Mařenka
výroční výstup k zakončení roku 2005


Pátek 30. prosince 2005
Trasa: Předín (0 km) - polesí Parkanice (3 km) - Mařenka 711 m.n.m. (4,5 km) - Dašov, samota (6,5 km) - Březová (9,5 km) - Rokytnice nad Rokytnou (12 km).
Účastníci: Kotel, Cágr, David, Jarmil.
Počasí: zataženo -8°C, později sněžení, sněhová pokrývka 20-30 cm.



Podobně jako loni, tak i letos – v závěru roku 2005 – jsme se rozhodli pro výroční předsilvestrovskou výpravu, jejímž cílem by bylo zdolání nějakého význačného bodu v našem okolí, čímž bychom završili na výpravy a akce bohatou sezónu . Oproti loňsku (výprava na Javořici), jsme zůstali poněkud skromnější. Přesto jsme zvolili metu více než symbolickou – výstup na nejvyšší vrchol třebíčského okresu – horu Mařenku u Štěměch, vypínající se do 711 m.n.m. Tato kóta je tak jedinou "sedmistovkou" našeho okresu.
Trochu obavu jsme měli z počasí: po Vánocích napadla i v Třebíči spousta sněhu, což pro nejvyšší polohy okresu znamenalo, že zde bude sněhu ještě o dost více! Měli jsme však štěstí, protože lesácké cesty okolo Mařenky byly prohrnuty. Počasí nakonec vesměs přálo, i když do Rokytnice jsme docházeli za solidní sibérie. Vrchol Mařenky je hustě zalesněn, výhled odtud bohužel není žádný. Nalézá se zde trigonometrický bod I.řádu a vrcholová knížka.

Hora Mařenka - Polesí Parkanice
Zastávka na štamprle na lesácké cestě pod Mařenkou v polesí Parkanice.

Ještěže je zimní období tak řečené "mezi svátkama" a my tudíž máme volno. Musíme totiž do západních končin našeho okresu vyrazit ve všední den, protože to je jediná možnost, kdy lze použít autobusové spoje. V nepracovní dny prakticky nic nejezdí. Sraz je domluven na sedmou ranní na zastávce č.20 třebíčského autobusáku, takže ještě za úplné tmy. Dálkař Brno-Č.Budějovice přijíždí na čas, takže dle řádu 7:10 odjíždíme. První zastávka je až v Předíně kolem třičtvrtě na osm, kde vystupujeme. Stále je ještě tma, ale už se pozvolna rozednívá. Bohužel je zataženo, takže východ slunce nad zasněženými pláněmi si na dnešní výpravě nevychutnáme. Za rozednívání šlapeme z Předína směrem na vedlejší silnici vedoucí na Lesnou a Želetavu. Je zde mnohem víc sněhu než v Třebíči, podél silnice jsou solidní bariéry. Poměrně dost fouká, ale ujišťujeme se, že po odbočení do lesa to bude snad lepší. Na návrší Kotel ukazuje dopředu trochu nalevo na nevýrazný zalesněný kopec: "Támhle to je Mařenka." Nadmořská výška je zde už poměrně vysoká, kolem 650 m.n.m., takže nejvyšší kóta okresu není nikterak výrazným bodem v krajině.
Po necelých dvou kilometrech konečně následuje odbočka vlevo k lesu, přesně podle mapy. Ostatně Kotel má dnešní trasu naštudovanou i podle ortofotomap, takže pro pochod jsou vybrány zpevněné lesácké cesty. Máme štěstí, protože ta naše je dokonce proplužená, čímž se rozptylují naše obavy, že se budeme brodit hlubokým sněhem. Cesta se po pár krocích noří do lesa a zde se jde skutečně v pohodě. Dokonce je zde značena i cyklotrasa, ale na turistickou značku si ještě chvíli počkáme. Už se úplně rozednilo. Víc a víc se blížíme cíli a to znamená, že Mařenku jistojistě pokoříme velmi časně dopoledne. Je to na druhou stranu velká výhoda, protože právě dnes pořádají výstup na ni i okolní obce mikroregionu Podhůří Mařenky, jehož se určitě zúčastní hodně místních a na vrcholu pak nebude k hnutí. Ti tam však dojdou až kolem poledne, kdy my už budeme dávno pryč. Procházíme polesím zvaným Parkanice a pohodlná lesácká cesta stále mírně stoupá. "Tak tady někde už bysme měli křižovat modrou značku..." hloubáme za pochodu nad mapou, což se vzápětí potvrzuje. Přesně hodinku po startu z Předína (8:45) přicházíme na křižovatku lesních cest, kde vidíme na stromech modré značky. Tato trasa vede ze Želetavy na Rokytnici a končí na krahulovském nádraží. Vrchol Mařenky však podchází po úpatí a ani na něj nevede nijaká významová odbočka. Na křižovatce chvíli odpočíváme a občerstvujeme se čajem a placatkami.
Ještě necelý půlkilometr mírně stoupáme po lesácké cestě a opět dle mapy odhadujeme, že každou chvíli musíme odbočit vlevo do nějakého průseku a vystoupat přímo na vrchol. Skutečně zde nelze zabloudit, protože vše je dle předpokladu: nápadný průsek je prošlapaný od pěších i od běžkařů a vede vlevo vzhůru. Zbývá posledních 100 metrů a zadýchaní už vidíme vrchol Mařenky. Vtom slyšíme mezi stromy rachot motoru – že by dneska lesáci káceli a stahovali dřevo? Vysvětlení přichází vzápětí – přímo na vršku kopce se v záplavách sněhu točí jakýsi podomácku zrobený tahač z "ventry" s neméně bizarním vlekem!
Hora Mařenka - vrcholové foto
Hora Mařenka, nejvyšší bod okresu Třebíč, 711 m.n.m.: Vrcholová fotka u pylonu trigonometrického bodu a vrcholové knížky.

