Sobota 19. května 2007
Trasa: vlakem Třebíč - Brno - Bílovice nad Svitavou
Bílovice nad Svitavou, zast. ČD, rozc. (0 km, 225 m.n.m.) – U luže, rozc. (2,5 km, 350 m.n.m.) – Útěchov, rozc. (6,5 km) – Babí doly, rozc. (8,5 km, 347 m.n.m.) – Pod Babou, rozc. (9 km, 332,6 m.n.m.) - U Jelínka, rozc. (11,5 km, 470 m.n.m.) – Babí lom, rozc., vrchol (12,5 km, trigo 562,1 m.n.m.) – Babí lom, rozhledna (13 km, 521 m.n.m.) – Lelekovice, nám. (15 km) – Česká, zast. ČD (16 km, 297 m.n.m.).
Účastníci: Kotel, Cágr, David, Jarmil.
Počasí: jasno, slunečno, 0°C ráno, 24°C odpoledne.
Na 5. nástupišti nás vítá ranní Brno.
|
Pro tuto výpravu jsme se inspirovali především cestopisy brněnských cestovatelů. Chtěli jsme totiž vyrazit i poněkud dále od Třebíče. Výborné dopravní spojení a atraktivita okolí na sever od moravské metropole k nějaké takové výpravě přímo vybízí. Pro začátek jsme se rozhodli, že poznáme známou rozhlednu na výrazném vrcholu Babí lom nad Lelekovicemi. Množství turistických stezek v těchto končinách nám předurčilo spoustu variant, jak se na známý skalnatý hřeben dostat. Nakonec jsme se rozhodli pro trasu z Bílovic nad Svitavou po okružní stezce "Brněnská podkova". Nejen díky výtečnému slunečnému počasí se výprava vydařila – dojmy jsme si odváželi skvělé, takže jistě se do oblasti na sever od Brna ještě někdy vypravíme.
* * * * * * *
Vzhledem ke vzdálenější lokalitě výpravy musí samozřejmě odpovídat i čas odjezdu. Využíváme opět ranní spěšňák na Brno s odjezdem z Třebíče 6:19. Vlak jede poloprázdný a za příjemného ranního chládku je prostor pro 1,5 hodinové klábosení. V moravské metropoli jsme o půl osmé. Více jak půlhodinku do odjezdu osobáku směrem na Blansko využíváme k nákupu výtečného pečiva v Karlově pekárně v nádražní hale a krátké snídani – koláčky jsou opravdu vynikající! V 8:13 odjíždíme do Bílovic nad Svitavou, kde vystupujeme o cca 10 minut později.
Bílovice jsou už znatelně sevřeny vysokými zalesněnými kopci v hlubokém údolí řeky Svitavy. Stačí seběhnout z vlakové zastávky a jsme u řeky. Nejprve je třeba se zorientovat dle značek. Rozcestník se nalézá o kousek dál, u velké sokolovny. Vedle se nachází busta spisovatele S.K. Neumanna. Pro pochod směrem na Útěchov či Ořešín si můžeme vybrat z několika variant. Nakonec se rozhodujeme pro zelenou značku, která je součástí tzv. Brněnské podkovy – jakési okružní turistické trasy okolo Brna. Nejprve je třeba vystoupat nekřesťanský kopec přímo v Bílovicích mezi domky, což se nám ale nakonec velmi vyplatilo :-) Po značkách jsme se protáhli středem městečka, všimli si i pěkného kostela Sv. Cyrila a Metoděje z červených cihel a ulicí Husovou a posléze Kollárovou začínáme stoupat skoro do nebe.
Veledůležitý záchytný bod výpravy: stylová hospoda Chaloupka U komína v děsném kopci v Bílovicích nad Svitavou, kde se nám příkladně věnoval hodný pan hostinský.
|
Žíznivý Cágr u studánky Antonína Dyka.
