Sobota 25. září 2004
Trasa: Třebíč-Domky (0 km) - Řípov (3 km) - Padrtův mlýn (6 km) - Červený mlýn (8,5 km) - Petrovice (10,5 km) - Přibyslavice (12,5 km) - Fretychův mlýn (15,5 km) - Číchov (17,5 km) - chata (19 km).
Účastníci: Kotel.
Počasí: zataženo, postupně až polojasno, ojed. přeháňka, do 12°C.

Pro tuto výpravu na chatu jsem si vybral klasickou trasu z Třebíče do Číchova, která se chodila na kdysi populárním dálkovém pochodu Třebíč-Jalovec. Teda, abych neurazil, ten pochod je jistě populární i dnes; jsem navíc přesvědčen, že nenese znaky trapné socialistické masovosti, ale naopak příjemného setkání organizovaných i neorganizovaných turistů – ať se jim daří. Mám dojem, že se šel právě před týdnem, než jsem podnikl já tuto výpravu.

Podzimní počasí celkem přeje, je pod mrakem (i když pro jistotu nabaluji čepici a paraple) a vyrážím sobotní ráno těsně po deváté z Domků se zastávkou v samoobsluze "na Engelsce" za účelem zakoupení kalorií. Jako na potvoru zase zapomínám na pivo!
K červené značce, vedoucí přes město podél řeky Jihlavky na Polanku, to beru nejkratším možným směrem: t.j. přes městský vrch Strážnou horu známější spíše pod lidovým názvem Kostelíček, díky typické kapličce, prvorepublikovému vodojemu a typizovanému TV vykrývači (který mj. "obšťastňuje" Třebíč a okolí vysíláním nejstupidnějšího rádia, které znám – Rádio Blaník, zvaný spíš Blatník či Buraník). Zajímavostí této výpravy je, že hned v Třebíči dosahuji na necelém půlkilometru nejvyššího a nejnižšího bodu výpravy. Ten nejvyšší je právě zde, na Kostelíčku. Mapa KČT uvádí výšku 503,5 m.n.m., což je ale trigonometr 4201-11 - pata hromosvodu až na vrcholu vodojemu, zajišťovák ZB1 na cestě mezi kapličkou a areálem vodojemu má 479,72 a zajišťovák ZB2 na valu u kalvárie 480,58. Nechápu tedy, který chytrák nechal na plot vodárny připevnit trapnou hnědou ceduli "Strážná hora – 491m" (a nějaké drobné). Asi s profesionalitou politika zvolil zlatý střed mezi všemi hodnotami. Každopádně jako nejvyšší bod trasy beru 479,72 m.n.m. (ZB1).
Sbíhám z "Kosťáku" dolů z kopce přes trať do Libušáku a přes průtah se dostávám na Polanku u hudebního klubu "Béčko". A právě ulička Polanka se dá pokládat za nejnižší místo trasy s výškou kolem 400 m.n.m. Nedá se přesně určit, protože jsem nikde v těchto místech nenašel bod s udanou výškou – počítám, že za výchozí se dá pokládat nivelák z předešlé výpravy.

Padrtův mlýn kousek za Sokolím, vlevo mimo záběr se nachází stylová výletní vinárna (v době výpravy již bohužel zavřená).

