 |
Rozcestí U Vlasáka
|
Jelikož již nastalo jaro a vzhledem k velikonočním svátkům tedy i možnost delšího volna, napadlo nás, že bychom mohli uspořádat jednodenní výpravu po našich "historických stopách" prošlapaných kdysi s Robinovým oddílem Čtyřka. V osmdesátých letech jsme po okrese prošli nespočet tras, takže jsme měli hodně co vybírat. Na návrh Cágra byla ihned přijata varianta výpravy na Oslavku (oblast Pooslaví). V pátek večer byly u pivka na Sportu dohodnuty podrobnosti: půjde se tzv. Divoká Oslavka, tj. z Náměště po červené značce na zříceninu Lamberk s tím, že návratová trasa se rozhodne na místě dle vůle účastníků: nejpravděpodobnější možnost potom je vystoupat z údolí po modré do Březníka a dále do Kralic na nádraží (ta se nakonec uskutečnila), náročnější variantou návratu je přebrodění Oslavky pod Pastýřkou a návrat po zelené značce do Náměště (někdy příště). Kotel během týdne zjistil na internetu odjezdy vlaků tam i zpět. Bylo dohodnuto, že se vyrazí hned ranním osobákem 7.46 do Náměště. Účast potvrdil i Jarmil s tím, že na nádraží přijde rovnou z noční.
Cágr s Davidem tři minutky po čtvrt na osm čekají u Družby na opožděného Kotla, který se po prozvonění hbitě dostavil. Zatímco Potůčkovci disponují moderním vzhledem (strakaté bundy soudobého stylu a soudobé batůžky), Kotel zvolil otrhanější variantu a lá 80 léta: tj. jehličňákové maskáče, které uzmul na vojně, a somradlo přes rameno zhotovené z mošny na "atombordel". Z toho se mu však vymykají nové pohory s membránou a termoponožky, které dle vlastních slov musí prošlapat do odjezdu na Podkarpatskou Rus. Na nádraží jsme v cuku-letu a zakupujeme skupinovou jízdenku pro čtyři osoby se slevou (celkem 60 Kč, na osobu tudíž 15 Kč). Pak už netrpělivě vyhlížíme Jarmila, který nás však trochu zmátl a na nádraží přišel z druhé strany. Uvelebujeme se ve starém motoráku, avšak s nově potaženými sedačkami a dolaďujeme poslední detaily výpravy. Jarmil se pochlubil, že neopomněl přibalit pivko a zbytek plnoleté části osazenstva lituje, že neučinili podobně. Holt zvyk je železná košile, neboť za dob výprav se Čtyřkou jsme na pivko neměli ještě "papíry". O to víc se však budeme těšit na točené v závěru akce.
Vystupujeme v Náměšti o čtvrt na devět a ihned se vydáváme po červené značce k sokolovně. Odtud vede červená dále podél hlavní silnice přes nový most, ale my zabočujeme okolo sokolovny a čističky přes řeku k železničnímu mostu po staré červené značce (místy je ještě vidět na stromech). Kotel si tuto trasu už moc nevybavuje, ale pokud prý půjdeme podél kolejí, nedá se nikde uhnout z trasy. Od mostu tedy kopírujeme železniční trať s výhledem do údolí zatím klidné řeky a po kilometru narážíme u přejezdu na současnou červenou značku. Zde již odbočujeme do lesa. Jdeme po příjezdové cestě k táboru "U Vlasáka" a rozebíráme nejnovější trendy čundráckého oblečení (termoprádlo a podobné vymoženosti, které za našich mladých let nebyly). Cágr si navíc našel další zábavu: po vzoru pedálovských Normandií rozhazuje po cestě petardy. Trasa klesla až přímo k řece a my jsme stanuli u mapy a turistického rozcestníku "U Vlasáka". Děláme foto a Kotel začíná opět zapisovat dle cedulek kilometry. Zastávka je krátká a hned pokračujeme okolo letního tábora dál. Za táborem už nastává pravá divočina: koryto řeky je poseto velkými balvany a Oslavka je zde velmi bystrým tokem. Odtud se proto tento úsek jmenuje "Divoká Oslavka". Příkré stráně zarostlé dosud neolistěnými buky mizí kdesi nahoře v nedohlednu. Nicméně pěkné slunečné počasí sevřené údolí prosvětluje a my naznáváme, že nejideálnější období pro výpravu do těchto končin je právě jaro nebo podzim, kdy jsou stromy ještě holé. Cestou nacházíme i několik pěkných motivů pro focení. Netrpělivě však očekáváme nejriskantnější úsek, kde skalnaté stěny spadají až přímo do vody a červeně značená trasa se musí slézat s největší opatrností. Ne náhodou je na cedulce "U Vlasáka" napsáno, že tato cesta je schůdná pouze za normálního stavu vody. Na dohled je první větší zákrut toku s kritickým úsekem. "Tak takhle podobně vypadala Jihlavka, než ji zatopili," vzpomíná Jarmil a všichni jsme rádi, že alespoň tato řeka zůstala zachována.
