Sobota 18. září 2004
Trasa: Kramolín - Zelený kopec, rozhledna Babylon (1,5 km) - rozcestí u hadcové stepi (5,5 km) - hráz Mohelnské přehrady (6,5 km) - trigo. Vinohrádky - zřícenina Rabštejn (12 km) - čerpačka pro JEDu - rozcestí Hřebec - hráz Dalešické přehrady (14,5 km) - Kramolín (16 km).
Účastníci: Kotel, Marek, David, Jarmil.
Počasí: jasno, slunečno, do 20°C.

Rozhledna Babylon na Zeleném kopci (foto z archivu)

Společná fotka na vrcholu rozhledny Babylon.

Nápad na tuto odpolední výpravu se zrodil díky pozvání na Potůčkovic chatu do Koněšína. Operativně jsme tedy dohodli trasu a vydali se na cestu.
Nejprve je však potřeba se přesunout autem do našeho východiště - obce Kramolín, mimochodem v současnosti již pěkné a úpravné vesnice, nacházející se u známé Dalešické přehrady, respektive u její sypané hráze. Parkujeme u hospody a přesně ve 13 hodin vyrážíme na cestu. Šlapeme do kopečka po asfaltce na Mohelno, kterou též kopíruje spojovací žlutá značka. Při vstupu do lesa však značka uhýbá vpravo, silnice vlevo, ale my jdeme stále přímo po neznačené lesní cestě, kterou lemuje spousta ostružin. (Pozn.: žlutá trochu nepochopitelně nesměřuje přímo k Babylonu, kam by aspoň bezpečně zavedla nemístního turistu, ale na rozcestí Zelený les kilometr jižně od rozhledny). Stále mírně stoupáme, je poměrně teplo a cesta je taky dost vyhřátá. A asi právě proto najednou Cágr volá, že málem šlápl na hada! Chvíli pátráme zrakem po zemi v domnění, že to bude asi nějaký slepejš. Nakonec objevujeme malinkého hádka s typickou trojúhelníkovou hlavičkou a dosud nevýraznou čárou na hřbetu, takže to docela určitě vypadá na zmiji! Je to však ještě mládě, dospělá zmije je o dost větší. Po chvíli už mezi stromy vidíme nový vysílač Českého mobilu, který je postaven v oploceném areálu vodárny a za ní se mezi mohutnými buky skrývá starodávná kamenná budova rozhledny Babylon.
Docházíme až k rozhledně a staneme tak na nejvyšším bodě dnešní výpravy - 491 m.n.m. vysokém Zeleném kopci. Rozhledna Babylon by se směle dala nazvat významnou technickou památkou, neboť ji dal postavit k zeměměřickým účelům v roce 1831 majitel zdejšího panství hrabě Jindřich Vilém Haugwitz. Tehdy totiž začínalo vyměřování stabilního katastru Moravy a osvícený šlechtic pojal pomoc geodetům opravdu velkoryse. Ostatně v blízkém okolí po něm zůstalo poměrně dost zajímavých památek, například zámeček Vlčí kopec, nebo lovecký pavilonek Gloriet, které též někdy budou cíly našich výprav. Kamenná věž Babylon je dle jedněch pramenů vysoká 40 metrů, i když osobně odhaduji, že je to asi míň. Jiná literatura totiž uvádí 25 metrů, k níž se přikláním i já. Rozdíl lze vysvětlit takto: v roce 1866 za prusko-rakouské války byl totiž její vrchol poškozen a poslední patro tudíž následně asanováno, takže věž dostala dnešní, nižší podobu. V současnosti je ve správě obce Kramolín, konkrétně v péči pana Ing. Jaroslava Odstrčila, který za příznivého počasí každý víkend drží na rozhledně službu, aby byla přístupná pro turisty. V jiné dny v případě jeho nepřítomnosti na rozhledně si lze u něj doma (v Kramolíně vedle hospody vlevo) požádat o klíč. A