Rumunsko - Banát 2006

Den osmý – sobota 16.9.2006

Ukončení pobytu ve Svaté Heleně a návrat domů.

Jak už to bývá, vše podařené jednou končí, stejně tak i náš letošní pobyt v rumunském Banátu. Ani se nechce věřit, že krásný podzimní týden tak rychle utekl! Nicméně poslední ráno u Hrůzů na chalupě je tady a s ním i mohutné balení naší bagáže.
Vše probíhá v pohodě, takže během dopoledne máme vše zabaleno a naloženo do aut. Naposledy usedáme v naší zasedací síni a hospodyně nás na rozloučenou hostí skvělými "miči" – malými masovými čevapčii s mletého masa. Kluci Hrůzovi dávají do placu další basu Ursusa a pak se už s nimi loučíme a předáváme na oplátku zase naše pozornosti. Na zpáteční cestu se vydáváme kolem poledne. Jsme si vědomi, že domů pojedeme minimálně zase dvanáct hodin.
Naposledy sjíždíme do Coronini a pak se vydáváme po silnici do Moldovy. Zde na nás čeká překvapení – Lojzek na nás počkal na křižovatce u benzinky a osádce každého auta věnuje náš nejoblíbenější sedmihvězdičkový koňak. Následuje poslední rozloučení s naším skvělým hostitelem a průvodcem a pak už skutečně vyrážíme na dalekou cestu.

V Rumunsku se držíme ještě pohromadě. Se zaťatými zuby přetrpíme právě opravovanou silnici z Moravice do Temešváru a začínáme se proplítat temešvárskými ulicemi. Tady se na jedné rušné křižovatce připojujme k velké svatební koloně. Auta svatebčanů troubí jak o život, tak se taky všechna naše tři auta připojují. Při stání na křižovatce se Trnkáčův mercedes dostává přímo vedle luxusního bouráku nevěsty, tak naše osazenstvo svatebčany mohutně zdraví a hází jim do okýnek sladkosti a plyšáky, které zbyly Piňďovi z fondu solidarity. Tím jsme si zpestřili průjezd Temešvárem a jedeme na hraniční přechod Cenad.
Zde se setkáváme při zastávce v bezcelní zóně, neboť odbavení na rumunské straně proběhlo bleskově. Zato čekáme na maďarské straně na pohraniční kontrolu a také na celnici. Zde máme trochu obavu, aby nás neposlali bokem a neprobrali, protože si nejsme jistí, zda máme všechno v limitu. Ale nakonec by nám to vyšlo jistě dobře. Máme štěstí, protože Maďaři se zaměřují na Rumuny a po nás nechtěli otevřít ani kufr. Navečer už projíždíme Szegedem a napojujeme se na novou dálnici, takže nám odteď bude cesta až do Bíteše utíkat velmi rychle. Provoz je mírný, ale přesto se dost trháme a zastavujeme už individuálně na svačinu nebo odlehčení. Kolem Budapešti projíždíme za tmy a u Györu začíná mírně pršet. Takto nás provází počasí až do Bratislavy. Tady opět sakrujeme, jak mají Slováci průjezdné silnice v bordelu! Přes Dunaj to ještě jde, pak přichází onen rozbombardovný úsek, který ještě nebyli schopní dodělat a před nejstěžejnější křižovatkou najednou značení na Brno chybí, takže jedeme úplně po paměti. Nebýt Cágra, který si odbočení na Brno pamatoval z koncertu Depešáků, jedeme někam rovně do sídliště. Bordeláři!
Nadáváme až k řece Moravě a ještě chvíli potom, protože hraniční kontrola se skládá z buranů, kteří nejsou schopni ani pozdravit – hlavně že náš uniformovaný moravský buran vykládá tomu slovenskému uniformovanému buranovi, jaká byla zabíjačka a kolik vážilo prase (fakt, nekecám). To už rumunští oficíři měli lepší přístup k cestujícím.
Do Brna a dále na Bíteš už jde cesta v pohodě, do Třebíče dojíždíme kolem půlnoci.

Tímto dnem se tedy završila naše dovolená u českých krajanů v Banátu. Většina z nás tu byla již podruhé a přesto jsme byli všichni nadšeni a spokojeni. Výpravy se podařily a to mimo jiné i díky nádhernému počasí. Ti nejdrsnější pochodníci ušli za celý týden kolem 90 kilometrů, takže všechna čest! Jistě se do Svaté Heleny zase někdy vypravíme.

A ještě jednou celý ansámbl - společná fotka v Herkulových lázních.

DEN SEDMÝ       * * * * * * * *       NA ÚVOD