Pátek až sobota 5. - 6. května 2006
Účastníci: Burdych st., Burdych ml., Kotel, Jabčák, Čenich, Marek, (Mike).
Počasí: vyšlo opět výborně, skorojasno, příjemně teplo, větrno, do 20°C.

Byla připravena další jarní víkendovka u Burdycha na chalupě v Bransouzích. Bohužel, "nepříznivá konstelace hvězd" (nemoci, jiné povinnosti atd.) zapříčinila, že byla letos nižší účast, a taktéž zamýšlený paintball se nemohl uskutečnit, protože borec, který ho organizuje, měl jiné záležitosti. Nakonec akce dopadla velice dobře a ten, kdo se zúčastnil, vůbec nelitoval. Především díky výborné sobotní výpravě s opět originální trasou a Burdychově kulinářské specialitě, které byly zlatým hřebem víkendovky.
Letos byla zvolena delší trasa z Okříšek přes Heraltické lesy až na Zlatomlýn, přičemž počasí nám velice přálo.

Trasa sobotní výpravy: Okříšky, nádr. ČD (0 km) - Za nivou (3,5 km) - Kamenný vrch 620 m.n.m., rozc. (5 km) - Hájovna Na kříži, rozc. (6,5 km) - U římské studánky, přír.pam. (8 km) - Zlatomlýn, rybník (10,5 km) - Strážov, ryb. (12 km) - Brodce (13 km) - Kněžice, host. (14,5 km) - Rychlov (16,5 km) - Černé lesy, hájovna (19 km) - Bransouze, chalupa (22,5 km) .

Porada nad mapou u nádraží v Okříškách.

Občerstvení u rozcestníku na Kamenném vrchu při silnici do Heraltic, v pozadí Salátův kopec .

V heraltických lesích nedaleko přírodní památky U římské studánky.

Pátek
Ačkoli pozvánka avizovala sraz u vlaku v 17 hodin, jelo se autem – Kotel, Jabčák a Mike. Burdych už byl na chalupě. Pozdějším vlakem přijel mladší Burdych se svým kamarádem Markem. Jako vždy jsme se všichni slezli v Bransouzích v hospodě. Sotva nám Mike stačil vylíčit zajímavé zážitky z půlroční mise do jedné nejmenované asijské země, byl bohužel z důvodu onemocnění potomka odvolán domů. Pak jsme sledovali úvodní zápas české reprezentace na MS v hokeji s domácím Lotyšskem, ale vsazené dvacetikoruny každému pochopitelně propadly, neboť ubohý výsledek 1:1 nikdo z nás samozřejmě netipoval. Aspoň jsme jimi zaplatili tradiční zelené.
Po návratu na chalupu nám šéfkuchař Burdych připravil "mňamku" akce – sekanou s bramborovým salátem. Dokonce jsme si mohli vybrat zda salát s majonézou nebo bez. Během večera jsme dohodli podrobnosti akce – už bylo známo, že paintball bohužel odpadá. Stejně by se kvůli nedostatečnému počtu lidí nedal hrát.
V rozumnou hodinu jdeme na kutě, neboť sobotní výprava bude náročná.

Sobota
Stěžejní den s očekávanou výpravou nadešel. Budíme se a snídáme tak, abychom odjeli ranním vlakem o půl osmé směrem na Okříšky. Naproti "Havaně" (tj. hospoda U Hávů) čekáme do půl deváté na Čenicha, ale ten stále nikde. Už to pomalu vzdáváme a po hlavní ulici vyrážíme na cestu, ale vtom na nás jeho manželka z auta mává, že jsme se s Čenichem minuli. Minutku na něj tedy čekáme než nás doběhne a konečně jsme pro dnešek kompletní.
Nyní nás z Okříšek vede žlutá značka, která se nejprve proplítá mezi domky, až nás vyvádí z městečka u železničního přejezdu na silnici na Jihlavu. Hned však uhýbáme doleva na Heraltice a za areálem stavebnin na polňačku doprava. Konečně jsme tedy mimo silnici a civilizaci. Rázujeme si to mezi poli a cesta není moc dobrá, protože je na ní vyvezen všemožný bordel (stavební suť). Je to už bezmála dvacet let, kdy jsme tudy šli na výpravu s Pedálem na Kobylí hlavu. Po kilometru konečně vstupuje cesta do lesa a po chvíli míjíme turistickou orientaci Za nivou. Odtud naše cesta začíná dost příkře stoupat. Aby taky ne, když na dvou kilometrech překonáváme výškový rozdíl kolem 130 metrů. Pak vystupujeme na okraj lesa, odkud se táhnou takřka podhorské pastviny k nedalekému Salátovu kopci nad Zašovicemi (661 m.n.m.), známému místu dalekého rozhledu. Od rozcestí Kamenný vrch sice vede na "Saláťák" významová odbočka, ale nejdeme tam. Je to kilák tam a kilák zpátky, dost silně zde fučí a nemáme moc času tam odbočovat.
Rozcestník se nachází u silnice do Heraltic. Zde si dáváme první pauzičku na občerstvení (čas 9:40). Chvíli pokračujeme po silnici k jihu, ale na první odbočce žlutá značka zahýbá vlevo do hlubokého lesa. Po dalším kilometru vycházíme na mýtině u hájenky Na kříži. Zde se nacházíme ve známých "heraltických lesích" – známých prameništích vynikající pitné vody. Však také před hájenkou začíná pásmo ochrany vyznačené starými mezníky z první republiky, kdy byl vodovod pro Třebíč vybudován. Za hájenkou je další důležité rozcestí, přesněji řečeno křižovatka se zelenou značkou. Nezbývá než se rozhodnout pro jednu z variant dalšího pochodu. Buď kratší přes Chaloupky na Radonín, anebo delší až na rybník Zlatomlýn a dále Brodce, Kněžice a Rychlov. Jednoznačně se rozhodujeme pro delší variantu, takže pokračovat budeme i nadále po žluté značce.
Dále pokračujeme po účelové lesácké asfaltce rovné jako podle pravítka. To však cestě pranic neubírá na kráse, neboť stále vede hlubokými lesy. Navíc máme trasu zkrášlenou průchodem okolo přírodní památky "U římské studánky", kde se na několika hektarech nachází původní jedlo-bukový porost, který se kdysi na Vysočině vyskytoval. V závěru úseku heraltickými lesy je cesta okořeněna překonáním oplocenky po žebřících. Pak už překonáváme silnici do Opatova a po další lesní cestě sestupujeme k rybníku Zlatomlýn. Všichni se smíchem svorně vzpomínáme, jak jsme zde loni jeli na paintball a Smolda sakroval, že si na té kamenité cestě zničí svoji hýčkanou oktávku :-) Na hrázi Zlatomlýna je další turistická orientace a my zjišťujeme, že z Okříšek jsme ušli už 10,5 km. Blíží se poledne a to je tedy nejvyšší čas na utáboření a tradiční špekáčky. Z hráze se odkláníme od žluté značky a pokračujeme údolím potoka Brtnice. Zde jsou ještě chaty, ale o kousek dál už je údolí opuštěné, takže za zákrutem u okraje lesa se zastavujeme a děláme oheň. Sluníčko zde pěkně hřeje, je celkem za větrem, takže místo je ideálně stvořené pro odpočinek.