Ale dost počítání, jde se dál, neboť právě zde se napojuji na červenou značku. Naproti plaveckému areálu si všímám pěkné nové odpočivky s velkou mapou a tudíž zřejmě začátku nějaké městské cyklostezky, která byla nedávno s velkou pompou otevíraná (jak už to u nás chodí). Škoda, že si naši papaláši neprojeli ve svých slušivých oblečcích cyklostezku celou, aspoň by zjistili, že občas otevírají něco jako Potěmkinovy vesnice. Značka mě kolem nového satelitu v Nehradově (typický "Vystrkov", kde když dostanete v noci facku, nevíte odkud přiletěla) přivádí až do Řípova, malé integrované obce v údolí Jihlavky. Není zde nic-moc k vidění, akorát kaplička, která je však dokonale "zadrátovaná" elektrikou a telefonem, tudíž nefotografovatelná. Za obcí se červená odklání ze silničky vpravo, ale registruji, že oproti minulosti je přeznačena. Nevede již při řece Jihlavce, mimochodem na skále nad tzv. Výří dírou – což je velká škoda – ale poměrně nezáživně na rozhraní lesa a rozlehlých lánů, takže cestou se otevírají opravdu "fantastické" výhledy na krahulovské silo, příšerný vodojem "Orion" na Červené Hospodě a silnici na Jihlavu s proudícími auty. To se tedy značkařům povedlo! Navíc zde dost fučí a zdá se, že zanedlouho začne krápat. Asi po kilometru se značka v polích napojuje na původní trasu a klesá pomalu k lesu směrem k Padrtovu mlýnu. Právě na okraji lesa mě čeká velké překvapení: v dokonale zplundrovaném políčku s řepou se rochní asi patnáctihlavé stádo skotu, absolutně mimo jakoukoli ohradu! Sotva mě zmerčí, otočí na mě hlavy a začnou bobukávat. Koukám, koukám... vemena to nemá... budou to asi bejci!! No tě pic, začnou zuřit a ještě mě tady rozdupou. Zastavuji a zvažuji co dál. Kdyby něco, utýct se dá do lesa do prudké stráně, tam by se asi nechytali. Naštěstí se stádo rozbíhá dolů po cestě, i když se mu moc nechce. "No paráda, snad jsou z toho statku dole u mlýna," říkám si. Dusot a býci mizí v lese za zatáčkou. Ale co čert nechtěl, vyjdu ze zatáčky a ty potvory stojí proti mě, čumí a bučí! Beru teda větev do jedné ruky a druhou házím klacek do stáda: "Hóóóu, hóóóu, mazejte domů!" mávám dlouhou větví jako nějaký americký honák. Na Ukrajině si s nimi taky hned uměli poradit, tak co. Já však v tom nemám nijaké zkušenosti; kdyby se ty potvory na mě rozběhly, mám co dělat, abych se vyškrábal do vysoké meze. Naštěstí však mají respekt a s dusotem se rozbíhají zase dolů ke statku. Do stodoly však zabočuje jen pár kusů, ostatní běží po cestě dál, takže stádo se dostává do dokonalého zmatku. Navíc přijíždí shora po cestě, odkud jsem přišel i já se stádem, holka na babetě a zajíždí do statku. Dovtipuji se, že stádo ke statku nepatří, protože holka na pár zbloudilých bejčků huláká: "Héééj, héééj, vypadni ty krávo blbá!" Poslední kus ještě chvíli zmateně tápe na rozcestí a nervózně bučí, stádo ho však bučením přivolává, a pak už všechno s dusotem peláší po polňačce směrem nahoru ke Krahulovu. No komedie, skoro jako na té Ukrajině – a pár kiláků od Třebíče! Asi někde překonali ohradu a utekli – tak ať si je majitel hledá, blbec. Tak, konec dobrodružství.

Zátiší řeky Jihlavky pod vysokou skálou u Kratochvílova mlýna před chatovou osadou Oblazeň.