jelikož i dnes je krásný den, správce je přítomen a rozhledna otevřená. Platíme tedy 10 Kč za osobu a můžeme nahoru. David je navíc potěšen tím, že je zde k dostání turistická placka, takže může mít další kousek ve své bohaté sbírce. Po dřevěném točitém schodišti vystoupáme až nahoru a naskytne se nám pěkný pohled do širokého okolí: na východě je Pálava, i když se ztrácí v oparu, přímo na jihu dýmají chladicí věže dukovanské jaderky, na západě se vypíná zalesněný hřbet s Klučovskou horou nad Třebíčí a na severu se za stromy ztrácí vojenské letiště u Sedlece a hluboké zalesněné údolí Oslavky. Jarmil navíc vybaluje dalekohled, takže můžeme pozorovat v krajině různé detaily. Ještě vzpomínáme, jak za bolševika byla pečlivě zakrytována okna směrem k letišti. Pózujeme taky pro společnou vrcholovou fotografii. Stejně tak experimentujeme s foťákem dole pod rozhlednou. Po krátké přestávce však už vyrážíme na další cestu.
Opouštíme plochý vrchol Zeleného kopce, mimochodem porostlý krásnými mohutnými buky a o kousek níž již narážíme na modrou turistickou značku, obkružující mimo jiné na své celé trase krásné údolí Chvojnice a Oslavky s východištěm i cílem na nádraží v Kralicích. My však zamíříme směrem jižním do hlubokých smíšených lesů nad Mohelnskou přehradou. Trasu též lemuje tzv. Energetická cyklotrasa, takže zde potkáváme i několik cykloturistů. Semtam vidíme u cesty i mraveniště, takže David se ujímá krmení pomocí bonparů. I bytelný posed nezůstává bez povšimnutí, takže děláme další tradiční "posedovu" fotku. Na rozcestí Zelený les se stáčíme k východu a po kilometru již vycházíme na širé pole, odkud máme jadernou elektrárnu opět jako na dlani. Odtud je to necelý další kiláček na rozcestí u Mohelnské stepi. Přicházíme proto k silnici a zjišťujeme, že zde přibyla kromě turistické mapy i dřevěná odpočivka, takže usedáme k zaslouženému občerstvení a Jarmil vybaluje tradiční pivečko. Zde se poměrně zdržujeme, protože Kotel zpočátku neodhadl délku trasy a ještě v Kramolíně tvrdil, že "to bude nějakých dvanáct kiláků". Scházíme tedy pomalu po účelové asfaltce vedoucí k hrázi dolní (Mohelnské) přehrady a neustále nadáváme, kolik zde jezdí aut. Parkují totiž na odstavné ploše nad přehradou (asi rybáři), ale i pod přehradou, kde jsou snad už i nějaká rekreační zařízení. Na samotné hrázi je však klid, protože příjezd sem zamezuje bytelná závora a ostatně silnice ani dál nevede. Zato se zde naskýtá krásný a klidný pohled na panoráma Hadcové stepi a údolí už neporušené řeky Jihlavky. Tato (spodní) hráz je betonová, vysoká sotva 50 metrů a slouží pro zadržení vod spodní vyrovnávací nádrže. Právě proto, že se odtud voda přečerpává sem a tam mezi dolní a horní přehradou, hladina zde hodně kolísá, údajně i o 12 metrů. Moc dlouho se zde nezdržujeme, přecházíme hráz a studujeme další turistickou směrovku. Odtud nás totiž povede červená značka, po protější (pravé) straně přehrady až na horní sypanou hráz. Na tabulce zjišťujeme, že do Kramolína to máme ještě 9,5 kiláku! Takže máme do večera co dělat. Celá trasa tudíž nemá "nějakých dvanáct", jak tvrdil původně Kotel, ale dobrých šestnáct.

