Čtvrtek 27. prosince 2007
Trasa: vlakem Třebíč - Jihlava - Kostelec u Jihlavy
Kostelec u Jihlavy, nádr. ČD (0 km, 519 m.n.m.) – Kostelec u Jihl., hotel Horal-rozc. (0,5 km, 523 m.n.m.) – Pod Korunním vrchem, rozc. (3 km, 634 m.n.m.) – Popický vrch, (5 km, 682 m.n.m.) – Dílky, rozc. (5,5 km, 654 m.n.m.) – U obrázku rozc. (6,5 km, 630 m.n.m.) - U černého pařezu, rozc. (8,5 km, 626 m.n.m.) – Velký Špičák, vrchol (9 km, 733,5 m.n.m.) – Třešť, hájenka (11 km, 579 m.n.m.) – Třešť, nám. (12,5 km, 546 m.n.m.) – Třešť-město, zast.ČD (13 km, 555 m.n.m.). MAPA
Účastníci: Kotel, Jarmil, Čolek, Cágr+David, Pedál+Nela, Jabčák+Adélka (+ pes Cyril).
Počasí: mlhavo, inverze, cca -3°C.

Samý závěr roku patří již naší tradiční výroční výpravě – výstupu na některý z významných vrcholů blízkého či vzdáleného okolí. V našem hledáčku se ocitl například známý poutní Křemešník s rozhlednou, nacházející se nedaleko Pelhřimova. Nakonec především kvůli stavu počasí (mlhavá inverze) jsme zvolili jiný cíl – Velký Špičák dominující hřebenu Brtnické vrchoviny nad městem Třešť. Díky svým přírodním zajímavostem je na vrcholu Velkého Špičáku vyhlášena přírodní rezervace. Neoplývá sice jakýmikoliv výhledy, přesto se zde dá naplánovat velice zajímavá trasa. A ve vánočním období dokonce ještě obohacená o návštěvu tradičních třešťských betlémů.

Vzhledem k větší dopravní vzdálenosti od Třebíče je třeba se sejít brzy ráno, po šesté hodině na vlakovém nádraží. Jelikož je všední den, spoje jsou bezproblémové. Schází se nás poměrně rekordní počet! Celkem devět účastníků, z toho dokonce většina tatínků s ratolestmi, i méně odrostlými, takže David není tentokrát kupodivu nejmladší člen výpravy. Kdyby se to vzalo do důsledku, nejmladším je dnes Pedálův nový pes Cyr ("po lidsku" řečeno Cyril). Ovšem ten má speciální psí jízdenku. V 6:20 odjíždíme motorákem na Jihlavu za dokonalé tmy. Cesta do Jihlavy trvá celou hodinu. Ještě na zešeřelém jihlavském nádraží nás čeká menší prolog pochodu, protože se musíme rychle přesunout na vzdálené 2. nástupiště. Oproti motoráku je v pantografu na Horní Cerekev pěkná kosa, ale aspoň si zvykneme na dnešní mrazivé počasí. O půlhodinku později, přesně v osm hodin, vystupujeme v Kostelci u Jihlavy, odkud už půjdeme pěšky.

První zastávka v sedle mezi Kosteleckým a Korunním vrchem.