U Padrtova mlýna se nachází známá výletní vinárnička, nyní však již zazimovaná. Cedulka hlásá, že bude otevřeno až od 30.4.2005! No, aspoň na víkendy mohl ještě otevřít, když na chaty jezdí spousta chatařů a je zde poměrně frekventovaná turistická a cyklistická stezka. Holka s babetou patří asi do mlýna, protože tam zajíždí a krátce se baví s nějakým klukem odtud. Po železném mostku překonávám Jihlavku a jdu dál proti proudu těsně u řeky, například kolem Fizlovy chaty. Zde je chatová osada dost početná, táhne se totiž až k louce na dohled od Červeného mlýna. Velkou louku, kterou obepíná silnice Třebíč - Nová Ves překonávám "střihem" a přecházím další most. Dostávám se k Červenému mlýnu, který by potřeboval zásadnější rekonstrukci a dle turistické orientace odbočuji vpravo směrem na Petrovice. Na konci louky těsně u řeky registruji zajímavé tábořiště: na stromě cedulka "soukromý pozemek" (hahaha), vstup hlídá dělo zrobené z nějakého předpotopního zemědělského stroje, velké ohniště, rožniště, srub, totém, jakýsi stánek s nápisem "Bar Barbar"... – no asi zde dělají prasátka a bečky. Pěkné místo. Značka však uhýbá do zalesněné stráně a asi po půlkilometru vychází z lesa, a to už jsou kousek přede mnou vidět první petrovické domky. Míjím místní chloubu - areál hasičského hřiště s nově budovanou víceúčelovou budovou, a docházím až do středu obce k obecnímu úřadu, odbočuji vpravo a záhy opouštím Petrovice. Zde červená značka směřuje po asfaltce opět dolů do údolí Jihlavky. Právě v těchto místech začíná drobně mrholit, takže vytahuji čepici, a mám obavu, aby déšť nezesílil. Naštěstí se po půlhodince počasí umoudřuje. V prudké zatáčce se značka odpoutává a jde zase podél řeky, navíc lemovaná několika svatými obrázky. Vychází z lesíka až u přibyslavické papírny. Cesta přes ves je nezáživná, venkované navíc neuznávají volné soboty, takže pracují na svých haciendách. Každopádně dosti těchto "moderních" staveb jsou na vsi jako pěst na oko a dokonale se na vesnici nehodí.
Z Přibyslavic pak začíná patrně nejhezčí úsek pochodu. Turistická stezka se přimkne pod vrchem Hajný (s BTS-vysílačem Oskaru - cellId 25661-3) opět k řece a pod vysokými skalami míjí Kratochvílův mlýn, který slouží jako příjemné rekreační středisko. Hned na to začíná nad širokým zákrutem Jihlavky chatová osada Oblazeň. Vzhledem k pěknému počasí je zde ještě poměrně dost chatařů, kteří provádějí zazimovací práce. Dále překonává stezka Jihlavku po úzké lávce a tím se dostávám k bývalému Fretychovu mlýnu. Původní budovy jsou již dávno strženy a nahradily je dva rekreační domky, z nichž jeden patří známému nejmenovanému herci, který má k Třebíči velmi blízký vztah. (Co mě později zaujalo, je to, že v katastrální mapě je Kratochvílův mlýn uváděn jako Otrubův a Fretychův jako Krástkův.) Turistická orientace u zboru staré stodoly (asi jediné, co zbylo z mlýna) uvádí velmi příjemnou novinu: do Číchova je to 2 km. Značka mě vede opět pryč od řeky do kopečka k lesu. Vpravo na loukách na kraji lesa se skrývají staré chaty, z nichž jedna z nich patřila kdysi dávno našemu dědovi a babičce (před více jak 40 lety). Na kraji lesa usedám, protože už mám trochu dost a do cíle je už stejně blízko. Zatím jsem si totiž nedával delší přestávku na svačinu. Dále se cesta kroutí lesem, kde jsou velmi dobře patrné staré hraniční meze. Na jednu takovou posléze odbočuje a vede vysoko nad řekou. Díky tomu, že zde nedávno káceli se naskýtá pěkný a trochu nezvyklý rozhled směrem k Jalovci a kopcům nad Dvorem Hynkov. Po pár krocích však začínají další starší chaty a to znamená, že přicházím do chatové oblasti Klokočka, nacházející se již v katastrálním území Třebíčského Číchova. Vycházím z lesa a hned mě do oka praští další "skvělý architektonický výtvor", který se sem absolutně nehodí. Domek postavený na místě někdejší chaty je sice sám o sobě pěkný, ale zrůdnost spočívá v jeho násilném zasazení do přírody. Jak jsem se později dozvěděl, patří jednomu nejmenovanému třebíčskému svéráznému podnikateli, prý aby měl kde bydlet, než opraví barák v Třebíči. Zlatým hřebem příšerného rekreačního pseudoalpinského baroka (či jak to nazvat) jsou dva satelity UPC Direct – gratuluji, aspoň panu podnikateli vykutálená společnost trochu odlehčí. Trasa přichází pomalu do finále, vede loukami v širokém údolí těsně před Číchovem. U prvních domků překračuji potok Leštinu a na další turistické orientaci v centru Třebíčského Číchova odbočuji nahoru na známou asfaltku na Chlum. Nad kravínem vyhlašuji tradiční "Poslední kilometr" a s úderem druhé hodiny odpolední odemykám chatu.

A na závěr jedno foto z archivu: kaplička v Číchově.

Dnešní bilance tedy činí příjemných dvacet kilometrů, takže večerní pivko v číchovské hospodě, navíc v příjemné dámské společnosti, jsem si jistě plně zasloužil.

Celkem ujito: 19 km.
Nejvyšší bod trasy: Třebíč - Strážná hora neboli "Kostelíček" (479,7 m.n.m.).
Nejnižší bod trasy: Třebíč - Polanka (cca 400 m.n.m.).
K orientaci poslouží mapa KČT č. 80 Třebíčsko a KČT č. 79 Jihlavsko.

zapsal a fotil Kotel