Přesně na sekundu v 9:00 stojíme u vrcholového pylonu, čímž nejvyšší vrchol okresu Třebíč – horu Mařenku – slavnostně zdoláváme. U pylonu je také vrcholová knížka, kam zapisujeme náš výstup. Děláme pár vrcholových fotek, ale zároveň koukáme na tři chasníky, kteří hbitě vyskakují z "ventry" a skládají různé harampádí do sněhu. "To jste tady nějak brzo, ne?" volají na nás a tím je nám jasné, že to je jakási "zásobovací četa" pro pochod místních občanů – no jasně: už se na plácku objevují polní kamna, udírna, bedny piv, zásoba dřeva... Starostové zúčastněných obcí se zkrátka plácli přes kapsu a pro svoje lidi zařídili na vrcholu malé občerstvení, což je jistě velmi příjemné po kilometrech pochodu sněhem a mrazem. Teď ráno zde ještě není ani živáčka, výstup mají naplánován někdy kolem poledne. Takže jsme fakt rádi, že jsme tu takhle brzo. Jinak se zde zdržujeme jen pár chvil – dost zde profukuje a od focení nám už mrznou prsty. Stejně není na vršku kromě toho pylonu nic k vidění – je zde hustý les. Pouze na východním – a poměrně strmém – svahu je bukový porost nyní samozřejmě bez listí, takže mezi holými kmeny lze dohlédnout kamsi hluboko ke Štěměchům. Vydáváme se tedy dolů, na opačnou stranu než jsme přišli.
Zde je solidní "padák". Sestupujeme opatrně příkrým průsekem. Jarmil tvrdí, že kdysi zde jezdilo něco jako lanovka a pár nadšenců z okolí zde zkoušelo lyžovat. Nechce se nám tomu moc věřit, ale k našemu údivu nalézáme pod svahem jakousi polorozpadlou "kabinku" na lyžinách, která se asi pomocí motoru tahala na laně nahoru. Od staré kabinky už je cesta pozvolnější a klesá jen velmi mírně. Dokonce po pár metrech procházíme už prohrnutou! Jistě to zde museli plužit včera, protože dva dny předtím padala spousta sněhu. Jistojistě se také jedná o přípravu na pochod místních, aby si účastníci nezmáchali nožky ve sněhu. Ale to už nám připadá trochu přehnané, když pro pár desítek lidí rachotili po lesích s traktorem. Přicházíme ke křižovatce s průsekem na okraji nevelké holiny. U cesty je kamenný památník, z něhož se dozvídáme, že "Zde působil Jan Poláček, lesní hajný, nar. 1908, zatčen gestapem r. 1944, umučen nacisty 22.3.1945". Na okraji holiny ze zase na chvíli zastavujeme, což hbitě využívá Cágr a pořádá malý ohňostroj na oslavu konce roku. Shodujeme se, že letos snad nikde po obchodech nebyly k dostání klasické petardy! Po rozházení a vypálení posledních zbytků světliček jdeme dál.
Mapa se opět nemýlí – narážíme na další lesáckou cestu, směřující od bítovánské hájenky na Dašov. My odbočujeme vlevo na samotu Dašov. Pomalu ale jistě klesáme, takže u Dašova jsme už na nějakých 600 m.n.m. Napojujeme se už definitivně na modrou značku, kterou jsme křížili ráno. Za hájenkou je směrovka, podle níž to do Rokytnice máme 5,5 km. Všímáme si, že vedle klasické trasy KČT zde vede nějaký místní okruh – oranžové cedulky a zelený pruh ve žlutém políčku. Vede ze Štěměch na Sadek. Kousek za Dašovem směřujeme podél luk k lesu. Naštěstí, protože si konečně "vychutnáváme" brodění v závějích a věříme, že v lese bude cesta opět dobrá. Kolem Spáleného vrchu (646,7 m.n.m.) jdeme hlubokými lesy, cesta dobrá. Vtom slyšíme před sebou hlahol a potkáváme první velkou skupinu místních pochodníků (asi z Rokytnice) směřujících právě na Mařenku. "Už se vám to tam udí!" povzbuzuje je Kotel, přičemž všichni cítíme nezaměnitelnou vůni slivovičky – to jak se několik účastníků dopuje z placatek za pochodu. Poté ještě několikrát potkáváme místní a nakonec dokonce i velkou skupinu dětí.
Pomalu ale jistě se rozhlížíme, kde by se dal udělat oheň. Jednou je zde hluboký les, podruhé sice zase mýtina, kde ale silně fučí. Ne a ne zakotvit, takže přicházíme až na dohled tábora na Březové, který je nyní samozřejmě mimo provoz. Zde odbočujeme na postranní cestu a na prostranství rozbíjíme tábořiště. Přinášíme zásobu dřeva a je nám jasné, že tentokrát oheň rozděláme - narozdíl od loňské Javořice, kde bylo tak mokro, že suché větve jsme prostě nenašli a oheň nebyl. Dnes je to jiné kafe. Za chvíli už plápolá na kraji cesty ohýnek a my si můžeme opéct špekáčky. Úsměvné intermezzo: Kotel se na malou chvíli vzdaluje na odlehčenou mezi stromy, když vtom mu zvoní mobil – "Sakra, zrovna když čurám!!" a volnou rukou loví mobil v maskáčích. V té pravé chvilce volá zrovna Pedál – omlouvá se, že na výpravu nejel i když mermomocí chtěl a dokonce už měl sbaleno. Měl tak náročné rodičovské povinnosti (Daneček špatně spal), že ráno zaspal a autobus při nejlepší vůli nemohl stihnout. U ohně pauzírujeme od 11 do 11:45 a pak pomocí sněhu hasíme ohniště a vyrážíme na závěrečnou etapu dnešní náročné cesty.
Pauza
Polední pauziča a ohýnek u tábora Březová.

