 |
Pohled z úpatí Smrčku nad Čechtínem - v popředí Červená Lhota, na obzoru zleva: vrch Srnčí (682m) nad Čáslavicemi, Kobylí hlava (687m) a heraltické lesy.
|
Opět další víkendová "kondiční" výprava na rozchození před prázdninami. A i tento víkend klasické letošní počasí: jakmile se v pátek a v sobotu trochu "vybrala" obloha a sluníčko si trochu zasvítilo, v sobotu večer se už zase začalo kabonit a v noci snad i trochu sprchlo. Nedělní ráno bylo tudíž dost oblačné, ale nevypadalo, že bude pršet. Po budíčku v 7 hodin jsem se proto rozhodl vyrazit. Trasu jsem si zhruba naplánoval nad mapou v sobotu večer, navíc končiny okolo Číchova, kopce Smrčku a Koutů velmi dobře znám.
Vyšel jsem z naší chaty po červené směrem na Číchov. Potřeboval jsem se dostat do malebného údolí zvané Leština, kudy zleva přitéká do Jihlavky Číchovský potok. Zacházka po cestě přes vesnici by byla zhruba kilometr a půl dlouhá, proto jsem se rozhodl z chlumské asfaltky přejít pole k 300 metrů vzdálenému údolí. Ale to jsem si pěkně "nachcal" do bot!! Ta pšenice, co tam roste, byla přes noc pěkně nacucaná vodou, takže po necelých padesáti metrech jsem byl až po pás takzvaně "durch"! Vracet se již nemělo smysl, tak jsem si převázal kolem pasu montérkovou blůzu jako zástěru, zatnul zuby a šlapal v pšenici dál. Totálně zmáčený jsem konečně dosáhl lesa a sestoupil do údolí, kde jsem se vyslekl do slipů a maskáče a ponožky doslova ždímal. "No nic, však to uschne na mě," řekl jsem si a po tomto nouzovém vysušení si mokré výstrojní součástky opět navlíkl na sebe. Termoponožky se opět osvědčily - i když jsou mokré, nedávají pocit vlhka na nohách a hřejí. Pečlivá impregnace bot byla pochopitelně nanic, po pár krocích v totálně mokrém poli pozbyla smysl, tady by nepomohl ani nějaký goretex.
Vydal jsem se pěkným Leštinským údolím proti proudu potoka. Zhruba po kilometru se svahy rozestupují a již široké údolí je ozdobeno stejnojmennou samotou Leština (má to vepsané i ve štítě), která již přináleží do k.ú. Červená Lhota. Samota byla kdysi zřejmě mlýnem, neboť je nad ní vybudován zajímavý rybníček - má hráz ze tří stran, takže úroveň jeho hladiny je o dost výše nad cestou. Leština je dostupná autem po úzké asfaltce pouze z Chlumu, směrem na Červenou Lhotu vede pouze lesní cesta a posléze polňačka. Tou jsem se vydal dál. Cesta se opět noří do lesa, jen po levé straně jsou louky. Na nejbližší k Leštině byl kdysi i skautský tábor, pokud se nepletu. Poté již z lesa vystupuji, cesta mě vede již jen mezi zdvihajícími se pastvinami a po chvíli se v dálce vyloupne mezi lípami i věž červenolhotského kostela a první střechy vesnice. Kouknu na kalhoty, abych nedělal v civilizaci ostudu: už jsou skoro suché, jen v botách ještě cítím vodu. Míjím vodárnu s vyznačeným pásmem ochrany a u cesty je skromný památníček "Zde zahynul náš syn…" (jménu už si nepamatuji) - zřejmě se nejedná o záležitost nijak starou. Kdo ví, co se zde stalo. Potom již následují první domky Červené Lhoty.