|
V půli dlouhé strmé ulice už toho máme dost a naši dosavadní výdrž dokonale podrývá i nehybná postava sedící na okraji cesty u studny – hlavu skloněnou, dlouhé vlasy přes ksicht, ani nevíme jestli je to kluk nebo holka. Zjevně ještě dospává opici. "Pánové, to by zde někde měla být hospoda, odkud se ten ožgruňda skutálel!" bájí Kotel, ovšem samozřejmě s vědomím, že v tuto ranní hodinu je podobné zařízení jistojistě zavřené. Na vršku ulice vidíme osamělý cihlový komín ověnčený všemožnými vysílači a hned těsně pod ním... "Hospodáá, hospodáá...," radostně voláme z posledních sil, spíše jen tak pro formu, protože zahrádka je uzavřena a na své návštěvníky čeká do odpoledne. Je to klasická lidová hospůdka z části pěkného rodinného domku, i s pěknou zahrádkou, nesoucí krásný název: Chaloupka pod komínem, s podtitulem Hospůdka dobré nálady. Vývěska hlásá, že tu dokonce mají turistické známky, které sbírá David, takže Cágr ji hned fotí, aby si o ni mohli napsat. Vzápětí ale vychází se sklepa pan domácí a majitel hospody v jedné osobě. I přesto že je zavřeno, zve nás dovnitř pro známku. Hned se nás bodře vyptává odkud a kam jdeme. "Safra, taková štreka – to se musíte posilnit, že jo? Dáte si pivo, nebo aspoň panáka?" hlaholí majitel a bez rozpaků nás vede do venkovního výčepu jako bychom byli jeho letití štamgasti. Konstatujeme, že se nesmíme opít hned na začátku, tak snad jen toho panáka, ale nemůžeme se rozhodnout čeho. "Hele kluci, tady se pije jedině fernet s becherem dokupy, to není ani moc hořký ani moc sladký, tak se aspoň chlapi nehádají – dejte si to taky, je to super pití," radí nám hostinský. "Kruci, my jsme tu trasu měli jít opačně, že jo! Tady by se dobře popilo a na vlak bysme se jen skutáleli. No a když mám dneska ten svátek, tak to platim," objednává Kotel toto specielní krajové pití a zjišťujeme, že je to fakt dobré. Že nás to nikdy nenapadlo?? Fernet s Becherem... Hostinský se směje s námi, takže název hospůdky je opravdu výstižný. Když to klopíme, všímáme si na zdi svérázného diplomu, na němž je cosi ve smyslu: svému nejlepšímu hostinskému Zdeňkovi Mazačovi věnují věrní štamgasti za to, že je tak za jejich peníze svědomitě a pravidelně nalévá... Inu, super hospoda! Platíme, děkujeme velice za pěkné přijetí, loučíme se a jdeme dál. (Takže aspoň víme, kde máme některou z dalších výprav na Brněnsko končit: v Bílovicích, Hospůdka dobré nálady – Chaloupka pod komínem v kopci na Kollárově ulici!!)
Značka ještě chvíli prochází čtvrtí honosných vilek a pak už se konečně noří do lesa, přičemž lesní cesta má název Vojanka. Po zhruba dvou kilometrech se les rozšiřuje a krásná paseka s rozcestím má název U luže. Je tu i odbočka ke studánce D.J. Kašpara, ale jdeme dál. Odbočujeme až k další studánce o něco dále. Tentokrát se jedná o studánku Ant. Dyka. Je pěkně upravená s pěkným posezením i ohništěm. Dalo by se tu i spát. Následně Vojanka pokračuje stále vzrostlým listnatým lesem, který nás spolehlivě kryje před ostrými slunečními paprsky. Terén je také nenáročný, cesta je jen mírně zvlněna. Přes počáteční strach, že zde budou davy brněnských výletníků, potkáváme pouze ojedinělé jednotlivce. Křížení se silnicí nám dává tušit blízkost obce Útěchov (ještě městská část Brna). Silnici přecházíme a na slunné pasece se usazujeme ke svačině. Do Útěchova už je to jen coby kamenem dohodil po souběžné pěšině a dosahujeme je přesně v 10:30.
Útěchov je typické satelitní městečko s mnoha krásnými vilkami, obklopené lesy ze všech stran. Pouze průjezdní ulice je lemována domky staršího data. Není bez zajímavosti, že zde bydlel (či snad ještě určitě bydlí) bývalý šéf republikánů Sládek. Hospůdka v centru má ještě zavřeno, ale nás spíše zajímá turistický rozcestník. Zde vyměníme značky: namísto zelené, která pokračuje na sever do obce Vranov, se stočíme na západ po žluté, čímž dodržíme stále Brněnskou podkovu. Na konci Útěchova nás značka odvádí vlevo od silnice a opět do lesa. Začínáme klesat do údolí říčky Ponávky, kterou dole přehrazují dva rybníčky zvané Babí doly. Cedulka se státním znakem nás upozorňuje, že jsou přírodní památkou (výskyt obojživelníků a dokonce raků). U dalšího rozcestníku se k nám připojuje další zelená značka, které se opět budeme držet, neboť žlutá směřuje dále na Lelekovice.