Obcházíme tábor Březová a vycházíme z lesa do polí. Tady už pěkně fučí a dokonce začíná sněžit. Proti nám jede do tábora traktor a všímáme si, že na hlavní budově se kouří z komína a minimálně správce na táboře je. Určitě se i v těchto zapadlých končinách bude slavit konec roku. Když jdeme ještě okolo lesa, celkem to ujde. Horší je to za zatáčkou, kde zavátá polňačka vede otevřeným terénem. To už je takový fičák, že se musíme zabalit do kapucí a chránit si před ledovým větrem tváře. Nejdeme po modré k silnici, ale pokračujeme zadem stále po polňače k jakémusi odlehlému sadu s chatou. Orientačním bodem pro nás je stožár televizního převaděče, protože vesnice je za návrším. Po kilometru ostře odbočujeme vlevo a šlapeme do táhlého kopce k vysílači. Zde je bezesporu nejkritičtější úsek dnešního dne, neboť sněhu je zde po kolena a ve větru se ani neslyšíme. Ještě štěstí, že nám fouká do zad. To je v těchto chvílích snad jediná útěcha. Netrvá to ale dlouho, přehoupáváme se přes návrší a nedaleko před námi se objevují rokytnické domky. Pár desítek metrů, hluboké závěje a kolem záhumenků vylézáme na silnici a do vsi.
Obec Rokytnice na Rokytnou je tedy naším cílem. Vzhledem k prudce zhoršenému počasí a hustému sněžení zde skončíme. Ještě existovala varianta, že bychom třeba došli přes Zadní horu do Starče či dokonce do Boroviny, ale v tohle počasí je to nemyslitelné. I tak máme za sebou slušných 12 km, což je v dnešních extra-zimních podmínkách solidní výkon. Zjišťujeme, že hospoda otevírá až ve tři. zatímco autobus nám jede za necelou hodinku – ve 13:15. Čekáme tedy na zastávce a pak odjíždíme do Třebíče. Závěrečné pivko si tak dáváme v hospodě na třebíčském autobusáku (strašný pajzl) a kolem třetí se loučíme, přejeme si úspěšný nový rok a rozcházíme se k domovům.