Kostelecké nádraží je odstrčeno od městečka kousek do polí, takže je třeba se zorientovat dle blízkého turistického rozcestníku zelené značky: nás čeká putování její jižní větví směrem na Hodice. Zaujímá nás, že na opačnou stranu bychom se dostali na nedaleký vrch Čeřínek (pouhých 5 km), což je jistě další pěkný námět na výpravu. Od nádraží kráčíme po silnici podél nenápadného potoka, což není nic jiného, než horní tok řeky Jihlavky. Pak přecházíme most u nějž se vlévá do Jihlavky Třešťský potok, vstupujeme do městečka a na dohled máme křižovatku s prodejnou Jednoty. To je vítaná možnost dokoupení proviantu, protože někteří experti (Pedál a spol.) dosud nesnídali. Prodejnu obsluhuje pouze jediná slečna, navíc trochu atraktivního vzezření, čehož využívá ke vstupu i donchuán Čolek pod záminkou, že si nakoupí uzeninu na opékání. Nejprve mu prodavačka bezelstně a naivně rozbaluje dosud nedotčený vakuový pytel s párky, načež Čolek odpovídá: "A víte co? Dejte mi radši tady tuhle tu 'bratislavu'..." Ze šedesáticentimetrového návrhu prodavačky si Čolek nechává odřezat pouhých deset centimetrů, čímž je nákup za 12,30 Kč dokončen. "A ještě mě natáhla o dvaceťák!" ukončuje Čolek líčení asi čtvrthodinové transakce.
Poněkud vymrzlí díky nakupování našich hladovců nastupujeme na další cestu. Přecházíme hlavní silnici a u hotelu Horal vidíme další turistický směrovník. Kupodivu jsme ušli už půl kilometru, ale Špičák nám cedulka ještě nehlásí. Dle upřesňující cedulky rozcestníku máme směřovat stále do kopce do polí a k okraji lesa. Naštěstí je orientace jednoduchá. Pole jsou umrzlá a okraj lesa je zřetelně označen velkou značkou. V polích zkoušíme odpalovat naše petardy zbylé ještě z Normandie. U lesa Pedál váhá, zda má pustit Cyra z vodítka, jelikož je to ještě přece jen velmi mladý a nezkušený pes, a o to víc rozdováděný (už jsme se o tom přesvědčili na vánočním setkání na Vyhlídce). Nakonec ho pouští a pes sice poodbíhá, ale stále se drží naší karavany. Přesto si Kotel s Cágrem neodpouštějí jízlivé poznámky: "Tak Pedále, přišels' o psa."
Vstupem do lesa se cesta stává daleko atraktivnější, než předchozí krátké putování mezi poli. Značka vede chvíli lesem, chvíli po jeho okraji, ale stále velmi vytrvale stoupá vzhůru. Jde se velmi dobře, na umrzlé zemi leží jen starý poprašek sněhu. Po úpatí Kosteleckého vrchu se dostáváme do lesa hlouběji, až přicházíme do sedla mezi Kosteleckým vrchem a Korunním kopcem a narážíme zde na lesáckou komunikaci s dalším rozcestníkem "Pod Korunním vrchem - 634 m.n.m.". Od nádraží jsme tudíž vystoupali o dobrých 120 metrů. Dáváme zde krátkou pauzu na napití i svačinku, přičemž Jabčák nabízí vlastní delikatesu – vynikající uzené. Pes, sotva uzřel v našich rukách rozličné dobroty, se mění v nebezpečného skokana a loudí taky něco na zub. Ač malý škrček, skáče téměř do výše prsou a sotva někdo zapomene ruce s dobrotou dole, trhá si svůj kousek. Jak vidno, je samozřejmě všežravec, protože nepohrdne jak masem nebo salámem, tak i čokoládou, nebo i rohlíkem. Za všeobecného veselí tedy svačíme a ujasňujeme si další cestu: stále budeme sledovat zelenou značku, která nyní víceméně vystoupala na výrazný a zalesněný hlavní hřeben Brtnické vrchoviny rozkládající se v orientaci sever-jih od Rantířova až k Telči. Naším záměrem je zdolat její nejvyšší partie v okolí Třeště.

Na rozcestí U obrázku.

Od tohoto rozcestníku pokračujeme přímo k jihu pohodlnou lesáckou silničkou. Pes zase provádí psí kusy a stále odbíhá mezi stromy. Pedál sice huláká: "Cyre, Cyre!!", ale kdepak Cyril! Nakonec se vždy přece jen odkudsi přižene. Po kilometru chůze se napojujeme na "okresku" spojující nedaleké Salavice a Popice. Odbočujeme po silnici kousek vlevo a v nejvyšším bodu sedla mezi Korunním kopcem a Popickým vrchem nás zelená šipka směřuje opět vpravo do lesa. Záhy překonáváme náš dnešní druhý nejvyšší vrchol – Popický vrch (682 m.n.m.), přičemž červenobílá tyč trigonometru je kousek od cesty mezi opadanými listnáči. Oproti nižším polohám je tady dokonce souvislá pokrývka sněhu. Kousek pod Popickým vrchem následuje další rozcestí – "Dílky", kde se připojuje od osady Popice modrá značka. Opět využíváme zastávku k napití a sledujeme mapu: naší značkou se nyní stane modrá, i když ještě chvíli půjdou obě barvy společně. Zelená se ale po jednom kilometru odpojuje na rozcestí "U obrázku" (630 m.n.m.). Úsek stále vede po asfaltce, u které dokonce lesáci pročistili škarpy, ale samozřejmě tak necitlivě, že hlína je rozházená od silničky daleko do lesa a zaházela i skromnou lavičku pro pocestné na rozcestí "U obrázku". Název tohoto rozcestí je skutečně přiléhavý, protože se zde na stromě nachází svatý obrázek.
Dále pokračujeme po modré značce, poznenáhlu stoupající po úpatí nevýrazného vrchu Malý Špičák (688 m.n.m.) ke křižovatce lesních cest s dalším rozcestníkem "U černého pařezu" (626 m.n.m.). Od Jezdovic sem stoupá další zelená značka tzv. Třešťského okruhu, která není ještě v novém vydání mapy zaznačena. Naštěstí Kotel to tu zná a značku si navíc doplnil dle serveru mapy.cz. Na vrchol Velkého Špičáku nám zbývá půlkilometr, takže to znamená další významné posilnění sušenkami, uzeným a dopingem z placatek.
Od rozcestníku a infotabule naučné stezky nás modro-zelené značení vede lesní pěšinou nejprve mírně do kopce. Po nějakých dvěstě metrech se charakter porostu začíná měnit – místo smrků nastupují vysoké buky s hladkou kůrou, nyní samozřejmě bez listí. I sněhu zase přibývá. Cedule se státním znakem nás upozorňuje, že vstupujeme do národní přírodní rezervace. Navíc se objevuje čím dál více balvanů a dále i skalisek, někdy i dosti výrazných a rozložitých. Mezi nimi se stezka kroutí jako had. Stává se čím dál příkřejší, což znamená závěrečný stoupák na vrchol. Poslední zákruty mezi skalami a notně zadýchaní máme před sebou kýžený vrchol Velkého Špičáku (733,5 m.n.m.), jehož dosahujeme přesně v 11 hodin.