Z uličky mezi domky byl pěkný průhled na kostel sv. Vavřince, tudíž jsem začal fotit (ale co čert nechtěl - o několik kiláků dál jsem o tyto první fotky svojí zbrklostí přišel). Silnice mě zhruba kilometr vedla do Čechtína, další malebné vesnice pod vrchem Smrček. Na kraji obce po levé straně je mimo jiné historická cihelňa, která je v současnosti dokonce vedena jako technická památka. Střed obce je také pěkně upravený, u autobusové zastávky je i infotabule mikroregionu Černé lesy s vyznačenými cyklostezkami, body důležitými pro turistiku a historií obce. Tyto tabule jsem ostatně později viděl i v jiných obcích tohoto mikroregionu - opravdu dobrý počin. Na křižovatce již narážím na žlutou značku vedoucí od věstoňovického Javoru. Kdysi byla vedena přímo přes velkostatek, v současnosti je vedena nejprve nalevo až na konec obce a potom zadem kolem mateřské školky a vrací se na původní trasu. Odtud již vede pohodlná účelová silnička, která začíná pomalu ale jistě stoupat po úpatí Smrčku - z nějakých 550 m.n.m. musí vyšplhat až do dobrých 660 m.n.m. na necelých dvou kilometrech. A právě proto se cestou otevírá nádherný výhled směrem na jih: jako na dlani jsou Čechtín, Červená Lhota, v dálce Heraltice, Okříšky, zámeček Chaloupky…; z vrcholů Třebíčska potom nejblíže Čechtínský kopec s věží Eurotelu a v dálce dokonce Pekelňák, Mikulovická hora, Sadek se zámkem, Zadní hora, Kobylí hlava... Zde se mi podařil "geniální" tah, když jsem si svou zbrklostí smazal předchozí fotky. Ale nevadí, nafotil jsem spoustu jiných. Navíc jsem se pokusil načrtnout jednoduchou panoramatickou kresbu - kvalita však odpovídala podmínkám :-)). Nejlepší stanoviště pro výhled je po uhnutí žluté značky z asfaltky vlevo. Po několika desítkách metrů však polňačka došplhá na vrcholovou planinu Smrčku a výhled na jih zakrývají remízky. Naopak se naskytne pár výhledů více na západ (Kouty a okolí).
 |
"Hřebenovka" přes Smrček, vlevo příhradová věž T-Mobilu, v pozadí hájenka.
|
Kóta Smrček se svými 674,1 m.n.m. patří jistojistě do první pětky nejvyšších vrcholů okresu Třebíč - no, nicméně nejedná se o nikterak výrazný kopec; ba právě naopak: určit nejvyšší bod by bez existence trigonometru bylo pro laika téměř nemožné! Nejvyšší partii Smrčku totiž tvoří náhorní planina s pastvinami a remízky, ještě docela nedávno se tu pásla stáda krav, ale nyní byla stáda přesunuta asi blíže ke vsi. Směrem na sever začínají rozsáhlé lesy táhnoucí se až téměř k Měřínu. (Trigonometr se nachází zhruba 300 metrů východně od značené cesty a v období vegetace je dost obtížně přístupný a těžko dohledatelný). Při vstupu do lesa jsem dokonce potkal trojici cyklistů. Zřejmě se po lesních asfaltkách, kterými jsou tyto hluboké lesy protkány, dobře jezdí. V těchto místech spadlo z oblohy i prvních pár kapek, ale zatím to nebylo nic vážného.
Cesta dále pokračuje okolo hájenky Poulových, vedle které T-Mobil vybudoval zhruba před dvěma lety příhradovou věž s BTS-kami. Další příklad nedůslednosti příslušné obce (k.ú. Svatoslav? - zjistím), kterou nenapadlo vymoci si na T-Mobilu věž upravit tak, aby sloužila jako rozhledna. Výhled by zde byl jistě nádherný. Kolik takových příležitostí už bylo na Třebíčsku promarněno!!! (Oskar zde má signál doslova roztodivný: vedle tradičních Přibyslavic /CellID=25631/ zde chaoticky naskakuje plno vzdálených BTS z Velkomeziříčska a Jihlavska, především z okolí dálnice. Nejraritnější úlovek se mi podařil o pár kiláků později při sestupu na koutskou silnici - CellID=15761, již ze sousedního LACu 3030; je to mobilní stožár u jakéhosi Soumrakova v okrese Jindřichův Hradec při silnici I/23! - to jen tak na okraj).