* * * * * * *


Zajímavosti:

Nejvyšší bod okresu Třebíč – nazývá se Mařenka, nebo po staru též i Hora. Dosahuje nadmořské výšky 711,2 m a nalézá se v "nejhornatější", hustě zalesněné oblasti Třebíčska mezi Želetavou a Štěměchy. Název Mařenka získal na paměť tragické události, kdy byla v roce 1689 pod horou zavražděna lupiči dívka Mařenka (Mariana). Smírčí kříž se nalézá ve směru na Štěměchy. Zalesněný vrchol není příliš nápadný, pouze východní svah je strmější. Zde se nalézá původní bukový porost pralesovitého charakteru, dokládající jak vlastně kdysi lesy – před založením smrkových monokultur - na Třebíčsku vypadaly.
Okolní obce založily v roce 2000 svazek obcí - mikroregion Podhůří Mařenky. Pěkné stránky s mnoha zajímavostmi jsou na adrese www.marenka.cz. A právě občané těchto obcí pořádají též každoročně 30.12. výstup na svůj společný vrchol. Několik fotografií z výstupů je jak na stránkách mikroregionu, nebo třeba i na dalších pěkných stránkách – obce Cidliny (www.cidlina.net, konkrétně pak www.cidlina.net/view.php?cisloclanku=2005120201).
Hora Mařenka je zajímavá i z technického hlediska: vrcholový železobetonový pylon (výška cca 4m) je trigonometrickým bodem I.řádu (č. 4206-12). Z toho důvodu byla při zakládání nové čs. souřadnicové soustavy S-JTSK za první republiky nad pylonem vztyčena mohutná triangulační věž, dnes mylně označovaná za rozhlednu (nebyl však problém na takovéto věže vylézt a rozhlednu si tak z ní vlastně udělat, že?). Vzhledem k vysoké důležitosti bodu i v současnosti, má vrcholek statut "chráněného území geodetického bodu" (označeno čtyřmi červenobílými tyčemi se státním znakem), a proto není v současných podmínkách stavba uvažované rozhledny přímo na vrcholu možná. Fotografie staré triangulační věže a návrhu nové rozhledny jsou též na webu mikroregionu.

Doplněno 18.1.2007:
V souvislosti s výstupem občanů mikroregionu na Mařenku v roce 2006 vyšla v lednu 2007 v Třebíčském deníku (bývalý deník Vysočina) série článků referujících jak o samotné předsilvestrovské akci, tak i o historii hory Mařenky. Jak vyplynulo z vyjádření zástupců mikroregionu (starostové okolních obcí), zřízení rozhledny na Mařence už asi nic nebrání, ošetřen je i vztah k ochrannému pásmu geodetického bodu. Autorovi příspěvků, panu Zvěřinovi, jsem poskytl méně známé historické údaje týkající se geodetického vyměřování v těchto místech v 19. a 20. století, které byly též v novinách zveřejněny.
Osobně mám ke zřízení rozhledny přímo na Mařence velmi rezervovaný názor. Jestli rozhledna bude – dobrá. Rád se z ní podívám. Stále ale zdůrazňuji otázku, proč okolní obce žalostně promarnily příležitosti zřízení rozhleden na okolních kopcích, když se tu stavěly věže mobilních operátorů? Konkrétně se jedná o tyto lokality: věž Eurotelu nad Štěměchami (pod kótou Vrchy 688 m.n.m.), věž Vodafonu na Zadní hoře na rozhraní katastrů Rokytnice a Starče (633 m.n.m.), věž T-mobilu na kótě V kopcích nad Cidlinou (669 m.n.m.). Když to šlo jinde (např. Rosička u Žďáru, Kraví hora v "Novohradkách", Oslednice v Telči) - proč ne zde?? Tužby turistů i okolních obcí tak mohly být naplněny v nejlepším případě i třikrát a unikátní vrchol Mařenky by zůstal nedotčen.

Odkazy na články Třebíčského deníku:
2.1.07 - Slivovice a špekáčky pochodníkům chutnaly
13.1.07 - Rozhlednu zničila bouře, tvrdí pamětník
18.1.07 - Stavba rozhledny na Mařence neohrozí okolí a Na vrcholu hory se dříve tyčila triangulační věž

* * * * * * *


Celkem ujito: 12 km.
Nejvyšší bod trasy: vrchol Mařenky (711 m.n.m.).
Nejnižší bod trasy: u tábora Březová (540 m.n.m.).
K orientaci poslouží mapa KČT č. 80 Třebíčsko.

sepsal a fotil Kotel



Domovská stránka: nasejizdy.czechian.net.