Velký Špičák u Třeště - vrchol. Nela organizuje slavnostní zápis naší party do vrcholové knížky.

Táhlý vrcholek je lemován rozeklanými skalkami, ale bohužel odtud není žádný výhled, protože je porostlý bukovým pralesem. Nachází se zde schránka s vrcholovou knihou, významný trigonometrický bod a o kousek dál neméně významný rozcestník. Kotel prozrazuje, že od zdejšího počátku žluté značky se dá podniknout krásná celodenní túra až do Bransouz v délce cca 25 km (samozřejmě s nezbytným občerstvením v Brtnici). Holky se ujímají knihy a Nela do ní pečlivě vypisuje náš vzkaz pod nějž připojujeme všichni naše podpisy. Následuje nezbytný přípitek a další občerstvení laskominami. Kotel jaksi pozapomněl na psa, takže milý Cyril se zákeřně přiblížil zezadu a chňapl mu po fidorce. S láteřením: "Pedále, ty máš ale drzýho psa!" hází Cyrovi celou uslintanou fidorku, který ji coby vítěz sbírá ze země do tlamy, přičemž Pedál oponuje: "Tos mu neměl dávat, já bych to po něm v klidu sežral." Na vrcholu se ale příliš dlouho nezdržujeme, protože to tady dosti protahuje. U notně ojíněného rozcestníku si ujasňujeme poslední etapu našeho dnešního putování: budeme se držet pro změnu zelené značky třešťského okruhu a kousek pod vrcholem se pokusíme rozdělat oheň. (je možno ještě sestoupit po modré příkrým západním svahem, ale zelená nám připadla trochu zajímavější).
Vrcholovou partií Špičáku mezi mnoha starými buky, mnohde už popadanými, vede zelená chvíli společně se žlutou. Po chvíli se navracíme do klasického smrkového lesa a narážíme na lesáckou cestu, kde rezervace končí. Od infotabule, pojednávající o Špičáku, se žlutá odpojuje k další přírodní rezervaci "Klučí" a dále na Brtnici; naše zelená naproti tomu odbočuje na jih a povede nás po pohodlné cestě po úpatí hřebene Špičáku a hřbetu nazvaného Velké javoří.
Už je nejvyšší čas na rozdělání ohně, což činíme v rozšířeném místě cesty u porostu s drobným chvojím. Jabčákovi se i přes mírně navlhlé větvičky daří zapálit oheň, takže po chvíli už plápolají plamínky a hladoví strávníci vybalují svoje uzeniny a chystají si je k opékání. To znamená přivázat Cyra, aby kuchaři nedopadli jak Kotel před chvílí. Ten jediný má svůj lovečák za studena a provokuje Cyra, jaká je to dobrota. Hlavnímu občerstvení věnujeme necelou třičtvrtě hodinu. Pak pečlivě hasíme sněhem ohniště a chystáme se na další cestu.

Tradiční ohýnek a špekáčky - pod vrcholem Špičáku.