Naše nová zelená nás chvíli vede po silnici. Aut zde sice nejezdí mnoho, ale bude nám jistě líp na lesní cestě. Záhy naštěstí značka uhýbá přes potok do lesa. Šipka pro cyklisty nám sděluje, že nás čeká "krosovka" – pěkný stoupák po vymleté lesní pěšině. Jelikož už se blíží poledne, Cágr se začíná halasně ozývat, že by se mohl udělat hlavní odpočinek a klidně dokonce i oheň na špekáčky. V prudkém kopci tedy uhýbáme ze značky na sotva znatelnou lesní cestu a za zatáčkou u starého posedu vyrýpáváme v mezce drny na malé ohniště. Kopec nám dal trochu zabrat, takže odpočinek a posilnění přicházejí jistě velmi vhod. Vzájemně si hodnotíme špekáčky, protože koupit v dnešní době kvalitní špekáček je opravdu umění. Cágr s Davidem mají produkty s masny na Demlovce a zdají se vynikající: kape z nich sádlo a dělá se pěkná kůrčička. Zato Kotel, ač nakoupil u soukromníka o ulici níže (dle bolševické nástěnky na jeho kvelbu masně proto neříká jinak než "U komunisty") se dnes děsně zklamal. Komunistovy buřty se totiž rovnají shitu z kdejakého hypermarketu, takže Kotel tu spálenou mouku ani nedojídá a všem sděluje: "Hoši, u komunisty už nikdy!!"
Pozdrav Jelenovi - od rozcestí U jelínka pod Babím lomem.
|
U vrcholového trigonometru na Babím lomu moc místa na pózování nebylo.
|
Po půlhodince likvidujeme ohniště a vracíme se na značku. Drsný stoupák zanedlouho končí, dokonce jsme obšťastněni i lesní studánkou, kde se můžeme opláchnout a napít. Dále už se značka točí kolem kóty Baba (441,5 m.n.m.) po relativní rovině. Na lesní křižovatce, kde se stýká snad šest cest, trochu tápeme kudy dále, ale David si naštěstí všímá skryté značky. Směřujeme tedy správně k severu, stále lesem. Po kilometru les řídne a po pravé straně vidíme první velkou plantáž na sadbu stromků. Posléze přicházíme k rozcestí U jelínka, nacházející se u veliké lesovny. Je to zřejmě určité lesní hospodářství, kde se pěstují sazenice stromů na sadbu, neboť podobných rozlehlých oplocenek vidíme okolo ještě několik. Po rozcestníkem děláme alespoň společnou fotku. Opět budeme muset vyměnit značku: odbočujeme přímo k západu a kráčíme po společné červené a modré. Temný hřeben Babího lomu už máme před sebou, ale nejprve docházíme na další lesní křižovatku se zajímavou dřevěnou skulpturou ve tvaru jehlanu. Cágr tvrdí, že pohledem na jeho vrchol se chytají lelky – vyčetl to prý z tabulky a odvozuje se tak už blízkost městečka Lelekovic. Chvíli tedy chytáme lelky, ale je třeba pokračovat dál po značkách. Od křižovatky už stezka začíná opět vytrvale stoupat až dosahujeme kýženého hřebene s informační tabulí – nacházíme se zhruba uprostřed ostrého skalnatého hřebene Babího lomu, který se táhne v délce asi dvou kilometrů severojižním směrem. Samotná rozhledna se nachází na nejjižnějším výběžku, jak hlásí tabulka asi 0,5 km jižněji. Cágr s Davidem jdou tímto směrem napřed; Kotel s Jarmilem odbočují na severní stezku ve snaze pokořit nedalekou nejvyšší kótu Babího lomu s trigonometrem (562,1 m.n.m.). Je to jen pár desítek metrů ve skalách, ale výhled je dotud jen omezený. Kdysi tu stávala dřevěná vyhlídka zvaná Rohrerova, později nahrazená současnou betonovou rozhlednou o něco jižněji. Na plošině u hranolu trigonometru mnoho místa na vrcholovou fotku není, ale přesto se nám daří. Pak se vydáváme za Cágrem, ale na hřebenovce se dokonale trháme, takže si můžeme tuto jedinečnou stezku v takřka nekonečných skalách náležitě vychutnat za úplné samoty! Avizovaný půlkilometr divokou kamzičí stezkou nám skutečně připadal nekonečný, navíc umocněn tím, že jsme potkali dva lidi až v samém závěru. Jinak všudypřítomní kolisté by se tu totiž zabili. Na několika místech se otevřely i krásné výhledy, ale ten nejkrásnější přišel samozřejmě až s vytouženou rozhlednou. Jinak na nás tato nejstěžejnější část výpravy zapůsobila opravdu dokonale: tak romantická pěšina mezi krásnými rozeklanými skálami se jen tak někde nevidí!