 |
Překonávání skalnatých břehů pomocí řetězů...
|
 |
... a jeden z mnoha romantických motivů s peřejemi řeky.
|
Značka nás vede přímo do skal, kde jsou pro snazší překonání tohoto úseku skobami přichyceny řetězy. Po jednom překonáváme řetězový úsek a pod námi hučí divoké peřeje – skoro jako někde ve Slovenském Ráji. I zde se nachází vděčný motiv na fotku. Z asi desetimetrové skalky přímo nad vodou již vidíme poklidný zákrut řeky s širokým plochým břehem, kde se nachází totém a trampská osada "Zlatá podkova". David sice malinko popojel po zadku z pěšinky, ale po bleskurychlé záchranné akci spočívající v lovení boty těsně u šplouchající vody, již můžeme v klidu zasednout k ohništi k odpočinku a svačině. Zatím svačíme "nastudeno": salám, pečivo a nezbytné cukrovinky k doplnění energie. Jarmil se sykotem otevírá i kýženého Zubra. Oheň chceme dělat až dál, na Lamberku. Odpočíváme asi dvacet minut a ještě zkoumáme pamětní trampské cedulky u totemu a namalovaný ksichtík trpaslíka na skále. Další cesta je již pohodlnější, i když sem-tam překonáváme ojedinělé balvany těsně u vody. Taktéž objevujeme už dávno stržená ocelová lana na protější břeh, kde se nachází další totem. Kotel s Cágrem vzpomínají, jak zde ještě před lety přelézali po lanech na druhou stranu. Na dohled je další trampská osada. I zde se krátce zastavujeme a obdivujeme mohutný totem. Kolorit místa je navíc umocněn protější minimálně stometrovou skálou, na níž se již nacházejí ruiny Sedleckého hradu. Dle tohoto místopisu zjišťujeme, že je zde situována jedna historická fotka ze Čtyřky, kde stojíme na haldách naplavených ker. I nyní se zde fotografujeme a pokračujeme dál. Po několika krocích odhadujeme, kde jsme asi hráli populární vajíčkovou hru s Rejžou a Ústečáky na jedné z Pedálových Normandií. Před námi zurčí další ostrý zákrut řeky s příkře spadajícími skalami. Červená značka se proto stáčí doleva proti toku Březnického potoka a my začínáme šplhat do kopce. Zatímco Jarmil si zkracuje cestu přímo vzhůru, ostatní překonávají mohutný padlý smrk. Ostatně podobných vyvrácených stoletých velikánů jsme viděli během cesty nemálo. Nikdo je zde neodklízí a proto je tu pravá a lidmi nedotčená divočina. Cágra v tu chvíli napadá, jak by se zde asi prováděla nějaká záchranná akce, například při požáru nebo ohrožení života. "No, bylo by to asi hodně drahý," zakončuje úvahy Kotel. Pomalu jsme vystoupali až na hranu údolí, čímž jsme se dostali o nějakých sto výškových metrů nad Oslavku, a setkáváme se s Jarmilem. Už všichni společně traverzujeme po vrstevnicové pěšině a díky dosud neolistěným bukům se kocháme výhledem do divokého údolí a na protější skalnaté svahy. Překonáváme též suťová pole pro tato místa typická. Na malém postranním hřbítku odbočuje vpravo úzká pěšinka, kterou se bezpochyby dostaneme na zříceninu Lamberka. Tam také po několika minutách dojdeme, zatímco mezi korunami stromů zahlédneme na protějším břehu lovecký pavilonek Gloriet a zámeček Vlčí kopec.