Ještě kousek kráčíme k jihu, ale na první křižovatce lesních cest s bytelnou turistickou odpočivkou odbočujeme vpravo dolů a opouštíme tak hlavní hřeben. Cesta vytrvale klesá okolo pramenišť, až přicházíme k okraji lesa s rozcestníkem u hájenky (579 m.n.m.). Hned vedle se nachází řada starých chráněných stromů – douglasek tisolistých. Je jich celkem 11 a dosahují úctyhodné výšky i stáří. Od hájenky je to do Třeště skutečně jen kousek, asi dva kilometry do centra. Silnička se klikatí podél několika zamrzlých rybníčků. Na prvním z nich zkoušíme led a do polozamrzlé díry vkládáme petardu. Rázem je o průraz ledu postaráno. Další diverzní akci provádíme na starou skříňku jakési elektroinstalace, jejíž dírka pro klíč akorát pasuje na váleček petardy. Skříňka nadskakuje a sníh jenom lítá. Jako zamlada... Přecházíme hráz dalšího rybníka a přicházíme k pěkné vodárně, dokonce i s veřejným zdrojem kojenecké vody. Led na posledním rybníku je záškodnicky posypán pískem, aby se tu nedalo bruslit. Cedulka na stromě varuje, že toto je chovný rybník s dovětkem "bruslete na Váňováku". Hned pod rybníkem se totiž nacházejí zdejší sádky.
Ale to jsme už přímo na okraji Třeště a vzápětí procházíme okolo místního zámku, nyní přeměněného na krásný hotel. Nám zbývá na náměstí několik minut, takže cíle naší cesty dosahujeme krátce po 13. hodině. Za mostem přes Třešťský potok odbočujeme na křižovatce doprava, k místnímu muzeu. Do odjezdu vlaku nám zbývají dvě hodinky, přesně podle předpokladu. Hodinu tak budeme mít na prohlídku betlémů a hodinku na hospůdku.

Expozice místního Spolku přátel betlémů se nachází v přízemí místního muzea. Třešť je totiž proslavená svými betlémy široko daleko, a dalo by se říci, že i ve světě! Je totiž typická tím, že krásné betlémy zde nevystavují pouze v muzeu, ale i přímo v rodinách betlémářů. Každoročně, od Vánoc až do února, je tak možno podniknout po rodinách betlémářů v Třešti zajímavou cestu a poznat tak jejich díla i s odborným a nadšeným výkladem přímo od majitele. Ačkoli se obcházení soukromých domácností může neznalým jevit jako poněkud zvláštní, třešťští to berou jako samozřejmost. Na rodinné betlémy však dnes nebudeme mít čas, takže bereme zavděk pouze návštěvou expozice místního spolku.

Třešťské betlémy - záběr na největší betlém od pana Brožka .

Od staršího pána se nám dostává zajímavého výkladu a představuje nám jednotlivá díla. Ohromuje nás obrovský betlém pana Brožka, rozkládající se podél dvou stěn velké místnosti, dobře 15 metrů dlouhý. Staví a stále se rozšiřuje od roku 1925. Ve druhé místnosti je veliký betlém sice s nebarvenými figurkami, ale zvláštní tím, že figurky pocházejí od mnoha tvůrců, kteří se do Třeště sjíždějí na tradiční řezbářské dny. Máme celkem štěstí, že jsme na betlémech zpočátku sami, ale postupně sem přicházejí další a další návštěvníci. Po necelé hodince tedy odcházíme a venku zjišťujeme, že před vstupem už stojí pořádný štrůdl lidí!
Ubíráme se na náměstí, kde tušíme nějakou příhodnou hospůdku. Kotel míří neomylně do Plzeňské restaurace ve dvoře jednoho domu. Je zde stylové prostředí, dobré pivo a výběr jídla. "Sakra, zase's to uměl dobře vybrat," kvituje tento výběr Pedál a objednáváme kýžené občerstvení – škopky, grog, česnečku a někteří i hlavní jídlo. Je ale poznat, že mladý číšník to má tak trochu na háku, když po Čolkově prosbě o svařák nenuceně odvětil, že nemá na svařák koření. Hodnotíme dnešní akci jako velmi povedenou – podnikli jsme nejen pěknou výpravu v zasněžených kopcích, ale viděli i krásné betlémy, čímž jsme tak naši pěší turistiku spojili s lidovou kulturou, jak se na konec roku sluší a patří. Na konzumaci máme zhruba hodinku a pak už musíme spěchat na vlak. Pedál to má jednoduché, pro něj přijela Petra, jelikož spěchá na nějakou firemní akci. My ostatní ale valíme na místní nádraží Třešť-město. Do odjezdu je jen několik minut, tak to Kotel žene co to dá, ale pak ještě notnou chvíli čekáme.
Krátce po třetí hodině přijíždí motorák směr Kostelec. Ve vlaku si kupujeme lístek do této stanice, neboť naše zpáteční jízdenka z Třebíče je právě jen do Kostelce. Zde přestupujeme na přistavený pantograf a v Jihlavě chvíli čekáme na motorák "Strelu Vysočiny". Obsazujeme specielní přední velké coupé a už za tmy jedeme směr Třebíč. Domů přijíždíme krátce po páté hodině.