Polední piknik (oheň a špekáčky) v poklidém údolí mezi rybníky Zlatomlýn a Strážov.

Scházíme mezi pastvinami do samoty Rychlov.

Po necelé hodince příjemné pauzy hasíme oheň a zvedáme se na další cestu. K dalšímu rybníku – Strážov – nám zbývá asi půl kilometru. Jsme zvědaví, jak vypadá někdejší pionýrský tábor, který se zde nachází. Burdych nám sděluje, že vše je zde rozprodané soukromníkům a větší chaty nějaký podnikavec pronajímá. V bývalé jídelně prý funguje hospoda "Pohádka", kde je šance že bychom si mohli dát pivko. Na bývalém táboře už je poměrně živo. Nicméně chatky, kde nejeden z nás na táboře spal, jsou mnohdy v neutěšeném stavu, nebo s různými roztodivnými přístavbami, jako když vlaštovky lepí hnízda. Celkem horor. Avizovaná hospůdka je ještě zavřená, takže pokračujeme dál k hrázi Strážova, pak kolem bývalé známé sklárny (přesněji brusírny) až k vesnici Brodce. Na silničce u opuštěné sklárny nás upřímně baví nějaký obstarožní motorkář – sice má super koženou výbavou, ale sotva se přikrčil, zaburácel plynem a zpod černé masky krvelačně vycenil zuby, že nás jako děsně přejede, motorka mu zaškytla, pak bouchl výfuk a motofanda stál bezmocně na fleku. A ne a ne znovu nastartovat.
Z Brodců šlapeme poměrně nudný úsek – po silnici do přilehlých Kněžic. No zas moc nudný zase ne, protože na jeho konci nás čeká vysněná odměna – hospoda na kněžické návsi, jež nyní nese jméno . Jsme zde ve 13:30. Nelze jinak, než zapadnout do lokálu a poručit si chlazené orosené pěnivé. Zdržujeme se zde zase hodinku a pak už musíme vyrazit na závěrečnou etapu, neboť do Bransouz nás čeká ještě pěkná štreka. Podle mapy a rady místních správně chytáme směr na osadu Rychlov. Na kopec nás vyvádí postranní ulička a za chvíli už kráčíme mezi poli do kopečka. Na vršku se nám skýtá pěkný výhled k jihu a je vlastně odtud hezky vidět velkou část naší cesty. Do Rychlova sestupujeme mezi pastvinami. V osadě čítající pouze pár chalup se napojujeme na trasu, kterou jsme zde šli už loni. Ale v obráceném směru. Znamená to tedy, že od Rychlova šlapeme po úzké asfaltce přes lesík do kopce ke státní silnici Třebíč-Jihlava, kterou přecházíme a pokračujeme další účelovou lesáckou cestou do Černých lesů.
Po chvíli narážíme opět na turistické značení – zelená značka nás vede k hájence Černé lesy, která už léta funguje jako dětský tábor. I nyní je zde plno aut a koná se tady nějaká dětská akce. Kousek za hájenou značku opět ponecháváme svému osudu (byla by to zbytečná zacházka) a jdeme přímo na bransouzskou silnici. Odtud je to už jen kiláček další lesní cestou do nám dobře známého údolí Bransouzského potoka. U seníku se připojujeme na žlutou značku vedoucí od Brtnice, která nás vede po proudu potoka až k rybníčku a sádkám. Zde nás překvapivě chytá menší přeháňka, ale to už jsme vlastně jen pár desítek metrů od chalupy.
Do cíle docházíme přesně v 17 hodin a musíme konstatovat, že trasa byla na délku úplně tak akorát. Chvíli se ještě na dvoře bavíme střelbou z repliky samopalu škorpión, pak Burdych dělá další porci "sekačky" a po šesté hodině večerní končíme akci a rozjíždíme se k Třebíči.

Celkem v sobotu ujito: 22,5 km.
Nejvyšší bod trasy: Kamenný vrch a Černé lesy nad Radonínem (cca 620 m.n.m.).
Nejnižší bod trasy: Bransouze (cca 420 m.n.m.).
K orientaci poslouží mapa KČT č. 79 Jihlavsko a KČT č. 80 Třebíčsko.

sepsal a fotil Kotel