 |
Na zřícenině Lamberku nad kaňonem Oslavky
|
Z hradu Lamberka se prakticky nedochovalo vůbec nic. Je patrný jen příkop a jedna kamenná stěna. Zato se zde otevírá fantastická vyhlídka z kolmé skalní stěny na protější ostroh se Sedleckým hradem a šumící Oslavku hluboko dole pod námi. Na konci červené odbočky je i informační cedulka s historií hradu. Fotíme se na skále a rozhodujeme se, že vzhledem k polední době na Lamberku zakotvíme a opečeme si dobroty donesené z domova. Horko těžko hledáme pár větví na rozdělání ohně na letitém ohništi v mělkém ďolíku. Oheň zprvu čoudí a skoro uhasíná, ale po přihození suchých borových větviček se přece jen rozhořívá. Kotel si opéká obligátní špekáček, zatímco Cágr si chystá jinačí pochoutku: do alobalu balí nachystané krokety, špekáček nakrájený na kolečka a cibuli, neboť se prý inspiroval naší někdejší výpravou, zvanou "Gastronomka". Po chvíli naši samotu narušuje oddíl skautů, který nejprve prolézá zbytky zříceniny. Potom ne a ne odtud vypadnout. Zřejmě měli na Lamberku ten samý záměr co my, nebo zpovzdálí pozorují, jak se budeme chovat k přírodě. Trefně mezi sebou podotýkáme, že zanedlouho budeme zmíněni jako "nevítaný úkaz na programu skautské výpravy" v jejich oddílové kronice. Chceme jim demonstrovat svůj ohleduplný vztah k přírodě a Kotel se proto odebírá až dolů k řece, nabrat do flašky vodu na uhašení ohniště. Mezitím však skautíci odcházejí. Nadlábli jsme se a je nutno podotknout, že specialitka se Cágrovi povedla. Po pečlivém uhašení a zaházení ohniště hlínou naše tábořiště opouštíme.
Dohodli jsme se, že nebudeme pokračovat až zase dolů do údolí ke styku s modrou značkou na rozcestí "Pastýřka", ale pokusíme se na modrou napojit nahoře nad údolím. Po červené hradní odbočce dojdeme po 300 metrech opět na hlavní červenou trasu a po dalších 300 metrech se vydáváme nalevo na neznačenou lesní pěšinu, zatímco červená značka směřuje více doprava a dolů k řece. A opravdu: po chvíli již na stromech vidíme modré značky, které nás mají dovést až do obce Březník. David zahlédne napravo od cesty krásný nový posed, takže nezbývá, než jej pořádně otestovat. Je z něj výhled na malou paseku, která je rozrytá od divočáků. Ostatně takových hnojišť jsme potkali za celou cestu několik. Vzpomínáme, jak nás divočáci pěkně vylekali na našem někdejším čundru na České Kanadě. Na posedu absolvujeme nezbytné foto s jde se dál. Značka nás vzápětí přivádí na úzkou lesáckou asfaltku, po které navíc vede cyklostezka. Na dohled je již bývalý pionýrský tábor na okraji lesa, ale předtím ještě obdivujeme několik mravenišť, jejichž mrňaví obyvatelé se právě probouzejí a protahují zimou ztuhlé nožky na jarním teple. Rozhazujeme po mraveništi několik bonbónů a kousky čokolády mravencům na posilnění. Míjíme budovy tábora a kupodivu zjišťujeme, že je pěkně zrekonstruovaný i udržovaný, ačkoli jeho někdejší podoba z konce osmdesátých let, tak jak ji známe, je již minulostí. Kvantum typizovaných chatek už je pryč, zůstalo jich zde jen pár, zato rekonstruované budovy hájenky plní rekreační účel asi dobře. Přemítáme, komu to zde vlastně patří a zda to funguje ještě pro turisty, nebo je to pro soukromou rekreaci. Odpovědí je o několik dní později nalezená internetová stránka (odkaz viz níže).