Touto výpravou jsme tedy velmi stylově zakončili další úspěšnou turistickou sezónu 2007. Symbolicky jsme vystoupili na další zajímavý a významný vrchol v nedalekém okolí, popřáli si vše dobré do nadcházejícího roku, a především další pěkné podniky a náměty při našich putování v přírodě. Navíc jsme trasu a lokalitu zvolili tak dobře, že jsme ji završili prohlídkou lidových děl, k tomuto ročnímu období patřících – jedinečných třešťských betlémů. Takže vzhůru do roku 2008!

Společná fotka na vrcholu Špičáku - slavnostní zakončení sezóny 2007 :-).

Zajímavosti a odkazy:

Národní přírodní rezervace Velký Špičák – chráněné území bylo zřízeno v roce 1964 a má rozlohu 46 ha. Jedná se o reprezentativní ukázku původních lesních společenstev Českomoravské vrchoviny. V podloží se nacházejí metamorfované horniny moldanubika, konkrétně pararuly a migmatity. Vegetační kryt je tvořen jedlovými bučinami, suťovými javořinami a jaseninami. V bylinném patru těchto listnatých a smíšených lesů roste sněženka podsněžník, měsíčnice vytrvalá, česnek medvědí, kyčelnice devítilistá a další druhy. Hnízdí zde například holub doupňák, žluna šedá, strakapoud prostřední, lejsek malý, výr velký a krkavec velký. Od roku 1995 je zajišťována aktivní podpora populace jedle bělokoré a jilmu horského pomocí malých individuálních oplocenek. Jinak jsou porosty ponechány přirozenému vývoji. Podrobný popis ZDE.
Vrchol Velký Špičák – trigonometrický bod č. 3214-21 "Třešťský Špičák", 733,5 m.n.m. V roce 1973 zde bylo na návrh Geodetického ústavu Praha vyhlášeno chráněné území geodetického bodu. Je kruhového tvaru s poloměrem 150m se středem na vrcholu kopce. Tento bod má již dlouholetou historii. V roce 1824 zde byl vybudován trigonometrický bod tzv. stabilního katastru. V roce 1866 zde prováděl triangulační měřické práce poručík Harth a dále v roce 1867 zde prováděl generál Daublebsky von Sterneck Středoevropské stupňové měření. Záměry ze Špičáku směřovaly na vrcholy Blažkov v Arnoleckých horách u Rudolce, Mařenku u Lesné, Vysoký kámen u Kunžaku v České Kanadě, Svidník u Černovic a na hvězdu Polárku. Byl označen stabilizačním kamenem s nápisem CK. OPER. ASTR. TRIG. PRO MENS. GRAD. MED. EUROP 1867, což znamená "astronomické trigonometrické středoevropské stupňové měření". V roce 1926 byl Velký Špičák převzat jako bod I.řádu čs. Jednotné trigonometrické sítě katastrální (zkr. S-JTSK). Po doplňujících měřeních v roce 1955 se stal Velký Špičák jedním z bodů Astronomické sítě AGS. Na chráněném území je zakázána jakákoliv činnost, která by ohrožovala neměnnost bodu (lámání skal, používání trhavin atd.). Původní kámen z roku 1867 byl v roce 1955 vyměněn a nahrazen novým, přičemž původní byl uložen v Technickém muzeu.

Spolek přátel betlémů : www.betlemytrest.wz.cz.
Město Třešť : www.trest.cz.

Celkem ujito: 13 km.
Nejvyšší bod trasy: Velký Špičák (733,5 m.n.m.).
Nejnižší bod trasy: Kostelec u Jihlavy (519 m.n.m.).
K orientaci poslouží mapa KČT č. 79 Jihlavsko.

zapsal a fotil Kotel