Zato na rozhledně asi o půl kilometru jižněji bylo na plošině místa dost.
|
Nezbytné vrcholové pivko na rozhledně Babí lom, Cágr kouká kamsi na Pálavu.
|
Postupně se ve 13:45 všichni scházíme pod krásnou rozhlednou na jižním výběžku Babího lomu (521 m.n.m.). Pár lidí tu sice je, ale v pohodě si můžeme vylézt na horní plošinu ve výšce 12 metrů, odkud se nabízí fantastický rozhled. Nejúchvatnější je jistě pohled na jih, kterému vévodí nedaleké Brno s vysílačem na Hádech (již poněkud východněji). Jižní obzor uzavírá temná silueta Pavlovských vrchů (vzdušná vzdálenost asi 50 km). Na jihozápadním obzoru jasně vidíme chladicí věže dukovanské elektrárny. A blízkých obcí je nepočítaně: přímo pod námi Lelekovice, vpravo Kuřim, na druhou stranu krásný poutní kostel Narození panny Marie ve Vranově... Dlouho pozorujeme tuto krásu (i pomocí Davidova dalekohledu) a samozřejmě sykáme i vrcholové pivko. Shodujeme se, že přechod přes rozeklaný hřeben a výstup na rozhlednu byl zlatým hřebem dnešní výpravy, a že i přes vzdálenost od Třebíče rozhodně stála za to.
Samotná rozhledna se asi jinak vyfotit nedá...
|
Krátce po 14. hodině opouštíme ladnou rozhlednu a sestupujeme po značkách dolů k jihu. Původně jsme zamýšleli sestoupit po modré do Kuřimi, ale nejbližší okolí bylo oproti mapě jaksi přeznačeno, takže nás mate nová žlutá a modrá nikde. Nakonec se vydáváme po červené přímo dolů do Lelekovic. Je to zase pořádný krpál, takže ojedinělé skupinky svátečních výletníků jdoucí proti nám doslova lapají po dechu. Na okraji Lelekovic ještě musíme dát pozor na účastníky jakéhosi cyklozávodu a pak už kráčíme okrajovou ulicí rodinných domků do centra, kde se nalézá hotel s příznačným názvem: Babí lom se stylovou restaurací. Venku jsou slunečníky, pod nimi upachtění cyklisté, takže usedáme raději do chládku lokálu. Obsluhu tvoří mladý číšník, jehož aktivita připomíná pingla z filmu Dědictví, ale přece jen se dočkáváme zaslouženého cílového pivka a česnečky, která nás zaujala v jídeláku. Na závěrečné občerstvení máme poměrně dost času, takže dobrou hodinku u pivka hodnotíme dnešní podařenou výpravu.
Další vlak nám jede až krátce před pátou hodinou, takže v klidu s dostatečnou rezervou se vydáváme na poslední kilometr – k zastávce Česká na hlavní trati Brno-Žďár. Zastávka je samozřejmě uzavřena, takže řešíme dilema s lístkem, ale v době kapesních počítačů, jimiž průvodčí ve vlacích disponují, to snad nebude problém. Přesně na čas přijíždí vlak a těsně před Brnem nám ochotný průvodčí prodává jízdenku. V Brně máme na přestup jen pár minut, ale přesun na páté nástupiště k rychlíku na České Budějovice zvládáme s přehledem. O půl šesté se odlepujeme od perónu a po půl sedmé vystupujeme v Třebíči, čímž také končí další skvělá výprava.
* * * * * * *
Zajímavosti a odkazy:
Info o rozhledně na Babím lomu zde: http://www.rozhlednyunas.cz/rozhledny/babi-lom-u-lelekovic/.
Bílovice nad Svitavou: www.bilovice-nad-svitavou.cz.
Lelekovice: www.lelekovice.cz.
Celkem ujito: 16 km.
Nejvyšší bod trasy: Babí lom, vrchol (trigo 3425-21 - 562,13 m.n.m.).
Nejnižší bod trasy: Bílovice nad Svitavou, rozc. u sokolovny (nivelák Kj5-38 - 224,6 m.n.m.).
K orientaci poslouží mapa KČT č. 85 Okolí Brna/Svratecko.
zapsal a fotil Kotel
Domovská stránka: nasejizdy.czechian.net.
|