však potěšující, že na letošní rok 2008 chystá město Adamov kompletní rekonstrukci a zvýšení rozhledny. Informace např. zde:
www.rozhlednyunas.cz/rozhledny/alexandrova-rozhledna-u-adamova,
milanhnizdo.marekpoustevnik.cz/a1.php.
Huť Františka (Stará huť u Adamova): objekty Staré huti jsou pozůstatkem hutnického komplexu, který zde nechal počátkem 18. století vybudovat kníže Jan Adam z Liechtensteina. Vysoká pec byla vystavěna v roce 1732, koncem 18. století pak byla přestavěna. Podnik se zaměřoval na výrobu pro armádu. Koncem 19. století však byl pro nerentabilnost uzavřen. V roce 1971 byla zahájena rekonstrukce areálu, který později převzalo Technické muzeum v Brně. Veřejnosti přístupné, informace např. zde:
www.hrady.cz/index.php?OID=1696,
www.technicalmuseum.cz/pamatky/hut.htm.

Celkem ujito: 8,5 km.
Nejvyšší bod trasy: Alexandrova rozhledna (490 m.n.m.).
Nejnižší bod trasy: Adamov (247 m.n.m.).
K orientaci poslouží mapa KČT č. 86 Okolí Brna/Moravský kras.

zapsal a fotil Kotel

Domovská stránka: nasejizdy.czechian.net.