Svačinka na odpočivadle u Mohelnské hadcové stepi.

Sypaná hráz horní přehrady a elektrárna vodního díla Dalešice (foto z archivu)

Asfaltka se dávno změnila v lesní cestu směřující od hráze do bočního údolíčka. To nakonec překonáváme do příkrého svahu a ocitáme se vysoko nad přehradou pod elektrickým vedením. Zde malinko zakufrujeme, neboť další značka je v nedohlednu, ale záhy se vracíme a jdeme už dobře. Opouštíme les a jdeme podél pole kolem trigonometru Vinohrádky (387,2 m.n.m.) a o správném směru nás ujišťuje další turistická orientace, kde se navíc k naší trase připojuje i zelená značka z Dukovan. Další trasa je vedena klidnými lesními cestami až po necelých dvou kilometrech přicházíme pod zříceninu hradu Rabštejna, kam vede krátká významová odbočka. Jarmil kupodivu na Rabštejně ještě nikdy nebyl, ale Kotel s Cágrem vzpomínají, že tuto zříceninu znají z výprav se Čtyřkou. Hrad byl rozbořen někdy v 15. století coby sídlo loupeživých rytířů (jak jinak), takže je zde patrný pouze hradní příkop a jedna zeď. Zajímavostí je dále zřícená dřevěná konstrukce nedaleko zdi, kterou pamatujeme ještě když dávno před lety stála. Někdo nám kdysi tvrdil, že sloužila pro nedaleký lom v dávno zatopeném údolí Jihlavky. Ani na Rabštejně se moc nezdržujeme, děláme akorát pár fotek a vzhůru na další putování. Sbíháme prudký svah ke Skryjskému potoku, který krátce Jarmil s Davidem uměle doplňují z "vlastních zásob", a překonáváme jej po vratké lávce. Zde se zelená značka odpojuje a my odbočujeme vpravo k široké asfaltce. Ta končí u brány blízké čerpačky, která slouží k čerpání mnoha kubíků vody z přehrady do blízké jaderné elektrárny. U divoce tekoucí vody, která má zřejmě vyšší teplotu, dokonce roste broskvoň obsypaná ještě polozralými plody.
Od čerpací stanice už naše červená trasa povede po široké, ale opuštěné asfaltové silnici. Ta sloužila v době výstavby vodního díla Dalešice pro těžkotonážní náklaďáky, které z nyní zatopeného lomu dopravovaly materiál na stavbu horní hráze. Z lomu k hrázi prý jezdily naložené po obdobné silnici kolem řeky Jihlavky. Ta je však již nyní zatopená. Zpět se vracely prázdné právě po silnici vybudované v úbočí zalesněných svahů nad přehradou, po které nyní jdeme my. I tato silnice je pro běžný provoz uzavřená a je sem zákaz vjezdu; vede víceméně "nikam", u čerpačky totiž končí, pouze z rozcestí Hřebec odbočuje vedlejší asfaltka k jaderce. Vytrvale tedy šlapeme po této opuštěné silnici, a i přesto že jsme v dálce zahlédli budovy na horní hrázi, je to ještě pěkná dálka. Těšíme se čím dál víc na pivko, ale s přibývající hodinou usuzujeme, že kramolínskou hospodu budeme muset vypustit a pivko si dáme až večer v Koněšíně. Konečně míjíme odbočku k elektrárně pod přehradou a vycházíme na státní silnici Slavětice-Kramolín, kam je již na vrchol hlavní hráze coby kamenem dohodil.
Hlavní (Dalešická) hráz vodního díla drží republikový rekord: je to nejvyšší sypaná hráz v ČR (výška 104 metrů), zadržuje jezero o délce 22 kilometrů, přičemž maximální hloubka je cca 84 metrů. Dnes však vidíme, že je poměrně málo vody. A poněvadž zde Jarmil pracoval, vykládá nám další zajímavé podrobnosti o tomto úctyhodném díle. Nevyčíslitelnou daní po jeho zbudování (počátek výstavby 1971) bylo však zatopení nejkrásnějšího údolí v republice (roku 1978) - kaňonovitého údolí řeky Jihlavky. Jeho někdejší hloubku obdivujeme alespoň při pohledu na elektrárnu pod hrází, zatímco za zády nám šplouchají milióny kubíků vody. Pomalu přecházíme hráz na druhou stranu, přičemž do cíle naší výpravu nám zbývá už pouze 1,5 kilometru. Ty hravě překonáváme po silnici během čtvrthodinky a chvíli před sedmou hodinou večerní již stojíme v místě našeho dnešního východiště - před kramolínskou hospodou. Usuzujeme, že na pivo už nyní nezbývá čas, sedáme do auta a hurá do Koněšína.

Celkem ujito: cca 16 km.
Nejvyšší bod trasy: Zelený kopec s rozhlednou Babylon (491,3 m.n.m.).
Nejnižší bod trasy: hráz Mohelnské přehrady (cca 300 m.n.m.).
K orientaci poslouží mapa KČT č. 83 Okolí Brna - Ivančicko.

sepsal Kotel (fotky Cágr a archiv Kotla)