Kousek za hájenkou se dalo do deště, naštěstí trval slabou hodinku. Žlutá mě zavedla až ke svatoslavskému Zámečku s lesním rybníkem, zvanému též Zátiší. Kdysi to bylo rekreační středisko BOPA, nyní je vše v soukromých rukou (snad to vrátili potomkům Valdštejnů, kteří zde měli /mají?/ rozsáhlé panství). U Zámečku je další turistický rozcestník, kde jsem se napojil na modrou značku. Ta se vydává západním směrem. Přestalo pršet, tak jsem si konečně mohl sednout k polednímu občerstvení, neboť jako z udělání jsem 'potkal' příhodný seník. Napadlo mě, že vzhledem k existenci cyklostezky a turistické značky by se zde někde šikl postavit pěkný turistický přístřešek, ale vzhledem k tomu, že tyto rozsáhlé lesy nepatří (asi) LesoČechům, se tak dosud nestalo - škoda. Mezi mraky se už trochu dralo sluníčko, takže paráda. Pohledem do mapy jsem naplánoval další trasu: dojdu po modré až na železniční zastávku v Dolním Smrčném. Kdyby však přece jen zase začalo pršet, bylo možno to střihnout z Koutů na Chlum a odtud na chatu, žádný problém. Od seníku a lesácké asfaltky se po několika metrech modrá odpojila na lesní pěšinu a dovedla mě až na kraj lesa u nenápadné a dobře schované letité chaty. Potom po silnici až nad obec Kouty, kterou obchází zadem za záhumenky. I zde je pěkný výhled do krajiny. Byl akorát čas nedělního oběda, takže ves nejevila žádné známky civilizace, asi všichni vesničané poctivě dodržují nedělní klídek.
Z Koutů značka vede po další, tentokrát jezeďácké, asfaltce až do údolí Chlumského potoka. Zde začíná pěkné údolí, na začátku je "ozdobeno" dávno opuštěnou velkou salaší, nebo co to kdysi bylo. Svahy s pastvinami jsou zde příhodné akorát pro sjezdovku, třeba to někoho někdy napadne. Dle mapy modrá vede až k Pavlovskému mlýnu, ale vzhledem k tomu, že ten je nyní opraven na rekreační chalupu, byla o několik desítek metrů blíž přeznačena k levému břehu potoku. Značení je zde trochu chaotické, na nejbližší loučce je potřeba se dobře nasměrovat do protilehlého vstupu do lesa. Je zde poměrně hezky a klid, dokonce na vrchu loučky si u lesa kdosi zbudoval lavičku. Další 1,5 kilometru se blátivá cesta klikatí v lese podél potoka, který několikrát překonává po letitých betonových mostcích. Na nenápadném palouku se náhle zjeví nádherný trampský srub T.O. Sup s pěknou dřevěnou směrovkou u cesty. Další louce už vévodí staré chaty a několik odstavených maringotek. Ale to již Chlumskému potoku zbývají poslední metry, údolíčko se rozestupuje a já se ocitám v Dolním Smrčném na železném mostě přes řeku. Zde potkávám domorodce, který směřuje k chatám v údolíčku: "Mají tam bečku?" ptá se mě s výrazem žíznivého pivaře. Odpovídám, že nevím a ještě se ptám, zda v přilehlém Penzionu Anděl čepují pivo. Prý bývávalo. Ještěže mám s sebou v somradle nouzovou zásobu - plechovku Plzně.
 |
Vyzdobená železniční zastávka v Dolním Smrčném.
|
Na nádražíčko docházím hned vzápětí - ve 13:15 a mám štěstí, neboť za půlhodiny jede vlak na Bransouze. Interiér zastávky je vyzdoben fantasmagorickou kresbou nějakého bezejmenného zuřivého metalisty. Kvalitou provedení však není špatná (později jsem zjistil, že onen neznámý malíř vyzdobil i budovu na bransouzském hřišti). Popíjím plzíňku a házím řeč s příchozími vandráky - klukem a holkou, kteří se mě ptají na odjezd vlaku. Prý byli na dva dny pod širákem - z Okříšek na Brtničku. Ve 13:51 přijíždí motorák a tímto ukončuji další výpravu. Ještě mě pobavila výše jízdného ze Smrčného do Bransouz - 2 km za 10 korun; skoro mě připadá, že obsahuje nějaký desátek za překročení hranice mezi okresy. Na bransouzském koupališti si dávám ještě v bufiku točené jako odměnu za ujitých 20 kilometrů a docházím poslední půlkilometr na chatu.
Celkem ujito: cca 20,5 km
Nejvyšší bod trasy: planina Smrčku - cca 660 m.n.m.
Nejnižší bod trasy: Jihlavka v Bransouzích - cca 420 m.n.m.
K orientaci poslouží mapa KČT č.79 - Jihlavsko.
sepsal a fotil Kotel
Domovská stránka: nasejizdy.czechian.net.
|