 |
Nezbytné pózování na bytelném posedu nedaleko Pastýřky
|
Po asfaltce, která vede již mezi poli, je to do Březníka ještě asi kilometr. Procházíme zkratkou okolo areálu JZD a hledáme hospodu. Kotel si matně pamatuje, kde zhruba je. Vzápětí ji nacházíme; nese příznačný název: "Na Růžku". Usedáme v pěkně vyvedeném lokále a vychutnáváme odpočinek, navíc natěšeni na lahodný orosený mok, který po takové štrece chutná dvojnásob! Mají tu Starobrno, David si dává kofolu a ještě nějaké mlsky a zbytek výpravy navíc i chutného utopence. Časově nám to vychází výborně, neboť vlak odjíždí z Kralic v 15.23. Na tři kilometry vzdálený vlakáč máme hodinku a půl časovou rezervu. Pomalu upíjíme a sledujeme místní vesnický kolorit: u stolu štamgastů se klátí asi čtyřicetiletý ošuntělý chlapík, jemuž by ve městě padla jednoznačná nálepka: bezdomovec. Po Kotlově manipulaci s foťákem (prohlížení fotek) prohlásil, že se nechce fotit. Ještě tam sedí několik dědků, kteří pomalu uchlemtávají pivo. Po chvíli se rozrážejí lítačky a dovnitř vpadnou tři typičtí venkovští chasníci v montérkách, které jsme předtím zahlédli u JZD s nějakou dodávkou. Rázem je o dost živěji, navíc i díky tomu, že mladíci nadšeně komentují nováckou buranskou soutěž "Česko hledá superstar" a sdělují si, komu že poslali esemeskou hlasy. Nato se venku rozburácí motorky asi dvaceti brněnských motorkářů, jenž jsme předtím ve vsi taky viděli, a místní maníci letí ostošest z lokálu, aby se podívali na řádění oněch "dobrovolných dárců orgánů", kterých mimochodem v Třebíči máme plné zuby. "Tý volé, to sou prdy. Tý volé, to byly mašiny, Tý volé, tu jednu řídila baba, viděls to?" komentují potom halasně místní burani "nevšední" podívanou. Trochu komedie. Potom už platíme a vyrážíme po silnici do Kralic na nádraží. Cestou ještě Cágr likviduje poslední zásoby petard.
Na kralickém nádraží děláme závěrečné skupinové foto výpravy a zakupujeme jízdenky, přičemž usuzujeme, zda nás výpravčí nenatáhl tím, že nám záměrně neprodal skupinovou jízdenku se slevou. Platíme totiž 112 korun za čtyři lidi do Třebíče, což se nám zdá oproti ranním 60 korunám do Náměště dost výrazná pálka. (později zjišťuji, že to bylo zřejmě dobře, neboť Kralice se nacházejí dokonce o dvě pásma výše než Náměšť! – pozn. IK). A jelikož máme ještě asi třičtvrtě hodinky času (natáhli jsme totiž po silnici kroky), směřujeme ještě na jeden "kousek" do sousední nádražní hospody, kterou si velice dobře pamatujeme z někdejších výprav. Zde máme další atrakci: v začouzeném sále je jakási vesnická svatba a několik svatebčanů hraje v lokále biliár. Takže je zase co sledovat. Cágr se v té naší nostalgii dostává až dost daleko a dušuje se, že oba dva vrchní – jak z březnické, tak i kralické hospody – si jistojistě pamatuje z našich výprav se Čtyřkou. "No jo, ale to máš už pomalu dvacet let," vrací ho do reality Kotel. Pak již počkáme na vlak, jehož vagóny Jarmil trefně oglosoval, tím, že nám je vrátili Vietnamci (není absolutně místo pro nohy) a po půlhodinové jízdě přijíždíme příjemně utahaní a bohatší o pěkné zážitky a dojmy z krásné přírody do Třebíče.
Úseky trasy:
Náměšť (ČD) – U Vlasáka (podél trati a po červené) – 4,5 km
U Vlasáka – Lamberk (po červené) – 4,5 km + 0,5 odbočka k hradu
Lamberk – Pastýřka (neznačeno) – 0,5 km
Pastýřka – Březník (po modré) – 2 km
Březník – Kralice ČD (po silnici) – 3 km
Celkem ujito: cca 15 km
Zajímavé odkazy do internetu:
Něco o zřícenině Lamberk (možno vyhledat i další odkazy o okolních zříceninách):
www.hrady-zamky-tvrze.cz/pages/lamberk/lamberk.htm
Ubytovací areál (bývalý pionýrský tábor) "U Lamberka":
www.volny.cz/lamberk
Stránky obce Březník:
www.breznik.cz
sepsal Kotel, fotky Cágr&Kotel
Domovská stránka: nasejizdy.czechian.net.
|